Registrační limit je formou přilákání nekvalifikované pracovní síly (včetně organizačního náboru ) do průmyslových podniků ve velkých městech SSSR v 50. a 80. letech 20. století. "Limita" (nebo "limitchiki" ) - obecné jméno (často hanlivě) lidí, kteří uzavřeli smlouvu s podnikem na takový "registrační limit".
Hlavním podnětem nebyly mzdy, ale možnost žít ve městech s lepšími podmínkami pro zásobování spotřebním zbožím, což bylo v kontextu omezené dostupnosti spotřebního zboží mimořádně atraktivní. Po přestěhování bydleli omezovači v továrních ubytovnách a po nějaké době (několik let) získali právo na trvalé bydlení (státní nebo resortní). Poté zpravidla mnoho z nich opustilo podniky a hledalo prestižnější práci.
V případě „předčasného“ propuštění byl omezovatel povinen v krátké době uvolnit místo na ubytovně a opustit město. Ale podniky omezené nedostatkem personálu do toho šly jen zřídka, a to i v případě hrubého porušení kázně omezovači na pracovišti a na ubytovnách. To vedlo k postupné marginalizaci a kriminalizaci továrních ubytoven, které se proměnily v jakési ghetto . Potřeba vybudovat bydlení pro omezené pracovníky vyžadovala nový nábor pracovníků ve stavebnictví, takže proces růstu populace ve velkých městech v sovětských dobách se stal soběstačným. Také díky přílivu mladšího obyvatelstva se poněkud zlepšila demografická situace a až do konce 80. let se ve všech velkých městech udržoval pozitivní přirozený přírůstek obyvatelstva. Zároveň možnost využití levné pracovní síly lidí, kteří byli připraveni pracovat na pokoj v obecním bytě, nestimulovala management podniků k přesunu výroby z velkých měst nebo ke zvýšení produktivity práce, která neměla nejlepší vliv na kvalitu produktů vyráběných lidmi, z nichž někteří upřímně „sloužili“ u stroje.
| Rasové , etnické , náboženské , regionální a sociální přezdívky | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| bývalý SSSR | |||||||||
| Zbytek světa |
| ||||||||
| viz také Peyorativní Etnostereotyp etnoholismus | |||||||||