Joanna Plantagenet, 4. hraběnka z Kentu

Joanna Plantagenet ( angl.  Joan Plantagenet ), známá pod přezdívkami „The Virgin of Kent“ ( ang.  The Virgin of Kent ) a „ The Fair Maid of Kent “ ( ang.  The Fair Maid of Kent ; 29. ​​září 1328  – srpen 7, 1385 [1] ) - členka anglické královské rodiny, 4. hraběnka z Kentu , 4. baronka Woodstock a 5. baronka Wake z Liddellu z roku 1352, princezna z Walesu z roku 1361, dcera Edmunda Woodstocka , 1. hraběte z Kentu, a Margaret Wake , 3. 1. baronka Wake z Liddellu, dcera Johna Wakea , 1. baronka Wake z Liddellu. Joanna se narodila po popravě svého otce, jejich majetek byl zabaven. První roky strávila se svou matkou, která byla vězněna na zámku v Salisbury, ale po otcově rehabilitaci skončila u královny Filipy , manželky krále Edwarda III .

Joanna byla třikrát vdaná. Zároveň bylo druhé manželství s Williamem Montagu uzavřeno ještě za života jejího prvního manžela Thomase Hollanda , což vyvolalo skandál. V důsledku jednání papeže bylo druhé manželství anulováno a první bylo uznáno za legální. Po smrti svého prvního manžela se Joanna provdala potřetí - za svého blízkého příbuzného Edwarda Černého prince , dědice krále Edwarda III. Z tohoto manželství vzešel budoucí král Richard II ., jehož opatrovníkem byla po manželově smrti. Joanna také dostávala třetinu příjmů z Walesu a spravovala statky zesnulého Černého prince. Až do své smrti měla velký vliv na svého syna, který se stal králem.

V důsledku toho, že její dva bratři nezanechali děti, se právě Joanna stala dědičkou veškerého majetku hrabat z Kentu a titulu hraběnky. Později tyto majetky a titul hraběte z Kentu získal její nejstarší syn z prvního manželství - Thomas Holland .

Původ

Joanna pocházela z anglické královské dynastie Plantagenetů . Její otec, Edmund Woodstock, 1. hrabě z Kentu , byl nejmladším ze synů anglického krále Edwarda I. z jeho druhého manželství s francouzskou princeznou Margaret , dcerou francouzského krále Filipa III . V souladu s tím byl nevlastním bratrem krále Edwarda II . Koncem roku 1325 se oženil s Margaret Wakeovou , sestrou a dědičkou barona Thomase Wakea z Liddellu , vdovy po Johnu Comynovi z Badenochu , který byl zavražděn v roce 1314 .

Joanna měla dva bratry, Edmunda a Johna , kteří postupně drželi titul hraběte z Kentu .

Raná léta

Joanna se narodila 29. září 1328. 19. března 1330 byl její otec popraven na základě obvinění ze spiknutí proti koruně na příkaz Rogera Mortimera , 1. hraběte z března , v té době de facto vládce království. Všechny jeho majetky a tituly byly zabaveny a jeho rodina, včetně Joanny, její těhotné matky a bratra Edmunda, byla umístěna do vězení na zámku Salisbury. Ve stejném roce se však mladému králi Edwardovi III . podařilo sesadit a popravit Mortimera, načež byl rozsudek nad hrabětem z Kentu zrušen a majetek a titul hraběte z Kentu byly vráceny Edmundovi mladšímu, který byl tehdy asi 4 roky starý [3] [4 ] .

Mladou Joannu se ujala královna Philippa , manželka Edwarda III., a strávila většinu svého dětství v královské domácnosti. V roce 1337 možná odešla do Flander s královskou rodinou. V době, kdy se vrátila do Anglie, už byla podle Froissarta nejkrásnější dívkou v Anglii. Současníci ji nazývali (možná sarkasticky ) "The Virgin of Kent" ( angl.  The Virgin of Kent ); v pozdějších zdrojích jí byla přidělena přezdívka "The Fair Maid of Kent" ( angl.  The Fair Maid of Kent ) , ačkoli současníci ji tak zřejmě nenazývali [3] [5] .

