Argonauti

Argonauti ( starořecky Ἀργοναῦται , z Αργώ  - název lodi a ναύτης  - navigátor) - ve starořecké mytologii [1] účastníci tažení do Kolchidy ( pobřeží Černého moře ) na lodi " Argo ".

Podle zápletky legendy byla loď postavena za pomoci Athény , která do jejího trupu vložila kus posvátného starověkého dubu, který šelestem listí předával vůli bohů.

Argonauti v čele s Jasonem , mezi nimiž byla dvojčata Dioscuri  - Castor a Pollux ( Pollux ), Herkules , Orfeus , Peleus , věštec Mops , Eurytus , Hylas (oblíbenec Herkula , najády , uchvácené jeho krásou, uneseny do propast během tažení) a Telamon , museli vrátit do Řecka zlaté rouno kouzelného berana, odvezeného do Kolchidy.

Apollodorus uvádí seznam 45 Argonautů [2] . Podle Diodora, který neuvádí seznam, jich bylo celkem 54 [3] . Podle Theokrita jich bylo 60 [4] , podle řady jiných autorů jen 50 [5] . Vzhledem k tomu, že si seznamy odporují, nachází se v různých seznamech více než devadesát jmen hrdinů.

Argonauti, kteří zažili mnoho dobrodružství, dokončili úkol a vrátili rouno z Kolchidy do Řecka, zatímco čarodějka Medea , dcera kolchidského krále Eety , kterou si Jason později vzal za manželku , pomohla Jasonovi získat zlaté rouno . Podle Hesioda se plavili podél Phasis k oceánu a poté dorazili do Libye [6] .

"Evidence" kampaně

Libye měla Argoický záliv (později nazývaný Hesperidky) [7] . Podle některých autorů založili Héřinu chrám na Samosu , přivezli její sochu z Argu [8] . Podle Neanthus z Cyzicus , Argonauts založil svatyni k Matce nápadů blízko Cyzicus [9] .

Pellena ( Achaia ) měla přístav Argonautů [10] . Na ostrově Ephalia (tedy Elba ) byl přístav Argoos, na pobřeží tohoto ostrova byly pestré oblázky ze zmrzlých zbytků ropy, které ze sebe Argonauti seškrabávali [11] .

Sbor Argonautů účinkoval v tragédiích Aischylus Argo neboli Veslaři (fr. 20 Radt), Lemnianki, Hypsipyla a satyrské drama Kabira (fr. 95-97 Radt).

Zejména historickým základem mýtu o Argonautech jsou dravé nájezdy řeckých námořníků na starověké státy na pobřeží Černého moře.

Strabo hlásí následující:

V jejich zemi prý přinášejí horské bystřiny zlato a barbaři ho chytají síty a huňatými kůžemi. Odtud prý vznikl mýtus o zlatém rounu.

Jako datum „báječného tažení Argonautů“ v kavkazském kalendáři se nazývá rok 1846, 1250 před naším letopočtem. E. [12]

Seznam Argonautů

Celkem 99 jmen.

• Apollodorus má v seznamu 45 (není uveden Hylas a Idmon); 31 z nich se shoduje s Apolloniem, 16 je eliminováno tím druhým. Apollodorův seznam má mnoho rozdílů od Apolloniova. Pokud má Apollonius 4 páry jmenovců, pak Apollodorus nemá žádného, ​​což ukazuje na archaičtější povahu seznamu. Jedinečná jména Apollodora jsou navíc blízká homérské tradici. Navíc je jasné, že Hyginus nepoužil seznam Apollodorus.
• Apollonius jich má 55 (z toho pouze 21 jmen v katalogu).
• Valery má 51 jmen.
• Gigin má 67 (kompilace, která nemá žádný fyzický význam). Jen Diodorus má 2 jména. Hyginus, zatímco shrnuje Apollonia, mylně zmiňuje Thesea a Pirithuse.
• Plutarchos také zmiňuje Phlogia a Deileona spolu s Autolykem [13] .
• Ve všech čtyřech hlavních seznamech je 29 jmen.
• Biografie Thesea obvykle zahrnuje setkání s Medeou během jeho první návštěvy v Aténách, ale mnoho let po kampani Argonautů, což je v rozporu s jeho přítomností v seznamu. Zřejmě je tedy v knize Very Smirnové „Hrdinové Hellas“ místo Thesea mezi Argonauty naznačen jeho „oficiální“ otec Aegeus (skutečným otcem je Poseidon).

