| Propagace B | |||
|---|---|---|---|
| Hlavní konflikt: studená válka | |||
| datum | 10. června – 17. listopadu 1947 | ||
| Místo | Československo | ||
| Způsobit | Nálety UPA přes čs | ||
| Výsledek | Relativní úspěch, většina ukrajinských rebelů byla zničena, některým se podařilo prorazit | ||
| Odpůrci | |||
|
|
|||
| velitelé | |||
|
|||
| Boční síly | |||
|
|||
| Ztráty | |||
|
|||
Akce B ( česky Akce B , ukrajinsky Aktsiya B ) je vojenská operace jednotek a oddílů československé armády Shromáždění lidové bezstarostnosti (bezpečnostní služby) proti UPA na území Československa. Účelem operace bylo čelit oddílům, které útočily na západ (do Rakouska a Západního Německa) přes území Československa.
První banderovci začali na území ČSR pronikat již v roce 1945, Lemkové a Bojkové žijící na východním Slovensku jim byli vcelku nakloněni, zejména v řadách kléru bylo mnoho sympatizantů. V těchto dnech bylo území Slovenska jednotkami UPA považováno za bezpečný přístav, kam mohly v případě potřeby ustoupit z Polska či Zakarpatí. jejich Také jejich cílem bylo zorganizovat síť agentů a asistentů, na které by se Bandera mohl spolehnout. Řada banderovců za podpory místních kněží získala falešné křestní listy a stala se občany Československa - až do poloviny 60. let československá státní bezpečnost kontrolovala rodné listy a křížové seznamy občanů, ovšem s velmi skromným úspěchem.
V srpnu 1945 provedla UPA kuren nálet na území Slovenska pod velením „Pruta“ ( Pavel Vatsik ). Během náletu došlo pouze k několika menším potyčkám mezi rebely a nepřítelem, v důsledku čehož bylo několik lidí zajato. Je možné, že 1. září ve Stropkově zlikvidovali aktivistu místní komunistické strany. Předpokládá se, že jedním z cílů kurenu bylo osvobození tábora s německými válečnými zajatci v Kisaku - UPA doufala, že je zařadí do svých řad, ale československá kontrarozvědka zafungovala jasně a varovala generální štáb - další jednotky byly poslal Kiskovi. 10. září 1945 se kuren vrátil na území Polska [3] .
V listopadu 1945 vyslala UPA na území Československa několik oddílů (stovky Miron, Karmelyuk, Sokol, Perig, Brovka a Gorbovoy). Rebelové dobyli několik vesnic - Zboi, Novaya Sedlitsa, Ublya, Ulich a tak dále. Zde se objevily první oběti tohoto náletu – v Kolbasovu bylo zastřeleno 11 Židů, v Ulichu čtyři. Tak či onak, vláda poslala do Uličského údolí armádu - 2500 lidí, kteří opět vmáčkli Bandery do Polska (6. prosince 1945 operace skončila) [4] .
V březnu až dubnu 1946 zorganizovala UPA opět velký nálet na Slovensko. Na území země vstoupilo tři sta (Miron, Karmelyuk a Bir). Bandera dobyl několik desítek vesnic na východním Slovensku. Ve snaze hrát na národní kartu vyzývali Slováky k boji za Josefa Tisa , organizovali vesnická setkání ve slovenských vesnicích. Nechyběly ani letáky v českém jazyce – pro vojáky české národnosti, kde se Čechům otevřely oči pro „komunistické spiknutí v Praze“. Jejich plánem bylo zorganizovat na Slovensku protikomunistické partyzánské hnutí (vytvořit slovenský oddíl „Vrhala“), což se jim však nepodařilo. Dne 18. dubna 1946 zahájila československá armáda akci „Široká hrana“ a zahnala jednotky UPA do Polska. Východní hranice byla posílena dalšími armádními formacemi a vybavena palebnými stanovišti [5] .
V roce 1947 začala v Polsku nechvalně známá operace Visla a UPA se rozhodla prorazit Československo na západ – do zóny americké okupace v Rakousku a Německu. V červnu 1947 vstoupilo do země několik oddílů UPA. Obecně na konci června na území Československa překročili: stovku „bubeníků-4“, v kombinaci se stovkami „bubeníků-6“ a „bubeníků-7“, pod velením Vladimíra Shchigelského -“ Barge haulers" - dohromady 97 lidí (z toho 44 ze stovek "Barge haulers" "Bubeníci-4", zatímco zbývajících 53 bojovníků je ze stovek "Drummers-6" a "Drummers-7"), stovka "Bubeníků" -2" pod velením Michaila Dudy - "Gromenko" - 120 lidí a stovka "Drummers-1" pod velením Romana Grobelského-"Brodicha" - 80 lidí, což celkem činilo 277 vojáků UPA. Polské dokumenty uvádějí odhad počtu účastníků náletu na 160 bojovníků, české zdroje naopak uvádějí vyšší číslo - 500 bojovníků [6] .
