Hindustánský

hindustanština (hindština-urdština)
vlastní jméno	हिन्दुस्तानी • ہندوستانی
země	Indie , Pákistán , Fidži , Guyana , Malajsie , Surinam , Trinidad a Tobago
Regiony	Jižní Asie , Oceánie , Karibik
oficiální status	Indie (hindština), Pákistán (urdština), Fidži
Regulační organizace	Ústřední ředitelství pro záležitosti hindštiny [1] Národní jazykový výbor , Národní rada pro podporu urdštiny (Indie) [2]
Celkový počet reproduktorů	490 milionů (2006) [3] : 1. jazyk 240 milionů [4] , 2. jazyk - 165 milionů [5]
Klasifikace
Indoevropská rodina Indo-árijská skupina Centrální podskupina
Psaní	Devanagari , arabské písmo (nastaliq script ), dříve kaithi
Jazykové kódy
ISO 639-1	ahoj, ur
ISO 639-2	hin, urd
ISO 639-3	hin, urd, hif (Fidži), hns (karibská oblast)
Seznam LINGVISTŮ	zadní
Glottolog	zadní 1270

Tato stránka nebo sekce obsahuje text v asijských jazycích.
Pokud nemáte požadovaná písma , některé znaky se nemusí zobrazit správně.

Hindustani (हिन्दुस्तानी, ہندوستانی, ɦɪ̃n̪d̪ʊsˈt̪ni , osvětlení „ Hindostani “ [6] , historicky také Hindustani , Urdu a Rekhta jsou součástí západního a rekhty ) - společný název skupiny , které jsou součástí západní a rekhty shluky . Tyto styly jsou lingua franca v severní Indii , ve většině z Pákistánu [7] [8] a v některých jiných zemích. Hindustani je indo-árijský jazyk založený na dialektu Dillí Khari-Boli a absorbující perštinu , arabštinu , sanskrt a turkickou slovní zásobu [9] [10] . Jde o pluricentrický jazyk - indická verze se nazývá hindština , pákistánština - urdština [11] .

Ačkoli jsou mluvené formy těchto jazyků od sebe téměř nerozeznatelné [12] , a přestože jsou jejich oficiální gramatické normy téměř stejné, stále se liší v literárních zařízeních, vědecké a technické slovní zásobě: urdština si zachovává silnější perštinu a v hindštině - sanskrtský vliv [13] [14] . Před rozdělením Indie byly termíny „Hindustani“, „Urdu“ a „Hindština“ synonyma [15] . Termín Hindustani se používá k označení lingua franca Indie a Pákistánu, například jazyka bollywoodských filmů, stejně jako zvláště vzdálených odrůd hindu- fidžijské hindustani a karibské hindustani .

Hindustanština je druhým (podle jiných zdrojů třetím) jazykem na světě co do počtu mluvčích po čínštině (a možná angličtině) [16] .

Historie

Rané odrůdy moderní hindustanštiny se objevily ze skupiny středoindických jazyků Apabhransha kolem 7.–13. století 17] . Amir Khosrow , který žil ve 13. století pod Dillí sultanátem , vytvořil několik děl v dialektu této skupiny, kterou nazval „Hindawi“ [17] . Sufi misionáři, kteří se pohybovali po zemi, mluvili tímto jazykem [18] .

Dillíský sultanát byl v roce 1526 pohlcen Mughalskou říší , a přestože byli Mughalové Timuridi turko-mongolského původu [19] , prošli silnou peršancí , v důsledku čehož se po Báburovi stala farsí státním jazykem země [20] [21] [ 22] [23] .

S počátkem kolapsu a oslabení říše se lingua franca pro severoindickou aristokracii stala jedním z dialektů apabhranshi z Khari-Boli , i když si perština uchovala významný vliv. Prestižní dillíská verze Khari-Boli se nazývala hindustani, hindustani.

Po nějaké době silně perská verze Khari-Boli , později známá pod perským názvem „Urdu“ (zkratka fráze زبان اردوئے معلى ‎ (zabān-i urdū-yi muʿallā of the exel'languallā of the exel'languallā) , původně odkazoval na perský jazyk [24] ). Ještě více perská odrůda khari-boli se nazývala rekhta [25] , „smíšené“. Na druhou stranu, termíny „Rekhta“ a „Hindawi“ byly používány zaměnitelně [26] .

Rostoucí popularita Hindustani absorbovala mnoho perských, arabských a turkických slov a výboje Mughalů pomohly k jejich šíření. Po dalších čtyři sta let zůstala hindustanština, psaná v perštině , lingua franca severní Indie s místními vlivy. Spolu s perštinou získal status literárního jazyka. K rozvoji hindustanštiny došlo především u básníků ve velkých městech - Dillí , Lucknow , Láhaur a Ágra .

V jižní Indii přijala hindustanština zřetelnou formu nazývanou „ dakhni “ nebo „jižní hindustanština“, která na konci 17. století získala status literárního jazyka. (slavný poezií Vali ), ale později nedokázal získat oporu v literárním použití.

Pod Brity se tento jazyk nazýval „hindustanština“ (zejména, tak to nazval John Gilchrist ) [26] [27] [28] [29] [30] . John Hirst ve své knize z roku 1891 zmiňuje „Hindustani, neboli jazyk tábora, nebo jazyk tábora mughalské armády v Dillí“, který byl považován za dialekt hindštiny pod perským vlivem, nicméně to považoval za samostatný jazyk. Hindustani mluvilo mnoho severoindických hinduistů, s výjimkou venkovského obyvatelstva Bengálska , a všichni indičtí muslimové. Spolu s angličtinou, která se psala ještě persky, se hindustanština stala státním jazykem, mluvilo jí asi sto milionů lidí [31] .

Od konce 18. století do konce 19. století, pod koloniální vládou, byla slova „hindustani“ a „Urdu“ používána zaměnitelně. Jazyk se začal používat ve vládě [27] , což ovlivnilo jeho přijetí jako státního jazyka v Indii a Pákistánu. Slovo „hindustani“ bylo nahrazeno „hindštinou“ a „urdštinou“ a nověji se tento termín vztahuje k jazyku bollywoodských filmů populárních v Indii a Pákistánu – nelze jej připisovat hindštině ani urdštině. Také slovo „Hindustani“ je někdy chápáno jako jazyk Urdu, někdy - zvláštní lidový hovorový styl Urdu a Hindština [32] .

Literární varianty

Z hindustanštiny se vyvinuly čtyři literární jazyky, z nichž dva existují dodnes: hindština , urdština , dakhni (doslova „jižní“, méně persianizovaná verze urdštiny, kterou se mluví v oblasti Hajdarábádu ) a rekhta (silně persianizovaná verze urdštiny, která se mluvilo u dvora Mughalů a dodnes skládá poezii).

Fidžijská hindština , která pochází ze stěhování Hindů na Fidži, je obecně považována za samostatný jazyk a přešla na latinku, ale je stále srozumitelná mluvčím jiných variant hindustanštiny. Karibská verze hindustanštiny , běžná mezi indickými migranty v Guyaně a Karibiku, nemá ani oficiální status, ani psanou normu.

Urdu

Urdu je oficiálním jazykem Pákistánu a regionálním jazykem Indie. Má oficiální status v Ándhrapradéši , Džammú a Kašmíru , Biháru , Uttarpradéši , Dillí , Západním Bengálsku , kde žije značný počet muslimů.

hindština

Literární hindština, státní jazyk Indie, vychází z dillíského dialektu Khari-Boli a od urdštiny se liší především písmem – namísto perského písma se používá dévanágarí a také méně perských výpůjček. Hindská literatura je stará více než pět set let a zahrnuje prózu, poezii, náboženské a filozofické texty.

V samotné Indii se termín „hindustani“ používá k označení klasického hudebního stylu a všechny dialekty, bez ohledu na persianizaci nebo sanskritizaci, se nazývají „hindština“.

Hindustani bazar

Slovem „hindustani“ lze označovat i hovorové varianty jazyka, potažmo „bazarový“ jazyk ulic, na rozdíl od standardizované spisovné hindštiny, urdštiny nebo sanskrtu.

Oficiální stav

Hindština, největší standardizovaný registr hindustanštiny, je článkem 343 indické ústavy označena za státní jazyk země. Federální zákony jsou však vydávány v angličtině a nejvyšší odvolací soudy fungují pouze v angličtině. V devíti státech a třech územích je úředním jazykem hindština. Například v Tamil Tamil Nadu je hindština volitelným předmětem a její studium je volitelné. V mnoha státech je hindština povinným třetím jazykem po místním jazyce státu a angličtině [33] .

Urdu je také jedním z oficiálních jazyků Indie a studuje se a vyučuje na univerzitách v Lucknow , Hyderabad a Aligarh , přičemž Lucknow Urdu se těší velké prestiži mezi mluvčími tohoto jazyka jako standard „vysoké urdštiny“ a ukazatel vzdělání člověka. V Pákistánu je státním jazykem urdština a angličtina, přestože angličtina je jazykem nejvyšších kruhů a pandžábština je mateřským jazykem více lidí.

Mimo jižní Asii

Hindustanština je mluvená indickými a pákistánskými přistěhovaleckými diasporami v Americe , Karibiku , Evropě , Africe a na Středním východě .

