| Opera | |
| Klobouk je | |
|---|---|
| fr. Atys | |
| Sny o Hatisovi. "Atis". Nastudovali W. Christie a J.-M. Villegier | |
| Skladatel | Jean-Baptiste Lully |
| libretista | Filip Kino |
| Jazyk libreta | francouzština |
| Zdroj spiknutí | Ovidiova báseň Fasti _ _ |
| Žánr | lyrická tragédie |
| Akce | 5 s prologem |
| Rok vytvoření | 1676 |
| První výroba | 10. ledna 1676 |
| Místo prvního představení | Palác Saint Germain |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Atys ( francouzsky Atys , LWV 53) je lyrická (hudební) tragédie o pěti jednáních s prologem Jeana-Baptista Lullyho na libreto Philippe Cinema . Děj je převzat z nedokončené básně Fasti od Ovidia . Premiéra ("divertissement pro největšího z hrdinů" - Ludvík XIV .) se konala v paláci Saint-Germain 10. ledna 1676. První představení pro veřejnost se konalo v dubnu 1676 v divadle Palais Royal v Paříži na Rue Saint-Honoré.
| Prolog | |||
|---|---|---|---|
| Role | Hlas | Premiéra, 10. ledna 1676 (Dirigent: —) | |
| Čas | baryton | François Beaumaviel | |
| Flóra | soprán | Marie Verdier ( fr. Marie Verdier ) | |
| Melpomene , múza tragédie | soprán | Mademoiselle Beaucre ( fr. Mlle Beaucre ) | |
| Irida | soprán | Mademoiselle Desfronteaux ( francouzsky Mlle Desfronteaux ) | |
| Zephyr , zosobnění větru | o-kontra | de La Grille ( fr. de La Grille ) | |
| Hercules , Antaeus , Eteocles , Polyneices , Castor , Pollux (tanečníci) |
Pierre Beauchamp , Dolivet ( fr. Dolivet ), Fort ( fr. Faure ), Favier ( fr. Favier ), Lestange ( fr. Lestang ), Magny ( fr. Magny ), Louis Pecourt | ||
| Tragédie | |||
| Atys , příbuzný Sangaridy a přítel Selenus | o-kontra | Bernard Clédière ( francouzsky Bernard Clédière ) [1] | |
| Sangarida, nymfa , dcera říčního božstva | soprán | Marie Aubry | |
| Cybele , bohyně | soprán | Mademoiselle de Saint-Christophle ( fr. Saint-Christophle ) | |
| Melissa | soprán | ||
| Selenus, král Frýgie | baryton | Gay ( francouzský gay ) | |
| Idas | bas | Smrž ( francouzsky Smrž ) | |
| Doris | soprán | Marie-Madeleine Brigogne ( francouzsky: Marie-Madeleine Brigogne ) | |
| Sangar, otec Sangarida | bas | Godonesche ( francouzsky Godonesche ) | |
| spát bože | o-kontra | Ribon ( fr. Ribon ) | |
| Morpheus | o-kontra | ||
| fobetor | bas | ||
| Fantazie | tenor | ||
| Alecto | role pro herce - mima | ||
V souvislosti s premiérou je poprvé v dokumentech uvedeno jméno Maren Mare jako houslistka v „malém sboru“ Royal Academy Orchestra. V inscenaci se dále podílel loutnista Pierre Chabanceau de La Barre fr. Pierre Chabanceau de La Barre a cembalista Jean-Henri d'Angelbert [2] .
V čísle 94 L'Avant-scène opéra , které je celé věnováno tomuto dílu, trvá muzikolog Jean Duron na jeho dramatických kvalitách:
Hatis vlastně není opera, ale lyrická tragédie, v jejímž čele není hudebník (Lulli), ale básník (Cinema) - nemluvíme o libretu, ale o tragédii.
Původní text (fr.)[ zobrazitskrýt] Atys en effet n'est pas un opéra, mais une tragédie-lyrique dont le maître d'œuvre n'est pas le musicien (Lully), mais le poète (Quinault) — il ne s'agit pas non plus d'un livret , velká tragédie.Ne všichni současníci však uznali text Philip Cinema jako úspěšný. Filosof Pierre Bayle se tedy domníval, že tato opera „znamená příliš málo, když je bez hudby a divadelního představení“ [3] .