Mezi dvěma manžely

Krásná a veselá dívka přitáhla pozornost mladého Thomase Hollanda , rytíře, který sloužil Edwardovi III. Pocházel z rytířského rodu Holandska . Ačkoli jeho otec, Robert Holland , obdržel baronský titul v roce 1314, jeho starší bratr Robert jej následoval a Thomas sám byl rytířem bez půdy, ačkoli si vedl dobře během stoleté války s Francií , která v té době začala [3] [6 ] .

Holland dokázal přesvědčit Joan, aby si ho vzala. K samotnému sňatku došlo v roce 1339 nebo na jaře 1340 [7] . Přesné okolnosti sňatku nejsou známy. Je možné, že Joanina ruka byla oceněním Edwarda III. mladému a energickému rytíři. Joanna v té době nebyla dědičkou. Teprve poté, co v roce 1349 zemřel bratr své matky Thomas, baron Wake, a v roce 1352 jeho bratr John, hrabě z Kentu, který nezanechal žádné děti, se „Krásná panna“ stala jediným dědicem jejich majetku. Zdá se, že manželství samotné bylo tajné ( latina  per verba de praesenti ); církev sice mohla za takový svazek exkomunikovat, ale uznala jej za platný, pokud ve vztahu nebo předchozím manželství nebyly překážky [3] [6] .

Zatímco král možná souhlasil se svatbou sestřenice, Joannina matka Margaret Wakeová nezdá se, že by svého zetě tak podporovala. V roce 1341 se Tomáš vydal na křížovou výpravu do Pruska. Během této doby Margaret zařídila sňatek své dcery s Williamem Montagu , dědicem hraběte ze Salisbury . Buď považovala Joannin sňatek s Hollandem za neplatný, nebo si byla jistá smrtí svého zetě. I když je možné, že manželství před ní bylo tajné. V každém případě se Joanna v zimě 1340/1341 nebo na jaře 1341 provdala za Montagu s náležitým církevním obřadem. Přestože se Holland vrátil živý v roce 1341, jeho manželka zůstala se svým druhým manželem, který se po smrti svého otce v roce 1344 stal hrabětem ze Salisbury. Je možné, že Thomas nebyl schopen napadnout druhé manželství své manželky, ať už kvůli nedostatku finančních prostředků, nebo kvůli finanční závislosti na Salisbury, jehož se stal seneschal krátce po roce 1344 [6] [3] .

Nicméně, v 1346, Thomas vyznamenal sebe během Edwarda III je kampaň v Normandii u zachycení Caen , když on zachytil konstábla Francie , Raoul II de Brienne , comte d'Oix . Anglický král vykoupil zajatého konstábla z Holandska za 80 000 zlatých , díky čemuž bylo Holandsko natolik bohaté, že začalo bojovat o svou manželku. Několik měsíců po obdržení výkupného od krále v červnu 1347 začal Tomáš v Avignonu , kde v té době byla papežská kurie, soudní řízení ohledně Joanniných sňatků. Uvedl, že je s ní legálně ženatý, což se naplnilo. Ona se však „neodvážila odporovat přáním svých příbuzných a přátel“ v nepřítomnosti Holandska „po jejich dohodě“ se provdala za současného hraběte ze Salisbury. Hrabě, na jehož straně byla matka Joanny, odmítl uznat legitimitu Thomasových práv, v důsledku čehož začalo soudní řízení a mezi Hollandem a Montagu vypuklo nepřátelství. Papežští vyslanci vyslaní k hraběti ho nedokázali přesvědčit, aby předstoupil před soud. Holland poté podal petici, v níž tvrdil, že Montagu a jeho komplicové drží Joannu proti její vůli a drží ji v ústraní. Výsledkem bylo, že papež Klement VI zasáhl v květnu 1348 jménem Joanny . V důsledku zdržovací taktiky hraběte a jeho právního zástupce bylo konečné rozhodnutí učiněno až o 18 měsíců později. 13. listopadu 1349 papež vydal bulu, ve které bylo Joanino manželství s hrabětem ze Salisbury prohlášeno za neplatné a ona sama byla uznána za legitimní manželku Thomase Hollanda. V dalších letech se jim narodilo 5 dětí [3] [6] [8] [9] .

