| Bai world bestoo shane | |
|---|---|
| Píseň | |
| Účinkující | Sestry Andrews a Gevolt [d] |
| Datum vydání | 1932 |
| Žánr | houpačka |
| Jazyk | jidiš |
| Písničkář | Sholom Secunda |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
„Bai Mir Bistu Shein“ ( jidiš בײַ מיר ביסטו שײן – „Jsi pro mě krásná“) je píseň, jejíž melodie se stala populární ve 20. století . Nejméně čtyři písně jsou známé v ruštině pro tuto melodii a mnoho z jejích aranží se stalo "yard".
Melodii písně napsal americký židovský skladatel Sholom Sekunda s textem Jacoba Jacobse v roce 1932 pro jidiš muzikál Me ken lebn ani melozt nisht "If I could"). Muzikál byl uveden v Brooklynském divadle Rolland Theatre. Píseň nastudoval slavný herec a zpěvák Aaron Lebedeff, na premiéře ho diváci několikrát volali o přídavek a představení přerušili. Muzikál však nebyl úspěšný a běžel pouze jednu sezónu.
V roce 1933 se prodalo 10 000 kopií písně a několik let se hrála v nočních klubech na Lower East Side .
Následně, Secunda dělal pokusy zaujmout Hollywood s jeho písní , ale oni byli neúspěšní. Zpěvák Eddie Kantor ho tedy odradil a řekl, že píseň zní „příliš židovskě“ [1] .
V roce 1937 , kdy píseň zahráli v jidiš dva černí zpěváci v divadle Apollo v Harlemu , ji slyšel mladý hudebník Sammy Kahn . Když viděl, jak je píseň úspěšná, navrhl svému zaměstnavateli, aby kontaktoval vydavatele, bratry Kammens, aby koupili práva na zveřejnění písně, aby mohl se Saulem Chaplinem vytvořit anglickou verzi swingu . Výsledkem dohody bylo, že Secunda prodala práva vydavatelům za pouhých 30 $, která byla také rozdělena rovným dílem s autorem textu [2] .
24. listopadu 1937 nahrálo málo známé trio sester Andrewsových píseň na nový anglický text Kahna a Chaplina u Decca Records . Z původního textu, zaznamenaného jako „Bei Mir Bist Du Schön“, zůstal pouze název a první řádek refrénu. Píseň se velmi brzy stala hitem v USA a sestry Andrewsovy se staly slavnými. Mnoho Američanů, kteří jidiš nikdy neslyšeli, změnilo název na „Buy Me a Beer, Mr. Shane“ nebo „My Mere Bits of Shame“.
Píseň byla přeložena do mnoha jazyků, včetně němčiny; v nacistickém Německu byla nějakou dobu populární (v podání Švédky Sarah Leanderové ), dokud nebyl odhalen její „židovský“ původ , načež byla zakázána . Úspěch písně v USA vyvolal zájem i o další písně v jidiš, ale žádná z nich nedosáhla stejné úrovně popularity.
Odhaduje se, že více než 28 let vlastnictví autorských práv k „Bai Mir Bistu Shane“ Kammenem a dalšími vlastníky přinesla píseň 3 miliony dolarů. Hráli ji Ella Fitzgerald , Guy Lombardo , Benny Goodman and Orchestra, Lionel Hampton , Judy Garland , Marilyn Monroe , Max Greger , Nina Hagen [3] , Quadro Nuevo [4] , sestry Barryové [5] a mnoho dalších. Textař Sammy Kahn prý koupil dům pro svou matku s honorářem z písně. Podle městské legendy , když se Sholomova matka Secunda dozvěděla o úspěchu písně, začala mnohem častěji navštěvovat synagogu a dělala to čtvrt století - byla si jistá, že tímto způsobem Bůh potrestal Sholoma za hříchy, připravit ho o bohatství. Sám Sholom přitom bral úspěch, který ho přešel, s klidem a v rozhovoru pro The New York Times řekl : „Všem kolem to vadilo víc než mně.“
Popularita melodie velmi brzy dosáhla SSSR . V roce 1940 ji pod názvem „My Beauty“ nahrál v instrumentální podobě Leningrad Jazz Orchestra pod vedením Jakova Skomorovského [6] [7] . Na tento motiv se objevily parodické texty - "Stará pomalu přecházela silnici" a "Moje krása je krásná jako prase."
Píseň " Baron von der Pshik " byla napsána na stejnou melodii v letech 1942-1943 (hudební úprava - Orest Kandat , text - Anatolij Fidrovskij), kterou také provedl Uťosov [8] .
Na jednom ze záznamů továrny Aprelevka "Moje krása" bylo napsáno: "Hudba I. Zhaka" [9] .
Další „lidová“ píseň na stejnou melodii je široce známá - „In the Cape Town Port“. První verzi této písně s názvem "Jeanette" napsal v roce 1940 žák 9. třídy 242. leningradské školy Pavel Gandelman ; začali skládat spolu se spolužákem, ale ten o tuto činnost rychle ztratil zájem. Gandelman vzpomínal: „ Všude zněly šlágry na podobná témata: „Dívka z malé krčmy“, „V tajemném hlučném Saigonu“, objevily se odnikud, nikdo neznal jejich autory, ale všichni je zpívali. A chtěl jsem napsat něco takového, takovou drtivou krvavou píseň na populární melodii.
Od 40. let se píseň rozšířila po celé zemi a stala se městským folklórem , obrostlým různými verzemi, nejčastěji velmi odlišnými od původní verze. Od originálu se liší i nejznámější moderní verze.
Victor Konetsky v příběhové eseji „The Third Extra“ popisuje historii objevování autorství písně.
Psoy Korolenko zařadil po jedné sloce z různých verzí textu do své skladby „Hit století“, jejímž autory jsou Sh. Sekunda - S. Kahn, S. Chaplin - J. Jacobs - A. Fidrovsky - P. Gendelman - A. Severnyj - P Korolenko [10] .
Píseň „In the Cape Town Port“ byla provedena:
