Metoda konečných diferencí je numerická metoda pro řešení diferenciálních rovnic založená na nahrazení derivací diferenčními schématy . Je to metoda mřížky.
Pro vyřešení eliptického problému metodou konečných diferencí se na výpočetní doméně sestaví mřížka, pak se vybere diferenční schéma a pro každý uzel mřížky se napíše diferenční rovnice (analogická k původní rovnici, ale s použitím diferenčního schématu), pak se berou v úvahu okrajové podmínky (pro okrajové podmínky druhého a třetího druhu se sestrojí i určité rozdílové schéma). Ukazuje se systém lineárních algebraických rovnic , jejichž řešením v odpovědi získávají přibližné hodnoty řešení v uzlech.
Hlavním problémem metody je konstrukce správného diferenčního schématu, které bude konvergovat k řešení. Schéma je konstruováno na základě vlastností původního diferenciálního operátoru.
Další metodou pro řešení eliptických problémů je metoda konečných prvků , která má oproti metodě konečných rozdílů výhody i nevýhody.
Výhody MKR | Výhody MKP |
---|---|
|
|
Nechť je dán jednorozměrný eliptický problém:
Vytvořme mřížku s konstantním krokem . Pro aproximaci zvolíme tříbodovou šablonu, tedy pro aproximaci derivace v bodě použijeme body . Pak bude diferenční rovnice vypadat takto:
Za daných okrajových podmínek bude systém lineárních rovnic formuláře pro nalezení řešení vypadat takto:
.
Řešení problémů metodou konečných diferencí, kdy se proces mění v čase, je iterativní proces – při každé iteraci nacházíme řešení na nové časové vrstvě. K řešení takových problémů se používají explicitní, implicitní schémata a prediktor-korektor (dvojice speciálně vybraných explicitních a implicitních schémat). Explicitní schémata a schémata prediktor-korektor jednoduše přepočítají hodnotu pomocí informací z předchozích časových vrstev, použití implicitního schématu vede k řešení rovnice (nebo soustavy rovnic).
Pro parabolické a hyperbolické rovnice se často používají směšovací metody – derivace času se aproximují pomocí diferenčního schématu a prostorový operátor se aproximuje pomocí formulace konečných prvků [1] .
Nechť je dána rovnice s počáteční podmínkou . K vyřešení používáme následující rozdílová schémata:
S krokem . Přesné řešení je exponent :
Výsledek výpočtu pro prvních několik kroků | |||
---|---|---|---|
hodnota t | Přesné řešení | Explicitní Eulerovo schéma | Implicitní Eulerovo schéma |
S klesajícím krokem se zvyšuje přesnost metody. Protože původní rovnice je lineární diferenciální rovnice , pak pro implicitní schéma byla získána také lineární rovnice, ze které je možné vyjádřit (což bylo provedeno) řešení.
Tento příklad ukazuje, jak jsou kombinovány formulace konečných prvků a rozdílová schémata. Nechť je dána parabolická rovnice:
Pro aproximaci v čase pomocí implicitního Eulerova schématu dostaneme:
Vzhledem k tomu, že hodnota na předchozí vrstvě je již známá, pak při přenosu na pravou stranu se získá eliptická rovnice s ohledem na :
K vyřešení této rovnice můžete použít Galerkinovu metodu , pak bude mít výsledný SLAE následující tvar:
.
Zde: je matice tuhosti, je hmotnostní matice, je vektor spojený s pravou stranou původní rovnice, je vektor vah základních funkcí na vrstvě očíslován .
Prostorové řešení však lze hledat i pomocí rozdílového schématu, podobně jako ve výše uvedeném příkladu.
Metoda konečných rozdílů | |
---|---|
Obecné články | |
Typy rozdílových schémat |
diferenciálních rovnic | Metody řešení|||||
---|---|---|---|---|---|
Metody mřížky |
| ||||
Negridové metody |