Khari boli

Khari- boli ( hindština खड़ी बोली बोली बोली کھڑی کھڑی # lf , [ˈkʰəɽiː ˈboːliː] , iast : Kha brzy bolī- „  normalizovaná nebo správná řeč“)- West Hindye , běžná v západní části státu Uttar-Opsatesh, v In In In západní části státu Uttar- Provaresh , v okolí Dillí v Indii a na jihu Uttarakhandu [1] [2] . Prestižní dialekt hindustanštiny , základ oficiálních variant hindštiny ( literární hindština ) a urdštiny , což jsou jeho funkční styly [3] ; literární hindština  je státním jazykem Indie a urdština  je pákistánským [1] [4] . V referenční knize je " Ethnologue " zahrnut v hindštině.

Hindustanští mluvčí jsou často vnímáni jako venkovský dialekt [5] [6] .

Na základě dillíské verze Khari-Boli se vyvinula hindustanština , lingua franca severní Indie, která dala vzniknout čtyřem literárním jazykům [7] :

• literární hindština je státní jazyk Indie ;
• Urdu je státní jazyk Pákistánu ;
• Dakhni  je historický literární jazyk oblasti Deccan ;
• Rekhta  je silně perzianizovaná verze hindustanštiny, která se stala základem urdštiny.

Tyto čtyři formy spolu se Sansi-Boli tvoří hindustanský dialekt (v úzkém smyslu), který je součástí západního shluku hindštiny .

Khari-Boli je často přirovnáván k Braj dialektu , druhému hlavnímu hindustanskému dialektu, kterým se mluví v západním Uttar Pradesh a kolem Dillí. Jedna z hypotéz vysvětlujících název „khari“ (stojící) říká, že se jedná o odkaz na „tvrdost a venkovskou neotesanost“ khari-boli ve srovnání s „měkkým a měkkým“ braj [8] .

Ačkoli většina lingvistů souhlasí s tím, že hindustanština se vyvinula z Khari Boli, přesný mechanismus dialektových změn, které z ní udělaly prestižní dialekt, není znám (například jak přesně byly ztraceny zdvojené souhlásky tak běžné v Khari Boli). Khari-boli sám je také heterogenní; v polovině dvacátého století navrhl indický učenec Rahul Sankrityayan oddělit Dillí Khari a dialekt na extrémním západě Uttar Pradesh, věřil, že první by se měl nazývat „Khari-Boli“ a druhý - "Kauravi", na počest starověkého království Kuru [9] . Ačkoli se termíny obvykle používají starým způsobem, řada lingvistů tyto změny přijala a nazývají „Kauravi“ dialektovým kontinuem distribuovaným od Saharanpur po Agra [4] . Sankrtyayan tvrdil, že dialekt Kaurvi je předkem Dillí Khari-Boli [9] , a také věřil, že všechny hindustanské dialekty by měly být přeloženy do dévanágarí a perské psaní by mělo být ponecháno [9] .

Nejčasnějším příkladem khari-boli jsou díla Amira Dehlaviho ze 16. století [10] .

Před Khari- Boli prestižní dialekty Bhakti Braj Hare Krishnas, Avadhi uctívačů Rámy a Maithili vaishnavů z Biharu [10] . Poté, co se bhaktismus zvrhl v rituální kulty, začaly být vnímány jako venkovské [11] , v mughalských palácích se mluvilo khari-boli a perizianizované khari-boli se stalo prestižním dialektem, navzdory skutečnosti, že téměř žádná literární díla před koloniálním obdobím [11] .

Britská administrativa a křesťanští misionáři hráli důležitou roli při vytváření a šíření moderní hindustanštiny založené na Khari Boli [4] . V roce 1800 založila britská Východoindická společnost Fort William College v Kalkatě. John Gilchrist , prezident vysoké školy, povzbudil profesory, aby psali ve svých rodných jazycích, včetně Khari Boli. Poté byly napsány Premsagar [12] , Sadal Mishra je Příběh Nasiket, Sadasukhlalův Sukhsagar a Munshi Inshall Khan je Příběh Rani Ketaki . Rozvinutější formy khari-boli se objevily v dílech 18. století - Gangabattův Chand Varnan Ki Mahima, Ramprasada Niranjaniho jóga Vashishtha, Jatmalova hora Badal ki Katha, Anonymní Mandovar ka Varnan, Jain Padmapuran překlad Ravishenacharya (182244). S přijetím státní podpory začalo nářečí vzkvétat a od druhé poloviny 19. století se stalo hlavním jazykem literatury [10] . Postupně se hindustanština vyvinula z Khari-Boli, začala se vyučovat na školách a přešly na ni státní orgány [13] .

