Diplomatické právo je jednou z dílčích větví zahraničního práva, je jedním z hlavních odvětví mezinárodního práva , což je soubor pravidel upravujících postavení a funkce státních orgánů zahraničních vztahů . Diplomatické právo upravuje právní postavení a činnost diplomatických misí států [1] .
Zdrojem diplomatického práva byly po dlouhou dobu mezinárodní zvyky . Diplomatické právo bylo poprvé kodifikováno v 19. století, konkrétně na vídeňském kongresu v roce 1815 a na kongresu v Cáchách v roce 1818. Dalším důležitým aktem v této oblasti je Havanská úmluva o diplomatických úřednících z 20. února 1928.
Hlavním smluvním aktem v této oblasti je Vídeňská úmluva o diplomatických stycích z roku 1961 . V roce 1969 přijalo Valné shromáždění OSN také Úmluvu o zvláštních misích a v roce 1975 na diplomatické konferenci ve Vídni Úmluvu o zastupování států v jejich vztazích s mezinárodními organizacemi univerzálního charakteru.
Ruská federace je smluvní stranou Vídeňských úmluv z let 1961 a 1975.
Právo vnějších vztahů je soubor zásad a norem upravujících činnost státu v oblasti vnějších vztahů.
Orgány vnějších vztahů:
Právo vnějších vztahů jako odvětví mezinárodního práva veřejného se začalo formovat ve středověku , kdy se objevily první konzuláty a ambasády . Právo vnějších vztahů má podsektory, mezi které zase patří instituce. Pododvětví práva zahraničních vztahů jsou [2] :
Diplomatické styky jsou mezi státy navázány vzájemnou dohodou. Ruská federace má diplomatické vztahy s více než 180 státy.
Proces jmenování a přijímání vedoucího diplomatické mise se nazývá akreditace. Před jmenováním si akreditující stát vyžádá souhlas přijímajícího státu – agrément . Se souhlasem hostitelského státu se vedoucí mise stává persona grata (žádoucí osoba). Poté hlava akreditujícího státu oficiálně jmenuje konkrétní osobu vedoucím diplomatické mise v přijímajícím státě.
Poté hlava akreditujícího státu podepíše pověřovací listiny potvrzené vedoucím zahraniční agentury a adresované hlavě přijímajícího státu [3] . Předložením pověřovacích listin hlavě hostitelského státu je formálně ukončen akreditační proces, po kterém může vedoucí diplomatické mise začít vykonávat své funkce. V Moskvě je akreditováno přibližně 140 diplomatických zástupců států [1] .
Vídeňská úmluva stanoví tři třídy vedoucích misí: velvyslance a vyslance pověřené hlavami států a chargé d'affaires pověřené ministry zahraničních věcí [4] .
Zaměstnanci diplomatické mise se dělí do tří skupin:
Členové diplomatického personálu ( diplomaté ) jsou osoby, které mají diplomatickou hodnost , která jim je přidělena v souladu se zákony a předpisy platnými v tomto státě o přechodu diplomatické služby. Tuto hodnost si zaměstnanec ponechává bez ohledu na zastávanou pozici i při rezignaci.
Mezi administrativní a technické pracovníky patří vedoucí kanceláří, účetní, překladatelé a další zaměstnanci zastupitelského úřadu, kteří vykonávají administrativní a technické funkce.
Obslužný personál zahrnuje řidiče, kurýry, vrátné, domovníky a další osoby, které slouží diplomatickým misím.
Funkce diplomatických misí jsou stanoveny Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích z roku 1961. Řád velvyslanectví Ruské federace, schválený výnosem prezidenta Ruské federace ze dne 28. října 1996, uvádí tyto funkce diplomatické mise:
Podle Vídeňské úmluvy z roku 1961 jsou diplomatické výsady a imunity přiznány jak samotné diplomatické misi, tak zaměstnancům mise.
Prostory zastupitelského úřadu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu mohou do těchto prostor vstoupit pouze se souhlasem vedoucího mise. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna vhodná opatření k ochraně prostor mise před jakýmkoliv narušením nebo poškozením a zabránit jakémukoli narušení klidu mise nebo urážce její důstojnosti.
Prostory mise, jejich zařízení a další majetek v nich umístěný, stejně jako vozidla mise, jsou imunní vůči prohlídce, rekvizici, zabavení a exekuci [5] . Archivy a dokumenty mise jsou nedotknutelné kdykoli a bez ohledu na jejich umístění. Imunitu požívá i úřední korespondence mise (diplomatická pošta) [6] .
