Kniha moudrosti Šalomounova

Kniha moudrosti Šalomounova
jiná řečtina Σοφια Σαλωμωνος
Gustave Doré . Král Šalamoun ve stáří.
Původní jazyk	starověké řečtiny
Legendární autor	Šalamoun
Žánr	učitelské knihy
Předchozí (pravoslaví)	Píseň písní Šalamounových
další	Kniha moudrosti Ježíše, syna Sirachova
Text ve Wikisource
Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kniha moudrosti Šalomounova  je kniha, která je součástí Starého zákona v pravoslaví a katolicismu . V ruské pravoslavné církvi se to odkazuje na knihy nekanonické , v katolicismu - deuterokanonické , v judaismu a protestantismu - apokryfní [1] . Je to jedna z tzv. Učebních knih - v Septuagintě se nachází po knize Job, ve Vulgátě, v církevně slovanské a ruské bibli - po Písni písní.

Stručný popis

Jedna z tzv. Šalamounových knih ; dostal svůj název podle toho, že některé verše v něm jsou vyloženy jako vlastní slova krále Šalamouna , kterému byla ve starověku připisována veškerá didaktická poezie , stejně  jako lyrická poezie králi Davidovi . V řecké Septuagintě má kniha název „Σοφία Σαλωμῶνος“ [2] (Šalamounova moudrost), v latině Vulgate  – „Liber Sapientiae“ (Kniha moudrosti) [3] [4] , v kritickém vydání Vulgate - "Liber Sapientiae Salomonis" (Kniha moudrosti Šalamounovy) [5] .

Slovanská a ruská Bible jsou přeloženy ze Septuaginty . Úryvky z ní se čtou v příslovích při bohoslužbách v pravoslavné církvi [6] .

Datace a autorství

Kniha byla napsána ve starověké řečtině , i když ve stylu hebrejské poezie [7] . Autor není nikde přímo jmenován a jeden čas se věřilo, že se jedná o krále Šalamouna . Následující verše podporují tuto verzi:

Vyvolil jsi mě, abych byl králem svého lidu a soudcem svých synů a dcer;

Řekl jsi mi, abych postavil chrám na Tvé svaté hoře a oltář ve městě Tvého příbytku, podle podoby svatostánku, který jsi připravil od počátku.

Tato verze však byla později zamítnuta. V Cambridge Bible Commentary on this book (1973) a Oxford Dictionary of the Christian Church (2005) je uvedeno, že podle většiny badatelů byla kniha napsána ve 2.–1. století před naším letopočtem. E. [8] [9] , podle nástupců A. P. Lopukhina  - asi 221 - 217 let. před naším letopočtem E. [čtyři]

Předpokládá se, že knihu napsal alexandrijský Žid v Alexandrii.

Text

Hlavní myšlenka

Autor v knize hlásá velikost izraelského lidu , kterému chce přinést útěchu v jejich utrpení v cizí zemi; víra v jediného Boha staví Židy nezměrně výše než všechny ostatní národy, stagnující v temnotě a klamech polyteismu a modlářství. Autor varuje nepřátele Židů, že Bůh byl vždy na straně svého lidu a jejich pronásledovatele tvrdě trestal. Moudrost je chápána jako Božská emanace, zdroj veškerého dobra, který vším proniká, vším hýbe a je stálým inspirátorem proroků a mudrců [3] .

Obsah devatenácti kapitol [3]