Poznámky

1. ↑ Argonauti  // Mýty národů světa  : Encyklopedie. ve 2 svazcích / kap. vyd. S. A. Tokarev . - 2. vyd. - M  .: Sovětská encyklopedie , 1987. - T. 1: A-K. - S. 98-100. ; Argonautae  // Skutečný slovník klasických starožitností  / ed.-comp. F. Lübker  ; Editovali členové Společnosti klasické filologie a pedagogiky F. Gelbke , L. Georgievsky , F. Zelinsky , V. Kansky , M. Kutorga a P. Nikitin . - Petrohrad. , 1885. - S. 140-142.
2. ↑ Pseudo Apollodorus. Mytologická knihovna I 9, 18 dále.
3. ↑ Diodorus Siculus. Historická knihovna IV 41, 2.
4. ↑ Theokritus. Idyly XIII 74.
5. ↑ Lucián. O tanci 52; Orfická argonautika 118-129; Tsets. Komentář k "Alexandra" od Lycophron 175.
6. ↑ Hésiodos. Seznam žen, fr. 241 M.-U.
7. ↑ Apollonius z Rhodu. Argonautica IV 1607; scholia na Lycophron. Alexandra // Poznámky N. A. Chistyakova v knize. Apollonius z Rhodu. Argonautika. M., 2001. S. 218.
8. ↑ Pausanias. Popis Hellas VII 4, 4.
9. ↑ Strabo. Zeměpis I 2, 38 (str. 45).
10. ↑ Pausanias. Popis Hellas VII 26, 14.
11. ↑ Lykofron. Alexandra 876; Strabo. Zeměpis V 2, 6 (str. 224).
12. ↑ Kavkazský kalendář na rok 1846: 1. ročník . - Tiflis: Ch. např. Kavkaz. guvernér, 1845. - S. 57. - 246 str. Archivováno 21. listopadu 2018 na Wayback Machine
13. ↑ Maksimova M. I. Starožitná města jihovýchodní oblasti Černého moře. - M. - L. , 1956. - S. 39.

Literatura

• Argonauti  // Mýty národů světa  : Encyklopedie. ve 2 svazcích / kap. vyd. S. A. Tokarev . - 2. vyd. - M  .: Sovětská encyklopedie , 1987. - T. 1: A-K. - S. 98-100.
• "Argonauti" // Literární encyklopedie termínů a pojmů / Ed. A. N. Nikolyukina . - Ústav vědeckých informací o společenských vědách Ruské akademie věd : Intelvak, 2001. - Stb. 54-55. - 1596 str. — ISBN 5-93264-026-X .
• Uspensky L.V. , Uspensky V.V. Zlaté rouno: [moderní. parafráze ]. — 1936. Archivováno19. ledna 2018 naWayback Machine
• Dimitris Michalopoulos, Les Argonautes, Paříž: Dualpha, 2013, ISBN 978-235-37425-1-6.
• Mýtus. Angličtina lang.
• Orfická Argonautica

Slovníky a encyklopedie	Velká dánština Velká Katalánština Skvělý norský Velký Rus Velký sovět (1 ed.) Brockhaus a Efron Malý Brockhaus a Efron Skutečný slovník klasických starožitností chorvatský Britannica (11.) Pauly Wissowa Universalis
V bibliografických katalozích GND : 129353752 J9U : 987007295517405171 LCCN : sh85007113 NKC : ph289386 SUDOC : 02871864X VIAF : 193717443 , 20759900 Světová kočka VIAF : 193717443 , 20759900