XIV dynastie

Dynastie XIV  je jednou z dynastií faraonů , kteří vládli ve starověkém Egyptě během tzv. druhého přechodného období v 18. - 17. století před naším letopočtem. E.

Představitelé této dynastie ovládali část Dolního Egypta v opozici vůči dynastii XIII .

Podle Manetha byla dynastie svržena po dobytí Dolního Egypta Hyksósy , kteří založili 15. dynastii . Panovníci dynastie nesli většinou kananejská nebo východosemitská jména. Núbijská jména nesli i dva panovníci – faraon Nehesi a královna Tati .

Historie

Vláda této dynastie spolu s XIII . částí egyptologů sahá do říše středu , častěji je však řazena do druhého přechodného období . Egyptologové připisují vládu dynastie:

• dynastie je uvedena bez dat – podle E. Bickermana
• ?-1648/1645 před naším letopočtem E. - podle J. von Beckerata
• dynastie je uvedena bez dat - podle E. Hornunga, R. Krausse a D. Warburtona
• 76 faraonů z Xois, kteří vládli 484 let - Eusebius Caesarea , cituje Manetho [1]
• neznámý počet faraonů, kteří vládli 484 let - George Sinkell , cituje Manetho

Manetho se vztahuje k této dynastii 76 faraonů, avšak v Turínském seznamu je pouze 56 faraonů . Dánský egyptolog Kim Ryholt upozorňuje, že více než 70 faraonů by se do papyru nevešlo [2] . Kontroverze se vedou také o hlavním městě 14. dynastie. Manetho naznačuje, že dynastie vládla v Xois , ale Ryholt poukázal na to, že během vykopávek v Avaris byl nalezen velký královský palác, postavený ve druhém přechodném období, a navrhl, že to bylo v Avaris, kde se hlavní město nacházelo za vlády XIV dynastie [3] .

Okolnosti nástupu dynastie k moci jsou nejasné. Podle Manetha, XIV dynastie vládla v opozici k XIII dynastii po ukončení XII dynastie . Kim Ryholt navrhl, že dynastie XIV vznikla za vlády Nefrusobka , považovaného za posledního zástupce dynastie XII na egyptském trůnu, došlo k nárůstu nezávislosti vládců východní části Delty , kteří tvořili dynastii XIV. . Podle jeho názoru se kanaánské obyvatelstvo žijící ve východní části Delty vzbouřilo a faraonům z dynastie XIII, kteří zdědili dynastii XII, se nepodařilo znovu podrobit oblast ovládanou dynastií XIV. Počátek vlády dynastie, on se odkazuje na 1805 př.nl. E. Pravidla dynastie až do svržení dynastie Hyksós XV c. 1650 před naším letopočtem E. - asi 155 let [4] .

Ne všichni egyptologové však s Ryholtovými výpočty souhlasí. Manfred Bitak , Daphne Ben Thor, James a Susan Allen naznačují, že 14. dynastie mohla vzniknout až kolem roku 1720 př.nl. E. — po smrti faraona Sobekhotepa IV [5] [6] . Tento předpoklad je založen na rozboru úrovní vrstev, ve kterých byly nalezeny pečeti dynastie XIV, v důsledku čehož došlo k závěru, že faraoni dynastie XIV byli současníky faraonů dynastie XIII až v r. poslední půlstoletí existence posledně jmenovaného - po roce 1700 př. Kr. E. Manfred Betak datoval nápisy Nehesiho , jednoho z prvních faraonů 14. dynastie, do roku 1700 př.nl. E. [7] .

Po vládě faraona Nehesiho nastalo v oblasti Delty období dlouhodobého hladomoru a možná došlo k epidemii moru, která pokračovala až do konce dynastie XIV. Je možné, že hladomor zasáhl i majetky dynastie XIII., jejíž moc byla zároveň výrazně oslabena. V důsledku toho nemohli faraoni obou dynastií odolat hyksóským vládcům z dynastie XV [4] .

Podle Manetha vytvořili Hyksósové XV dynastii , která nahradila dynastie XIII a XIV. Moderní archeologické nálezy provedené v Edfu v letech 2010-2011 však ukázaly, že dynastie XV existovala již uprostřed vlády dynastie XIII. Byly nalezeny jak kartušové pečeti hyksóského faraona Khiana , tak kartušové pečeti faraona 13. dynastie Sobekhotepa IV . Kontext těchto pečetí ukazuje, že tito faraoni byli současníci, z čehož můžeme usoudit, že za vlády Sobekhotepa IV., jednoho z mocných představitelů dynastie XIII., její představitelé již neovládali celý Egypt, zatímco část Dolního Egypta byla již ovládali Hyksósové [8] .

