Bitva o Ullais

Bitva u Ullais  je bitva mezi silami arabského chalífátu a sásánovského státu kolem poloviny května 633 na území moderního Iráku. Někdy je tato bitva označována jako „Krvavý kanál“, neboť výsledkem bitvy bylo obrovské množství sásánských a arabských obětí. Jednalo se o poslední ze čtyř bitev mezi invazní arabskou armádou a perskou armádou. Tyto bitvy vedly k ústupu armády státu Sassanid z Iráku a jeho zajetí muslimy.

Před bitvou

Po porážce v bitvě u al-Walaj přeživší křesťanští Arabové uprchli z bojiště, překročili řeku Khasee (ústí Eufratu ) [5] a pokračovali v ústupu. Jejich ústup skončil ve městě Ullais, asi 20 km od místa bitvy u Walai. Muslimští Arabové si byli vědomi přítomnosti nepřátelských Arabů v Ullais. Muslimové se ale rozhodli, že přeživších bitvu u Walaya je málo a již nepředstavují vojenskou hrozbu. Muslimský arabský generál Khalid ibn Walid se však brzy dozvěděl o příchodu dalších arabských hord, většinou z blízkých křesťanských arabských kmenů. Khalid ibn Walid okamžitě vyrazil a brzy se přiblížil k městu Ullais. Křesťanské arabské kontingenty byly pod velením Abdul-Aswada (křesťanského arabského kmenového vůdce), který ztratil své dva syny v bitvě u Walaya proti muslimům.

Bitva

Pro začátek muslimský generál Chálid vyslal lehkou arabskou jízdu přímo pod hradby města na průzkum. Po návratu jezdci hlásili Khalidovi o rozmístění nepřátelských jednotek, jejich zásobách atd. Také se Khalid díky průzkumu dozvěděl, že ne všem jednotkám se ještě podařilo přiblížit k Ullais. Muslimský generál se pak pokusil dostat do Ullais dříve, než mohla sasanská armáda opevnit město, a také se pokusil vyhnout boji s armádou, která by byla větší než jeho vlastní. To se mu však nepodařilo. Chálid natáhl své síly a přesto se pokusil o bitvu ve stejný den. Jeho vojáci byli unaveni neustálými pochody. Muslimský generál se rozhodl zaútočit na křesťanské Araby v poledne, v době nepřátelského jídla. Křesťanští Arabové ale ten den nejedli podle rozvrhu, protože počítali s náhlým útokem nepřítele.

Přesto byl muslimský útok pro křesťany překvapením. Křesťanští generálové začali ve velkém spěchu formovat jednotky a nasazovat armádu. Celá armáda křesťanských Arabů čítala 70 000 vojáků, kteří byli nataženi na frontě dlouhé 3 km.

Podrobný popis bitvy se historie nedochovala. Je známo, že vrchní velitel Khalid zabil v bitvě vůdce křesťanských Arabů Abdul-Aswada. Bitva byla výjimečně krutá, protože křesťané neměli kam ustoupit. Bitva pokračovala několik hodin, ale žádná ze stran nevykazovala známky slabosti. Muslimské kroniky říkají, že unavený a rozzlobený vrchní velitel muslimů, Khalid, neviděl žádné oslabení sasanských a arabských armád, řekl přibližně toto: „ Alláh ! Pokud nám dáte vítězství, uvidíte, že ani jeden nepřátelský válečník nezůstane naživu! K večeru už Sasánovci a jejich arabští spojenci nebyli schopni vzdorovat silné a bitvami zocelené muslimské armádě. Začali ustupovat na severozápad směrem k městu Hira. Khalid nařídil své kavalérii, aby pronásledovala ustupující muže. Muslimská jízda brzy dostihla poražené Sásánovce a křesťanské Araby. Kavalérie je rozbila do několika izolovaných skupin, obklíčila a odzbrojila. Poté muslimská jízda eskortovala zajatce zpět na bojiště, načež byl každý zajatec popraven v korytě řeky nebo na březích Khasei. Od krve popravených zrudla řeka Khaseev. Pronásledování ustupujících a jejich další zabíjení pokračovalo po zbytek dne, pak celou noc a teprve ráno druhého dne popravy skončily. Khalid nařídil svým vojákům, aby otevřeli přehradu. Daleko od místa bitvy pak tekly proudy rudé vody, podle níž byla bitva nazvána „Krvavým průplavem“.

Důsledky

Ullais byl zajat. Druhý den se Khalid dohodl s místními obyvateli. Vzdávali hold a nyní podléhali muslimské ochraně. Na oplátku se zavázali, že budou muslimům působit jako špióni a průvodci. Po bitvě se Chálid poklonil poražené sásánovské armádě slovy: „V Mutahu se mi v ruce zlomilo devět mečů. Ale nikdy jsem nepotkal takového nepřítele, jako jsou Peršané. A mezi Peršany jsem nikdy nepotkal takového nepřítele, jako je armáda, která bojovala u Ullais.

Poznámky

1. ↑ Muhammad ibn Jarir al-Tabari: Sv. 2, str. 554
2. ↑ Tabari: Sv. 2, str. 562.
3. ↑ Muhammad ibn Jarir al-Tabari: Sv. 2, str. 561-562
4. ↑ Alláhův meč”: Kapitola č.: Kapitola 22, generálporučík Agha Ibrahim Akram, Nat. Publikování. House, Rawalpindi (1970) ISBN 978-0-7101-0104-4 .
5. ↑ Tabari sv. 2, str. 560

Literatura

• AI Akram. Alláhův meč: Khalid bin al-Waleed, jeho život a tažení. Lahore, 1969