Evropská rada

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 15. července 2020; kontroly vyžadují 10 úprav .
Evropská rada
Angličtina  Evropská rada
Vůdce Charles Michel [1]
Datum založení 9. prosince 1974 [2]
Hlavní sídlo budova Evropa . Brusel . Belgie
webová stránka consilium.europa.eu/… ​(  anglicky)
consilium.europa.eu/… ​(  francouzština)
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Evropská rada ( anglicky European  Council ) je nejvyšším politickým orgánem Evropské unie složeným z hlav států a vlád členských států EU . Členy Evropské rady jsou také její předseda , volený na 2,5 roku, a předseda Evropské komise [3] .

Historie vytvoření

Vznik Evropské rady vycházel z myšlenky francouzského prezidenta Charlese de Gaulla pořádat neformální setkání hlav států Evropské unie, což mělo zabránit snižování role národních států v procesu integrační vzdělávání. Neformální summity se konají od roku 1961 . V roce 1974, na takovém setkání v Paříži , byla tato praxe formalizována na návrh Valéryho Giscarda d'Estainga , tehdejšího prezidenta Francie .

Funkce

Rada určuje hlavní strategické směry rozvoje EU. Rozvoj obecné linie politické integrace je hlavním posláním Evropské rady. Rada dává impuls rozvoji celé EU jako celku. Spolu s Radou ministrů má Evropská rada politickou funkci (tzv. „politická arbitráž“), která spočívá ve změně základních smluv evropské integrace. Její zasedání se konají nejméně dvakrát za půl roku buď v Bruselu, nebo v předsednickém státě pod předsednictvím zástupce členského státu, který v současnosti stojí v čele Rady Evropské unie. Schůzky trvají dva dny.

Rozhodnutí, která vypracuje a přijme, mají charakter politické směrnice a jsou také právně závazné. Rozhodnutí zastupitelstva jsou jakýmsi akčním plánem, který specifikuje úkoly a cíle dalšího rozvoje. Rada například vypracovala Lisabonskou strategii (strategii pro přeměnu EU na nejkonkurenceschopnější ekonomiku na světě). Orgány, orgány a organizace, jakož i členské státy, kterým jsou jeho rozhodnutí určena, jsou ze zákona povinni je provádět a zajišťovat jejich provádění.

Evropskou radu je třeba odlišovat od Rady EU a od Rady Evropy . Po ratifikaci Lisabonské smlouvy členskými zeměmi v roce 2007 získala Evropská rada statut instituce Evropské unie. V jeho rámci se uskutečňuje tzv. „slavnostní“ vedení, kdy přítomnost politiků nejvyšší úrovně dává přijatému rozhodnutí význam a vysokou legitimitu.

Členové rady

název Pracovní pozice Země Zásilka
Charles Michel Předseda (prezident) Evropské rady - Obnova Evropy
Ursula von der Leyenová Předseda (prezident) Evropské komise - Evropská lidová strana
Olaf Scholz  Federální kancléř Německo Strana evropských socialistů (národní strana: Sociálně demokratická strana Německa )
Emmanuel Macron Prezident Francie Renovace Evropy (Národní strana: Vpřed! )
Mario Draghi předseda Rady ministrů Itálie bezpartijní
Pedro Sanchez premiér Španělsko Strana evropských socialistů (národní strana: Španělská socialistická dělnická strana )
Mateusz Morawiecki premiér Polsko Aliance evropských konzervativců a reformistů (Národní strana: Právo a spravedlnost )
Klaus Johannis Prezident Rumunsko Evropská lidová strana
Mark Rutte premiér Holandsko Renovace Evropy (národní strana: Lidová strana pro svobodu a demokracii )
Alexander De Cro  premiér Belgie Renovace Evropy (Národní strana: Otevření vlámští liberálové a demokraté )
Kyriakos Mitsotakis premiér Řecko Evropská lidová strana (národní strana: Nová demokracie )
Petr Fiala premiér čeština Aliance evropských konzervativců a reformistů (národní strana: Občanská demokratická strana )
António Costa premiér Portugalsko Strana evropských socialistů (národní strana: Socialistická strana )
Viktor Orbán premiér Maďarsko žádný (národní strana: Fidesz )
Magdalena Anderssonová premiér Švédsko Strana evropských socialistů (národní strana: Sociálně demokratická labouristická strana )
Carl Nehammer Federální kancléř Rakousko Evropská lidová strana (národní strana: Rakouská lidová strana )
Kiril Petkov premiér Bulharsko ne (Národní strana: Keeping the Change )
Mette Frederiksenová premiér Dánsko Strana evropských socialistů (národní strana: sociální demokraté )
Sanna Marin premiér Finsko Strana evropských socialistů (národní strana: Sociálně demokratická strana )
Edward Heger premiér Slovensko Evropská lidová strana (národní strana: Obyčejní lidé )
Mikal Martin premiér Irsko Obnova Evropy (Národní strana: Fianna Fáil )
Andrej Plenkovič premiér Chorvatsko Evropská lidová strana (národní strana: Chorvatské demokratické společenství )
Gitanas Nauseda Prezident Litva bezpartijní
Robert Golob premiér Slovinsko ne (národní strana: Hnutí za svobodu )
Krisjanis Karins premiér Lotyšsko Evropská lidová strana (národní strana: Jednota )
Kaya Callasová premiér Estonsko Renovace Evropy (národní strana: Reformní strana )
Nikos Anastasiadis Prezident Kypr Evropská lidová strana (národní strana: Demokratické shromáždění )
Xavier Bettel premiér Lucembursko Renovace Evropy (národní strana: Demokratická strana )
Robert Abela premiér Malta Strana evropských socialistů (národní strana: Labouristická strana )

Poznámky

  1. https://www.consilium.europa.eu/fr/meetings/european-council/2019/06/30/
  2. https://www.consilium.europa.eu
  3. Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii. Článek 15.2 Archivováno 9. března 2013 na Wayback Machine eur-lex.europa.eu .