Kagan

Khagan ( khakan [1] , khagan , srov. mong. ᠬᠠᠭᠠᠨ, Qaɣan ; moderní-Mong. khan , jiný turkický 𐰴𐰍𐰣 , , velryba. trad.可汗, pinyin Kèhán ) je nejvyšší titul panovníka ve středověké nomádské hierarchii [2] , chán chánů , v mongolských dobách splynul s příbuznou formou kaan („velký chán“).

Poprvé doloženo v čínských pramenech ve vztahu ke středoasijskému kmeni Xianbei ( 3. století ). V roce 402 byl adoptován Rourany místo Xiongnu titulu shanyu [3] . Od Juranů si jej vypůjčili Avaři a Turkuti (od roku 551 ), kteří vytvořili v polovině 6. století největší nomádskou říši té doby - Turkický kaganát . Po jejím zhroucení tento titul používalo mnoho turkicky mluvících národů ( Chazarové , Ujgurové , Karlukové , Kyrgyzové , Kimakové atd.). [čtyři]

V Evropě , od doby velkého stěhování národů , tam byly tři kaganates: Avar , Turkic a Khazar . Kromě toho byl v některých arabských kronikách vládce země Sarir v hornatém Dagestánu ( IX století ) nazýván "kaganem hor". Titul kagan v 9. století nosil také jeden z vládců Ruska, který si ho, jak se věří, vypůjčil od Chazarů (hypotetický ruský kaganát ). Později metropolita Hilarion nazval kyjevské knížata Vladimírem a Jaroslavem moudrým [5] kagany . Tento termín však měl spíše charakter epizodní čestné definice než oficiálního názvu [6] .

Ve formě „kaan“ se v pramenech objevuje již od XIII. století . Takto je označován nejvyšší vládce Velkého mongolského Uluse a tento titul je právně stanoven v Jasa Čingischána :

Králi a šlechtici nemusí dostávat různá květnatá jména, jak to dělají jiné národy, zejména muslimové. Tomu, kdo sedí na královském trůnu, náleží pouze jeden titul – Khan nebo Kaan. Ať se jeho bratři a příbuzní nazývají každý svým původním (osobním) jménem. [7]

Další článek Yasy upravuje postup pro vyhlášení kaanu - kandidaturu musí schválit účastníci velkých kurultai , rada všech Chingizidů a kočovná šlechta. Porušovatelům hrozil trest smrti.

Předpokládá se, že Ogedei [8] byl první, kdo přijal titul kaan . Rashid ad-Din in Jami at-tavarikh doplňuje tímto titulem jména mnoha členů klanu Borjigin , počínaje Bodoncharem , a také jména potomků Čingischána - vládců Ogedei, Guyuk , Mongke , Khubilai a Temur . Čingis sám se nejmenuje kaan. Ve stejné době, stejný Rashid ad-Din poznamenává, že "Ogedei... se stal kaanem po Čingischánovi . " [9] O „Changyz-Kaan“ píše také arménský historik Grigor Aknertsi (mnich Magakiya). [deset]

Viz také

• Yabgu
• Ruský kaganát

Poznámky

1. ↑ Khakan // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
2. ↑ Kagan // Kazachstán. Národní encyklopedie . - Almaty: Kazašské encyklopedie , 2005. - T. III. — ISBN 9965-9746-4-0 .  (Ruština) (CC BY SA 3.0)
3. ↑ Klyashtorny S. G. Stepní říše starověké Eurasie. - Filologická fakulta St. Petersburg. Univerzita, 2005. - S. 50. - 345 s. - ISBN 978-5-8465-0246-8 .
4. ↑ TSB . Získáno 4. listopadu 2008. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
5. ↑ „Kázání o právu a milosti“ od sv. Hilarion, metropolita Kyjeva: „O zákonu, který dal Mojžíš, ao milosti a pravdě, kterým byl Ježíš Kristus. A jak zákon odešel, naplňte celou zemi milostí a pravdou a vírou ve všech jazycích, která se rozšířila do našeho ruského jazyka. A chvála našemu kaganovi Vladimírovi, z bezcenného křtu byhom. Viz: Moldovan A.M. „Slovo o zákonu a milosti“ od Hilariona. K .: " Naukova Dumka ", 1984.
6. ↑ Filjuškin A.I. Tituly ruských panovníků. M.; Petrohrad: Alliance-Arheo, 2006. S. 22.
7. ↑ Podle Abu-l-Faraje . Vernadsky G.V. O složení Velké Yasy Čingischána  // Vernadsky G.V. Výzkum a materiály o historii Ruska a Východu. - Brusel, 1939. - T. 1 .
8. ↑ Fedorov-Davydov G. A. Sociální systém Zlaté hordy. - M. : Nakladatelství Moskevské univerzity, 1973. - S. 45.
9. ↑ Rashid ad-Din. Sbírka kronik . - M., L .: Nakladatelství Akademie věd SSSR, 1952. - T. 1, kniha. 2. - S. 69.  (nepřístupný odkaz)
10. ↑ Historie Mongolů mnicha Magakia, XIII. století . - M. , 1871. - S. 4.

Literatura

• Ganiev R.T. Východní turkický stát v VI - VIII století. - Jekatěrinburg: Ural University Press, 2006. - S. 152. - ISBN 5-7525-1611-0 .
• Melniková E.A. "Princ" a "Kagan" v raných titulech starověkého Ruska // Starověké Rusko a Skandinávie. - Moskva: Ruská nadace pro podporu vědy a vzdělávání, 2011. - S. 476 s. - ISBN 978-5-91244-073-1 .

Slovníky a encyklopedie	Velký Rus Brockhaus a Efron Iranianika Britannica (online)