Hindustanština byla jazykem administrativy v Britské Barmě a mnoho starších Anglo-Indů a Anglo-Barmánců jí mluví různými způsoby, přestože od pádu koloniální nadvlády nemá žádný státní status.

Jako obecný termín

Mimo Hindustan může jméno „Hindustani“ znamenat jakýkoli indický jazyk. Fijian Hindustani , například, je odvozen z Awadhi dialektu a je silně ovlivněn Bhojpuri , ačkoli to je vzájemně srozumitelné s hindštinou.

Podobně , karibská hindština je Bhojpuri , mluvený v Surinamu, Guayana, Trinidad a Tobago, a Belize.

Fonetika

Samohlásky

Hindustani má symetrický systém deseti samohlásek [34] . Samohlásky [ə], [ɪ], [ʊ] jsou vždy krátké a [aː, iː, uː, eː, oː, ɛː, ɔː] jsou naopak dlouhé. Sanskrtské rozdíly v zeměpisné délce se staly kvalitativními: /ɪ ~ iː/ a /ʊ ~ uː/ ) [35] . Historická opozice v zeměpisné délce ve vysokých samohláskách byla v konečné poloze neutralizována, zejména ve výpůjčkách ze sanskrtu: śakti (शक्ति- شَکتی „energie“) a vastu (वस्तु) jsou / تktوَستstə – وَستktə jako * /ʃəkt̪ɪ/ a * /ʋəst̪ʊ/ [36] .

Samohláska zobrazená jako ऐ - اَے ( ai ) se přepisuje jako [ɛː] nebo [æː] [37] . Například Ohala [38] to považuje za [ɛː] , zatímco Shapiro [36] a Masika [34] používají transkripci [æː] . Zvuk /æː/ ( /bæːʈ/ , bita ) [39] se navíc vyskytuje ve výpůjčkách z angličtiny , respektive, dříve zmíněný zvuk lze pro odlišení od /æː/ přepsat jako [ɛː] . Centrální nízká samohláska je obvykle popisována jako [aː] nebo [ɑː] .

Spisovná výslovnost vzdělaných mluvčích [ɛː, ɔː] mezi ostatními je často realizována jako [əɪ] ~ [ɑɪ] a [əu] ~ [ɑu] ve východoindických a západoindických dialektech [36] . Kromě toho existují dvojhlásky /əiː/ a /əuː/ .

Také [ɛ] je alofon /ə/ ( shva ) v přítomnosti /h/ , pokud je /h/ obklopeno dvěma shva [36] : /kəh(ə)naː/ (कहना — کَہنا „říkat“ ), /h/ je obklopeno švem a oba zvuky se změní na [ɛ] , odtud [kɛh(ɛ)naː] . Vypadnutí švu může dát výslovnost [kɛh.naː] . Pokročilá artikulace se vyskytuje také ve slovech končících na /h/ , odtud /kəh(ə)/ (कह - کَہ „říkej!“) → [kɛh] . Ve slovech, kde /h/ sousedí se schwa pouze na jedné straně, jako je /kəhaːniː/ (कहानी - کَہانی "historie") nebo /baːhər/ (बाहर - باہ there)

Hindustani má nasalized samohlásky , ale povaha nasalization je sporná (například, zvuk /æ/ vypůjčený z angličtiny není nasalized) [39] ). Podle Masika [37] :

*[ẽ] a *[õ] nejsou nasalizovány, pravděpodobně kvůli změně kvality samohlásky způsobené nasalizací;
fonematická nasalizace všech samohlásek je možná;
nazalizace je vždy předvídatelná a tvoří alofony;
nasalizované dlouhé samohlásky ( /ĩː ẽː ɛ̃ː ɑ̃ː ɔ̃ː õː ũː/ ) se vyskytují na konci slov a před neznělými plosives; krátké nasalizované samohlásky ( [ɪ̃ ə̃ ʊ̃] ) a nasalizované dlouhé samohlásky před znělými plosives jsou alofony.

Souhlásky

Hindustanština má 28 souhlásek zděděných z indoárijských jazyků , dvě se objevily nezávisle na zvláštních mediálních pozicích [40] a sedm vypůjčených, jejich výslovnost závisí na společenském postavení a kulturním rejstříku (hindština nebo urdština).

Většina původních souhlásek, kromě /bʱ, ɽ, ɽʱ, ɦ/ , může být zdvojena, pokud nezačínají ani nekončí slova, musí jim předcházet jedna ze tří samohlásek: /ə/ , /ɪ/ , /ʊ/ ). Všechny zdvojené souhlásky jsou uvnitř stejného morfému, kromě [ʃː] , který je zdvojen v několika sanskrtských výpůjčkách mezi morfémy ( /nɪʃ + ʃiːl/ → [nɪʃʃiːl] „bezostyšně“) [39] .

Jazyk rozlišuje čtyři fonace plosivních souhlásek :

neslyšící - /p/ ;
znělý - /b/ ;
aspirovaný - /pʰ/ ;
vyjádřený aspirated - /bʱ/ .

Druhá fonace je někdy nazývána „vyjádřená aspirovaná“, ačkoli Shapiro tvrdí, že tyto typy fonace se liší znělostí a implementačními mechanismy [40] . Aspirovaná fonace byla zachována v indoárijských jazycích od společného předka se zbytkem indoevropských jazyků, ale byla zachována pouze v nich. Pět aspirovaných hindustanských souhlásek je /b̤/, /d̪̤̈/, /ɖ̈/, /dʒ̈/ a /ɡ̈/ .

	labiální	labiodentální	Zubní / alveolární	Retroflex	Postveolární / Palatální	zadní palatin	Uvulární	Glotální
nosní	m		n	(ɳ) 1
explozivní	p pʰ	b bʱ		t̪ t̪ʰ	d̪ d̪ʱ	ʈ ʈʰ	ɖɖʱ _		k kʰ	ɡɡʱ _	(q) 1
afrikátů					tʃ tʃʰ	dʒ dʒʱ
frikativy		F		s	z		ʃ		(x) 1	(ɣ) 1		ɦ
jediný takt			ɾ	(ɽ) 1 (ɽʱ) 1
Přibližné		ʋ	l		j

Hindustanské souhlásky Poznámky

Vzácné a hraniční souhlásky jsou uvedeny v závorkách.

Výbušné souhlásky v koncové poloze nejsou realizovány; /ʋ/ volně plyne do [v] nebo [w] ; /ɾ/ se někdy realizuje jako trylek [r] (obvykle na začátku slova nebo na konci slabiky) a zdvojené /ɾː/ se vždy realizuje jako trylek - [zəɾaː] (ज़रा - ذرا "malý" ) na rozdíl od [zəraː] (ज़र्रा - ذرّہ „částice“) se tento proces vyskytuje ve výpůjčkách z arabštiny a perštiny [41] . Palatální a dorzální nosové souhlásky [ɲ, ŋ] se vyskytují pouze na přechodu souhlásek, když za nimi následuje homoorganický plosive, alofon nasalizované samohlásky následovaný plosivem, stejně jako v sanskritismech [40] [41] . Existují tlumené sonoranty [lʱ, ɾʱ, mʱ, nʱ] , které jsou považovány za soutoky s /ɦ/ [38] .

Různí lingvisté klasifikují měkké afrikaty a frikativy buď jako palatinální, nebo postalveolární nebo jako palatinálně-alveolární, v důsledku čehož lze zvuk označený písmenem श přepsat jako [ʃ] nebo [ɕ] , v च jako [tʃ ] , [ cɕ] , [tɕ] nebo dokonce [c]. V tomto článku jsou přepsány jako [ʃ] a [tʃ] . Fricative / h / v hindustani je obvykle vyjádřený ( [ɦ] ), obzvláště když obklopený samohláskami, nicméně, na rozdíl od Sanskrit, není tam žádný fonematický rozdíl mezi těmito zvuky.

V hindustanštině existuje fonematický rozdíl mezi dentálními a retroflexními výbušninami. Zubní výbušniny v hindustanštině jsou čisté a špička jazyka by se měla dotýkat předních zubů, bez vedlejší artikulace (jako anglicky /t/ nebo /d/ ). Retroflexní souhlásky jsou vlastně apico-postalveolar (nebo apico-prepalatal), a slova jako /ʈuːʈaː/ (टूटा - ٹُوٹا “rozbitý”) být vyslovován s alveolar plosives [42] .

V některých indoárijských jazycích jsou /ɖ, ɖʱ/ a jednopřízvučné souhlásky [ɽ, ɽʱ] alofony, přičemž první sada se vyslovuje v počátečních, zdvojených a postnosálních polohách a druhá sada mezi samohláskami a na konci . V hindštině však nejsou alofony a vyskytují se ve stejných pozicích (srov . nīṛaj a niḍar ) [43] . Zdá se, že tento rozdíl je také charakteristický pro většinu dialektů rádžasthánštiny , haryanvi , braja , bundeli , pandžábštiny , sindhštiny , dogri a kašmírštiny [43] .

Alofonie [v] a [w] v hindustanštině

Zvuky [v] a [w] v hindustanštině jsou alofony /ʋ/ ("व" nebo "و"), zejména v arabštině a perských výpůjčkách. Jsou v pozici dodatečné distribuce, to znamená, že se v různých kontextech vyslovují různě. Hindi mluvící vyslovují 'व' jako [v] v vrat ('व्रत', 'ورت' 'přísaha') a [ w] v 'pakwa:n' ('पकवान', 'پ'کواishن for food' ] .