První na území Československa byla rota Michaila Dudy - "Gromenko" . I přesto, že již 13. června 1947 vyslalo Ministerstvo vnitra ČR na území východního Slovenska asi 1000 důstojníků SNB, podařilo se rebelům setkání s nimi vyhnout a nepozorovaně se přesunout dále. a dále do vnitrozemí.
Brzy ale začaly boje s oddíly Národní bezpečnosti a české armády. Ministerstvo obrany vydalo rozkaz zařadit tři prapory absolventů důstojnických škol v Košicích , Brně a Klatovech do teplické jednotky speciálně vytvořené pro boj s UPA. Dostali jména „Tiger“, „Lynx“ a „Lev“. K nim byl připojen prapor „Ocel“, což dohromady činilo 2000 vojáků.
Již 4. července byl počet vojáků vržených do boje proti UPA zvýšen na 4331 osob, z toho 3271 vojáků armády a 1060 příslušníků Národní bezpečnostní služby. Navíc došlo k reorganizaci teplického útvaru, který se přeměnil na přepadový. Jeho součástí byl kromě praporů „Tiger“, „Lynx“, „Lion“ a „Ocel“ zvláštní oddíl „Falcon“ o 14 četách, dva prapory („Yavor“ a „Aspen“) z pluku „Slovensko“. ", letecké oddělení 7 letadel Cobra, celkem - 6939 lidí.
Přesto se koncem července - začátkem srpna podařilo stovce "Gromenko" zbavit pronásledování. Oddělení se posouvalo stále dále na západ a 6. srpna překročilo řeku Moravu u obce Lyadce Shvozha a 17. srpna bylo ubytováno u města Brna, v blízkosti obce Yastrubitsa. Za účelem dezorientace nepřítele bylo rozhodnuto obejít město ve dvou skupinách, jedna vedená velitelem se přesunula na jih, druhá - na sever. Místo setkání bylo stanoveno v Bavorsku na 9. až 11. září.
Dne 11. září v 8:30 předala rota Udarniki-2 v počtu 36 bojovníků své zbraně bojovníkům 8. policejního oddělení amerických okupačních sil. Dudův oddíl byl jediný, kterému se to podařilo organizovaně bez ztráty celistvosti bojové jednotky.
Oddíl Vladimira Shchigelského - "Barge tahače" se přesunul do Československa o pět dní později než stovky "Gromenko" v blízkosti vesnice Telepovets. Hraniční přechod se obešel bez jakýchkoliv střetů. Podle svědectví důstojníka československé armády Václava Slavíka bylo prostě nemožné dopadnout Šchegelského skupinu: povstalci procházeli pozicemi československé armády „v podobě dlouhého hada, drželi se za ruce a popř. otočení doprava nebo doleva, nebo pohyb zpět, svíjející se jako plaz“ [7] . Bandera použil taktiku tří klínů: první klín se tajně připlížil k jednotkám kordonu a začal střílet, aby vyděsil nepřítele, a další dva klíny ho obešly po bocích [8] . Kvůli nedostatku zkušeností s partyzánskou a protipartyzánskou válkou utrpěli Čechoslováci velké ztráty na živé síle, dokonce přišli o kadety [7] [8] .
V srpnu 1947 se oddíl dostal do údolí řeky Váh, ale československé jednotky čítající 15 tisíc lidí (účastnil se slovenský pluk a tankové formace) využily nepříznivých povětrnostních podmínek (Váh a Orava se vylily z břehů ), přesto obklíčili Banderu [7] . 16. srpna „Burlaka“ rozdělila své lidi do 7 samostatných skupin [9] . "Burlaka" velel poslední stovce, ve které bylo 68 lidí. Dne 17. srpna 1947, když už byly skupiny v Čertovickém tatranském průsmyku, vstoupily do boje s Čechoslováky a vydaly se k Malé Tatře [10] . V noci z 3. na 4. září však na farmě Janošikovo byl Šchigelskij po další bitvě zajat spolu se čtyřmi lidmi (mezi nimi byla i Shchigelského milenka Ofelia) [8] byl zajat [11] . Okolnosti dopadení byly dlouho neznámé: podle nejpravděpodobnější verze Shchigelsky odpočíval v domě a čekal na příjezd dřevorubce Ilchuka, který měl pomoci svému lidu přejít. Ve 23:15 nařídil poručík československé armády Vikydal obsadit dům a Šchigelskij byl zadržen. Generál ČSLA Juliusz Nosko, velitel skupiny Teplice, vyjádřil vojákům poděkování, poděkoval „všem důstojníkům, kapitánům, kadetům, vojákům, všem zaměstnancům Národní bezpečnostní služby podřízeným Teplicím, kteří úspěšně dokončili likvidaci Burlaki gang v šesti týdnech bojových podmínek“ [12] . Málokomu ze Shchigelského stovky se podařilo projít obklíčením a dostat se do americké okupační zóny.Se závěrem Vladimíra Shchigelského se očistná akce území ještě zintenzivnila. 22. září do ní přilákaly partyzánské oddíly čítající 3630 vojáků.