V roce 1352 zemřel její bratr John, načež Joanna získala titul hraběnky z Kentu sama o sobě, stejně jako jeho statky (včetně statků jejího strýce Thomase Wakea), které se nacházejí v 16 okresech. To značně zvýšilo jak bohatství páru, tak Thomasovo postavení. Holandsko sice získalo titul hraběte z Kentu až v roce 1360, ale v roce 1354 dostal předvolání do parlamentu jako baron. Není jisté, zda Joanna doprovázela svého manžela, který sloužil nejprve jako poručík Bretaně, poté jako guvernér Normanských ostrovů a v roce 1359 jako místokrál Edwarda III. v Normandii. Je možné, že strávila nějaký čas se svým manželem ve Francii [3] [6] .

Princezna z Walesu

Na konci roku 1360 Thomas onemocněl a zemřel 28. prosince v Normandii, takže Joanna zůstala vdovou. V tomto stavu však dlouho nežila. Na jaře nebo v létě roku 1361 ji o ruku požádal Edward Černý princ , nejstarší syn a dědic Edwarda III., který nesl titul prince z Walesu. Tento návrh byl zjevně zcela jeho iniciativou. Vzhledem k předchozímu skandálu a jejímu postavení to bylo dost nečekané a vyvolalo to spoustu spekulací. Kromě toho existovaly překážky manželství: Joanna byla sestřenicí Edwardova otce a sám Černý princ byl také kmotrem jejího prvního dítěte. Zároveň Edward III v této době plánoval oženit se s dědičkou Markéty Flanderské . Francouzští kronikáři popisují lehce obscénní příběhy o tom, že Černý princ byl dlouhou dobu zamilovaný do své tety a dvořil se jí, a zpráva o zasnoubení jeho syna krále rozlítila. Moderní učenci však pochybují o tom druhém, protože Edward III a jeho dědic požádali papeže o povolení ke sňatku, které bylo 7. září 1361 uděleno. Kronikáři uvádějí, že manželství všechny překvapilo. Z hlediska diplomacie připravil Brity o jednu z hlavních zbraní. Navíc se žádný následník anglického trůnu od doby Normanské doby neoženil s příslušníkem anglické šlechty [3] [10] .

6. října dala Joanna za přítomnosti arcibiskupa z Canterbury princi formální souhlas se sňatkem. Svatba se konala 10. října 1361 na zámku Windsor za přítomnosti královské rodiny a dvořanů. Vánoce strávili v Berkhamstedu , jedné z oblíbených rezidencí Černého prince, kde je navštívili král a královna. Pokud měla kdysi problémy s financemi, po zdědění pozemků bratra a strýce se příjem zvýšil a nyní si nic neodpírala. Princ, který se dříve vyznačoval štědrostí, utrácel počátkem roku 1362 obrovské sumy za oblečení a šperky pro svou ženu. Spolu s ní vyrostly v Edwardově domě čtyři přeživší děti z prvního manželství, dva synové a dvě dcery [3] .

Dne 9. června 1362 odjel Černý princ, který obdržel titul prince Akvitánského , s Joannou a jejími dětmi do svých nových majetků ve Francii, kde vládl prakticky jako nezávislý vládce. Tam měla Joanna dva syny. Nejstarší Edward , narozený v roce 1365, zemřel ve věku pěti let. V lednu 1367 se narodil nejmladší syn, který se později stal anglickým králem pod jménem Richard II [3] .

O životě Joanny v Akvitánii je známo jen málo. Většinu času zřejmě strávila v Angouleme a Bordeaux . V dubnu 1365 uspořádal princ v Angouleme nejvelkolepější turnaj své doby na oslavu narození Johanny, jeho dědice. Rozsah slavností, které byly načasovány tak, aby se shodovaly s turnajem, dal vzniknout příběhům o lásce princezny z Walesu k luxusu a moderní módě. Již v roce 1363 Francouzi navštěvující princův dvůr hlásili, že Joanna a její dámy nosí kožešinové šaty s rozparkem a širokými třásněmi. Podle jejich názoru byly opsány z oděvů milenek anglických filibusterů a na královský dvůr se nehodily. Edward byl zjevně silně připoután ke své ženě. Vyplývá to z dopisu, který napsal Joaně po vítězství v bitvě u Najery v roce 1367. Herald of Chandosa uvádí, že po návratu prince ze Španělska se s ním setkala v katedrále v Bordeaux se svým nejstarším synem; sesedl, načež spolu „za ruce“ došli k biskupskému paláci, kde se zastavili [3] [10] .