Prem.  1 . Autor začíná svou knihu apelem na vládce a mocné, volá po spravedlnosti , protože moudrost nevstoupí do zlé duše; jen spravedlnost je nesmrtelná, nespravedlnost způsobuje smrt.
Prem.  2 . Dále, vzhledem k marnosti a pomíjivosti pozemské existence, se autor ptá na obecné požadavky morálky . Nespravedliví lidé si myslí, že protože život je krátký a smrt nevyhnutelná, měl by se člověk co nejvíce oddávat smyslným požitkům; za to se snaží nashromáždit co nejvíce materiálního bohatství a k dosažení tohoto cíle se nezastaví před žádnou nepravdou; se zlobou a výsměchem jednají se spravedlivými , v nichž se jejich svědomí vidí jako živá výčitka. Ale tito ničemní se mýlí; nevědí, že Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti , že pro Boha neexistuje smrt, která vstoupila do světa závistí ďábla.
Prem.  3 . I když jsou spravedliví v očích lidí potrestáni, jejich naděje je plná nesmrtelnosti a budou požehnáni, zatímco ti, kdo pohrdají moudrostí, jsou nešťastní, jejich práce je neplodná, jejich potomci jsou zlí a zatracení.
Prem.  4 . Podle bezbožných je štěstí dáno také velkým potomkem a dlouhověkostí , ale bezdětnost s ctností je lepší než početné potomstvo bezbožných; nejšťastnějším věkem je, když se člověk naučil moudrosti .
Prem.  5 . Marný život bezbožných se všemi jeho hmotnými potěšeními pomine jako stín, zatímco spravedliví obdrží království slávy a korunu krásy z ruky Pána.
Prem.  6 . S jistotou, že pouze od Boha člověk dostává život a sílu, se autor opět obrací na krále a soudce země a vybízí je, aby se naučili moudrosti, neboť Pán s nimi bude zacházet přísněji, protože jsou silní. Najít moudrost je velmi snadné, protože ona sama přichází k těm, kdo ji hledají, a ztotožňující se s králem Šalamounem autorka na základě osobní zkušenosti vypráví, co je moudrost.
Prem.  7-8 . Zavolal na ni a ona k němu sestoupila; dával jí přednost před žezly a bohatstvím, díky ní poznal strukturu světa a působení živlů, postavení hvězd, změnu časů, myšlení lidí, povahu zvířat, odlišnosti rostlin ; skrze ni má slávu mezi lidmi, skrze ni dosáhne nesmrtelnosti a král vede modlitbu, s níž se v mládí obrátil k Bohu, aby mu seslal moudrost z nebe.
Prem.  9-10 . Modlitba (kap. 9) končí úvahou o tom, že lidé předchozích generací měli za průvodce moudrost, a autor přirozeně přechází do druhé části díla, která podává přehled dávných dějin a na příkladech z to dokazuje sílu moudrosti v osudech národů. Zachránila Adama po jeho pádu; Kain , který od ní ustoupil , zahynul; zachránila zemi před potopou , zachránila spravedlivého Noaha ; zachránila ostatní patriarchy před problémy.
Prem.  11 . Autor se naposledy zmiňuje o moudrosti a další prezentace je již jeho výzvou k Bohu. Autor ve svém náboženském a filozofickém eseji o dějinách zdůrazňuje starostlivý Boží postoj k izraelskému lidu, který Ho poznal .
Prem.  12 . Kananejci byli zničeni Bohem za jejich hříchy; jako milosrdný Otec je hned nezničil, ale postupně je potrestal a čekal na pokání.
Prem.  13 . Proč byl Bůh k Egypťanům a Kananejcům tak nemilosrdný? Jejich chyba je, že nepoznali Boha. Autor zde podrobně vysvětluje podstatu a původ pohanství . Nejvyšší formou pohanství je uctívání přírodních sil; ačkoli to není omluvitelné, je to méně zavrženíhodné než hrubé modlářství . Ubohí jsou ti, kdo uctívají kámen, dřevo a obrazy zvířat.
Prem.  14 . Uctívání idolů je lehkomyslné, vzniklo z lidského nepochopení a ješitnosti. Otec, trýzněný žalem nad brzkou smrtí svého syna, udělá svůj obraz, pak ho začne uctívat jako boha; zavedený zvyk se stává zákonem. Lidé vytvářejí obraz uctívaného krále a následně ho uctívají jako boha. Činnost umělců přispěla k posílení modloslužby: chtěl, aby se snad zalíbil panovníkovi, umělec zkrášluje svůj obraz, a to bylo pro lidi pokušení. Nespokojeni s tímto klamem, pohané začali přinášet modlám oběti, své uctívání obklopili různými tajemstvími a na jejich počest pořádali hostiny; to vše vedlo ke krutosti, násilí, lžím, zhýralosti a stalo se příčinou všeho zla, na které musí zahynout.
Prem.  15 . Židé jsou rádi, že poznali Stvořitele vesmíru a lidí a zacházejí s modlami jako s dětskou hrou.
Prem.  16 . Byly případy, kdy i Židé zapomněli na Boha; pak na ně seslal soudy a oni se zase vrátili k Bohu.
Prem.  17 . Egypťané byli za svou nepravost tvrdě trestáni, uctívali ošklivá zvířata a skrze podobná zvířata je Pán trestal.
Prem.  18-19 . Poukazuje se na to, že tresty , které Egypťané utrpěli, odpovídají jejich zločinům. Protože pronásledovali jako uprchlíky ty, které sami krátce předtím narychlo vyhnali, Bůh je utopil v moři, protože není horšího zločinu než kruté zacházení s cizími lidmi; pro Židy se příroda změnila ve svých vlastnostech, z bouřlivé propasti se vytvořilo zelené údolí a tak Pán ve všem zveleboval a oslavoval svůj lid.

Tento náčrt starověké historie končí.

Poznámky

1. ↑ [ D. G. Dobykin . Přednášky o úvodu do Písma svatého Starého zákona. - Petrohrad.: Petrohradská ortodoxní teologická akademie, 2012. - C. 23, 24].
2. ↑ Septuaginta, Id est Vetus Testamentum graece iuxta LXX interpretes, ed. Alfred Rahlfs. - Stuttgart, 2006. - S. 1088.
3. ↑ 1 2 3 Moudrost // Židovská encyklopedie Brockhause a Efrona . - Petrohrad. , 1908-1913.
4. ↑ 1 2 Vysvětlující Bible. Publikace nástupců A. P. Lopukhina // Dodatek k časopisu "Wanderer" na rok 1908. Petrohrad, 1908. - T. 5. - S. 77-78
5. ↑ Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, ed. B. Fischer a kol. Ed. tercie. Stuttgart, 1983, str. 1003.
6. ↑ Wisdom of Solomon // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
7. ↑ Kniha moudrosti . Získáno 26. dubna 2017. Archivováno z originálu 27. dubna 2017. (neurčitý)
8. ↑ Šalamounova moudrost. - Cambridge University Press, 1973. - S. 2 . Získáno 29. listopadu 2017. Archivováno z originálu 1. prosince 2017. (neurčitý)
9. ↑ Frank Leslie Cross, Elizabeth A. Livingstone. Oxfordský slovník křesťanské církve. - Oxford University Press, 2005. - S. 1768 . Získáno 28. listopadu 2017. Archivováno z originálu 1. prosince 2017. (neurčitý)

Odkazy

• Wisdom of Solomon // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.

Slovníky a encyklopedie	Velká Katalánština Velký Rus Brockhaus a Efron Židovský Brockhaus a Efron italština Britannica (online) katolík (1997-…) Universalis Granátové jablko
V bibliografických katalozích	J9U : 987007257702405171 LCCN : n85256302 VIAF : 174279531 WorldCat VIAF : 174279531