Internace

Internace ( lat.  internus  "vnitřní; místní") - nucené zadržení, přesídlení nebo jiné omezení svobody pohybu stanovené jedním válčícím státem pro občany druhého válčícího státu nacházející se na jeho území nebo pro občany druhého válčícího státu nacházející se na území okupovaném první válčící nebo neutrální stát pro vojenský personál válčících zemí. V některých případech je internací zbavení svobody nebo přesídlení státem jeho občanů, kteří jsou považováni za nespolehlivé (obvykle během válek ).

Objekty

Internace může podléhat:

• Civilisté , kteří se během války ocitli na území válčícího nepřátelského státu nebo na území okupovaném tímto státem.
• Vojenský personál, který skončil na území nepřátelského státu v době dočasného zastavení vojenských (bojových) operací.
• Vojenský personál jakéhokoli válčícího státu, který se během války nachází na území neutrálního státu.

Také v minulosti byli internováni civilisté, občané válčícího státu, kteří jsou považováni za potenciálně nebezpečné a mají sklon spolupracovat s nepřítelem. Příklady: internace členů americké a britské fašistické strany v USA a Velké Británii, umístění v táborech občanů japonského původu v USA.

V případě internace vojáků jsou zadrženy i jejich zbraně a vojenská technika. Zadržování vojenského personálu válčícího nepřátelského státu během vojenských (bojových) operací není internací, ale představuje zajetí .

Účel

• Internace civilního a vojenského personálu na území nepřátelské země má za cíl zabránit účasti těchto osob ve válce proti tomuto státu (což je možné, pokud jsou tyto osoby navráceny do své země).
• Internace civilistů na území obsazeném nepřátelskou zemí je zaměřena na zajištění bezpečnosti okupačních sil před nepřátelskými akcemi potenciálně nebezpečných osob.
• Internace vojenského personálu na území neutrální země je zaměřena na zachování režimu neutrality této země (protože povolení k přítomnosti vojenského personálu, zbraní nebo vojenského materiálu jedné ze stran na území státu může být druhou stranou považován za účast ve válce na straně nepřítele, tedy porušení neutrality).

Objednávka

Internovaní jsou umístěni do speciálně pro ně určeného prostoru, který mají zakázáno opouštět. Během zadržení musí být internovanému dána možnost vzít si s sebou nezbytnou zásobu šatstva, obuvi, jídla, vody, léků a dalších nezbytných věcí. Stát, který cizince internuje, je povinen jim na vlastní náklady zajistit odpovídající podmínky pro život. Není dovoleno umisťovat internované do nezdravého prostoru, jehož klima internovaným škodí. Internovaným musí být poskytnuto vhodné bydlení, vybavené v souladu s hygienickými normami, oblečení, jídlo a lékařská péče.

Za účelem ochrany internovaných před nebezpečím způsobeným vojenskými (bojovými) operacemi si mohou válčící strany dohodnout jejich umístění na územích válčících států nebo na okupovaném území. V případě, že území, na kterém se internovaní nacházejí, je vystaveno náletům nebo jinému válečnému nebezpečí, je stát povinen učinit veškerá opatření, která jsou na tomto území přijímána k ochraně vlastního civilního obyvatelstva (budování krytů, použití varovného systém a tak dále) na ochranu internovaných.

Stát je povinen pomáhat neutrálním mezinárodním organizacím zapojeným do pátrání po pohřešovaných osobách při zjišťování místa pobytu internovaných.

Rozhodnutí o nuceném usazení na určitém místě nebo o internaci osob z obyvatelstva okupovaného území musí být přijímána podle běžného postupu, který určí okupační mocnost. Tento postup by měl umožnit dotčeným osobám právo na odvolání. O tomto odvolání bude rozhodnuto co nejdříve. Zůstanou-li rozhodnutí v platnosti, měla by být podrobena pravidelnému přezkumu, pokud možno alespoň každých šest měsíců, příslušným úřadem zřízeným dotčenou mocností.

