Smlouva uzavřená v Brétigny 8. května po Velikonocích je doplněna články [smlouvy] v Calais a ratifikována francouzským králem právě tam.
Za prvé, jmenovaný král Anglie, kromě toho, co si ponechal v Guienne a Gaskoňsku , musí navždy získat pro sebe a své dědice veškerý majetek, který následuje, a držet je za stejných podmínek jako král Francie, jeho syn a další. z jeho předků, králů Francie, je vlastnili; jak se říká, měli v držení - v držení a to v lénu - v léno, od [tento] doby a za podmínek uvedených níže:
Město, hrad a předměstí Poitiers a všechnu zemi a okres Poitou s lénem Thouars a zemí Belleville .
Město a hrad Saintes a celá země a farnost Saintonge na obou stranách řeky Charente .
Město a hrad Agen a země a okres Agen.
Město a hrad a celé předměstí Périgueux a země a okres Périgueux.
Město a hrad Limoges a země a okres Limousin .
Město a hrad Cahors s pozemkem a čtvrtí Caursen.
Město a hrad a faubourg Tarbes , a země, a kraj a okres Bigorre .
Město, země a hrabství Gorr.
Město a hrad Angouleme a kraj, země a okres Angoumois .
Město a hrad Rodez a země a farnost Rouergue .
A pokud jsou zde další vlastníci, jako hrabě de Foix, hrabě d'Armagnac, hrabě d'Isle, hrabě de Perigueux, vikomt de Limoges a další, kteří mají nějaké pozemky a místa v hranicích zmíněných regionů , musí vzdávat hold králi Anglii a poskytovat všechny ostatní služby a platby splatné na základě těchto zemí a držav, stejným způsobem, jaký nesly v dobách minulých.
1. Dále musí anglický král obdržet vše, co patřilo anglickému králi a jeho předkům ve městě Montreuil-sur-Mer a jeho majetku.
2. Dále anglický král obdrží celé hrabství Ponthier ; tato [podmínka] zůstává zachována, pokud bylo cokoli z hrabství a jeho přidružení odcizeno bývalými anglickými králi jiné osobě než francouzskému králi, ten to anglickému králi nevrátí. A jestliže taková odcizení byla učiněna bývalým králům Francie a král Francie to má v současné době ve svých rukou, pak se jich musí zcela vzdát [ve prospěch] krále Anglie; výjimka [je] v tom, že pokud je francouzští králové vlastní výměnou za jiné země, pak anglický král musí vrátit, co má výměnou, nebo ponechat ve svých rukou země takto odcizené. Pokud však bývalí králové Anglie něco odcizili jiné osobě než francouzskému králi a následně se to dostalo do rukou toho druhého, francouzský král je nesmí vrátit. Dále, jestliže takové země dluží poctu, král ji musí vzdát jinému, který za ně musí vzdát hold anglickému králi; a pokud ne, francouzský král jej musí přinést majiteli, musí za ně do roka od data odjezdu z Calais vznést poctu.
3. Dále obdrží anglický král hrad a město Calais; hrad, město a panství března, hrady a hrady Sangatte , Couloghne , Am, Le Val a Hoy s pozemky, lesy, řekami, nájemnými, statky, církevními příjemci a veškerým dalším majetkem a místy nacházejícími se v mezích a hranicích [oznámeno podrobně, jaký druh].
4. Dále anglický král obdrží hrad, město a celé hrabství Gyn se všemi zeměmi, městy, hrady, pevnostmi, místy, lidmi, poctami, pány, houštinami, lesy a právy v něm. ve stejném rozsahu, jako je měl až do své smrti bývalý zesnulý hrabě de Guin. Církve i dobří lidé ve zmíněných hrabstvích Guin, Calais, March a na dalších místech se musí stát lidmi anglického krále, jako byli [dříve] králem Francie a bývalým hrabětem de Guin. A všechna tato panství, March a Calais, obsažená v tomto článku, a ta bezprostředně předcházející, si anglický král ponechá v držení, kromě dědictví Církve , které zůstane zcela tam, kde se nachází; kromě toho, pokud jde o dědictví jiných osob z regionů Marche a Calais, které se nacházejí mimo město Calais, s ročním příjmem sto liber šterlinků z půdy a nižším v minci platné v okrese, která by měla zůstat jim […].
