Studený dům

studený dům
Angličtina  Černý dům
Obálka první série vydání časopisu (březen 1852)
Žánr	román
Autor	Charles Dickens
Původní jazyk	Angličtina
datum psaní	1852-1853
Datum prvního zveřejnění	1853
nakladatelství	Chapman & Hall
Předchozí	David Copperfield
Následující	Historie Anglie pro děti [d]
Text práce ve Wikisource
Citace na Wikicitátu
Mediální soubory na Wikimedia Commons

Bleak House  ( angl.  Bleak House ) je devátý román Charlese Dickense (1853), který otevírá období umělecké zralosti spisovatele. Tato kniha podává průřez všemi vrstvami britské společnosti viktoriánské éry , od nejvyšší aristokracie až po svět městských bran, a odhaluje tajná spojení mezi nimi. Začátky a konce mnoha kapitol jsou poznamenány výbuchy vysoké Carlyleovy rétoriky. Obraz soudního jednání u Kancelářského soudu v podání Dickense v tónu děsivé grotesky vzbudil obdiv takových autorů jako F. Kafka , A. Bely , V. V. Nabokov . Poslední jmenovaný věnoval rozboru románu přednášku z cyklu o největších románech 19. století.

Práce na knize

Byl zahájen autorem v listopadu 1851 a dokončen v srpnu 1853. Stejně jako téměř všechny ostatní spisovatelovy romány vycházel Bleak House, než se objevil jako samostatné vydání, v měsíčních vydáních (20 čísel od března 1852 do září 1853). Vyšla samostatně v témže roce 1853 s ilustracemi „Phiz“ (X. N. Brown). V roce 1854 vyšel první ruský překlad v časopise Otechestvennye Zapiski .

Název „Bleak House“ nepřišel Dickensovi hned, ale v procesu práce na díle, kvůli změně původní myšlenky. Původní myšlenka se soustředila na "Lonely Tom" - londýnské slumy, na životní podmínky, morální, duchovní a fyzický vzhled žebráků a odpadlíků hlavního města. Se změnou záměru se posunul ideový a kompoziční střed románu - stal se z něj Court of Chancery , nejvyšší soudní dvůr, v té době po Sněmovně lordů nejvyšší soud v Anglii . [jeden]

Děj

Dětství Esther Summerson (Esther Summerson) tráví ve Windsoru, v domě své kmotry, slečny Barbary (Barbary). Dívka se cítí osamělá a chce znát tajemství svého původu. Jednoho dne se slečna Barburyová zhroutí a řekne přísně: „Tvoje matka ti udělala ostudu a ty jsi jí udělal ostudu. Zapomeňte na ni... „O pár let později náhle zemře kmotra a Esther se od Kengeova právního zástupce, zastupujícího jistého pana Johna Jarndyce (John Jarndyce), dozví, že je nemanželské dítě ; on říká, legálně, "slečna Barburyová byla vaše jediná příbuzná (nelegitimní, samozřejmě; legálně, musím říct, nemáte žádné příbuzné) [2] ." Po pohřbu jí Kenge, vědom si své osiřelé situace, nabídne studium v ​​penzionu v Readingu , kde nebude nic potřebovat a připraví se na „povinnost ve veřejné oblasti“. Dívka nabídku vděčně přijímá. Existuje „šest nejšťastnějších let jejího života“.

Po promoci John Jarndis (který se stal jejím opatrovníkem ) určí dívku jako společnici své sestřenice Ada Claire. Spolu s Adiným mladým příbuzným Richardem Carstonem se vydají na panství jménem Bleak House. Dům kdysi vlastnil prastrýc pana Jarndyce Tom Jarndyce, který se zastřelil pod náporem soudního sporu o dědictví Jarndyce proti Jarndyce . Byrokracie a zneužívání úředníků vedly k tomu, že proces trvá několik desítek let, původní žalobci, svědci, právníci již zemřeli a také se nashromáždily desítky tašek s dokumenty v případu. "Zdálo se, že dům si vrazil kulku do hlavy, stejně jako jeho zoufalý majitel." Ale díky úsilí Johna Jarndise dům vypadá lépe a s příchodem mladých lidí ožívá. Chytrá a rozumná Esther dostane klíče od pokojů a skříní. Dobře zvládá domácí práce – ne nadarmo jí John láskyplně říká Potížistka .

Jejich sousedy jsou baronet sir Lester Dedlock (pompézní a hloupý) a jeho manželka Honoria Dedlock (krásná a arogantně chladná), která je o 20 let mladší než on. Drby zaznamenávají každý její krok, každou událost v jejím životě. Sir Leicester je nesmírně hrdý na svůj šlechtický rod a dbá pouze na čistotu svého čestného jména.

William Guppy, mladý úředník v Kengeově kanceláři, se na první pohled zamiluje do Esther. Zatímco podniká v Dedlock Manor, udiví ho její podobnost s lady Dedlockovou. Brzy Guppy dorazí do Bezútěšného domu a vyzná lásku Esther, ale je odmítnut. Pak naráží na úžasnou podobnost mezi Esther a dámou. „Důstojni mi svým perem a vším, na co si vzpomenu, abych ochránil tvé zájmy a udělal tě šťastným! Proč se o tobě nemůžu dozvědět!" Své slovo dodržel. Do rukou mu padnou dopisy od neznámého pána, který zemřel na nadměrnou dávku opia ve špinavé, ošuntělé skříni a byl pohřben ve společném hrobě na hřbitově pro chudé. Z těchto dopisů se Guppy dozvídá o spojení mezi kapitánem Houdonem (tímto mužem) a lady Dedlockovou, o narození jejich dcery. William se o svůj objev okamžitě podělí s lady Dedlockovou, což ji zanechá v naprostém zděšení.