Špatná výslovnost alofonů může způsobit problémy: pokud například rodilý mluvčí, kde [v] a [w] jsou různé fonémy, vysloví „व“ nebo „و“ ve slově „व्रत“ / „ورت“ jako [w] , to je [wɾət̪] místo [vɾət̪] , pak je možné nedorozumění: [wɾət̪] lze zaměnit za [ˈɔːɾət̪] , což znamená „žena“. Hindustanští mluvčí překládají alofonii do angličtiny vyslovováním war /wɔːɹ/ jako [vɔːɹ] a záloha /ədˈvɑːns/ jako [ədˈwɑːns] , což může způsobit zmatek [44] .

V některých situacích je alofonie nestandardní a mluvčí si může vybrat mezi [v] ~ [w] v souladu se svými zvyky. Příkladem je slovo अद्वैत ادویت, které lze stejně správně vyslovit jako [əd̪ˈwɛːt̪] i jako [əd̪ˈvɛːt̪] [44] .

Půjčka

Ze sanskrtských výpůjček se /ɳ/ dostalo do literární hindštiny, i když v běžné řeči se obvykle stává /n/ [39] . /ɳ/ se nevyskytuje na začátku slov a jednopřízvučné nasalized [ɽ̃] je často jeho alofon [40] .

Z perských slov se hlásky /f, z, q, x, ɣ/ dostaly do hindustanštiny . Jsou považovány za charakteristické pro urdštinu, ačkoli mohou být napsány v dévanágarí a oficiálně existují v hindštině [45] [46] . Zvuky / f, z / se také nacházejí v anglických výpůjčních slovech a jsou považovány za pevně zakořeněné v hindštině. Zdá se, že zvuk /f/ postupně nahrazuje /pʰ/ i v původním slovníku [40] .

Zbývající perské výpůjčky, / q, x, ɣ/ , jsou považovány za charakteristické pro urdštinu, ačkoli někteří mluvčí hindštiny je zavádějí do svého fonetického inventáře jako / k, kʰ, ɡ/ [45] [47] . Frikativa /ʃ/ se nachází ve výpůjčkách z angličtiny, perštiny, sanskrtu, a proto se také uchytila v hindustanštině [39] . Nerozlišitelnost /f, z, ʃ/ mluvčími hindštiny (někteří lidé na venkově si je pletou s /pʰ, dʒ, s/ ) je považována za nestandardní [45] , ale mluvčí sanskrtu je mohou vyslovovat hyperkorektně jako /ɳ/ a [ʂ] . Naproti tomu výslovnost /f,z,ʃ/ mezi mluvčími Urdu nezávisí na vzdělání a sociální třídě [47] .

Ačkoli ve zdrojových jazycích většiny výpůjček - angličtině, sanskrtu, arabštině - existuje mnoho shluků souhlásek, během asimilace procházejí redukcí a epentézou [48] . Schmidt poukazuje na přítomnost sanskrtských počátečních shluků /kɾ, kʃ, st̪, sʋ, ʃɾ, sn, nj/ , konečné /t̪ʋ, ʃʋ, nj, lj, ɾʋ, dʒj, ɾj/ , perso-arabské konečné shluky / U ft̪, ɾf, mt̪, mɾ, ms, kl, t̪l, bl, sl, t̪m, lm, ɦm, ɦɾ/ [49] .

Suprasegmentální prvky

Hindustani má mocenský stres , ale jeho role není tak výrazná jako v ruštině. Chcete-li určit přízvuk, měli byste znát váhu slabiky :

slabika z jednoho mora končící na krátkou samohlásku /ə, ɪ, ʊ/ se nazývá světlo ;
těžká slabika je dvou-mor slabika končící dlouhou samohláskou /aː, iː, uː, eː, ɛː, oː, ɔː/ nebo krátkou samohláskou a souhláskou;
zvláště těžká se nazývá slabika o třech více, končící na dlouhou samohlásku a souhlásku nebo na krátkou samohlásku a dvě souhlásky.

Důraz padá na poslední nejtěžší slabiku slova; výpočet nebere v úvahu poslední mora slova [50] [51] :

kaː.ˈriː.ɡə.ri(ː) ˈtʃəp.kə.lɪ(ʃ) ˈʃoːx.dʒə.baː.ni(ː) ˈreːz.ɡaː.ri(ː) sə.ˈmɪ.t (ɪ) ˈqɪs.mə(t)

ˈbaː.ɦə(r) roː.ˈzaː.na(ː) rʊ.ˈkaː.ja(ː) ˈroːz.ɡaː(r) aːs.ˈmaːn.dʒaː(h) ~ ˈaːs.mãː.dʒaː(h) kɪ.ˈdʱə(r)

rʊ.pɪ.ˈa(ː) dʒə.ˈnaː(b) əs.ˈbaː(b) mʊ.səl.ˈmaː(n) ɪɴ.qɪ.ˈlaː(b) pər.ʋər.dɪ.ˈɡaː(r)

Významná slova obvykle začínají nízkou intonací, která pak stoupá [52] [53] . Schwa ( /ə/ ) má silnou tendenci mizet v nepřízvučných slabikách.

Gramatika

Rozdíly mezi urdštinou a hindštinou nejsou pouze na lexikální úrovni. Navzdory velké podobnosti gramatických systémů urdštiny a hindštiny existuje na této jazykové úrovni řada rozdílů [54] .

Morfologie

Podstatná jména

Hindustani má dva gramatické rody , dvě čísla a tři pády : přímý , nepřímý a vokativ . Podstatná jména mají dvě deklinace, mezi nimiž je rozdíl v přítomnosti a nepřítomnosti přípon v přímém případě jednotného čísla [55] . Jiný název pro deklinace jsou „neoznačená“ a „označená“ podstatná jména.

Níže uvedená tabulka obsahuje paradigmata deklinace. Pomlčka u podstatných jmen 1. deklinace označuje změny v koncovce a plus ve slovech 2. deklinace znamená její přidání.

		Jednotka h.		Mn. h.
		Rovný	Nepřímý	Rovný	Nepřímý	Vokativ
M. r.	já	- ā	-e _		- õ	-o _
M. r.	II				+ õ	+ o
J. r.	já	-ī , -i , -iyā _		- iyā̃	- iyõ	- jojo
J. r.	II			+ ẽ	+ õ	+ o

Následující tabulka obsahuje příklady skloňování [56] pro laṛkā „chlapec“, kuā̃ „dobře“, seb „jablko“, vālid „otec“, chāqū „kasařský nůž“, ādmī „muž“, mitra „přítel“, laṛkī „dívka“ , ciṛiyā "naviják", kitāb "kniha", aurat "žena".

		Jednotka h.		Mn. h.
		Rovný	Nepřímý	Rovný	Nepřímý	Vokativ
M. r.	já	laṛkā kuā̃ 1	laṛke 2 kuẽ		laṛkõ kuõ	laṛko
M. r.	II	seb vālid 3 chāqū admī			sebõ vālidõ cākuõ 4 ādmiyõ 4	pitāo admiyo
J. r.	já	laṛkī ciṛiyā		laṛkiyā̃ ciṛiyā̃	laṛkiyõ ciṛiyõ	laṛkiyo
J. r.	II	kitab aurat		kitābẽ bhāṣāẽ aurtẽ	kitābõ bhāṣāõ aurtõ	aurto

↑ Také v jednotném čísle vokativu.
↑ Malý počet souhlásek mužského rodu I deklinace má nasalizované přípony [57] .
↑ Některá podstatná jména mužského rodu zakončená naāse v množném čísle nemění a ve skutečnosti patří do druhé deklinace:vālid„otec“,cācā„strýc“,rājā„král“ [58] .
↑ Podstatná jména druhé deklinace zakončená naūaīobvykle zkracují dlouhou samohlásku ve vokativu a nepřímém množném čísle, přičemžpolosamohláska y [56] [58] [59] .
V Urdu si mnoho arabismů zachovává arabské koncovky v množném čísle.
Mnoho ženských sanskritismů končí v ā [58] .
Persoarabské výpůjčky končící na němé h se stávají mužskými I deklinačními podstatnými jmény [60] : bacca(h) (urdština) → baccā (hindština).
Některá peroarabská slova si udrží dvojí a množné číslo: vālid „otec“ → vālidain „rodiče“.

Přídavná jména

Přídavná jména se dělí na skloňovaná a nesklonná [61] . První dostávají přípony rodu, čísla a pádu podstatných jmen, které zahrnují:

		Přímé pouzdro, jednotka. h.	Odpočinek
skloňovací	M. r.	- ā	-e _
skloňovací	J. r.	- ī
Neodmítatelné

Nesklonná přídavná jména se nemění, mohou končit jak na souhlásky, tak na samohlásky. U některých skloňovaných přídavných jmen jsou všechny přípony nasalizované [61] Přímý pád mužského rodu v jednotném čísle je slovníková forma .