7. Dále je dohodnuto, že se francouzský král a jeho nejstarší syn, regent, při první příležitosti, nejpozději však příštího roku, vrátí, převedou a předají anglickému králi a jeho dědici a nástupci bez klamu a zrady, všechna privilegia, poslušnost, pocty, věrnost vazalům , léna, služby, povinnosti a práva atd... a v ostatních případech právo nebo barvy práva [patří] králem nebo korunou Francie ve městech, hrabstvích, hradech a tak dále se vším jejich příslušenstvím a úděly , ať nebyli ani jedno, a v každém stejní. Jak král, tak jeho nejstarší syn by podle podmínek dohody měli řídit všechny arcibiskupy, biskupy a další preláty svaté církve; a dále se anglický král a jeho dědicové zbaví hrabat, vikomtů, baronů, šlechticů, měšťanů a všech ostatních měst, krajů, zemí, vesnic, ostrovů a míst, která budou pod jejich správou, jako [ dříve] pod správou krále a korun Francie. A za stejných podmínek musí být jimi co nejúplněji zproštěni všech poct, věrnosti, přísah, závazků, podání a slibů, které kdokoli z nich jakýmkoli způsobem učinil králi a koruně Francie.
8. Dále je dohodnuto, že anglický král obdrží hrabství, města, hrady, země, vesnice, ostrovy a místa se vším jejich příslušenstvím a aparaturami, ať jsou kdekoli, navždy je bude vlastnit a odkáže všem jeho dědici a nástupci v držení v rozsahu, v jakém je držel francouzský král, jakož i léna a služby, jako měl francouzský král, s výjimkou všeho, co je ve výše zmíněných článcích ohledně Calais a března […] .
13. Dále je dohodnuto, že francouzský král zaplatí anglickému králi tři miliony zlatých korun , z nichž dva budou mít hodnotu anglické mince, z nichž šest set tisíc korun bude zaplaceno králi Anglie. Anglie nebo jeho zástupce v Calais, do čtyř měsíců od doby příjezdu, zde král Francie. A během příštího roku se musí ve městě Londýn v Anglii zaplatit čtyři sta tisíc korun, dokud nebudou zaplaceny tři miliony korun.
14. Dále je dohodnuto, že na základě zaplacení šesti set tisíc korun v Calais a za zástavu následujícího a za postoupení města, hradu a pevnosti Gin a měst v tomto kraji královský člověk by měl být propuštěn ze zajetí a mělo by mu být dovoleno jít do Calais a vrátit se do svého království bez jakýchkoli překážek; sám ani svůj lid nepozvedne zbraně proti anglickému králi, pokud bude dělat to, co je povinen dodržovat podle této smlouvy […]. [Následují jména jednačtyřiceti rukojmích a vězňů, které mají Britové zadržet jako slib důvěry].
17. [Do tří měsíců ode dne odjezdu francouzského krále z Calais mu musí být v Calais předložena čtyři rukojmí z Paříže a dvě rukojmí z každého z osmnácti dalších měst].
18. Dále je dohodnuto, že při první příležitosti, do jednoho roku od data odjezdu francouzského krále z Calais, by měl John, hrabě de Montfort , přijmout hraběte de Montfort se vším příslušenstvím a vznést vazalskou poctu. francouzskému králi a slib v závazcích a službách ve všech případech, kdy dobrý a věrný vazal je zavázán svému zákonnému pánovi ve vztahu k hrabství; a dále, zde mu musí být uděleno jeho další dědictví, které nikdy nebylo součástí bretaňského vévodství, pocta nebo jakékoli jiné splatné závazky […].
20. Dále v otázce vlastnictví vévodství Bretaň , kterou zpochybňují John de Montfort na jedné straně a Charles de Blois na straně druhé, je dohodnuto, že oba králové by měli nejprve povolat je nebo jejich zástupce. ze strany sporných stran Blois a Montfort a oni osobně nebo prostřednictvím zástupců by obě strany měly být informovány o právech; a měl by být učiněn pokus přivést strany k dohodě o všech bodech sporu mezi nimi, a pokud možno o těchto bodech.
