Davidmane, Joy

Helena Joy Davidman ( ang.  Helen Joy Davidman ; 18. dubna 1915 nebo 1915 [1] , New York , New York - 13. července 1960 nebo 1960 [1] , Oxford ) je americká básnířka a spisovatelka. Jako dítě byla mimořádně nadaným dítětem. Joy získala magisterský titul v oboru anglické literatury na Kolumbijské univerzitě v roce 1935 . Napsala několik knih, včetně dvou románů.

Během svého období ateismu vstoupil Davidman do Komunistické strany USA . V roce 1942 se setkává a provdává se za svého prvního manžela, otce jejích dvou synů, Williama Lindseyho Greshama. Po manželských potížích a následné konverzi ke křesťanství se s ním rozvede a se svými syny odjíždí z USA do Velké Británie .

V roce 1954 vydal Davidman své nejslavnější dílo Kouř na hoře: Výklad deseti přikázání, ke kterému napsal svou předmluvu britský spisovatel C. S. Lewis . Později se Lewis, který ovlivnil její práci a konverzi, stal jejím druhým manželem po jejím posledním přestěhování do Británie. Zemřela na rakovinu kostí v roce 1960.

Historie vztahu, který se rozvinul mezi Davidmanem a Lewisem, byla přepracována do televizního filmu BBC , divadelní hry a celovečerního filmu Shadowland . Po její smrti vydal Lewis pod pseudonymem N. V. Clerk knihu Exploring Grief, ve které popisuje období hořkosti ze své ztráty a otázky Bohu.

Životopis

Mládež

Helena Joy Davidman se narodila v New Yorku sekulárním židovským rodičům ze střední třídy, kteří pocházeli z Polska a Ukrajiny . Její rodiče, Joseph Davidman a Jeanette Spivak (svatba 1909), emigrovali do Ameriky z Evropy na konci 19. století. Davidman vyrostla v Bronxu se svým mladším bratrem Howardem. Její rodiče byli podnikatelé, kteří si udrželi práci i během Velké hospodářské krize . Dostalo se jí dobrého vzdělání, chodila na hodiny klavíru a s rodinou často cestovala. [2] Davidman v roce 1951 napsal: "Byl jsem příkladným, rozumným dítětem materialismu ... byl jsem ateistou a dcerou ateisty." [3]

Davidman byl nadané dítě, s úrovní IQ přes 150, [4] s výjimečnými schopnostmi kritického a analytického myšlení a hudby. V osmi letech přečetla H. G. Wellse Nástin historie a byla dostatečně zručná na to, aby po prvním přečtení noty zahrála Chopinova díla na klavír. [5] [6] V raném věku četla knihy pro děti George MacDonalda a také jeho knihu Phantastes a o dopadu, který na ni tyto příběhy měly, napsala: „Celý život ve mně vyvolávaly vášeň pro fantazii. O několik let později mě to přivedlo k C.S. Lewisovi, který mě přivedl zpět k náboženství.“ [7] Jako nemocné dítě během školních let trpěla Davidsmanová problémy s páteří, spálou a anémií. Navštěvovala hodiny s mnohem staršími spolužáky a později se během této doby popsala jako „předčasně vyspělá, arogantní milovnice knih“. [čtyři]

Když jí bylo čtrnáct, Davidman vystudoval Evander Children's High School. [osm]Vzdělávala se, dokud v patnácti letech nenastoupila na Hunter College v Bronxu. Už v devatenácti získala bakalářský titul. [9] V roce 1935 získala tři semestry magisterský titul z anglické literatury na Kolumbijské univerzitě a také učila na Rooseveltově střední škole. [6] [10] V roce 1936, po vydání několika jejích básní v Poezii , jí editorka Harriet Monroe nabídla práci redaktorky časopisu . Davidman opustil učení a stal se spisovatelem a editorem na plný úvazek. [6]

Několik incidentů, ke kterým došlo během Velké hospodářské krize, včetně sebevraždy hladového sirotka, který skočil ze střechy Hunter College, kterou pozorovala, ji přivedlo k otázce spravedlnosti kapitalismu a amerického ekonomického systému . V roce 1938 vstoupila do Komunistické strany USA. [deset]