Skloňovaná přídavná jména: baṛā „velký“, choṭā „malý“, moṭā „tlustý“, accchā „dobrý“, burā „špatný“, kālā „černý“, ṭhaṇḍā „studený“.
Nesklonná přídavná jména: xarāb „špatný“, sāf „čistý“, bhārī „těžký“, murdā „mrtvý“, sundar „krásný“, pāgal „šílený“, lāl „červený“.

Skloňovací přídavné jméno baṛā „velký“ s definitivním

		Jednotka h.		Mn. h.
		Rovný	Nepřímý	Rovný	Nepřímý	Vokativ
M	já	baṛā laṛkā baṛā kuā̃	baṛe laṛke baṛe kuẽ		baṛe laṛkõ baṛe kuõ	baṛe laṛko
M	II	baṛā seb baṛā pitā baṛā cākū baṛā ādmī baṛā mitra	baṛe seb baṛe pitā baṛe cākū baṛe ādmī baṛe mitra		baṛe sebõ baṛe pitāõ baṛe cākuõ baṛe ādmiyõ baṛe mitrõ	baṛe pitāo baṛe admiyo baṛe mitro
A	já	baṛī laṛkī baṛī śakti baṛī ciṛiyā		baṛī laṛkiyā̃ baṛī śaktiyā̃ baṛī ciṛiyā̃	baṛī laṛkiyõ baṛī śaktiyõ baṛī ciṛiyõ	baṛī laṛkiyo
A	II	baṛī kitāb baṛī bhāṣā baṛī aurat		baṛī kitābẽ baṛī bhāṣāẽ baṛī aurtẽ	baṛī kitābõ baṛī bhāṣāõ baṛī aurtõ	baṛī aurto

Nesklonné přídavné jméno xarāb „špatný“ s definitivním

		Jednotka h.		Mn. h.
		Rovný	Nepřímý	Rovný	Nepřímý	Vokativ
M	já	xarāb laṛkā xarāb kuā̃	xarāb laṛke xarāb kuẽ		xarāb laṛkõ xarāb kuõ	xarab laṛko
M	II	xarāb seb xarāb pitā xarāb cākū xarāb ādmī xarāb mitra			xarāb sebõ xarāb pitāõ xarāb cākuõ xarāb ādmiyõ xarāb mitrõ	xarab pitao xarab admiyo xarab mitro
A	já	xarāb laṛkī xarāb śakti xarāb ciṛiyā		xarāb laṛkiyā̃ xarāb śaktiyā̃ xarāb ciṛiyā̃	xarāb laṛkiyõ xarāb śaktiyõ xarāb ciṛiyõ	xarab laṛkiyo
A	II	xarāb kitāb xarāb bhāṣā xarāb aurat		xarāb kitābẽ xarāb bhāṣāẽ xarāb aurtẽ	xarāb kitābõ xarāb bhāṣāõ xarāb aurtõ	xarab aurto

Všechna přídavná jména lze použít atributivní, predikativní nebo substantivní. Při substantivním použití se skloňují jako podstatná jména.

Přípona sā (~ se ~ sī ) přidaná k přídavnému jménu oslabuje nebo mění jeho význam [62] : nīlā „modrá“ → nīlā-sā „modrá“.

Srovnávací a superlativní stupně srovnání

Srovnání je vyjádřeno přidáním postpozic se (than); aur , zyādā (více) a kam (méně). Slovo „více“ lze vynechat.

hindustánský	Doslova	Překlad
Gītā Gautam se lambī hai	Gita je vyšší než Gautam	Gita nad Gautamem
Gītā Gautam se aur lambī hai	Gita je vyšší než Gautam	Gita nad Gautamem
Gītā Gautam se kam lambī hai	Gita je méně vysoká než Gautam

Porovnávací objekt může chybět:

hindustánský	Doslova	Překlad
zyādā baṛā chokrā	Větší kluk	Velký chlapec
chokrā zyādā baṛā hai	Chlapec je větší	kluk víc

Superlativní stupeň se tvoří srovnáním se slovem „všechno“, „všechno“ ( sab ).

hindustánský	Doslova	Překlad
sabse sāf kamrā	Čistší než celá místnost	Nejčistší pokoj
kamrā sabse sāf hai	Pokoj je čistý než všechno	Pokoj je nejčistší

Hindština a urdština používají pro srovnání přípony odvozené ze sanskrtu a perštiny [63] :

	sanskrt	Peršan
Srovnávací	-tar _
Vynikající	- tam	- tarin

Číslice

Stejně jako mnoho dalších indoárijských jazyků používá hindustanština desítkový poziční číselný systém, ale kvůli kontrakcím se čísla od 1 do 99 musí zapamatovat samostatně.

	0	jeden	2	3	čtyři	5	6	7	osm	9
0-9	Sunya	ek	dělat	cín	auto	pāñc	chah	seděl	āṭh	nau
10-19	das	gyarah	barah	terah	caudah	pandrah	solah	satrah	aṭharah	unnis
20-29	bīs	ikkis	bāīs	teis	caubis	paccis	chabbis	sattāīs	aṭṭāīs	untis
30-39	tis	ikattis	battis	taiṁtī	cauṁtīs	paiṁtīs	chattis	saiṁtīs	aṛtīs	untalis
40-49	calis	iktalis	bayalis	taiṁtālī	cavalis	paiṁtālīs	chiyalis	saiṁtālīs	aṛtalīs	uncas
50-59	pacas	ikyavan	bavan	tirpan	kauvan	pacpan	chappan	sattavan	aṭṭhavan	unsaṭh
60-69	sāṭh	iksaṭh	bāsaṭh	tirsaṭh	cauṁsaṭh	paiṁsaṭh	chiyasaṭh	sarsaṭh	aṛsaṭh	unhattar
70-79	sattar	ikhattar	Bahattar	tihattar	cauhattar	pachattar	chihattar	sathattar	aṭhhattar	unyasi
80-89	assi	ikyasi	bayāsi	tirāsi	caurasi	pacasī	chiyasi	sattasi	aṭṭhasī	navāsi
90-99	hlavní loď	ikyanve	bānve	tirānve	caurānve	pacanve	Chiyanve	sattanve	aṭṭhanve	ninyanve

Od stovky se systém stává pravidelnějším:

100 sau ;
1000 hazar ;
100 000 lakhů ;
10 000 000 kroṛ ;
1 000 000 000 arabských ;
100 000 000 000 karabů ;
10 000 000 000 000 nul ;
1 000 000 000 000 000 padma .

Příspěvky

Do zmíněného případového systému jsou přidány postpozice obsluhující aglutinační deklinační systém. Při jejich použití musí podstatné jméno nebo sloveso převzít nepřímý pád (navíc se používá v adverbiálním tvaru) [64] ) a také určit místo gramatické funkce. Existuje sedm hlavních pozic:

kā — znak genitivu ; klesat jako přídavná jména: X kā/ke/kī Y = “X-ovo Y”, a kā/ke/kī souhlasí s Y [61] ;
ko - označuje nepřímý objekt (odtud název " dativní postpozice ") nebo, je-li definováno , přímý objekt [65] ;
neergativní pádová značka , připojená k doplňkům přechodných sloves dokonalého tvaru ;
se - ablativní marker má širokou škálu použití:
- "od": dillī se "z Dillí",
- "od, z": IAST : tumse ḍarnā "strach z tebe",
- "od doby": itvār se "od neděle",
- "s, skrz": instrumentální ,
- příslovečná značka (dobrá → dobrá),
- "co": srovnání,
- malý počet trpělivých sloves používá tuto částici místo ko ,
mẽ - "v",
par - "on",
tak - "před".

Kromě toho existuje značné množství složitých postpozic tvořených šikmou postpozicí kā ( ke , kī ) a příslovci: kī taraf „směrem, do strany“, ke andar „uvnitř“, ke āge „před“, ke ūpar „nad“, ke nīche „pod“, ke pīche „za“, ke bād „po“, ke bāre mẽ „asi“, ke bāhar „venku“, ke liye „pro“, ke sāmne „naopak“… [66 ]

Zájmena

Osobní

V hindustanštině existují osobní zájmena pro první a druhou osobu a pro třetí osobu používají ukazovací zájmena , dělící se na zájmena blízkého spektra a daleko [67] . Zájmena mají přímý, nepřímý a dativní pád, přičemž ten druhý se často nazývá kontrakcí, protože jde o kontrakci konce nepřímého pádu a postpozici dativu. Zájmena se rodově neliší.

Existují také genitivní formy pro zájmena první a druhé osoby: merā , hamārā , terā , tumhārā , na rozdíl od běžných OBL. + ka ; existuje také zvláštní tvar pro ergativní pád: místo * mujh ne a * tujh ne - mai ne a tū ne .

Zájmena tří druhých osob „vy/vy“ tū , tum , āp tvoří tříúrovňovou škálu zdvořilosti, od přátelské po formální. Intimní adresy jsou jednotné (ty jsi šel), zatímco zdvořilé a formální jsou množné (ty jsi šel) [63] . Ve třetí osobě se však množné číslo používá pouze s nejformálnější úrovní zdvořilosti . Příklady viz tabulka [63] .

