Jihočeský kraj

Jihočeský kraj ( česky Jihočeský kraj ) je správní celek České republiky , který se nachází na jihu historického regionu Čechy a zabírá i malou část historického území Moravy . Na jihu hraničí kraj s Německem a Rakouskem (délka hranice je 323 km), na západě s Plzeňským krajem , na severu se Středočeským krajem a na východě s krajem Vysočina. a Jihomoravský kraj . Správním centrem a největším městem regionu jsou České Budějovice .

Geografie regionu

Rozloha Jihočeského kraje je 10 057 kilometrů čtverečních, což odpovídá 12,8 % rozlohy republiky.

Hranice Jihočeského kraje se shodují s přirozenými hranicemi pohoří. Jeho středem je Jihočeská kotlina, kterou z jihu a západu rámuje Šumava , ze severozápadu vrchoviny Brdy, ze severu Středočeská pahorkatina, ze severovýchodu a východu Českomoravská pahorkatina. a od jihovýchodu pohořím Novograd. Lesy zabírají třetinu území kraje, 4 % zabírají vodní plochy, převážně rybníky. Region se nachází v nadmořské výšce 400-600 metrů nad mořem. Nejvyšším bodem je Plehi (1378 metrů nad mořem) na území pohoří Šumava , nejnižším bodem hladina Orlické přehrady na Písecku (330 metrů nad mořem).

Územím kraje protéká hlavní řeka České republiky Vltava , její přítoky Otava , Malše a menší řeky. Na jihu vodní nádrž Lipno , která vznikla výstavbou přehrady na Vltavě (jedná se o největší přehradu v ČR), na severu vodní nádrž Orlická u Orlické přehrady na Vltavě. Nádrž u Rzhimova zásobuje vodou většinu regionu.

Na území kraje se nachází asi 7 000 rybníků, jejichž celková plocha je více než 30 000 hektarů.

Přírodním bohatstvím Jihočeského kraje jsou jehličnaté lesy na Šumavě, pohoří Graz. Region má nerosty: stavební písek, drcený kámen, jíl, ale i rašelinu , vápenec a grafit .

V Jihočeském kraji se nachází Národní park a krajinná rezervace Šumava o rozloze 1 676,88 km2, Krajinná rezervace Třeboň (700 km2) a Krajinná rezervace Blaňský les (212 km2).

Historie

Území jižních Čech se v důsledku přirozené geografické izolace od pravěku až po raný středověk vyvíjelo poměrně autonomně, takže se zde formovala spíše původní hmotná kultura, která odlišovala jižní Čechy od obyvatelstva sousedních regionů. Jedním z rysů jsou mohylové pohřby, patřící všem archeologickým kulturám , které se zde vystřídaly  - Únětice , Knovíz , Hallstatt a Latens .

Nejstarší sídla primitivních lovců a rybářů se zde podle archeologických údajů objevila na konci paleolitu  - začátku mezolitu . Nejhustěji osídlená byla západní část Českobudějovické pánve. Dále se podél řek protékajících tímto regionem začalo vyvíjet osídlení, které byly nejpohodlnějšími dopravními cestami mezi neprostupnými lesy, které pokrývaly jih České republiky. Neolitická revoluce začala v regionu pravděpodobně ne dříve než v 6. tisíciletí před naším letopočtem. E. Nejstarší keramika, datovaná seř. VI - ser. 5. tisíciletí před naším letopočtem e., objevené při vykopávkách na Českobudějovicku a Táborsku .

Centrální část regionu byla osídlena na počátku doby bronzové . Místní osady se účastnily dunajsko - vltavské měděné dopravy z alpských dolů na sever země. Soutok Malše a Vltavy mohl být velmi pravděpodobně křižovatkou obchodních cest (v roce 1908 zde bylo při vykopávkách objeveno více než 230 měděných slitků).

Jižní Čechy byly součástí historického rodového sídla Keltů . V II-I století před naším letopočtem. E. na území Tršysova , Zvikova a Nevězic se nacházela keltská oppida . Na přelomu letopočtu začíná postupné vysídlování keltských kmenů Germány. V 6. - 7. století začali území moderních jižních Čech postupně osidlovat Slované a ve 2. pol. V 8. století se zde objevila opevněná slovanská sídliště , některá na místě bývalých keltských oppid.