V roce 1938 vyhrála Yale Series v soutěži mladých básníků za sbírku básní Dopisy soudruhovi. Vybral si ji Stephen Vincent Bene , který Davidmana chválil za jeho „rozmanité zvládnutí formy a smělost“. [5] V roce 1939 získala za stejnou sbírku básní cenu Russell Loines za poezii . Ačkoli mnoho z jejích prací z tohoto období odráží její politiku jako členky Americké komunistické strany, tato sbírka básní byla více, než název naznačoval. Obsahuje pětačtyřicet veršů, psaných jak tradiční, tak volnou formou, pojednávajících o různých vážných tématech, jako je španělská občanská válka , nerovnost, třídní struktura, genderové otázky. Davigemanův styl těchto básní byl ovlivněn básnickou sbírkou Walta Whitmana Listy trávy . [deset]

V roce 1939 byla najata americkou mediální společností Metro-Goldwyn-Mayer na půlroční pobyt v Hollywoodu a psaní filmových scénářů. Napsala nejméně čtyři, ale nebyly využity, a tak se vrátila do New Yorku, aby pracovala pro časopis New Masses , kde psala diskusní sloupky o celovečerních filmech, recenze hollywoodských filmů ve stylu popisovaném jako „nemilosrdně kritický . “ V roce 1940 vyšel její první známý román Anya [ 11] [12].Od roku 1941 do roku 1943 pracovala jako knižní recenzentka a redaktorka poezie pro Nové mše s publikacemi na různá témata.

William Lindsay Gresham

Za svého prvního manžela, spisovatele Williama Lindsaye Greshama, se provdala 24. srpna 1942 poté, co se s ním setkala díky společnému zájmu o komunismus. Měli dva syny, David Lindsay Gresham (27. března 1944) a Howard Douglas Gresham (10. listopadu 1945). [6] Will Gresham byl ve Španělsku jako dobrovolník během občanské války proti fašismu rozčarován z komunistické strany .Pod jeho vlivem, a po narození jejích synů, Davidman opustil stranu. [13] Během jejich společného času Gresham napsal své nejslavnější dílo , Nightmare Alley (v roce 1946), zatímco Davidman pracoval doma a staral se o děti. [6]

Manželství bylo zastíněno finančními problémy, které se objevily, a také manželovým alkoholismem a nevěrou. Gresham měl často opilé, násilné záchvaty vzteku, během kterých napadal svou ženu a děti. Davidman napsal, že jednoho dne na jaře roku 1946 jí manžel zavolal a řekl, že se nervově zhroutil a neví, kdy se vrátí domů. [6] [14]Poté začala trpět depresemi . [5] Později stav popsala: „Poprvé byla moje pýcha nucena přiznat, že jsem přece nebyla ‚paní svého osudu‘... Celá moje ochrana – všechny zdi, sebevědomí, arogance a sobectví, za které jsem se schoval před Bohem, se v mžiku rozptýlily a přišel Bůh. [6] Když se Gresham vrátil domů, pár začal hledat odpovědi v náboženství. Davidman nejprve studoval judaismus , ale pak se rozhodla studovat všechna náboženství a nakonec došla k závěru, že „Vykupitel, který se zjevil každému, koho bych poznal mezi deseti tisíci, je Ježíš “. V rámci náboženských studií začali zejména manželé číst knihy C. S. Lewise , což ovlivnilo jejich pohled na svět. [patnáct]

Když Gresham prodala filmová práva Nightmare Alley za vysokou částku , rodina se přestěhovala do starého sídla s spiknutím poblíž New Yorku, kde Davidmanová začala psát svůj druhý román, Zátoka pláče . Gresham také začal psát svůj druhý román Limbo Tower . V roce 1948 se stali členy presbyteriánské církve Pleasant Plains . [16]Během této doby Gresham přestal pít, ale jeho konverze ke křesťanství netrvala dlouho; nadále podváděl svou ženu, projevoval zájem o dianetiku , tarotové karty a I -ťing . Pár se od sebe začal vzdalovat, i když spolu žili dál. Poté, co ji americký spisovatel Chad Walsh v roce 1950 představil C.S. Lewisovi, Davidman s ním navázal korespondenci. [5] [17]