	Osobní					ukazování				relativní		Tázací
	1. osoba		2. osoba			3. osoba
	Jednotka h.	Mn. h.	Sg.	Mn. h.		Střední		vzdálený
	Jednotka h.	Mn. h.	intimní	zdvořilý	formální	Jednotky h.	pl. h. formální	Jednotky h.	pl. h. formální	Jednotky h.	pl. h.	Jednotky h.	pl. h.
Přímý případ	mĩĩ	šunka	tu	tum	ap	vy		vo		jo		kaun, kyā
Šikmé pouzdro	mujh	šunka	tujh	tum	ap	je	v	nás	un	jis	jin	polibek	příbuzní
Dativ	mujhe	hamẽ	tujhe	tumhẽ	Apko	ise	inhẽ	použití	unhẽ	jise	jinhẽ	políbit	kinhẽ
Genitiv	merā	hamara	terā	tumharā	apka	iska	inka	uska	unka	jiska	jinka	kiska	kinka
Ergativní pouzdro	mãĩne	hamne	tón	tumne	Apne	isne	inhone	usne	neopravovat	jisne	jinhõne	kissne	kinhõne

Postpozice jsou v hindštině spojené morfémy po zájmenech a v urdštině jsou to samostatná slova [49] .
Přímé formy třetí osoby v hindštině a urdštině se mírně liší: yah "toto" / vy "tito" / vah "tamto" / jsem "ti" (literární hindština) a vy "toto/tito" / vo "tamto/ti" (hovorově hindština a urdština).
Dativní postpozice uvedená výše označuje přímý předmět, pokud je určitý. Slova označující osoby (nebo jejich zájmena) mají téměř vždy dativní pád nebo postpozici [69] .
Někteří mluvčí preferují množné číslo šunka před mãĩ . To nesouvisí s Pluralis majestatis a je také docela běžné [70] .
Slova koī a kuch jsou neurčitá zájmena nebo kvantifikátory. Pro živá podstatná jména se používá slovo koī a pro neživá podstatná jména kuch [71] . Protože koī se používá s počitatelnými a singulárními podstatnými jmény a kuch s nepočitatelnými a množnými podstatnými jmény, stává se koī v šikmém případě kisī . Slovo kaī „několik“ je částečným ekvivalentem koī [72] a kuch může také sloužit jako příslovce s významem „spíše“. Pokud je koī před číslicí, pak dostává význam „asi“ a nemění se na kisī [73] .
apnā - zvratné zájmeno (~vlastní) [74] . Použití zvratných a nereflexivních zájmen dohromady umožňuje rozlišit: „vlastní“ ( merā apnā ) [75] . Slova xud , āp , svayam znamenají „já sám“, „ty osobně“ pro jiné osoby [76] .

Deriváty

	Tázací	relativní	ukazování
	Tázací	relativní	Střední	Dálkový
Čas	kab	píchnout	ab	tab
Místo	kahā̃	jahā̃	yahā̃	vahā̃
Místo	kidhar	jidhar	idhar	udhar
Číslo	kitna	jitna	itna	utna
Množství	kaisā	jaisa	aisā	vaisā
Stupeň	kaise	Jaise	aise	vaise

Příslovce

V hindustanštině existuje poměrně málo příslovcí, která nejsou odvozená [77] , obvykle jsou vytvořena takto:

uvedení podstatného jména nebo přídavného jména v nepřímém případě: nīcā „nízko“ → nīce „dolů“, sīdhā „rovně“ → sīdhe „rovně“, dhīrā „pomalu“ → dhīre „pomalu“, sawerā „ráno“ → sawere „ráno ", ye taraf "tímto směrem" → je taraf "tímto směrem", kalkattā " Kalkata " → kalkatte "do Kalkaty";
dosazením postpozice k podstatnému jménu: se "přes": zor "síla" → zor se "násilím", dhyān "pozornost" → dhyān se "pozorně";
přidání frází k přídavnému jménu s významem "způsob": accchā "dobrý" → accchī tarah se "dobrý" ("v dobrém"), xās "zvláštní" → xās taur par "zejména" ("zvláštním způsobem");
uvedení slovesa do spojovacího tvaru: hãs "smích" → hãs kar "smát se", meherbānī kar "dělat dobro" → meherbānī kar ke "dobře" [78] ;
používání přípon ze sanskrtu nebo perštiny a arabštiny: sambhava sanskrt „možné“ + IAST : -taḥ → IAST : sambhavataḥ „možné“; Arabsky ittifāq „náhoda“ + -an → ittifāqan „náhodou“ [64] .

Syntaxe

Základní slovosled v hindustanštině je SOV , větvení se nevyslovuje, vyskytuje se vpravo i vlevo. Pořadí členů ve větě není striktní, často dochází k odchylkám od nominativního postavení slov [79] .

Nepřímé sčítání předchází přímé;
adjektivum-definice předchází podstatné jméno, které je definováno;
příslovce předcházejí přídavná jména, na která odkazují;
zápor ( nahī̃, na, mat ) a tázací značky před slovesem, pokud jsou obě přítomny, pak tázací znak je umístěn vpředu;
Slovo kyā („co?“) v obecných otázkách je na začátku vedlejší věty.

Přivlastňovací

Vlastnictví se vyjadřuje pomocí sloves s významem „mít“, jako v mnoha jiných jazycích, zejména genitiv kā (ve vhodném tvaru) nebo postpozice ke pās a sloveso honā . Předměty, které lze vlastnit, jsou rozděleny do dvou skupin: do první skupiny patří lidé (jako členové rodiny) a také části těla; druhý - většina neživých předmětů, abstrakce, stejně jako určitý počet lidí (sluhů).

Pro označení přivlastňovacích vlastností slov v první kategorii se kā umístí za předmět a poté za předmět. U osobních zájmen je povinné používat přivlastňovací zájmeno v příslušném tvaru. Příklad: Merī mātā he („Mám matku“), Shiv kī tīn ā̃khẽ hain („Šiva má tři oči“).
Složená postpozice ke pās se používá k označení přivlastňovacích vlastností slov z druhé kategorie : Mohan ke pās ek bukkarī he („Mohan má jednu kozu“).

Sloveso

Obecné informace

Hindustanský slovesný systém je postaven na kombinaci gramatického času / nálady a aspektu . Sloveso v hindustanštině má podobně jako podstatné jméno víceúrovňovou skloňovanou koncovku [80] .

V hindustanštině existují tři tvary sloves: perfect , long a habitualis , přičemž všechny mají jasné morfologické koreláty [64] - participiální tvary, které se mění v rodu a počtu podobně jako u adjektiv [81] . Dokonalý tvar je přes řadu výjimek a morfofonemických změn nejjednodušší: k jeho utvoření se ke slovesnému kořenu přidává spojovací samohláska. Habitualis se tvoří z nedokonavého příčestí; slovesný kořen, zvuk -t- a potom samohláska. Dlouhý pohled je vytvořen parafrází .

Existuje pět tvarů spony vytvořených ze slovesa „být“ honā : přítomný , minulý čas, konjunktiv , domněnka, kontrafaktuální.

Neaspektivní formy zahrnují infinitiv , imperativ a také spojovací výraz . Uvedené morfologické konstrukty (podmínkové, dohadné a další) jsou použitelné jak pro kořen vazby (pro použití jako pomocné sloveso), tak pro kořen významných slov (u konečných tvarů sloves).

Konečná shoda se dělá s nominativním předmětem, kromě přechodných dokonavých sloves, která souhlasí s přímým předmětem; v tomto případě doplněk přebírá ergativní případ a ukazuje rozdělenou ergativitu .

Na levé straně tabulky jsou paradigmata změny pro shodu adjektiva ( A ), mírně odlišná od těch, která byla uvedena dříve: ženské množné číslo je za určitých podmínek nasalizováno. Vpravo jsou paradigmata shody v osobě ( P ) použitá v konjunktivu.

(A)	Jednotky h.	pl. h.
m	- ā	-e _
a. R.	- ī	-ī ( ̃)

(P)	1. l.	2. l.	3. l.
Jednotka h.	- ū̃	-e _
Mn. h.	- ẽ	-o / ẽ	- ẽ

Skloňování

Uvedeno je skloňování slovesa dauṛnā „běhat“ a také konjugace 3. osoby mužského rodu jednotného čísla ( P = e , A = ā ).

nedruhové

Druh

neosobní

Vykořenit	*	dauṛ
Infinitiv / Gerundium / Příčestí povinnosti	*-n-ā	dauṛnā
Infinitiv v nepřímém pádu	*-ne	dauṛne
gerundium	-kar, -ke	dauṛkar , dauṛke
Jméno herce / účastník záměru	*-ne vāl- A	dauṛne vālā

přijímání

Dokonalé	*- A (hu- A )	dauṛā ( huā )
Imperfektivní	*-t- A ( hu- A )	dauṛtā ( huā )

přijímání cos.p. jako příslovce

Nedokonalý	*-te (hu-e)	dauṛte odstín

Osobní

Možná budoucnost	* -P	dauṛe
Jistou budoucnost	*- P g- A	dauṛegā

Imperativ [82]

intimní	*	dauṛ
přátelský	*-Ó	dauṛo
Zdvořilý	*-jo	dauṛiye
odložený	*-na	dauṛnā
uctivý	*-iye gā	dauṛiye gā

Zobrazit v závislosti na balíčku

		Perfektní	Obyčejný	Dlouho
		* -A	*-t- A	*rah- A
Přítomnost	h-?	dauṛā hai	dauṛtā hai	dauṛ rahā hai
Minulý	čt -A	dauṛā thā	dauṛtā thā	dauṛ rahā thā
Spojovací způsob	ho- P	dauṛā ho	dauṛtaho	dauṛ rahā ho
konjekturální	ho- P g - A	dauṛā ho gā	dauṛtā ho gā	dauṛ rahā ho gā
Podmiňovací způsob	ho-t- A	dauṛā hotā	dauṛtā hotā	dauṛ rahā hotā
Nedefinováno		dauṛā	dauṛta

Poznámky [83] .

