Zemes-mate

Zemes-mate
Mytologie lotyšská mytologie
Podlaha ženský
V jiných kulturách Zhemina

Zemes-mate ( lotyšsky Zemes māte "matka země") je bohyně země v lotyšské mytologii [1] . Obdobou pro ni je litevská bohyně země Žemina ( lit. Žemyna ).

Etnograf P. P. Schmidt považoval Zemes-mate za jednu z nejvýznamnějších lotyšských bohyní, která spolu s Dievas tvořila typickou indoevropskou dvojici matka země a otec nebe [2] . Věřilo se, že vše, co se na Zemi narodilo, se tam vrátí, a tak Zemes-mate přijímal mrtvé a dělil se o povinnosti s paní světa mrtvých. Velu mate :

Rock mě, mami.
Už žádná moč.
Matka Země mě
uklidní Pod zelenou trávou [2] [3] .

V řadě textů je naznačeno, že bohyně země spolu s bohyní osudu Laimou určuje datum narození člověka [4] . Země byla často oslovována v konspiracích, zejména z hadího uštknutí [5] .

Matthew Pretorius popsal rituál žemyneliauti slavený na svatbách, po sklizni nebo během jarních slavností, než oráč odejde na pole a pastviny. Po posypání půdy slovy „ Drahá Země, ty dáš mně a já dám tobě “, vypil vedoucí domu džbánek piva a do brázdy vložil chleba [1] . Na přelomu 18. – 19. století August Wilhelm Hupel zaznamenal, že na určených místech se bohyni země obětovalo mléko, máslo, vlna, peníze a 23. dubna - černý kohout [2] .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Ivanov V. V., Toporov V. N. Baltská mytologie / E. M. Meletinský. - Mytologický slovník. - M. : Sovětská encyklopedie, 1980. - 736 s. — ISBN 5-85270-068-1 .
  2. ↑ 1 2 3 BĚTÁKOVÁ, Marta Eva; BLAŽEK, Václav. Encyklopedie baltské mytologie = Encyklopedie baltské mytologie. - Praha: Libri, 2012. - S. 213-215. — ISBN 978-80-7277-505-7 .
  3. Kokare E. Hlavní postavy lotyšského folklóru = Latviešu galvenie mitoloģiskie tēli folkloras atveidē. — Riga, 1999.
  4. Marija Gimbutas. Živé bohyně. - University of California Press, 2001. - S. 208-209. - ISBN 978-0-520-22915-0 .
  5. Ivanov V.V., Toporov V.N. Baltská mytologie / E.M. Meletinský. - Mytologický slovník. - M. : Sovětská encyklopedie, 1980. - 736 s. — ISBN 5-85270-068-1 . Archivováno 16. srpna 2017 na Wayback Machine

Literatura