Irida

Irida ( starořecky Ἶρις ) — ve starověké řecké mytologii [4] byla původně zosobněním a bohyní duhy , dcerou Thaumanta a Electry [5] , sestry Harpyjí . Zephyrova žena [6] . Podle verze porodila Erose ze Zephyru [7] .

Hlavní rolí Iridy je být poslem bohů [8] , jejichž rozkazy nese s rychlostí větru nad zemí, do mořských hlubin a dokonce i do podsvětí. Zeus ji posílá s pohárem čerpat vodu ze Styxu [9] .

Jako bohyně duhy [10] , zjevující se po dešti v mraku nebo ve šplouchání vody, stála Irida v blízkosti mořských božstev. Mezi básníky je někdy služebnicí Héry a vykonavatelem jejích rozkazů, stejně jako Hermes hraje stejnou roli se Zeusem. Připravila postel pro Dia a Héru [11] .

Irida je zobrazována nejčastěji létající, s roztaženými velkými křídly, s kaduceem nebo miskou v ruce. Říká se mu „zlatokřídlý“ [12] . Podle racionalistického výkladu pochází z oblaku [13] .

Protagonista tragédie Euripides "Hercules", komedie Aristophanes "The Birds ", hra Achaea of ​​​​Eretria "Iris".

Květ kosatce je pojmenován po bohyni duhy  - pro bohatost svých barevných možností a chemickém prvku Iridium , jehož sloučeniny mají také mnoho barev .

Po Iridě je pojmenována i planetka (7) Irida , objevená v roce 1847 .

V roce 2009 nalezlo Britské muzeum na opasku sochy Iris stopy modré barvy, což vedlo k závěru, že sochy Parthenonu byly namalovány jasnými barvami [14] .

Poznámky

1. ↑ 1 2 Lubker F. Iris // Skutečný slovník klasických starožitností podle Lubkera / ed. F. F. Zelinsky , A. I. Georgievsky , M. S. Kutorga , F. Gelbke , P. V. Nikitin , V. A. Kansky , přel. A. D. Veisman , F. Gelbke , L. A. Georgievsky , A. I. Davidenkov , V. A. Kansky , P. V. Nikitin , I. A. Smirnov , E. A. Vert , O. Yu. Klemenchich , N. V. Rubinsky - Petrohrad. : Společnost klasické filologie a pedagogiky , 1885. - S. 668.
2. ↑ 1 2 Lubker F. Electra // Skutečný slovník klasických starožitností podle Lubkera / ed. F. F. Zelinsky , A. I. Georgievsky , M. S. Kutorga , F. Gelbke , P. V. Nikitin , V. A. Kansky , přel. A. D. Veisman , F. Gelbke , L. A. Georgievsky , A. I. Davidenkov , V. A. Kansky , P. V. Nikitin , I. A. Smirnov , E. A. Vert , O. Yu. Klemenchich , N. V. Rubinsky - Petrohrad. : Společnost klasické filologie a pedagogiky , 1885. - S. 460.
3. ↑ 1 2 Irida // Encyklopedický slovník - Petrohrad. : Brockhaus - Efron , 1894. - T. XIII. - S. 315.
4. ↑ Lübker F. Skutečný slovník klasických starožitností. - M., 2001. - Ve 3 svazcích - V.2. - S. 181.
5. ↑ Hésiodos. Theogonie 266; Pseudo Apollodorus. Mytologická knihovna I 2, 6; Hygin. mýty. Úvod 35
6. ↑ Nonn. Skutky Dionýsa XXXIX 116; XLVII 438.
7. ↑ Alcaeus, fr. 327. Lobel Page
8. ↑ Homer. Ilias II 786
9. ↑ Hésiodos. Theogonie 780-787
10. ↑ Cicero. O povaze bohů III 52
11. ↑ Theokritus. Idyly XVII 134.
12. ↑ Homer. Ilias VIII 398
13. ↑ Xenofanés, Francouz 33 Diels-Kranz.
14. ↑ Parthenon v barvách. . Staženo 10. dubna 2018. Archivováno z originálu 8. září 2015. (neurčitý)

Literatura

• Iris, v mytologii // Encyklopedický slovník Brockhaus a Efron  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.

Tematické stránky	Obří bomba
Slovníky a encyklopedie	Skvělý norský Brockhaus a Efron Malý Brockhaus a Efron Skutečný slovník klasických starožitností Britannica (11.) Britannica (online) Universalis
V bibliografických katalozích	GND : 129680761 LCCN : no2017092258 SUDOC : 164252150 VIAF : 52774853 , 291632569 WorldCat VIAF : 52774853 , 291632569