Jižní moa

†  jižní moa
Kostra
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:ZvířataPodříše:EumetazoiŽádná hodnost:Oboustranně symetrickéŽádná hodnost:DeuterostomyTyp:strunatciPodtyp:ObratlovciInfratyp:čelistiSupertřída:čtyřnožciPoklad:amniotyPoklad:SauropsidyTřída:PtactvoPodtřída:vějířoví ptáciInfratřída:běžcičeta:†  Jako MoaRodina:†  EmeidaeRod:†  Širokozobý moas ( Euryapteryx Haast , 1874 )Pohled:†  jižní moa
Mezinárodní vědecký název
Euryapteryx curtus ( Owen , 1846 )
Synonyma
Puntius padamya Kullander & Britz, 2008 Cela curtus (Reichenbach, 1850) Celeus curtus (Bonaparte, 1865) Dinornis curtus (Owen, 1846) Euryapteryx exilis (Hutton, 1897) Zelornis exilis (Oliver, 1949) Dinornis gravis (Owen, 1870) Emeus gravipes (Lydekker, 1891) [1] Emeus parkeri [1] Euryapteryx gravis (Owen, 1870) [1] Pachyornis mappini
Systematika na Wikispecies Obrázky na Wikimedia Commons NCBI   230980 FW   143734

Moa jižní [1] [2] , neboli moa velká širokozobá [1] ( lat.  Euryapteryx curtus ), je vyhynulý druh ptáků nadřádu běžci přiřazený k monotypickému rodu Euryapteryx .

Moa jižní žila na Severním a Jižním ostrově Nového Zélandu a na Stewartově ostrově . Jeho stanovištěm byly ploché duny, lesy, křoviny, louky. Stejně jako ostatní moa byla i jižní moa býložravá a živila se listy, výhonky a plody.

Genetická studie z roku 2009 zjistila , že Euryapteryx curtus a Euryapteryx gravis jsou synonyma [3] . Studie z roku 2010 vysvětlila velikostní rozdíly mezi nimi jako projev sexuálního dimorfismu [4] . Morfologická studie z roku 2012 je interpretuje jako poddruh [5] .

Kladogram níže představuje výsledky analýzy z roku 2009 provedené Bunce et al. [3] :

• Rekonstrukce

• Krátké veslo

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 4 5 Koblik E. A.  . Systém recentních a subrecentních paleognátů // Starověcí palatinští ptáci (eseje o fylogenezi, taxonomii, biologii, morfologii a ekonomickém využití) / Ed. O. F. Černova, E. A. Koblika. - M . : T-vo vědecké publikace KMK, 2010. - S. 57. - 212 s. - ISBN 978-5-87317-635-9 .
2. ↑ Vinokurov A. A. Vzácná a ohrožená zvířata. Ptáci: Ref. příspěvek / vyd. V. E. Sokolová . - M .  : Vyšší škola, 1992. - S. 48. - 446 s. : nemocný. — 100 000 výtisků.  — ISBN 5-06-002116-5 .
3. ↑ 1 2 Bunce a kol., 2009 .
4. ↑ Gill, 2010 .
5. ↑ Worthy & Scofield, 2012 , str. 87.

Literatura

• Bunce M., Worthy T. H., Phillips M. J., Holdaway R. N., Willerslev E., Haile J., Shapiro B., Scofield R. P., Drummond A., Kamp P. J. J., Cooper A. . Evoluční historie vyhynulého ptáka nadřádu běžci moa a novozélandská neogenní paleogeografie. — Proc. Nat. Akad. sci. USA . - 2009. - S. 20646-20651. - doi : 10.1073/pnas.0906660106 .
• Davies S.J.J.F. Moas // Encyklopedie Grzimkova života zvířat. 2. vydání. sv. 8. Ptáci I: Tinamous a běžci až Hoatzins / Ed. od M. Hutchinse. - Farmington Hills, MI: Gale Group, 2003. - ISBN 0-7876-5784-0 .
• Gill B.J. Regionální srovnání tloušťky fragmentů vaječných skořápek moa (Aves: Dinornithiformes). — Records of the Australian Museum , 2010, 62 . - S. 115-122. - doi : 10.3853/j.0067-1975.62.2010.1535 . .
• Owen R. Historie britských fosilních savců a ptáků. — Londýn: John Van Voorst, 1846.
• Worthy T. H., Scofield R. P. . Pokroky 21. století ve znalostech biologie moa (Aves: Dinornithiformes): nová morfologická analýza a revidované diagnózy moa. - New Zealand Journal of Zoology , 2012, 39  (2). - S. 87-153. - doi : 10.1080/03014223.2012.665060 . .