Během španělského tažení Černý princ vážně onemocněl, což se podepsalo na jeho zdraví. V lednu 1372 se to zhoršilo natolik, že Edward byl nucen odplout s rodinou do Anglie. Zdá se, že od svého návratu Joanna občas vystupovala jako mluvčí svého nemocného manžela. Napsala tedy dopis Londýňanům, aby jim poděkovala za dar, který dostal v roce 1371. V srpnu 1382 šla princezna bez manžela na modlitební bohoslužbu na památku královny Filipy [3] [10] .

Králova matka

Černý princ zemřel v roce 1376. Poté se Joanna stala oficiální poručnicí svého syna, který se po smrti Eduarda III. v roce 1377 stal králem pod jménem Richard II. Jako vdovský podíl pobírala třetinu příjmů z Walesu. Spravovala také statky, které kdysi patřily jejímu manželovi. Kromě toho měla na krále značný vliv: v letech 1377-1385 bylo zapsáno velké množství milostí a darů se zněním „na žádost matky krále“, což je mnohem více než za r. panování Edwarda III bylo provedeno na žádost prince z Walesu. V roce 1378 dostal Joanna skutečně všechny příjmy z majetku svého zesnulého manžela po dobu 4 let, aby kompenzoval „své obvinění jménem krále po smrti jejího otce“. Královské zprávy zachovaly informaci, že na její náklady byly v letech 1377-1381 opraveny panství Bushy a North Weld a v květnu 1381 pro ni byla objednána nová bárka [3] .

V lednu 1379 uspořádali Londýňané hostinu v Kensingtonském paláci , které se zúčastnila Joanna spolu s Richardem II. a jeho strýcem Johnem z Gauntu , vévodou z Lancasteru. A o necelý měsíc později musel Gaunt hledat útočiště před princeznou v Kensingtonu před Londýňany zuřivými svými činy. Poté poslala tři své rytíře, aby požádali obyvatele města, aby kvůli ní uzavřeli s vévodou mír. Navzdory poněkud napjatému vztahu mezi Richardem a Gauntem se zdá, že Joanna a vévoda udržovali přátelské vztahy. Prostřednictvím jejích synů Thomase a Jana z Gauntu předával dary svým synům. John Holland se později oženil s Elizabeth , dcerou Gaunta [3] .

Stejně jako Gaunt i Joanna podporovala Lollardy . Z její iniciativy byl v roce 1378 přerušen proces proti Johnu Wycliffovi . V jejím doprovodu byly některé pozoruhodné postavy lollardského hnutí, jako Sir Richard Steuri a Sir Lewis Clifford [3] .

Joanna byla i později populární postavou. Během povstání Wata Tylera byla Joanna ve věži , když ji obsadili rolníci. Vtrhli do Joanniných komnat, rozbili její postel na kusy, ale ona sama nebyla zraněna, i když jejich vůdce navrhl, aby ho „políbila“ [3] [11] .

Později začala mít Joanna zdravotní problémy, kvůli kterým tak ztloustla, že měla potíže se vstáváním. Navzdory tomu během hádky krále s Janem z Gauntu v roce 1385 cestovala mezi dvorem a Gauntovým domem, aby usmířila svého strýce a synovce. Přestože se formálně usmířili, krize vztahů nebyla nikdy vyřešena [3] .