Budoucí čas se tvoří přidáním přípony gā (~ ge ~ gī ) ke konjunktivu, což je kontrakce gaā (= gayā , dokonalé příčestí slovesa jānā „jít“) [81] . Přípona budoucího času, participium gerundia a přípona vālā jsou považovány za příbuzné morfémy v psané hindštině, ale ne v psané urdštině [49] . Zde je varianta Urdu (pro jednoduchost).
↑ Přítomná spona (h-?) se ne vždy řídí pravidly proPa konjunktiv spona (ho- P ) se ne vždy řídí pravidly.

	Jednotka h.			Mn. h.
	1. osoba	2. osoba	3. osoba	1. osoba	2. osoba		3. osoba
Zájmeno	mĩĩ	tu	vo	šunka	tum	ap	vo
přítomný čas	hū̃	ahoj		hãĩ	ho	hãĩ
Subjunktivní nálada	hū̃	ho		hõ	ho	hõ

Schmidt, stejně jako Snell a Waitman, mají hū̃ [84] [85] jako sponu 1. osoby jednotného čísla a hoū̃ [86] Shapiro .
Shapiro označuje -iye [82] jako zdvořilou imperativní koncovku a Schmidt -ie , měnící se v -iye po ā, o, ū [87] .
Eufonický klouzavý y je umístěn v dokonalých participiích ve shlucích samohlásek. Tento zvuk je pozůstatkem ztracené značky dokonalosti [84] . zakázané kombinace samohlásek - a + ā , ā + ā , o + ā , ī + ā , přecházejí v āyā , ayā , oyā , iyā [88] : khā y ā/khā y e/khāī/khāī̃ ( khā - “ je ").
Navíc kombinace ī + ī a i + ī dávají ī [88] : piyā/piye/p ī /p ī̃ ( pī- „napít se“).
Jak bylo řečeno, přímé předměty jsou v souladu s dokonalou formou tranzitivních sloves a předmět zaujímá ergativní postpozici ne . Má-li přímý předmět určitou postpozici ko a také neexistuje-li přímý předmět, omezuje se shoda na obvyklé -ā [89] .
V tomto ohledu existuje malý počet sloves, která, přestože jsou z logického hlediska tranzitivní, nepřijímají ne a nadále souhlasí s předmětem: lānā „přinést“, bhūlnā „zapomenout“, milnā „ zapomenout“. setkat"…
Kromě spojovacího významu lze při tvoření tvaru použít sloveso honā „být“: huā „stalo se, stalo“; hotā „stane se, je“; ho rahā "případ".
Částici -ke lze místo -kar použít ke spojení sloves; pro sloveso karnā je to jediná platná částice: karke , nikoli * karkar [90] .
V hindustanštině existuje jen velmi málo výjimek (uvedené níže).

Vykořenit	Perfektní základ [88]	Imperativ [91]		Základem čj. vč. [85]
Vykořenit	Perfektní základ [88]	Přátelský	Zdvořilý	Základem čj. vč. [85]
ho- "být"	hu-
jā- "jít"	ga- [2]
kar- "dělat"	ki-		kijie
de- "dát"	di-	dělat	dijie	d-
le- "vzít"	li-	hle	lijie	l-
pi - "pít"			pijie

↑ Je-li slovesojānāvtrpném, kmen dokonavého jejā-: "Let's go home?" ghar jāyājāe? (dosl. „máme [nás] jít do domu?“) [92] .

Příčinná

Tranzitivita a kauzativní kontrast morfologicky v hindustanštině, což má za následek sady sloves, které se liší pouze v těchto rysech. Vzhledem k mnoha způsobům, jak jej lze změnit, je obtížné určit obecná pravidla pro takové rozdíly a v některých souborech počet prvků dosahuje až pěti. Význam některých prvků je idiosynkratický [93] .

Přechodné a kauzativní formy se tvoří z intranzitivních a přechodných kmenů podle pravidel [93] [94] :

1a. Změna kořenové samohlásky: a → ā , u/ū → o , i/ī → e . Někdy doprovázené změnami v koncové souhlásce kořene: k → c , IAST : ṭ → IAST : ṛ , l → Ø . 1b. Přípona -ā . Často doprovázeno: změnou kořenové samohlásky: ū/o → u , e/ai/ā/ī → i ; přidání polosamohlásky l mezi kmeny zakončené na samohlásku. 2. Přidání přípony -vā (místo -ā , pokud a kde je přítomno) pro příčinu.

Absence prvků u množin vytvořených ze sloves ghūmnā - dhulnā je způsobena jejich absencí v literatuře, nikoli základní nemožností stvoření [95] . Nepřechodná slovesa jsou barevně zvýrazněna .

girnā „spadnout“, girānā „spadnout“, girvānā „způsobit pád“.
banna "stát se", banānā "dělat", banvānā "způsobit konání".
khulnā „otevřít“, kholnā „otevřít“, khulvānā „způsobit otevření“.
sīkhnā „učit se“, sikhānā „učit“, sikhvānā „způsobit učení“.
khānā „jíst“, khilānā „krmit“, khilvānā „způsobovat krmení“.
biknā „prodat“, becnā „prodat“, bikvānā „přivést k prodeji“.
dikhnā/dīkhnā „vypadat“, dekhnā „vypadat“, dikhānā „ukázat“, dikhvānā „způsobit projev“.
kahnā „říkat“, kahlānā „být volán“.
ghūmnā „objíždět“, ghumānā „objíždět“.
IAST : leṭnā "lehnout", IAST :liṭānā"lehnout".
IAST : baiṭhnā „sedět“, IAST :biṭhānā„sedět“.
sonā „spát“, sulānā „uložit do postele“.
dhulnā „umýt“, dhonā „umýt“.
IAST : ṭūṭnā „rozbít“, IAST :toṛnā„rozbít“, IAST :tuṛānā„způsobit rozbití“.

V kauzativním modelu „volání X“ zaujímá agent postpozici se . Takže Y se Z banvānā „volá Z pomocí Y“ = „způsobí, že Y udělá Z“ = „udělá Z pomocí Y“ atd.

Složená slovesa

Složená slovesa jsou prominentním rysem hindustanštiny; taková slovesa se skládají z kmene a pomocného slovesa. Pomocné sloveso ztrácí význam [96] a převádí svou část na složené sloveso [97] , kmen tvoří lexikální jádro [96] . Téměř každé sloveso může být hlavním slovesem, ale množina pomocných sloves je omezená [98] , krátký seznam je uveden níže; main, nejprve je zadána hlavní hodnota a poté hodnota jako pomocná:

jānā „jít“; přidává význam úplnosti, úplnosti nebo změny stavu: ānā „přijít“ → ā jānā „přijít, přijet“; khānā „jíst“ → khā jānā „jíst“; pīnā „pít“ → pī jānā „pít“; IAST : baiṭhnā „sedni“ → IAST : baiṭh jānā „sedni“; samajhnā „rozumět“ → samajh jānā „rozumět“; sonā „spát“ → tak jānā „jdi spát“; honā „být“ → ho jānā „stát se“ [99] ;
lenā "vzít"; implikuje směr akce k účinkujícímu: IAST : paṛh lenā „čti sobě, sobě“ [100] ;
denā "dávat"; naznačuje směr od interpreta: IAST : paṛh denā „číst nahlas“ [100] .

Výše uvedená tři slovesa jsou nejpoužívanější a lexikálně nejméně výrazná [101] . Nuance přidané pomocnými slovesy jsou často téměř nepostřehnutelné.

Pomocné přechodníky lenā a denā se používají s přechodnými slovesy; nepřechodné jānā se obvykle kombinuje s nesklonnými a kombinace přechodného slovesa a jānā bude nepřechodná.

IAST : ḍālnā „hodit, nalít, nalít“; označuje, že akce byla provedena rozhodně, hrubě nebo bezohledně [102] , posiluje, naznačuje naléhavost nebo hrubost [103] :mārnā„udeřit“ → IAST : mār ḍālnā „zabít“,pīnā„pít“ → IAST : pī ḍālnā „pít“.
IAST : baiṭhnā „sednout si“; naznačuje, že jednání je provedeno hloupě, pošetile nebo tvrdohlavě [104] , stejně jako nesouhlas mluvčího, impulzivní nebo vynucené jednání [103] :kahnā„říkat“ → IAST : kah baiṭhnā „vyhrknout, říci bezmyšlenkovitě “,karnā„dělat“ → IAST : kar baiṭhnā „dělat bezmyšlenkovitě“, IAST : laṛnā „bojovat“ → IAST : laṛ baiṭhnā „hašteřit se“.
IAST : paṛnā „padnout“; znamená vynucenou, neočekávanou nebo nevyhnutelnou akci [101] , přidává význam náhlé změny stavu [104] .
IAST : uṭhnā „povstat“; používá se jako zesilovač [105] označující začátek akce:jalnā„hořet“ → IAST : jal uṭhnā „vzplanout“,nacnā„tanec“ → IAST : nac uṭhnā „tančit“ [104] .
rakhnā „zachovat“; znamená vytrvalost, trvání výsledku jednání [106] , vyskytuje se spolu s lenā a denā , pak znamená „dát (na dluh)“, „půjčit si (na dluh)“ a s dalšími slovesy - úkon provedený v předem, dříve [103] .
Souvislý marker rahā pochází ze složeného slovesa rahnā („zůstat“): mãĩ bol rahā hū̃ = „Zůstal jsem mluvit“ → „Pokračoval jsem v mluvení“ → „Mluvím“. Sloveso však ztratilo všechny tvary, kromě perfekta, a stalo se gramatickým [107] .