Prostory jsou osvobozeny od všech státních, provinčních a obecních daní, poplatků a povinností souvisejících s Prostory zastupitelského úřadu, s výjimkou takových daní, poplatků a poplatků, které jsou poplatky za konkrétní služby.
Diplomatické mise mají následující výsady :
Diplomaté požívají osobních výsad a imunit . Osoba diplomatického zástupce je nedotknutelná. Není zatčen nebo zadržen v žádné formě. Přijímající stát je povinen zacházet s ním s náležitou úctou a učinit všechna vhodná opatření, aby zabránil jakémukoli útoku na jeho osobu, svobodu nebo důstojnost.
Soukromé sídlo diplomatického zástupce požívá stejné nedotknutelnosti a ochrany jako prostory mise. Jeho listiny, korespondence a jeho majetek jsou rovněž nedotknutelné.
Diplomatický zástupce požívá imunity vůči trestní jurisdikci hostitelského státu. Požívá rovněž imunity vůči občanskoprávní a správní jurisdikci, s výjimkou přesně vymezených případů. Diplomatický zástupce není povinen vypovídat jako svědek [7] .
Diplomatický zástupce je osvobozen od všech daní, poplatků a cel, osobních a majetkových, státních, regionálních a obecních, s výjimkou:
Rodinní příslušníci diplomatického zástupce, kteří s ním žijí, pokud nejsou občany přijímajícího státu, požívají výsad a imunit uvedených v článcích 29-36 Vídeňské úmluvy.
Členové administrativního a technického personálu mise a jejich rodinní příslušníci, kteří s nimi žijí, požívají, pokud nejsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo v něm trvale nepobývají, výsad a imunit uvedených v článcích 29 až 35 Vídeňské úmluvy, s tou výjimkou, že imunita vůči občanskoprávní a správní jurisdikci hostitelského státu se nevztahuje na činy, které spáchali mimo výkon svých povinností [8] .
Členové služebního personálu mise, kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo tam trvale nepobývají, požívají imunity, pokud jde o činy, které provádějí při výkonu svých povinností, a jsou osvobozeni od daní, dávek a povinností výdělky, které obdrželi ve svých službách [8] .
Vysílající stát se může vzdát imunity z jurisdikce diplomatických zástupců a členů administrativního, technického a služebního personálu diplomatické mise. Vzdání se musí být vždy výslovné. K takovému vzdání se dochází ve výjimečných případech, kdy se osoba, na kterou se imunita vztahuje, dopustí závažného trestného činu podle právních předpisů hostitelského státu [9] .
Vzdání se imunity před jurisdikcí v občanskoprávní nebo správní věci nepředstavuje vzdání se imunity ve vztahu k výkonu rozsudku, který vyžaduje zvláštní zřeknutí se. Zahájí-li řízení u soudů přijímajícího státu diplomatický zástupce nebo jiná osoba požívající jurisdikční imunity, nebude tato osoba oprávněna dovolávat se jurisdikční imunity, pokud jde o protinávrhy přímo související s hlavním řízením.
Za účelem udržování vztahů s mezinárodními organizacemi zřizují státy stálé mise při mezinárodních organizacích.
Právní postavení stálých misí států u mezinárodních organizací, misí stálých pozorovatelů u nich, delegací států a pozorovatelů v orgánech mezinárodních organizací a na mezinárodních konferencích upravují ustanovení Vídeňské úmluvy o zastupování států v jejich organizacích. Vztahy s mezinárodními organizacemi univerzálního charakteru, 1975 [10] .
Zastoupení u mezinárodních organizací plní tyto funkce (článek 6 Úmluvy):
K výkonu těchto funkcí jsou zastupitelské úřady států při mezinárodních organizacích vybaveny diplomatickými imunitami a výsadami, včetně nedotknutelnosti prostor zastupitelského úřadu, jejich osvobození od daní a poplatků, svobody vztahů se svým státem a dalších [11] . Členové diplomatického sboru mise mají osobní imunity a výsady [3] .
| Mezinárodní zákon | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| Obecná ustanovení | |||||
| Právní subjektivita | |||||
| Území |
| ||||
| Počet obyvatel |
| ||||
| Průmyslová odvětví |
| ||||
| Zákon vnějších vztahů | |
|---|---|
| Prameny | |
| Zastoupení | |
| Třídy |
|
| Právní status | |