Jde o první lyrickou tragédii, kde hlavní hrdina ve finále zemře.
Čas as ním i Sbor hodin opěvují věčnou slávu Ludvíka XIV., největšího z hrdinů. Flóra, bohyně jara, se objevuje se skupinou nymf nesoucích květinové ozdoby v čele s jedním ze Zephyrů. Stěžuje si, že není schopna vzdát úctu králi, který se v březnu připravuje na válku a chce se připojit k Time.
Objevuje se Melpomene, múza tragédie, doprovázená skupinou hrdinů: Herkules a Antaeus, Castor a Pollux, Idas a Lyncaeus, Eteoklés a Polyneikés. Ve snaze rozptýlit královy obavy navrhuje uspořádat představení na památku Atys, milované bohyní Cybele. Zatímco na něj čekají hrdinové a bohové, tančí a hrají si.
Mladý hrdina Atys se spolu s dalšími Frygy připravuje na setkání s bohyní Cybele. Hrdinův přítel Idas se směje Atysovu nadšení: není to láska, co ho pohání? Atys přizná, že je zamilovaný do krásné Sangaridy, která se má provdat za krále Seléna z Frýgie. Objevuje se Sangarida se svou důvěrnicí Doris, je také nadšená: Cybele, milenka bohů, slíbila, že přijede na její svatbu. Atis si chování Sangaridy špatně vyloží - zdá se mu, že je ráda ze svého nadcházejícího manželství. Ve stejnou dobu, když zůstala sama s Doris, jí Sangarida řekne, že miluje Atyse, ale smířila se se svým osudem a měla by se mladému muži vyhýbat. Nakonec si Atis a Sangarida navzájem odhalí svou lásku a truchlí nad svým osudem: štěstí je pro ně nemožné. Frygové a Frygové tančí na počest bohyně. Objeví se Cybele – dnes si vybere velekněze, ptá se obyvatel Frygie, koho nejvíce milují a respektují.
Selenus a Atys čekají na Cybelino rozhodnutí. Selenus je přesvědčen, že se stane knězem, a předem předvídá, jakou moc mu tento post dá. Ptá se Atise na příčinu úzkosti, o které si myslí, že je Sangarida. Atis uklidňuje svého přítele, jak nejlépe umí. Selenus ho pošle pryč, aby udělal poslední přípravy na svatbu. Objeví se Cybele, její volba padla na Atyse, kterého bohyně dlouho a tajně milovala. Zklamaná Selenus odejde. Bohyně se otevře své důvěrnici Melisse a chystá se dát Atis najevo své pocity, když usne. Nařídí Melisse, aby na to upozornila Dream and Dream. Objevují se Zephyrs, shromažďuje se každý, kdo chce vědět o volbě Cybele. Lidé vstupují do chrámu a vzdávají slávu Hatisovi.
Atys touží jen po Sangaride. Objeví se Dorida a Idas, říkají Atisovi, že Sangarida chce vše prozradit Cybele a požádat ji o přímluvu. Atys je na pochybách: nechce zradit svou přítelkyni Selenus, ale nedokáže odmítnout lásku. Dorida a Idas opouštějí Atyse, který usne.
spánková jeskyněVidí Boha spánku obklopeného sny. Dobré sny ujišťují Atyse, že ho Cybele miluje a že s ní bude šťastný; zlé sny mu slibují pomstu bohyně, pokud její lásku neopětuje.
Palác vrchního kněze CybeleAtis se v poplachu probudí, už nejsou žádné sny, Cybele se nad ním sklání a uklidňuje ho. Dreams promluvil jménem bohyně, ona to potvrdí a požádá Atyse, aby jí vyznal své city. Atys říká, že ctí Cybele. Je zklamaná. Vstoupí Sangaris, vrhne se Cybele k nohám a žádá, aby ji zachránil před manželským svazkem se Selenus. Ale právě když se Sangarida chystá vyprávět o své lásce k Atisovi, on ji přeruší. Atys se připojuje k prosbě nymfy: nechte Sangaris zůstat na svobodě a věnovat se službě Cybele. Bohyně slíbí dívce pomoc, ale zmocní se jí pochyby: zdá se, že Atis Sangaridu miluje.