Složená slovesa se obvykle používají buď se slovesy dokončenými dějovými nebo rozkazovacími; mnohem méně často - s negativy, spojovacími, kontextově spojitými nebo spekulativními. To je způsobeno nemožností popsat akci, která ještě nebyla dokončena, pomocí dokonalého [100] .

Složená slovesa

Dalším důležitým rysem hindustani je přítomnost složených sloves, sestávajících z podstatného jména nebo přídavného jména, ke kterému se přidává verbalizer, obvykle tranzitivní karnā „dělat“ nebo nepřechodné honā „být, stát se“.

Přídavné jméno	Složené sloveso	Doslova	Překlad
bezpečné čisté	saf karna	uklidit	čistý
určený niyukt/ muqarrar	niyukt/muqarrar karnā	určit	přiřadit
pásmo uzavřeno	kapela honā	uzavřít	zavřít
xatm dokončen	xatm honā	kompletní	konec

Je-li hlavní složkou podstatné jméno, chová se jako přímý předmět slovesa (nebere značku ko , souhlasí s ní v dokonavých a infinitivních konstrukcích) a patiens (někdy agens, viz gālī khānā ) složeniny sloveso bývá označováno jako genitiv volný člen věty ( -kā ~ ke ~ kī ) [108] .

Podstatné jméno	složené sloveso	Sloveso + pacient	Doslova	Překlad
očekávání intizār	intizār karnā	kisī kā intizār karnā	vzbudit v něčí očekávání	čekat na někoho
istemální použití	istemal karna	fonkā istemāl karnā	používat telefon	používat telefon
netopýří konverzace	bāt karnā	Samīr kī bāt karnā	mluvit [čí?] samira	Mluvte o Sameerovi
IAST : pratiṣṭhā /tansībnastavení	IAST : pratiṣṭhā/tansīb karnā	IAST : mūrti/but kī pratiṣṭhā/tansīb karnā	provést instalaci idolu	nainstalovat idol
gālī kletba	gālī khanā	sanam kī gālī khānā	je tu kletba milenky	být zatraceným milencem

Pasivní hlas

Pasivní rod vzniká parafrází: z dokonavého příčestí s přidáním pomocného slovesa jānā „jít“: likhnā „psát“ → likhā jānā „jít napsáno“ (být psáno). Agent je označen postpozicí se . Pasivní rod se tvoří z přechodných i nepřechodných sloves k označení nemožnosti nebo neschopnosti provést nějakou akci, obvykle v záporech. Nepřechodná slovesa mají navíc často pasivní význam nebo znamenají mimovolní akce [109] .

Dopis

Historicky je písmo Kaithi nejoblíbenější . V současné době se používá buď arabské písmo „ Nastaliq “ (pro urdštinu) nebo dévanágarí (pro hindštinu). Na internetu se hojně používají různé varianty latinského písma ; používá se také ke hláskování názvů „ bollywoodských “ filmů (aby bylo zajištěno, že budou distribuovány v širším měřítku). Také některá ta křesťanská literatura (včetně bible ) v Urdu je tištěna v latině v Indii .

arabské písmo:

ذ	ڈ	د	خ	ح	چ	ج	ث	ٹ	,	پ	ب	ا
z	ḍ	d	X	h	C	j	s	ṭ	t	p	b	*
ف	غ	ع	ظ	Ø	ض	ص	ش	س	ژ	ز	ڑ	ر
F	ɣ	*	z	t	z	s	ʃ	s	ʒ	z	ṛ	r
	2	2	ء	ه‍	1	و	ن	م	ل	گ	ک	ق
	ɛ,e	já, y	*	'	h	*	n	m	l	G	k	q

devangarí:

अ	आ	इ	ई	उ	ऊ	ए	ऐ	ओ	औ
A	A	i	i	u	ū	E	ai	Ó	au
क	ख	ख़	ग	ॻ	ग़		घ		ङ
k	kʰ	X	ɡ	ɠ	ɣ		ɡʱ		ŋ
च	छ		ज	ॼ	ज़		झ		ञ
C	C		ɟ	ʄ	z		ɟʱ		ɲ
ट	ठ		ड	ॾ	ड़		ढ	ढ़	ण
ʈ	ʈʰ		ɖ	E	ɽ		ɖʱ	ɽʰ	ɳ
त	थ		द				ध		न
t	tʰ		d				dʱ		n
प	फ	फ़	ब	ॿ			भ		म
p	pʰ	F	b	ɓ			bʱ		m
य	र	ल	व
j	r	l	ʋ
श	ष	स	ह
ʃ	ʂ	s	h