V roce 1385 Richard II vyrazil na tažení proti Skotsku. Před sebou jmenoval 13 rytířů tělesnými strážci své matky. Ale 14. srpna Joanna zemřela na hradě Wallingford, s největší pravděpodobností na nemoc. Zároveň se Kronika svatého Albanse domnívala, že smrt královy matky pochází ze zármutku. Během skotské kampaně se John Holland, jeden z Joanniných synů z prvního manželství, pohádal se sirem Ralphem Staffordem , oblíbencem manželky Richarda II. V důsledku hádky byl Stafford zabit. Podle kronikáře král přísahal, že bude se svým bratrem zacházet jako s obyčejným vrahem. Joanna se několik dní snažila prosit Richarda II. o odpuštění pro svého nejstaršího syna a pátý den zemřela. Richard nakonec Johna omilostnil [3] [12] [13] .

Joanna odkázala, aby nebyla pohřbena vedle Černého prince v Canterburské katedrále , ale vedle svého prvního manžela Thomase Hollanda v minoritském kostele ve Stamfordu. Pohřeb se konal až 27. ledna 1386, kdy se ze skotského tažení vrátil Richard II. Podle matčiny závěti zdědil její nové lůžko zdobené zlatými leopardy a otcovo stříbrné pírko [3] .

Manželství a děti

1. manžel: od 1339/1340 (tajný sňatek, uznaný papežem 13. listopadu 1349) Thomas Holland (1314 - 28. prosince 1360), 1. baron Holland od 1353, 1. hrabě z Kentu od 1360 [3] [ 6] . Děti:

• Thomas Holland (1350 - 25. dubna 1397), 2. baron Holland od roku 1360, 2. hrabě z Kentu od roku 1381 [6] [14] [15] [16] .
• Edmund Holland (1351/1352 - v dětství) [6] [14] [15] .
• John Holland (asi 1352 - 16. ledna 1400), 1. hrabě z Huntingdonu od roku 1387, 1. vévoda z Exeteru 1397-1399 [6] [14] [15] [17] .
• Joanna Holland (asi 1356 - listopad 1384); manžel: od května 1366 Jean IV (asi 1340 - 1. listopadu 1399), vévoda bretaňský 1345-1378, 1381-1399, hrabě de Montfort-d'Amaury od 1345, hrabě z Richmondu od 1372 [6] [14] [15]
• Maud Holland (asi 1359 - do 13. dubna 1392); 1. manžel: od 1363 Hugo de Courtenay († 20. 2. 1374); 2. manžel: od roku 1380 Valeran III de Luxembourg (1355 - 22. dubna 1415), hrabě de Ligny a de Saint-Paul od roku 1371 [6] [14] [15] .

2. manžel: od roku 1341 (Donyatt, Somerset, Anglie) William Montagu (25. června 1328 – 3. června 1397), 2. hrabě ze Salisbury. Sňatek prohlásil papež 13. listopadu 1349 za neplatné. Z tohoto manželství nebyly žádné děti.

3. manžel: od 10. října 1361 (Windsor Castle, Berkshire, Anglie) Edward Černý princ (15. června 1330 - 8. června 1376), hrabě z Chesteru od roku 1333, 1. vévoda z Cornwallu od roku 1337, princ z Walesu od roku 1343 , vévoda z Guyenne od roku 1362. Děti:

• Eduard z Angouleme (27. ledna 1365-1372)
• Richard II z Bordeaux (6. ledna 1367 – 6. ledna / 14. února 1400), princ z Walesu, hrabě z Cornwallu a hrabě z Chesteru z roku 1376, anglický král 1377-1399