Ihned po zatčení byl Vladimír Šchigelskij v doprovodu generála Noska odvezen do Žiliny. Zde se setkal s ministrem vnitra čs. Rozhovor se týkal těch ukrajinských rebelů, kteří se stále pokoušeli proniknout do Německa. Ministr ujistil, že nemají šanci se z obklíčení dostat a další pokusy o to by přinesly jen zbytečné ztráty na obou stranách. Navrhl, aby Shchigelsky napsal výzvu vojákům UPA s výzvou ke kapitulaci. Setník předložil tyto podmínky: se zajatými rebely bude zacházeno jako s válečnými zajatci se všemi právy, které této kategorii zaručují mezinárodní dohody, a, což bylo pro rebely velmi důležité, budou převezeni do Polska. Ministr slíbil, že tyto požadavky splní, a Burlaka sepsal 5. září 1947 výzvu "Příslušníkům UPA na území ČSR."
Prvním místem zadržení Vladimíra Šchigelského byla věznice Brezno nad Hronem. Právě zde se 7. a 14. září konaly výslechy „Burlakiho“. Během jejich jednání se mluvil o sobě a o ukrajinském osvobozeneckém hnutí a snažil se žalářníkům vysvětlit, co to vlastně UPA je, proti čemu a proti komu bojuje. Po výsleších byl převezen do Žiliny a poté do Košic, kde byl umístěn do tzv. Štefankových kasáren.
Přátelský postoj žalářů k ukrajinským rebelům se dramaticky změnil s nástupem komunistů k moci v Československu v únoru 1948. Brzy byl "Burlak" převezen z kasáren do věznice vojenského soudu v Košicích, kde byl vězněn ve IV. oddělení, v cele č. 4.
Méně informací je o přepadení firmy Romana Grobelského „Brodich“. Rozkaz opustit tuto společnost na Západ byl vydán již v květnu 1947, ale kvůli nedostatku komunikace jej Grobelsky obdržel až v srpnu téhož roku. Roman Grobelsky se nějakou dobu snažil kontaktovat druhou četu „Uralu“ ze své stovky, aby mu předal rozkaz, ale neuspěl a byl nucen jít na nájezd. Brodych se rozhodl postupovat jinak než jeho předchůdci, a to přes území Polska po severních svazích Beskyd k řekám Orava a Těszynskaja a poté překročit hranice na Moravu . Důvodem byl velký rozsah protipovstaleckých akcí v Československu, které znali i ukrajinští rebelové z Lemkovské oblasti.
Grobelského oddíl podnikl nálet 2. září a dva týdny se pohyboval přes polské území. Navzdory velkému nasycení pole nepřátelskou armádou bylo rozhodnuto rozdělit se na dvě skupiny, podnikající nájezdy poblíž pohraničního města Visla. Samostatná oddělení překročila hranici u Yablunkova a Mostů, stalo se tak v noci z 26. na 27. září. Vzbouřenci se s vojsky dlouho nepotkali a v klidu překročili Moravu. Pouze u Moravské Třebové došlo k menší potyčce, ze které se však dalo vyváznout beze ztrát. Další postup ale brzdil negativní postoj k rebelům kvůli prokomunistickým Čechům. Jednotlivým příslušníkům roty Brodich se podařilo dostat do Německa, ale velitel byl zajat 30. října 1947 v obci Korugev u Poličky [13] .
Rozkaz Výrobního spolku Teplice č. 70 ze dne 3. října 1947 uvádí, že přesun jednotek UPA na území ČSR byl nakonec zastaven. Po 17 dnech byl vydán poslední 82. rozkaz této jednotky oznamující její úplné rozpuštění. Podle československého ministerstva vnitra bylo v důsledku operace Akce B zabito 59 banderovců, 39 bylo zajato a zraněno, 217 osob bylo zajato a 29 osob se dobrovolně vzdalo. Na československé straně bylo zabito 24 vojáků a příslušníků státní bezpečnosti. Do americké okupační zóny se dostala pouze 1/5 původního složení – 97 lidí.
Do Západního Německa však na dlouhou dobu (až do podzimu 1949) přijížděly skupiny ukrajinských rebelů, kteří ztratili spojení s velením nebo členy civilní sítě OUN, kteří přicházeli se speciálními úkoly udržovat spojení. Celkem podle Stepana Bandery během let 1947-1949 dorazilo do Německa asi 300 bojovníků UPA a členů civilní sítě OUN [14] .
| studená válka | ||||
|---|---|---|---|---|
| Klíčoví účastníci (velmoci, vojensko-politické bloky a hnutí) | ||||
| ||||
| zahraniční politiku | ||||
| Ideologie a proudy |
| |||
| Organizace |
| |||
| Klíčové postavy |
| |||
| Související pojmy | ||||
| ||||