Poznámky

↑ Centrální hindské ředitelství: Úvod (odkaz není k dispozici) . Získáno 17. května 2013. Archivováno z originálu 15. dubna 2010. (neurčitý)
↑ Národní rada pro podporu urdštiny
↑ BBC: Průvodce po Urdu
↑ Hindština: 180 milionů (1991). Urdu: 48 milionů v Indii (1997) + 11 milionů v Pákistánu (1993). Etnolog , 16. vydání.
↑ Hindština 120 milionů (1999), Urdu 45 milionů (1999). Etnolog 16. vydání.
↑ O Hindi-Urdu (nedostupný odkaz) . Státní univerzita v Severní Karolíně . Získáno 8. září 2009. Archivováno z originálu 15. srpna 2009. (neurčitý)
↑ Mohammad Tahsin Siddiqi (1994), Hindustansko-anglické míchání kódů v moderních literárních textech , University of Wisconsin , < https://books.google.com/?id=vnrTAAAAMAAJ >
↑ Lydia Mihelič Pulsipher, Alex Pulsipher, Holly M. Hapke (2005), World Regional Geography: Global Patterns, Local Lives , Macmillan, ISBN 0-7167-1904-5 , < https://books.google.com/?id =WfNaSNNAppQC >
↑ Michael Huxley (editor) (1935), The Geographical magazine, Volume 2 , Geographical Press , < https://books.google.com/?id=Z1xOAAAAIAAJ >
↑ Velká Británie, Royal Society of Arts (1948), Journal of the Royal Society of Arts, svazek 97 , < https://books.google.com/?id=fx_SAAAAMAAJ >
↑ Robert E. Nunley, Severin M. Roberts, George W. Wubrick, Daniel L. Roy (1999), The Cultural Landscape an Introduction to Human Geography , Prentice Hall, ISBN 0-13-080180-1 , < https:// books.google.com/?id=7wQAOGMJOqIC >
↑ Urdu - Britannica Online Encyclopedia . Britannica.com. Získáno 18. prosince 2011. Archivováno z originálu 18. června 2013. (neurčitý)
↑ Hindština od Yamuny Kachru
↑ Students' Britannica: India : Výběr esejí Dale Hoiberg, Indu Ramchandani strana 175
↑ "Hindustani B2". Oxfordský anglický slovník . Oxford University Press. 2. vyd. 1989.
↑ Světově nejrozšířenější jazyky (odkaz není k dispozici) . Datum přístupu: 16. března 2012. Archivováno z originálu 27. září 2011. (neurčitý)
↑ 1 2 Keith Brown, Sarah Ogilvie (2008), Stručná encyklopedie jazyků světa , Elsevier, ISBN 0-08-087774-5 , < https://books.google.com/?id=F2SRqDzB50wC >
↑ Původ a růst urdštiny . Jásir Amri. Získáno 8. ledna 2007. Archivováno z originálu 21. května 2013. (neurčitý)
↑ Zahir ud-Din Mohammad (2002-09-10), Thackston, Wheeler M., ed., The Baburnama: Memoirs of Babur, Prince and Emperor , Modern Library Classics, ISBN 0-375-76137-3
↑ BF Manz, "Tīmūr Lang" , v Encyclopaedia of Islam , Online Edition, 2006
↑ Encyclopædia Britannica , “ Timurid Dynasty ”, Online Academic Edition, 2007. (Citace:… Turkická dynastie pocházející z dobyvatele Timura (Tamerlane), proslulého svým skvělým oživením uměleckého a intelektuálního života v Íránu a Střední Asii. … Obchodování a umění komunity byly přivedeny do hlavního města Herátu, kde byla založena knihovna, a hlavní město se stalo centrem obnovené a umělecky brilantní perské kultury ...)
↑ Timurids , The Columbia Encyclopedia (Sixth ed.), New York City: Columbia University , < http://www.bartleby.com/65/ti/Timurids.html > . Staženo 8. listopadu 2006. . Archivováno 5. prosince 2006 na Wayback Machine
↑ Článek Encyclopædia Britannica : Consolidation & Expansion of the Indo-Timurids , Online Edition, 2007.
↑ Shamsur Rahman Faruqi. Raná urdská literární kultura a historie . - Nové Dillí: Oxford University Press , 2001. - S. 21-42.
↑ McGregor, Stuart (2003), Pokrok hindštiny, 1. část , Literární kultury v historii: rekonstrukce z jižní Asie , str. 912, ISBN 978-0-520-22821-4 , < https://books.google.com/?id=xowUxYhv0QgC&pg=RA1-PA912&vq=%22the+progress+of+hindi%22&dq=0520228219 > )
↑ 1 2 Faruqi, Shamsur Rahman (2003), Dlouhá historie urdské literatury, 1. část , Literární kultury v historii: rekonstrukce z jižní Asie , str. 806, ISBN 978-0-520-22821-4 , < https://books.google.com/?id=xowUxYhv0QgC&pg=PA806&vq=%22Urdu%22+as+a+name+for+the+language&dq=019 > 228 v Pollockovi (2003).
↑ 12 Systémy psaní od Floriana Coulmase , strana 232
↑ Koloniální znalosti a osud Hindustani . - Cambridge University Press , 1998. - .
↑ Indická kritika Gándhího od Harolda G. Cowarda, strana 218
↑ A Grammar of the Hindoostanee Language , Chronicle Press, 1796 , < https://books.google.com/?id=_rwIAAAAQAAJ&dq=hindoostanee+language&printsec=frontcover > . Staženo 8. ledna 2007.
↑ [1] Indika: Země a lidé Indie a Cejlonu John Fletcher Hurst (1891) Strana 344.
↑ „Hindustani“ ve Velké sovětské encyklopedii
↑ Vláda Indie: Národní politika vzdělávání Archivováno 20. června 2006 na Wayback Machine .
↑ 1 2 Masica, 1993 , str. 110.
↑ Masica, 1993 , str. 111.
↑ 1 2 3 4 Shapiro (2003 :258)
↑ 1 2 Masica, 1993 , str. 114.
↑ 12 Ohala (1999 )
↑ 1 2 3 4 5 Ohala (1999 :101)
↑ 1 2 3 4 5 Shapiro (2003 :260)
↑ 1 2 Ohala (1999 :102)
↑ Tiwari, Bholanath ([1966] 2004) हिन्दी भाषा (Hindī Bhāshā) , Kitāb Mahal, Allahabad, ISBN 81-225-0017-X .
↑ 1 2 Masica, 1993 , str. 97: “ .. Retroflex klapka [ṛ] je často brána jako alofon /ḍ/, s nímž často stojí v komplementární distribuci: počáteční, geminate a postnasal pro [ḍ]; intervokální, koncový a před nebo za jinými souhláskami pro [ṛ]. To se však dostalo do kontrastu s [ḍ] alespoň v některých prostředích v pandžábštině (sāṛī/sāḍī 'burnt'/'our,fsg.'), "Lahnda" (naṛī/vaḍī 'reed'/'big,f '), sindhština (jhāṛū/pāḍū 'strom'/'zřícenina'), v moderní standardní hindštině (jak bylo uvedeno dříve) (nīṛaj/niḍar 'pták'/'nebojácný', toṛ/roḍ 'break!'/'silnice' < Eng.) a v bengálštině (především prostřednictvím anglických půjček, viz Ferguson a Chowdhury 1960). Může být nebo je hlášeno jako fonematické také v šíně a některých dalších dardských jazycích, dogri, rádžasthánštině (kromě jižní mevárštiny, lámáni a gudžuri), různých západních hindských dialektech (harjanvi, bradž, bundeli) a v několika západopaharských dialektech, zejména nejzápadnější. .. ".
↑ 1 2 3 Janet Pierrehumbert, Rami Nair, Důsledky hindské prozodické struktury (současné trendy ve fonologii: Modely a metody) , Výzkumný ústav evropských studií, University of Salford Press, 1996, ISBN 978-1-901471-02-1 , < https://books.google.com/books?id=_jqjQwAACAAJ >
↑ 1 2 3 Základ moderní standardní hindštiny (neurčité) . — Motilal Banarsidass .
↑ Strojový přepis hindštiny Urdu pomocí konečných převodníků . Asociace pro počítačovou lingvistiku. Získáno 25. srpna 2009. Archivováno z originálu 21. května 2013. (neurčitý)
↑ 1 2 Masica, 1993 , str. 92.
↑ Shapiro (2003 :261)
↑ 1 2 3 Schmidt (2003 :293)
↑ Hussein 1997
↑ Hayes 1995:276 a násl
↑ http://www.und.nodak.edu/dept/linguistics/theses/2001Dyrud.PDF Dyrud, Lars O. (2001) Hindi-Urdu: Stress Accent or Non-Stress Accent? (University of North Dakota, diplomová práce)
↑ http://www.speech.sri.com/people/rao/papers/icslp96_wbhyp.pdf Archivováno 25. října 2007 na Wayback Machine Ramana Rao, GV a Srihand, J. (1996) Word Boundary Detection Using Pitch Variations. ( IIT Madras , Katedra informatiky a inženýrství)
↑ Úvodní urdština, svazek I , CM Naim, revidované, třetí vydání, jazyk jižní Asie a oblastní centrum, University of Chicago , 1999
↑ Shapiro (2003 :262–263)
↑ 1 2 Shapiro (2003 :263)
↑ Shapiro (2003 :262)
↑ 1 2 3 Snell & Weightman, 2003 , str. 24.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 43.
↑ Schmidt (2003 :313)
↑ 1 2 3 Shapiro (2003 :264)
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 117.
↑ 1 2 3 Shapiro (2003 :265)
↑ 1 2 3 Shapiro (2003 :266)
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 67.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 80-81.
↑ Shapiro (2003 :264–265)
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 21.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 68.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 106.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 88.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 89.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 90.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 79.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 80.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 198.
↑ Schmidt (2003 :322)
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 150.
↑ Shapiro (2003 :271)
↑ Masica, 1993 , str. 257.
↑ 12 Schmidt (2003 : 323)
↑ 1 2 Shapiro (2003 :268)
↑ Masica, 1993 , str. 292-294, 323-325.
↑ 1 2 Schmidt (2003 :324)
↑ 1 2 Snell & Weightman, 2003 , str. 113, 125.
↑ Shapiro (2003 :267)
↑ Schmidt (2003 :330)
↑ 1 2 3 Schmidt (2003 :328)
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 140.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 149.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 64.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 179.
↑ 1 2 Shapiro (2003 :270)
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 243-244.
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 243.
↑ 1 2 Shapiro (2003 :269)
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 154.
↑ Shapiro (2003 :269–270)
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 155.
↑ 1 2 3 Snell & Weightman, 2003 , str. 156.
↑ 12 Schmidt (2003 : 337)
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 220.
↑ 1 2 3 Schmidt (2003 :338)
↑ 1 2 3 Snell & Weightman, 2003 , str. 221.
↑ Schmidt (2003 :337–338)
↑ Snell & Weightman, 2003 , str. 222.
↑ Masica, 1993 , str. 329.
↑ Masica, 1993 , str. 368.
↑ Schmidt (2003 :331)

Literatura

Zograf G.A. Klasické dakhini (jižní hindustanci 17. století) // Stručná sdělení Institutu orientálních studií. Problém. XVIII. - M. : Nakladatelství Akademie věd SSSR, 1956. - 96 s. - S. 49-55.
Zograf G.A. Hindustani na přelomu XVIII-XIX století. - M . : Nakladatelství východní literatury, 1961. - 134 s.
Šamatov A. N. Klasické dakhini (jižní hindustanština 17. století). — M .: Nauka , 1974. — 259 s.
Harley A.H. Hovorová hindustanština. - Londýn: Kegan Paul, Trench, Trubner & Co., Ltd, 1944. - xxx + 147 s.
Masica, Colin P. Indoárijské jazyky . - Cambridge: Cambridge University Press , 1993. - xvi + 543 s. — ISBN 978-0-521-29944-6 .
Snell R., Weightman S. . Naučte se hindštinu . - Londýn: McGraw-Hill , 2003. - xviii + 265 s. — ISBN 0-34-085652-1 .

Odkazy

"Hindustani" ve Velké sovětské encyklopedii
„Hindustani“ v Literární encyklopedii

Slovníky a encyklopedie	Velká dánština Velká Katalánština Velký sovět (1 ed.) Brockhaus a Efron Malý Brockhaus a Efron Britannica (online)
V bibliografických katalozích	GND : 4133815-7 NDL : 00563214

hindština
Gramatika Fonologie dévanágarí Příběh Slovní zásoba hindustánský
Západ	Braj Hariani Bundels Kanauji Sansiboli Khari boli
orientální	awadhi bhojpuri Bagheli fidžijská hindština
Pidžinové a kreolové	Hinglish Bombajská hindština haflong hindština
jiný	dakhni Parya
Jazyková politika	Protihindské nepokoje v Tamil Nadu Hindsko-urdská kontroverze
Umění	Literatura Ceny Cena Sahitya Akademi Jnanpith Bollywood Spisovatelé Básníci