Sangarida trpí žárlivostí, věří, že ji Atys podvedl, když skrýval svou lásku před Cybele. Chce se Atisovi pomstít a neposlouchá přesvědčování Doridy a Idase. Sangarida souhlasí, že si vezme Selenus. Atis se o tom dozví, milenci se hádají, ale poté, co se vysvětlili, si znovu navzájem přísahají věrnost. Přípravy na svatební obřad začínají. Bůh Sangar a další božstva pramenů a řek blahopřejí Seléně a Sangaridě. Objevuje se Atys doprovázený marshmallows. Atys, pod záminkou, že Cybele prohlásila tento sňatek za nežádoucí a požaduje, aby za ní Sangaris přišel a unesl nevěstu. Zephyrové jim pomáhají uniknout před rozzlobeným Sangarem, Selenus a hosty.
Selenus se setká s Cybele a požaduje od ní vysvětlení. Cybele je překvapená a říká Selenus, že byli oba podvedeni. Bohyně je odhodlána pomstít se Atisovi a Sangaridě. Milenci se modlí za odpuštění. Cybele nařídí zuřivému Alectovi, aby Atyse připravil o mysl. Vezme Cybele za Sangaridu a jeho milovaná se mu zjeví jako monstrum, pronásleduje nymfu a zabije ji posvátnou dýkou. Selenus, neschopná zastavit atentát, je zasažena. Atis se vrátí k rozumu. Cybele mu ukáže mrtvého Sangarise a řekne mu, že on je její vrah. Atis zoufale truchlí pro svého milého. Cybele se zmocňují opožděné pochybnosti, zda udělala správnou věc. Atys je probodán dýkou. Cybele, která si uvědomuje krutost své pomsty, promění umírající Atys ve svůj oblíbený strom - borovici. Bohyně přivolává stromová a vodní božstva, která mladého hrdinu oplakávají spolu s Cybele.
Ve svém dopise ze dne 6. května 1676 se Madame de Sevigne podělila o své dojmy z představení:
„Včera jsem byl v Opeře… jsou místa krajní krásy, je tu spánek [jeviště] a sny, které překvapují vynalézavostí; symfonie je celá basová a zní tak uklidňující, obdivujeme Baptista v jeho nové skladbě“ [2] .
Původní text (fr.)[ zobrazitskrýt] J'ai été hier à l'Opéra… il ya des endroits d'une extrême beauté; il ya un sommeil et des songes dont l'invention surprend; la symphonie est toute de basses et de sons si assoupissants, qu'on obdivovat Baptiste sur de nouveaux frais.Saint Evremond poznamenal:
„Oblečení, šperky, auta, tanec jsou obdivuhodné. Sestup Cybele je mistrovské dílo; Spánek vládne veškerým kouzlem magie. Je několik míst, kde je recitativ krásný a celé velmi galantní scény s velmi příjemnou hudbou. Celkově byl Atys shledán výborným, ale začali jsme se nudit z příliš dlouhého nepřetržitého zpívání .
Původní text (fr.)[ zobrazitskrýt] Méně zvyků, méně dekorací, strojů, tanců a obdivovatelů. La Descente de Cybèle est un chef d'oeuvre; le Sommeil y regne avec tous les charmes d'un Enchanteur. Il ya quelques endroits de récitatif parfaitement beaux et des scènes entières d'une musique fort galante et fort agréable. A tout prendre Atys aété trouvé le plus beau; mais c'est là qu'on a commencé à connaître l'ennui que donne un chant continu trop longtemps.Říkalo se, že Ludvík XIV. jednou požádal Madame de Maintenon , aby jmenovala opery, které se jí nejvíce líbily, ona si vybrala „Atis“ a král jí odpověděl citátem z árie Sangaridy v dějství I: „Madam, Atys je příliš šťastný“ ( fr. "Madam, Atys est trop heureux.") [2] [4] .
