Neverbální komunikace

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 7. prosince 2021; kontroly vyžadují 5 úprav .

Neverbální komunikace (též řeč těla , angl. Nonverbal communication (NVC) ) je komunikační interakce mezi jednotlivci bez použití slov (přenos informací nebo vzájemné ovlivňování prostřednictvím obrázků, intonací , gest , mimiky , pantomimy , změny v mizanscéně komunikace), tedy bez řečových a jazykových prostředků prezentovaných v přímé nebo jakékoli znakové podobě. Nástrojem takové „komunikace“ je lidské tělo , které disponuje širokou škálou prostředků a metod přenosu informací nebo jejich výměny, které zahrnují všechny formylidské sebevyjádření . Běžný pracovní název, který se mezi lidmi používá, je neverbální neboli „ řeč těla “. Psychologové se domnívají, že správná interpretace neverbálních signálů je nejdůležitější podmínkou efektivní komunikace.

Znalost řeči gest a pohybů těla umožňuje nejen lépe porozumět účastníkovi rozhovoru, ale také (což je důležitější) předvídat, jaký dojem na něj slyšený udělá, ještě předtím, než o tomto problému promluví. Jinými slovy, takový jazyk beze slov vás může upozornit, zda byste měli změnit své chování nebo udělat něco jiného, abyste dosáhli požadovaného výsledku [1] .

Pojem neverbální komunikace

V chápání neverbální komunikace existují dva problémy:

Za prvé, při jazykové a verbální komunikaci proces předávání a přijímání informací realizují obě strany, zatímco při neverbální komunikaci probíhá na nevědomé nebo podvědomé úrovni - to přináší určitou komplikaci do chápání tohoto jevu a zvyšuje otázku oprávněnosti použití pojmu „komunikace“. Proto, pokud jde o neverbální komunikaci, někteří odborníci považují za přijatelné použít jiný pojem – „neverbální chování“, chápající jej jako chování jedince, které nese určitou informaci, bez ohledu na to, zda si to jedinec uvědomuje. nebo ne;
za druhé, v mnoha vědeckých pracích dochází k záměně pojmů „neverbální komunikace“, „neverbální komunikace“, „neverbální chování“, nejčastěji používaných jako synonyma. Je však důležité tyto pojmy oddělit a ujasnit si souvislosti. Podle definice navržené V. A. Labunskaya je „neverbální komunikace typem komunikace, který se vyznačuje využíváním neverbálního chování a neverbální komunikace jako hlavního prostředku přenosu informací, organizování interakce, utváření obrazu a koncept partnera, vykonávajícího vliv na jinou osobu“.

Původ neverbálních způsobů komunikace

S tímto problémem jsou spojeny jak zažité pravdy, tak otázky, které jsou stále nezodpovězené. Bylo zjištěno, že neverbální způsoby komunikace mají dva typy zdroje původu:

biologická evoluce;
kultura.

Funkce neverbálního kódu

Neverbální komunikační prostředky jsou potřebné k tomu, aby:

regulovat průběh komunikačního procesu, vytvářet psychologický kontakt mezi partnery;
obohatit významy sdělované slovy, vést výklad slovního textu;
vyjadřovat emoce a reflektovat interpretaci situace;
pomoc při vzdělávací činnosti;
sdělit svůj souhlas nebo nesouhlas;
komunikovat s neslyšícími a nedoslýchavými.

Neverbální složka a její struktura

Úrovně analýzy neverbální komunikace

Typy a typy komunikací	Oblasti vědeckého poznání a skupiny	Recepce a prostředky
1. Fonační agenti	a) extralingvistika (mimoslovní systém) b) paralingvistika (systém blízké řeči) c) prozódie	pauza; rychlost řeči ; povzdech; pláč ; kašel ; geloskopie hlasové vlastnosti hlasu ; rozsah; témbr frázový přízvuk , syntagmatický přízvuk , logický přízvuk ; tón ; intonace .
2. Opticko-kinetické prostředky	a) expresivní pohyby b) fyziognomie c) okulesika nebo okulomance	mimika ; gesta ; pozice; držení těla ; chůze vnější rysy obličeje: nos , uši , oči ; frenologie směr pohledu, trvání a frekvence
3. Znamení-symbolické prostředky	a) systemologie b) grafologie c) aktonika d) gastika e) chirozofie a subomanie f) sternomanie g) onychomanie h) numerologie i) moleosofie	předměty, které člověka v životě obklopují rysy rukopisu lidské činy jídlo , pití rysy tvaru rukou , flexorové linie a kopce v dlani; dermatoglyfy ; čáry na ploskách nohou rysy tvaru a objemu ženských prsou vlastnosti tvaru a barvy nehtů datum narození , příjmení a jméno osoby krtci
4. Hmatové prostředky ( čich , hmat , sluch a chuť )	a) haptika nebo takeica b) senzorika c) auskultace d) odorica (čuch)	dotek smyslové vnímání člověka jiné kultury sluchové vnímání zvuků a sluchové chování vůně parfému, tabáku, jídla...
5. Časoprostorové prostředky	a) proxemika b) chronemika	umístění účastníků rozhovoru a vzdálenost mezi nimi způsob využití času : monochronní typ (je možný pouze jeden typ činnosti současně) a polychronní (několik případů)

Faktory ovlivňující neverbální znaky

národní a kulturní rysy;
zdravotní stav;
profesionální etiketa ;
sociální status;
patřící k určité věkové skupině.

Viz také

Poznámky

↑ Goryanina V. A. Psychology of communication - M .: Publishing Center "Academy" - 2002. - 416 s.

Literatura

Bagdasarova N.A.: Neverbální formy vyjadřování emocí v kontextu různých kultur: univerzální a národní // Sborník příspěvků z meziuniverzitního semináře lingvistických a regionálních studií. MGIMOMID RF, 2006. - Univerzita MGIMO, 2006.
Birkenbil V.: Jazyk intonace, mimika, gesta. - S.-P.: "Petr", 1997. - 176 s.
Borozdina G.V.: Psychologie obchodní komunikace .- M .: "Obchodní kniha"., 1998. - 247 s. Kapitola V. Neverbální rysy v procesu obchodní komunikace.
Gorelov I.N.: Neverbální složky komunikace. - M.: "Nauka", 1980. - 238 s.
Konetskaya V.P.: Sociologie komunikace. — M.: MUBU, 1997. — 164 s.
Labunskaya V.A.: Neverbální chování (sociálně-percepční přístup) . - Rostov na Donu: "Phoenix", 1988. - 246 s.
Belinskaya E.P., Tikhomandritskaya O.A.: Sociální psychologie. Čítanka: Učebnice pro vysokoškoláky. M: Aspect Press, 2003. - 475 s. ISBN 5-7567-0236-9
Morozov V.P.: Umění a věda komunikace: neverbální komunikace . - M .: IP RAS, Centrum "Umění a věda", 1998. - 189 s.