Trestní nečinnost je dobrovolné pasivní jednání člověka , které spočívá v tom, že člověk neplní nebo neprávem plní povinnost, která mu byla uložena , v důsledku čehož je způsobena újma předmětům ochrany trestního práva nebo ohrožení. způsobení takové újmy vzniká .
Stejně jako jednání má i nečinnost vlastnost způsobovat újmu předmětům trestněprávní ochrany , je nezákonná, její znaky jsou k dispozici pro vnější pozorování. Trestní nečinnost je v praxi poměrně vzácná (asi 5 % trestních věcí ) [1] , vzácná je i v trestním právu: např. v trestním zákoníku Ruské federace z roku 1996 lze z 260 základních trestných činů 65 spáchaný nečinností [2]
Trestní řády některých států obsahují zákonnou definici nečinnosti. Například trestní zákoník Španělskav Čl. 11 definuje, že trestné činy a přestupky jsou páchány nečinností, kdy nesplnění zvláštní zákonné povinnosti uložené pachateli je zákonem postaveno na roveň vykonání trestného činu. Nečinnost je postavena na roveň jednání , existuje-li zvláštní povinnost jednat vyplývající ze zákona nebo smlouvy, nebo kdy pachatel svým předchozím jednáním či nečinností ohrozil zákonem chráněné právo.
V moderním světě mohou být důsledky nečinnosti velmi vážné: příklady zahrnují srážku parníku „Admirál Nakhimov“ a nákladní lodi „Pyotr Vasev“ , srážku nad Bodamským jezerem , která si vyžádala četné lidské oběti.
Stejně jako jednání může být i nečinností jednorázový akt vyhýbání se provedení určitého úkonu (například nečinnost lékaře , který odmítl přijmout a vyšetřit pacienta převezeného do nemocnice), nebo systém takových úkonů ( vyhýbání se placení alimenty ).
Okamžikem počátku trestní nečinnosti je okamžik, kdy osoba měla čin provést, ale místo toho se mu vyhnula. Nečinnost zaniká zánikem povinnosti jednat, nastanou-li okolnosti znemožňující konání jednání, jakož i v případě dobrovolného ukončení nečinnosti (které je zpravidla vyjádřeno odevzdáním ) nebo jejího vynucení . potlačení. Také nečinnost ztrácí zločin, když je odpovídající čin dekriminalizován [3] .
Žádná nečinnost není trestná a trestná. K takovému jednání musí být osoba zavázána z přímého ustanovení zákona , jiného regulačního zákona, rodinných a jiných vztahů, služebních, profesních a smluvních závazků nebo proto, že sama vytvořila hrozbu újmy.
Povinnost pomoci bližnímu zpravidla není právní , ale mravní povahy. Trestní odpovědnost za opomenutí může nastat pouze v případech, kdy kvůli některým okolnostem byla osoba zavázána určitým způsobem jednat. Může být generován následujícími právními skutečnostmi a podmínkami [4] :
Normativní akt Zákon nebo jiný regulační akt závazný pro osobu (pokyn, bezpečnostní předpisy ) může uložit povinnost provést určité úkony (příkladem může být vojenská povinnost , povinnost platit daně atd.) Rozhodnutí soudu Verdikt nebo jiné rozhodnutí soudu je závazné, úmyslné nerespektování takového rozhodnutí je zpravidla trestné. Rodinné a jiné vztahy Za nesplnění této povinnosti odpovídají rodiče , opatrovníci a další osoby, které dobrovolně převzaly povinnost poskytnout pomoc osobě , která se o sebe z jakýchkoli okolností nemůže sama postarat . Například matka , která nechala své novorozené dítě několik dní v uzavřeném kočárku bez vody a jídla, což mělo za následek jeho smrt , bude zodpovědná za vraždu [5] . Profesní , úřední , smluvní závazek Osoby některých profesí ( lékaři , strážci zákona ) musí své povinnosti v naléhavých případech vykonávat i mimo pracovní dobu. V ostatních případech vznikne odpovědnost pouze za nečinnost v době, kdy má být osoba na pracovišti. Odpovědnost může vzniknout i za neplnění povinností vyplývajících z pracovní nebo jiné občanskoprávní smlouvy (nevyplacení mzdy , nesprávné skladování majetku ). Podmíněnost nebezpečného stavu předchozím jednáním osoby V případě, že osoba svým jednáním uvede předměty ochrany trestního práva do nebezpečí způsobení újmy , odpovídá za případné následky .Kromě toho musí mít člověk v konkrétní situaci reálnou možnost vykonat úkon, který se od něj vyžaduje, a při stanovení takové příležitosti musí být zohledněny jak normy zákona (umožňující v určitých případech se spáchání jednání vyhnout), tak je třeba vzít v úvahu situaci nečinnosti, jakož i subjektivní charakteristiky osoby [6] .
Nečinnost lze vyjádřit:
Nečinnost může být buď pasivním chováním ve své nejčistší podobě (zdržení se jakýchkoli akcí), nebo může být doprovázena aktivními akcemi spojenými s vyhýbáním se povinnosti, často poměrně složitým (například přestěhování do jiného města za účelem vyhnutí se vojenské povinnosti , vytvoření cache pro uchovávání drog atd.). Jelikož nebezpečím v takových případech není samotný úkon, ale nesplnění povinnosti, jedná se o nečinnost [6] .
Tento druh kombinace aktivních a pasivních aktů chování dostal v teorii trestního práva název smíšená nečinnost . Kromě toho může smíšená nečinnost označovat i případy neúplného nebo nesprávného plnění jí uložené povinnosti osobou a nečinnost, k jejímuž splnění jsou nutné určité společensky nebezpečné následky [7] .
Nečinnost může být i jednorázová (jednorázová, spočívající v jediném úkonu) nebo trvalá, což je dlouhodobé vyhýbání se povinnosti [8] . Pokud se osoba dlouhodobě vyhýbá plnění povinnosti, která jí byla uložena (např. přechovává zbraně nebo omamné látky , nevyplácí mzdu apod.), pokrývá trestní nečinnost celou dobu od okamžiku, kdy byla osoba povinna jednat určitým způsobem, a to až do ukončení takového chování (z důvodu plnění povinnosti nebo závazku). Takové trestné nečinnosti se říká pokračování. Dobrovolné splnění povinnosti v těchto případech (např. předání uskladněných zbraní orgánům činným v trestním řízení ) může mít za následek zproštění trestní odpovědnosti a v některých případech i použití motivačních opatření (včetně peněžních plateb [9] ).
| Trestní právo : obecná část | ||
|---|---|---|
| Obecná ustanovení | ||
| Zločin | ||
| Etapy spáchání trestného činu | ||
| Objektivní znaky trestného činu | ||
| Subjektivní znaky trestného činu |
| |
| Okolnosti vylučující trestnost činu | ||
| Spoluúčast | ||
| Mnohočetnost trestných činů | ||
| Trest | ||
| Jiná opatření trestně právního vlivu | ||
| Podle země | ||