Pan Tulkinghorn je střelen do srdce a podezření padne na lady Dedlockovou. Sir Leicester, když se dozvěděl o smrti svého právníka a přiznání a útěku své ženy, utrpí mrtvici, ale podaří se mu sdělit, že své ženě odpouští a chce ji zpět. Inspektor Bucket přijímá pověření sira Leicestera najít lady Dedlockovou. Zpočátku ji podezřívá z vraždy, ale je schopen její podezření vymazat tím, že odhalí Hortensinu vinu. Požádá Esther, aby pomohla najít její matku. Lady Dedlocková se nemůže dozvědět o odpuštění svého manžela nebo zbavení podezření a v chladném počasí se potuluje po zemi, než zemře na hrobě svého bývalého milence. Tam ji najdou Esther a inspektor Bucket.

Objeví se pozdější závěť, která ruší všechny předchozí závěti a přenechává většinu pozůstalosti Richardovi a Adě. John Jarndyce odvolá své zasnoubení s Esther, která se zasnoubí s panem Woodcourtem. Případ „Jarndyce a Jarndyce“ je definitivně u konce, protože soudní poplatky pozůstalost zcela pohltily. Richard omdlí a pan Woodcourt mu diagnostikuje poslední stadium tuberkulózy, umírá. John Jarndis vezme Adu a její dítě, chlapce, kterému dá jméno Richard. Esther a pan Woodcourt se ožení a žijí v domě v Yorkshiru, který jim daroval Jarndyce. Pár má později dvě dcery.

Charakteristika

Analýza

Žaloba se odehrává na pozadí analýzy u Kancelářského soudu nekonečného soudního sporu „ Jarndyce proti Jarndyce “, trvajícího více než 50 let. Autor odsuzuje anglickou spravedlnost. V předmluvě a první kapitole seznamuje Dickens čtenáře s hlavním problémem románu. A v kapitole I píše: „To je ono, Chancery Court. Soudní dvůr umožňuje, aby moc peněz bezostyšně šlapala po pravici“ a:

A v té nejneproniknutelnější mlze a v nejhlubším bahně a bažině není možné se tak ztratit a tak zabřednout, jako Nejvyšší kancléřský soud, tento nejzhoubnější ze starých hříšníků, nyní bloudí a uvízne ve tváři země. a nebe.

V románu je Chancery Court satirickým zobrazením reality anglického soudního řízení a symbolem formalismu, byrokracie , nedostatku práv a nespravedlnosti. Od něj přímo či nepřímo, ve větší či menší míře, závisí osud téměř všech postav románu (je jich více než padesát), představitelů různých společenských vrstev. Nová myšlenka nezměnila ani skutečný, ani symbolický význam „Osamělého Toma“, ale učinila jej propojeným a závislým na systému sociálních vztahů. Celkově je dílo prostoupeno autorovou vírou v člověka, v jeho schopnost odolávat ničivým silám. [jeden]

Technika vyprávění

"Bleak House" ohromil první čtenáře volnou kombinací prezentace událostí z první a z třetí osoby. V mnoha kapitolách vševědoucí vypravěč viktoriánských románů ustupuje vypravěčce nevinné dívky Esther, která popisuje události přímo a pronikavě, což vytváří silný efekt odcizení . Souběžně s Dickensem experimentoval Thackeray také s přerušovacími úhly vyprávění (v románu z roku 1852 Příběh Henryho Esmonda ).

Překlady do ruštiny

V ruštině román existuje v šesti překladech, z nichž tři jsou předrevoluční. Z překladů ze sovětské éry je k dispozici pouze revidovaný překlad Melitiny Ivanovny Kljaginy-Kondratieva, který je dnes považován za kanonický [3] .

Úpravy obrazovky

• Bleak House , režie Maurice Alvey , Spojené království , 1920 [1] .
• Bleak House , režie H.B. Parkinson, Velká Británie, 1922 (druhé číslo série Napjaté okamžiky s velkými autory) [2] .
• Bleak House režie Lee de Forest a Widgey R. Newman , USA 1926 [3] .
• Bleak House (TV seriál) Bleak House, drama, 15 epizod, režiséři Justin Chadwick, Susanna White, Velká Británie, USA, 2005

Literatura

• Nersesova M. A. "Bleak House" od Dickense. - M  .: Beletrie, 1971. - 112 s. — (Hromadná knihovna historická a literární).

Poznámky

1. ↑ 1 2 Komentáře. M. Urnov / Studený dům. Sebraná díla Dickensova ve 30 svazcích, v. 17. - M .: izd-vo tenký. litrů. - S. 769-771.
2. ↑ Kapitola III
3. ↑ gorky.media. Anotace k překladům: Bleak House od Charlese Dickense  (ruština)  ? . "Bitter" (29. ledna 2022). Staženo: 29. ledna 2022.  (neurčitý)