Poznámky

1. ↑ Existují také data 8. a 21. srpna
2. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 Barber R. Joan, suo jure hraběnka z Kentu a princezna z Walesu a Akvitánie [nazývaná Fair Maid of Kent] 1328-1385) // Oxfordský slovník národní biografie .
3. ↑ Ormrod W. M. Edward III (1312–1377) // Oxfordský slovník národní biografie .
4. ↑ Tait J. Joan (1328-1385) // Slovník národní biografie. — Sv. XXIX. Anglicky - John. - S. 392-393.
5. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Stansfield MMN Holland, Thomas, hrabě z Kentu (asi 1315–1360) // Oxfordský slovník národní biografie . — Oxf. : Oxford University Press , 2004-2014.
6. ↑ Weir A. Britské královské rodiny. - S. 93-94.
7. ↑ Ustinov V. G. Stoletá válka a války růží. - S. 480-481.
8. ↑ Jones D. Plantagenets. - S. 538.
9. ↑ 1 2 3 Holič R. Edward [Edward z Woodstocku; známý jako Černý princ], princ z Walesu a Akvitánie (1330–1376) // Oxfordský slovník národní biografie .
10. ↑ Norwich D. Dějiny Anglie a Shakespearovi králové. — Astrel. - S. 93.
11. ↑ Ustinov V. G. Stoletá válka a války růží. - S. 185-186.
12. ↑ Norwich D. Dějiny Anglie a Shakespearovi králové. — Astrel. - S. 109.
13. ↑ 1 2 3 4 5 Thomas de Holand, 1. hrabě z  Kentu . šlechtický titul. Získáno 20. listopadu 2021. Archivováno z originálu dne 30. ledna 2013.
14. ↑ 1 2 3 4 5 hrabata z Kentu 1352-1408 (Holandsko  ) . Nadace pro středověkou genealogii. Staženo: 20. listopadu 2021.
15. ↑ Stansfield MMN Holland, Thomas, pátý hrabě z Kentu (1350–1397) // Oxfordský slovník národní biografie . — Oxf. : Oxford University Press , 2004-2014.
16. ↑ Stansfield MMN Holland, John, první hrabě z Huntingdonu a vévoda z Exeteru (asi 1352–1400) // Oxfordský slovník národní biografie . — Oxf. : Oxford University Press , 2004-2014.

Literatura

• Bryant A. Éra rytířství v dějinách Anglie / Per. z angličtiny. T. V. Kovaleva, M. G. Muravyová. - Petrohrad. : Nakladatelská skupina "Eurasia", 2001. - 576 s. - 3000 výtisků.  — ISBN 5-8071-0085-9 .
• Jones D. Plantagenets. Králové a královny, kteří vytvořili Anglii / Per. z angličtiny. — M. : Alpina Literatura faktu , 2021. — 686 s. — ISBN 978-5-000139-079-4 .
• Norwich D. Historie Anglie a Shakespearových králů / Per. z angličtiny. I. V. Lobanová. — M .: Astrel , 2012. — 414, [2] s. - (Historická knihovna). - ISBN 978-5-271-43630-7 .
• Ustinov V. G. Stoletá válka a války růží. — M .: AST : Astrel, Keeper, 2007. — 637 s. - (Historická knihovna). - 1500 výtisků.  - ISBN 978-5-17-042765-9 .
• Barber R. Joan, suo jure hraběnka z Kentu a princezna z Walesu a Akvitánie [nazývaná Fair Maid of Kent] (asi 1328–1385) // Oxfordský slovník národní biografie . — Oxf. : Oxford University Press , 2004-2014.
• Tait J. Joan (1328-1385) // Dictionary of National Biography / Edited by Sidney Lee. - L .: Smith, Elder & Co , 1892. - Sv. XXIX. Anglicky - John. - S. 392-393.
• Britské královské rodiny Weir A .: Kompletní genealogie . - L. : Vintage knihy , 2008. - 391 s. — ISBN 978-0-0995-3973-5 .

Odkazy

• EARLS of KENT 1321-1352 (Plantagenet  ) . Nadace pro středověkou genealogii. Staženo: 17. května 2010.
• Joan PLANTAGENET (P. Wales  ) . Tudorplace. Získáno 17. května 2010. Archivováno z originálu dne 25. dubna 2012.
• Plantagenet  (anglicky) . Genealogie.EU. Získáno 17. května 2010. Archivováno z originálu dne 25. dubna 2012.
• JOANNA Z KENTU . Velká encyklopedie Cyrila a Metoděje. Staženo: 17. května 2010. (neurčitý)

Tematické stránky	šlechtický titul
Slovníky a encyklopedie	Slovník národní biografie Oxfordský životopisný
Genealogie a nekropole	WikiStrom Máme zpoždění
V bibliografických katalozích GND : 1136280227 ISNI : 0000 0000 2650 8364 J9U : 987007372869905171 LCCN : n83148650 NTA : 134434226 VIAF : 25981605 WorldCat VIAF : 25981605