Podle kroniky Kozmy z Prahy vlastnil v 10. století jihočeský knížecí rod Slavnikovičů hradiště Khinov , Doudleby a Netolice . Od konce 10. století byl jih Čech již zahrnut do zóny vlivu knížectví Přemyslovců . Přemyslovci převedli ve 12. století většinu jihočeského majetku do léna Vitkovičů . Do 2. patra. Ve 13. století zaujímala mezi Vitkoviči dominantní postavení rožmberská větev , která dosáhla takové moci, že se dostala do konfliktu s králem Přemyslem Otakarem II . Aby omezil moc Rožmberků na jihu země a lépe integroval Českou republiku s Rakouskem (jehož byl také vévodou), přispěl Přemysl Otakar II. k německé kolonizaci jižních Čech. Pro krále bylo strategicky důležité vytvořit opěrné body své moci v řídce osídlené oblasti česko-rakouského pomezí. Kromě toho, že král podporoval osidlování této oblasti světskými německými kolonisty, přispěl zde k uspořádání jemu věrných klášterních komunit z Rakouska, pro které založil zejména klášter Zlatokorun . Rožmberkové však úspěšně konkurovali ústřední vládě v kolonizaci jižních oblastí České republiky. Mimo jiné v opozici proti Zlatokorunskému založili současně Višebrodský klášter .

Ve 13. století byla založena nejstarší moderní města v Jihočeském kraji: Písek , Jindřichův Hradec , Netolice , České Budějovice , Nové Hradi , Třeboň a Woline , jejichž historická centra jsou dnes kulturními památkami.

Správní členění

Kraj je rozdělen do 7 okresů.

Populace

Jihočeský kraj je krajem s nejnižší hustotou osídlení v ČR . V roce 2011 žilo v kraji 628 336 obyvatel, hustota zalidnění byla 62,48 obyvatel na 1 kilometr čtvereční. Ze 7 správních krajů má nejvyšší hustotu zalidnění kraj Českobudějovicka (113,81 obyvatel na 1 km čtvereční). Správní centrum kraje České Budějovice je zároveň největším městem kraje s něco málo přes 95 000 obyvatel. Přibližně třetina obyvatel žije ve městech, 4,3 % žije ve venkovských sídlech do 200 obyvatel, celkem je v kraji 624 obcí.

Největší města kraje (počet obyvatel je uveden k 31. 12. 2005):

• České Budějovice (95 071 lidí)
• Tábor (35 769 lidí)
• Písek (29 898 lidí)
• Strakonice (23 280 lidí)
• Jindřichův Hradec (22 300 lidí)
• Český Krumlov (13 752 lidí)
• Prachatice (11 712 lidí)
• Třeboň (8840 lidí).

Ekonomie

Jihočeský kraj je agrárním regionem, jehož ekonomika je založena na zemědělství , chovu ryb a lesnictví . V zemědělství převládá pěstování obilovin , pícnin a brambor . V chovu zvířat je rozvinut chov skotu a prasat . Podíl zemědělských podniků v kraji na celkové zemědělské produkci ČR je 11 %. Chov ryb v četných rybnících regionu má dlouhou tradici. Polovina revírů republiky se nachází v Jihočeském kraji.

Největší průmyslové podniky jsou soustředěny v okolí správního centra - Českých Budějovic , dále měst Strakonice a Tábor . Podíl Jihočeského kraje na celkovém objemu průmyslové výroby v ČR je 5 %. V kraji je rozvinutý potravinářský průmysl, doprava, strojírenství , oděvní průmysl a stavebnictví.

Jihozápadně od města Tín nad Vltavou se nachází jaderná elektrárna Temelín .

Od roku 2003 bylo v provincii 141 000 registrovaných podniků, včetně 101 000 malých podniků a 8 600 zemědělských podniků.

Doprava

Výstavba dálnice D 3 probíhá z Prahy přes České Budějovice k rakouským hranicím, dálnice R 4 spojuje Prahu a Písek , další významná dálnice vede ze západu na východ a spojuje rakouskou metropoli Vídeň s městem Plzní ( rychlostní silnice R 20 / E 49) .

Ze severu na jih kraj protíná železnice spojující Prahu s Českými Budějovicemi a rakouským Lincem , ze západu na východ pak železniční trať České Budějovice - Plzeň.

Dominanty regionu

Chráněnými historickými památkami jsou historická centra měst:

• České Budějovice
• Český Krumlov ( památka světového dědictví UNESCO )
• Jindřichův Hradec
• Třeboň
• Slavonice
• Prachatice
• Tábor

Kromě toho se v regionu nachází velké množství zámků a dalších turistických lokalit, jako je zámek Hluboká , zámek Krumlov , vodní zámek Blatná , Červená Lhota, Orlík , Zvíkov a mnoho dalších, viz také historická obec Holasovice ( Svět Heritage Site ) jako příklad venkovské architektury 17. století známé jako „selské baroko “.

Poznámky

1. ↑ Administrativní registr ekonomických subjektů
2. ↑ Sčítání lidu ČR (2011)

Odkazy

• Oficiální stránky Jihočeského kraje
• Jihočeský kraj na stránkách Jihočeské univerzity