Delikventní chování ( lat. delictum - přestupek , anglicky delinquence - přestupek , zavinění ) - antisociální nezákonné chování člověka, vtělené do jeho pochybení (jednání nebo nečinnosti), poškozující jak jednotlivé občany , tak společnost jako celek. Pojem "delikventní chování" používají představitelé kriminologie , sociologie , pedagogiky , psychologie , sociální pedagogiky a dalších oborů vědění.
Obzvláště velký zájem o vědecký výzkum je věnován kriminalitě mládeže. Růst počtu deliktů spáchaných mládeží v nezletilém věku, nárůst podílu závažných násilných trestných činů v jejich skladbě představují hrozbu pro společnost. Příčiny, které delikty způsobují, podmínky, které přispívají k jejich šíření mezi mládeží, osobnostní charakteristiky delikventa (pachatele), specifika jeho socializace, delikventní subkultury, otázky prevence a prevence deliktů a řada dalších problémů. předmětem studia.
Způsobení újmy ze strany delikventa je spojeno se zásahem do osoby, jejích práv a svobod, majetku, práv právnických osob, jiných veřejných a státních zájmů, jakož i právního řádu stanoveného státem. Různé typy delikventního chování nepodléhají pouze společenskému odsouzení. Stát je formalizuje v právních předpisech tak, že popisuje znaky, které je charakterizují, a definuje je jako přestupky, za které jsou v legislativě stanoveny různé druhy odpovědnosti.
Činy spáchané delikventem mohou představovat občanskoprávní delikty: způsobení majetkové újmy osobě nebo organizaci, způsobení morální újmy osobě, diskreditace dobrého jména fyzické nebo právnické osoby atd. Osoby, které se jich dopustí, podléhají odpovědnosti stanovené občanským právem. .
Mezi delikventní patří správní delikty , vyjádřené v rozporu s pravidly silničního provozu, drobné chuligánství (neslušné výrazy, obscénní výrazy na veřejných místech, urážlivé obtěžování občanů a jiné podobné jednání narušující veřejný pořádek a duševní klid občanů). Za správní delikt se považuje i požívání alkoholických nápojů na ulicích, na stadionech , na náměstích , v parcích , ve všech druzích hromadné dopravy a na jiných veřejných místech; vystupování na veřejných místech v opilosti, urážející lidskou důstojnost a veřejnou morálku; uvedení nezletilého do stavu opilosti rodiči nebo jinými osobami. Správní odpovědnost s sebou nesou i delikty jako prostituce , distribuce pornografických materiálů či předmětů apod., jejichž výčet je v legislativě o správních deliktech poměrně rozsáhlý.
Disciplinární přestupek jako typ delikventního chování je nezákonné, zaviněné neplnění nebo nesprávné plnění pracovních povinností zaměstnancem. Disciplinární přestupky (absence bez vážného důvodu, absence bez dobrého důvodu ke studiu studentů, dostavení se do práce ve stavu alkoholické, omamné nebo toxické intoxikace , pití alkoholu, užívání omamných nebo toxických drog na pracovišti a v pracovní době, porušení pracovních povinností pravidla ochrany atd.) mají za následek disciplinární odpovědnost stanovenou pracovněprávními předpisy.
Zvláštní společenskou nebezpečnost představuje takový typ delikventního jednání, jakým je trestný čin . Trestné činy jsou jen ty společensky nebezpečné činy, které stanoví trestní zákon a pod hrozbou trestu je zakazuje. Patří sem krádeže a vraždy, krádeže aut a vandalismus (znesvěcení budov a poškození majetku), terorismus a znásilnění, podvody a nelegální obchod s omamnými a psychotropními látkami. Tyto a mnohé další trestné činy zahrnují nejpřísnější opatření státního donucení - trest a další opatření trestní odpovědnosti (veřejná služba, pokuta , zatčení , odnětí svobody atd.), které se vztahují na osoby, které dosáhly věku trestní odpovědnosti: 16 let a u některých trestných činů - 14 let. Ke spáchání činů uznaných za trestný čin osobami, které nedosáhly trestní odpovědnosti, dochází k použití opatření vlivu výchovného charakteru (oznámení napomenutí nebo přísného napomenutí, umístění do speciálního výchovného ústavu apod.).
Někdy se delikventní chování mísí s chováním deviantním . Ve skutečnosti tyto pojmy nejsou stejné. Vztahují se k sobě jako druh a rod, část a celek. Veškeré delikventní chování je deviantním (deviantním) chováním, ale ne každé deviantní chování lze připsat delikventnímu chování. Uznání deviantního chování za delikventní je vždy spojeno s jednáním státu zastoupeného jeho orgány oprávněnými přijímat právní normy, které do právní úpravy zakotvují to či ono jako přestupek. Převedení delikventního chování stavem do kategorie skutků, které nejsou trestnými činy, vede k jejich přechodu do kategorie buď deviantního, nebo společensky neutrálního, či dokonce společensky schváleného chování. Například krmení dobytka a drůbeže koupeným pečeným chlebem, moukou, obilovinami a dalšími potravinářskými výrobky do března 1994 bylo v Bělorusku v závislosti na okolnostech uznáno jako správní delikt nebo trestný čin a poté přesunuto do kategorie morálně odsouzených deviantů resp. sociálně neutrální chování. Komerční mediace, uznaná jako trestný čin podle Trestního zákoníku Běloruské republiky z roku 1960 , ztratila od listopadu 1991 charakter delikventního jednání a s rozvojem tržních vztahů se stala normou jednání v oblasti podnikatelská činnost.