Seznam faraonů

Většina faraonů z této dynastie je známa pouze z turínského královského seznamu , čítajícího 56 jmen (některá z nich nejsou čitelná). Kim Ryholt identifikoval jména prvních 5 faraonů pomocí pečetí [2] . Daphne Ben Thor však na základě analýzy úrovní vrstev, ve kterých byly pečetě nalezeny, navrhla, že některé z nich patří do druhé poloviny vlády dynastie XV a možná patří k bezvýznamným panovníkům delta, vazal Hyksos (například Yakubher mohl být vazal Khian ) [5] .

Poznámky

1. ↑ Eusebius. kronika . — str. 141.
2. ↑ 1 2 Ryholt KSB Politická situace v Egyptě během druhého přechodného období c. 1800-1550 př. n. l. - S. 94-102.
3. ↑ Ryholt KSB Politická situace v Egyptě během druhého přechodného období c. 1800-1550 př. n. l. - S. 103-105.
4. ↑ 1 2 Ryholt KSB Politická situace v Egyptě během druhého přechodného období c. 1800-1550 př. n. l. - S. 109-116.
5. ↑ 1 2 Bulletin of the American Schools of Oriental Research (BASOR) 315. - 1999. - S. 47-73.
6. ↑ Bourriau Janine. Druhé přechodné období (asi 1650-1550 př.nl). - S. 192-194.
7. ↑ Bourriau Janine. Druhé přechodné období (asi 1650-1550 př.nl). - S. 178-181.
8. ↑ Moeller Nadine, Marouard Gregory, Ayers N. Diskuze o historii pozdního středu a raného druhého přechodného období a chronologii ve vztahu ke khajským pečetím z Tell Edfu  // Egypt a Levant. - 2011. - č. 21 . - S. 87-121.

Literatura

• Avdiev V.I. Vojenská historie starověkého Egypta. -M .: Nakladatelství "Sovětská věda", 1948. - T. 1. Vznik a vývoj agresivní politiky před érou velkých válek 16.-15. století. do x. E. — 240 s.
• Bickerman, Elias . Chronologie starověkého světa. Blízký východ a starověk/ Překlad z angličtinyI. M. Steblin-Kamensky; výkonný redaktorM. A. Dandamaev. -M.:Hlavní vydání východní literatury nakladatelství "Nauka", 1975. - 336 s. —15 000 výtisků.
• Breasted J. G. Dějiny Egypta od starověku po perské dobytí / Autorizovaný překlad z angličtiny V. Vikentiev. - M . : Knižní nakladatelství M. a S. SABASHNIKOV, 1915. - T. 1. - 343 s.
• Dějiny starověkého východu / ed. V. I. Kuzishchina. - M . : Vyšší škola, 2003. - 497 s. — ISBN 5060034380 .
• Dějiny starověkého světa / Pod redakcí I. M. Dyakonova , V. D. Neronova , I. S. Sventsitskaya . - Ed. 3., rev. a doplňkové - M. : Hlavní vydání východní literatury nakladatelství "Nauka" , 1989. - T. 2. Rozkvět antických společností . — 572 s. — 50 000 výtisků.  — ISBN 5-02-016781-9 .
• Starověký východ a antika . // Vládci světa. Chronologické a genealogické tabulky o světových dějinách ve 4 sv. / Sestavil VV Erlikhman . - T. 1.
• Von Beckerath J. Chronologie des pharaonischen Ägypten: Die Zeitbestimmung der ägyptischen Geschichte von der Vorzeit bis 332 v. Chr. - Mohuč: Verlag Philipp von Zabern, 1997. - XIX + 244 s. — (Münchner Ägyptologische Studien, Band 46). — ISBN 3-8053-2310-7 .
• Hornung E., Krauss R., Warburton DA Starověká egyptská chronologie. - Leiden-Boston-Köln: Brill, 2006. - 517 S. - ISBN 90-04-11385-1 .
• Bourriau Janine. Druhé přechodné období (asi 1650-1550 př. n. l.)  // Ian Shaw (ed.) Oxfordská historie starověkého Egypta. - Oxford University Press, 2004. - S.  172-206 . — ISBN 978-0-19-280458-7 .
• Ryholt KSB Politická situace v Egyptě během druhého přechodného období c. 1800-1550 př.n.l. - Kodaň: Museum Tusculanum Press, 1997. - 463 s. — (Carsten Niebuhr Institute Publications, sv. 20). — ISBN 9788772894218 .