21. A stane-li se tak, že jedna ze stran nebude ochotna promluviti náležitým způsobem před králi nebo jejich zástupci, když se shromáždí, a pokud dále králové nebo jejich zástupci nařídí nebo prohlásí, že se strany dohodnou pokud přednesou svůj rozsudek na obranu jedné strany a jedna ze stran s tím nebude chtít souhlasit nebo rozsudek uposlechnout, v tom případě by jmenovaní králové měli vystoupit proti tomu vší silou a měli by tomu [straně] pomoci. to vyjadřuje touhu souhlasit a poslouchat; v žádném případě však oba králové nesmí každý svou osobou nebo prostřednictvím jiných vést nebo podnikat válku proti sobě, kromě případů výše uvedených; a suverenita a pocta vévodství [Bretaňskému] musí vždy zůstat u francouzského krále.
22. [Země Filipa Navarrského a jeho stoupenců jsou jim vráceny s plným odpuštěním ...]
25. [Všichni lidé vyhnaní nebo zbavení svých práv a majetku za války jako přívrženci jedné ze stran, práva a majetky musí být vráceny.]
26. Dále je dohodnuto, že francouzský král předá anglickému králi všechna města, hrady, vesnice a všechna další místa výše jmenovaná, která mají být převedena na krále Anglie podle této smlouvy co nejdříve, nejpozději však do jednoho roku ode dne jeho odjezdu z Calais.
27. Dále ... anglický král musí na své náklady a náklady předat všechny pevnosti dobyté a obsazené jím a jeho lidmi, přívrženci a spojenci ve Francii, Touraine , Anjou , Maine , Berry , Auvergne , Burgundsku . , Champagne , Pikardie a Normandie a ve všech ostatních částech a místech francouzského království, s výjimkou [toho] ve vévodství Bretaň a v okresech a zemích, které by podle této smlouvy měly patřit králi a být na něj převedeny. z Anglie.
28. Dále je dohodnuto, že francouzský král nařídí, aby všechna města, hrady nebo pevnosti a jiné země, okresy a místa výše jmenované s jejich majetkem byly předloženy a předány anglickému králi nebo jeho dědicům nebo zástupcům. , na účet jeho vlastních plateb. A pokud se zde najdou osoby, které jsou tak vzdorovité, [že] odmítají vrátit anglickému králi všechna města, hrady, pevnosti, čtvrti, místa nebo opevnění, která by mu podle této smlouvy měla patřit, musí francouzský král zavázat [oni] je odevzdají anglickému králi na jeho vlastní náklady a stejně tak anglický král dodá na své vlastní náklady opevnění, která podle této smlouvy mají náležet francouzskému králi. Oba králové a jejich národy jsou povinni si z nouze pomoci, pokud o to kterákoli strana požádá.
29. Dále je dohodnuto, že arcibiskupové, biskupové a další preláti a lid Církve svaté se z důvodu svých časných [doménů] stanou lidem jednoho ze dvou králů, kterému ponechají své časné [ domény]; a pokud se budou držet před oběma králi, stanou se lidem obou pro onen světský majetek, který jim zadrží. [Mezi dvěma králi a královstvími je navázáno silné spojenectví a přátelství; a to zahrnuje zrušení aliancí namířených jednou stranou proti druhé, včetně zejména spojenectví Francie se Skotskem a spojenectví Anglie s Flandry. Všechny výše uvedené články smlouvy musí potvrdit papež .] […]
34. Dále, všichni lidé království, kteří chtějí studovat na školách a univerzitách ve Francii a Anglii, musí požívat všech výsad a svobod takové školy a univerzity ve stejné plnosti, jaké se těšily před válkou, a tak jsou zachovány i v současnosti […].
38. Dále je dohodnuto, že žádný z výše jmenovaných králů nebude pomáhat nebo usnadňovat provádění změn nebo obstrukcí [na straně] Římské kurie nebo kohokoli jiného [na straně] Církve svaté, kdokoli proti tuto současnou smlouvu a proti jmenovaným králům, jejich pomocníkům, přívržencům a spojencům... A pokud náš Svatý otec nebo kdokoli jiný, kdo to chce udělat, musí ho oba králové zastavit, jak nejlépe dovedou, bez jakéhokoli podvodu.
Dáno v Calais, 24. října, z milosti [Boží], 1360.
|