15. ledna 1678 byla hra znovu hrána v Saint-Germain před králem herci, kteří se podíleli na inscenaci z roku 1676. Později byla opera pravidelně uváděna v Palais Royal, data obnovení: listopad 1689, 31. prosince 1699, 29. listopadu 1708, 28. listopadu 1709, 23. prosince 1725, 7. ledna 1738 (repríza - 5. prosince téhož rok), 7. listopadu 1740, 7. listopadu 1747, 17. listopadu 1753. Zvláště úspěšné bylo obnovení z roku 1753 s Geliotte jako Atys, Mademoiselle Fell jako Sangarida a Chasset jako Selenus. La Porte v Anecdotes dramatiques označil inscenaci za vhodnou odpověď na francouzskou hudbu proti jejím odpůrcům [2] .
Mimo Paříž byla opera inscenována v Haagu (1687); Marseille a Rennes (1689); Brusel (1695, na Quai au Foin a v roce 1700), v Lille (1720) a v paláci Fontainebleau (17., 24. a 26. října 1740). V roce 1716 bylo otevřeno divadlo La Monnay představením Hatis .
V Lyonu v roce 1689 inscenoval Hatis Jean-Pierre Legay, který získal tříleté privilegium od Royal Academy of Music. Představení se konala v Míčovně na Rue Pijot. Od představení k představení nesla veřejnost operu hůř a 30. listopadu 1689 vypukl v Sále požár, následkem čehož Legay zkrachoval. K obnovení opery došlo v Lyonu v roce 1742 [2] .
Opera byla mnohokrát parodována. A tak 3. února 1710 byl Dominicův Harlekýn Hatis nastudován pouťovým divadlem v Saint-Germain a Harlekýn Hatis de Ponteau ( fr. de Ponteau ) byl hrán 22. ledna 1726 v Italské komedii . Louis Fuselier na základě opery Lully napsal hru „Zamilovaná babička“ pro loutkové divadlo. Jeho parodie „Atis“ byla uvedena v Opera Comic 19. února 1726. Caroletino „Hatis Open“ putovalo do Marionnettes de Bienfait v únoru 1736 na veletrhu v Saint-Germain, jeho „Atis travesty“ v březnu 1736 opět v Saint-Germain. Cybele in Love od Fabia Sticottiho byla uvedena v lednu 1738. "Atis" - společné dílo Riccoboni-son a Romagnesi - bylo 27. února 1738 v "Italské komedii" [2] .
Operu režíroval Jean-Marie Villegier a dirigoval ji William Christie v Teatro Communale ve Florencii ( Prato ) a premiéru měla 20. prosince 1986. Inscenace Villegier-Christie, která otevřela široké veřejnosti do té doby zapomenuté Lullyho dílo, měla velký úspěch a byla opakovaně obnovena (Théâtre de Caen, Opéra de Montpellier, Brésil tour, Innsbruck Festival 1987 - koprodukce z Opéra de Paris / Teatro Communale de Florence / Opéra de Montpellier; Opera Comique, Montpellier, New York - Brooklynská konzervatoř 1989; Opera Comique 1991; Madrid - Divadlo Zarzuela 1992; Versailles 2011) s různým obsazením.
| Role | Produkce (1987) | Obnovení (2009) | Obnovení (2010) | Obnovení (2011) |
|---|---|---|---|---|
| Klobouk je | Guy de Mey / Howard Crook | Sebastian Monti | Římský šampion | Bernard Richter / Ed Lyon |
| Sangarida | Agnes Mellon | Sterenn Boulbin | Benedikt Tauran | Emmanuel de Negri |
| Cybele | Guillaume Laurence / Jennifer Smith | Caroline Chassanyová | Amaya Dominguezová | Stephanie d'Ustrac |
| Selenus | Jean-Francois Gardel / Nicolas Rivenc | Romain Beytout | Aimery Lefèvre ( francouzsky Aimery Lefèvre ) | Nicolas Rivenc |
V roce 2009 byla Hatis uvedena na koncertě v Musiques à la Chabotterie (Vendée), pod vedením Hugo Reina .