Urdu, silně perská varianta Khari-Boli, nahradila perštinu jako literární jazyk severní Indie začátkem 20. století. Nicméně, vztahy s Muslims nutily Hindy vytvořit jejich vlastní Sanskritized verzi hindštiny [13] . Poté, co Indie získala nezávislost, se hindština stala oficiálním jazykem země.

Poznámky

1. ↑ 1 2 Yamuna Kachru, Hindština, Volume 12 of London Oriental and African language library , John Benjamins Publishing Company, 2006, ISBN 978-90-272-3812-2 , < https://books.google.com/books?id =ooH5VfLTQEQC > Archivováno 10. srpna 2016 na Wayback Machine 
2. ↑ Syed Abdul Latif, Nástin kulturní historie Indie , Oriental Books, 1979 , < https://books.google.com/books?id=SHNDAAAAYAAJ > Archivováno 29. května 2020 ve Wayback Machine 
3. ↑ Hindustanština (2005). Keith Brown. Encyklopedie jazyka a lingvistiky (2. vyd.). Elsevier. ISBN 0-08-044299-4 .
4. ↑ 1 2 3 Colin P. Masica. Indoárijské jazyky  ​​(neurčité) . - Cambridge University Press , 1993. - S. 28. - ISBN 978-0-521-29944-2 .
5. ↑ Arvind Singhal, Everett M. Rogers, Entertainment-education: a communication strategy for social change , Psychology Press, 1999, ISBN 978-0-8058-3350-8 , < https://books.google.com/books?id =FWNPUpuLav4C > Archivováno 24. července 2014 na Wayback Machine 
6. ↑ Shibani Roy, SHM Rizvi, identita Dhodia: antropologický přístup , BR Pub. Corp., 1985 , < https://books.google.com/books?id=-wsuAAAAMAAJ > Archivováno 28. května 2020 ve Wayback Machine 
7. ↑ Zograf G. A. Jazyky jižní Asie. - M.: Nauka, 1990. - S. 31-32.
8. ↑ Alok Rai, Hindi nationalism , Orient Blackswan, 2001, ISBN 978-81-250-1979-4 , < https://books.google.com/books?id=fmnpssOM_3kC > Archivováno 31. března 2019 na Wayback Machine 
9. ↑ 1 2 3 Prabhakar Machwe, Rahul Sankrityayan (hindský spisovatel) tvůrce indické literatury , Sahitya Akademi, 1998, ISBN 978-81-7201-845-0 , < https://books.google.com/books?id=kPPlgMiM38 > Archivováno 28. května 2020 na Wayback Machine 
10. ↑ 1 2 3 Les Langues écrites Du Monde: Relevé Du Degré Et Des Modes D'utilisation (Psané jazyky světa: Přehled stupně a způsobů použití)  (anglicky) / Kloss, Heinz; McConnell, Grant D. - Presses Université Laval, 1978. - S. 198-199. - ISBN 978-2-7637-7186-1 .
11. ↑ 1 2 Sheldon I. Pollock. Literární kultury v historii: Rekonstrukce z jižní Asie  (anglicky) . - University of California Press , 2003. - S. 984. - ISBN 978-0-520-22821-4 .
12. ↑ Prem Sagur , anglický překlad online . Získáno 17. května 2013. Archivováno z originálu 13. listopadu 2013. (neurčitý)
13. ↑ 1 2 John Joseph Gumperz. Jazyk v sociálních skupinách  (neopr.) . - Stanford University Press , 1971. - S. 53. - ISBN 978-0-8047-0798-5 .

Slovníky a encyklopedie	Britannica (online)