Jazyk univerzální

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 21. března 2020; kontroly vyžadují 5 úprav .

Univerzalita v lingvistice  - vlastnosti vlastní lidskému jazyku jako celku (všechny nebo drtivá většina přirozených jazyků ), jeden z nejdůležitějších konceptů typologie . Rozvoj teorie univerzálií je často spojován se jménem Josepha Greenberga , ačkoli podobné myšlenky byly v lingvistice předloženy dávno před ním.

Typy univerzálií

Klasifikace univerzálů se provádí z několika důvodů.

Předmět > Přímý objekt > Nepřímý objekt > Nepřímý objekt > Vlastněný > Objekt porovnání

Podle Keenana a Comrieho soubor prvků dostupných pro relativizaci určitým způsobem pokrývá nepřetržitý úsek této hierarchie.

Dalšími příklady hierarchie jsou Silversteinova hierarchie (animační hierarchie), hierarchie typů argumentů dostupných pro reflexi [3]

Implikativní univerzálie mohou být buď jednostranné (X → Y) nebo oboustranné (X ↔ Y). Například slovosled SOV je obvykle spojen s přítomností postpozic v jazyce a naopak, většina postpozičních jazyků má slovosled SOV.

Univerzálnosti a jazykové úrovně

Univerzální vynikají na všech úrovních jazyka . Takže ve fonologii je znám určitý počet absolutních univerzálií (často týkajících se souboru segmentů), řada univerzálních vlastností se také rozlišuje v morfologii . Studie univerzálií přijala největší rozšíření v syntaxi a sémantice .

Studium syntaktických univerzálií je spojeno především se jménem Josepha Greenberga , který identifikoval řadu podstatných vlastností souvisejících se slovosledem (viz en: Greenbergovy lingvistické univerzálie ). Kromě toho je existence univerzálií v rámci mnoha lingvistických teorií považována za potvrzení existence univerzální gramatiky , studiem univerzálií se zabývala teorie principů a parametrů [5] .

V rámci sémantického výzkumu vedla teorie univerzálií zejména k vytvoření různých směrů založených na konceptu univerzálního sémantického metajazyka, především v rámci prací Anny Wierzhbitské .

Zkoumáním univerzálií se v rámci diachronních studií zabývá i lingvistika. Je tedy například známo, že historický přechod [ki] → [tʃi] je možný, ale obrácený nikoli. Bylo odhaleno mnoho univerzálních vlastností spojených s historickým vývojem sémantiky morfologických kategorií (zejména v rámci metody sémantických map ).

Univerzálnosti a univerzální gramatika

V rámci generativní gramatiky je existence univerzálií často považována za důkaz existence speciální univerzální gramatiky , ale funkční směry je spojují spíše s obecnými rysy lidského kognitivního aparátu. Například ve známé práci J. Hawkinse [6] je ukázána souvislost mezi tzv. „parametrem větvení“ a rysy lidského vnímání.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Pro hierarchie viz Testelets, Ya. G. Gramatické hierarchie a typologie vět . Diss. … d.f. n. M., RGGU , 2003.
  2. ↑ Keenan, Edward L & Bernard Comrie . Dostupnost podstatného jména a univerzální gramatika // Lingvistický průzkum 8 (1977), str. 63-69.
  3. ↑ Testelets, Ya. G. , Todova, S. Yu. Zvratná zájmena v dagestánských jazycích a reflexivní typologie // Otázky lingvistiky č. 4 (1998), s. 35-57.
  4. ↑ Nikolaeva T. M. Universals  // Lingvistický encyklopedický slovník . - M .: SE, 1990. - S. 535-536 .
  5. ↑ Viz např. Baker, Mark. Parametr polysyntézy . Oxford: OUP, 1995
  6. ↑ Hawkins, JA A Parsing Theory of Word Order Universals // Linguistic Inquiry 21 (199), pp. 223-261

Literatura