Práva internovaných

Internovaní mají právo na humánní zacházení, úctu ke své osobě, čest, rodinná práva, náboženské a národní tradice, rituály, zvyky a obyčeje. Musí být chráněni před násilím, zastrašováním, urážkami, davovou zvědavostí. Ženy by měly být zvláště chráněny před útoky na jejich sexuální integritu a před nucením k prostituci.

Internovaným musí být poskytnuta příležitost informovat své rodiny o místě svého pobytu, podávat žádosti mezinárodním humanitárním organizacím a přijímat korespondenci a balíčky s oblečením, potravinami, léky a náboženskými předměty. Internovaný má právo požádat o povolení k návratu do vlasti, jsou-li dány pádné důvody pro to, že se tak či onak nevrátí a nezúčastní se války. Tato žádost musí být posouzena v přiměřené lhůtě, internovaný musí mít možnost napadnout případné odmítnutí u soudu.

Je zakázáno používat jakoukoli formu násilí nebo jeho hrozby vůči internovaným, a to i za účelem získání informací o nich samotných nebo o třetích osobách. Zasahování do majetku internovaných je zakázáno. Internovaní nesmějí být podrobováni lékařským nebo jiným vědeckým experimentům, pokud to není nutné k poskytnutí lékařské péče.

Internovaný nemůže být potrestán za činy spáchané jinou osobou. Uplatňování jakékoli formy kolektivního trestu na internované je přísně zakázáno. Internovaní mají zakázáno být používáni jako rukojmí nebo „lidské štíty“ (umístit je na určité místo, aby chránili toto místo před nepřátelským vojenským útokem).

Internovaní nesmí být nuceni pracovat, s následujícími výjimkami:

• internovaní lékaři a další zdravotnický personál mohou být nuceni poskytovat lékařskou pomoc jiným internovaným;
• je možné internované nuceně vykonávat administrativu, udržování pořádku, kuchyňské a jiné domácí práce v místech internace, jakož i chránit ostatní internované před nálety nebo jiným válečným nebezpečím.

V každém případě je zakázáno:

• nucení internovaných sloužit v ozbrojených silách (jak v boji, tak v pomocných jednotkách );
• jakákoli forma nátlaku, propagace služby v ozbrojených silách;
• využití internovaných při jakékoli práci přímo související s vedením vojenských (bojových) operací;
• zaměstnávání osob mladších 18 let;
• jakékoli dílo, které je urážlivé nebo ponižující;
• využití internovaného v zaměstnání, pro které není zdravotně způsobilý.

Při zaměstnávání internovaných je stát povinen zajistit podmínky, které nejsou horší než podmínky jeho vlastních občanů vykonávajících stejnou práci ve stejné oblasti, včetně: pracovní doby, mzdy, náhrad za úrazy a nemoci z povolání. Po dobrovolném nástupu do práce má internovaný právo ji odmítnout, odpracovat minimálně šest týdnů a osm dní předem na to upozornit.

Legislativní akty

Režim internace byl stanoven Haagskými úmluvami z roku 1907 o právech a povinnostech neutrálních mocností v případě války, poté zakotvenými v Ženevské úmluvě z roku 1929 , v současnosti je jejím definičním aktem Ženevská úmluva z roku 1949 „O ochraně civilních osob“. v době války“ [1] .

Viz také

• Internační tábory v okupovaném Německu
• Japonská internace v Kanadě
• Využití nucené práce německého civilního obyvatelstva v SSSR
• Internace Edwarda Gierka

Odkazy

1. ↑ Ženevská úmluva o ochraně civilních osob v době války z roku 1949 . Získáno 30. dubna 2014. Archivováno z originálu 19. dubna 2014. (neurčitý)

Slovníky a encyklopedie	Velká dánština Velký Rus Moderní Ukrajina švýcarské historické
V bibliografických katalozích	NKC : ph731253