C. S. Lewis

Davidman se poprvé setkal se spisovatelem C. S. Lewisem v srpnu 1952, když byla na cestě do Anglie, po dvou letech korespondence s ním. Plánovala dokončit svou knihu o Desateru , na které pracovala a která odrážela vliv Lewisova apologetického stylu. Po několika společných večeřích a procházkách, na kterých on a jeho bratr Davidmana doprovázeli, si Warren Lewis do deníku zapsal, že mezi jeho mladším bratrem a Davidmanem rychle vzniklo přátelství. O Davidmanovi napsal: "Obrácená židovská žena, střední postavy, s dobrou postavou, neobvykle uvolněná." Strávila Vánoce a dva týdny se svými bratry v pecích, a tou dobou se prý zamilovala do C. S. Lewise, který jako by nedbal na její city. [osmnáct]

V lednu 1953 obdržela dopis od Greshama, že měl poměr s jejím bratrancem a chtěl se rozvést s Davidmanem. Její sestřenice Renee Rodriguezová se nastěhovala do Greshamova domu a starala se o něj, když byla pryč. Davidman se pokusil zachránit manželství, ale souhlasil s rozvodem poté, co byl zneužit Greshamem, který do té doby začal znovu pít. Poté, co bylo manželství anulováno v srpnu 1954, se Gresham oženil s Rodriguezem. [19] [18]

Jako „pravý anglikán“ se v listopadu 1953 Davidman a její synové vrátili do Anglie. [dvacet]Cynthia Haven navrhla, že vzhledem k jejím politickým činům v minulosti byly jedním z faktorů rozhodnutí emigrovat aktivity HUAC . [21] Davidman si našel byt v Londýně. David a Douglas chodili do Dane Court Preparatory School. [22] Brzy se ale dostali do finančních potíží, když je Gresham přestal podporovat penězi. Lewis platila za vzdělání svých synů, kteří pro ně navíc našli domov v Oxfordu nedaleko Kilns. [23]Zpočátku se k ní Lewis choval jen jako k příjemné konverzaci a osobní přítelkyni. Warren Lewis napsal:

Pro Jacka byla v první řadě atraktivní inteligence. Ze všech žen měla jen Joy rozum, který se mu vyrovnal flexibilitou, otevřeností, houževnatostí a především smyslem pro humor.

Když Lewis napsal

požádal Davidmana o radu a kritiku. Stala se předlohou Orual, hlavní postavy v knize Než budeme mít tváře (1956). [25]Další díla, která ovlivnila, byly Meditace na žalmy (1958) a Čtyři lásky (1960). [26]Davidman's Smoke on the Mountain: An Interpretation of the Desatero Commandments byl publikován v Anglii v roce 1955 s předmluvou C. S. Lewise. Prodalo se ho 3000 kopií, dvakrát tolik než ve Spojených státech. [27]

V roce 1956 britské vládní ministerstvo odepřelo Davidmanovi návštěvnické vízum a požadovalo, aby se ona a její synové vrátili do Ameriky. Lewis souhlasil, že s ní vstoupí do civilního sňatku , aby mohla nadále žít ve Spojeném království, a řekl přátelům, že „manželství bylo čistě věcí přátelství a účelnosti“. Civilní sňatek byl registrován na matričním úřadě na 42 St Giles', Oxford, 23. dubna 1956. [28] [29]

Po uzavření civilního sňatku manželé nadále žili odděleně. V říjnu 1956 si Davidman poranil levé stehno poté, co zakopl o telefonní drát v kuchyni. V Churchillově nemocnici v Oxfordu jí byla diagnostikována terminální rakovina prsu s metastázami v kostní dřeni . Tehdy Lewis přiznal, že se do ní zamiloval, protože si uvědomil, jak by byl v depresi, kdyby ji ztratil. Napsal kamarádovi:

Do mého života vstoupila nová krása a nová tragédie. Divili byste se (nebo možná ne?), kdybyste věděli, kolik neobvyklé radosti a dokonce legrace je mezi námi. [5]

Davidman podstoupil několik operací a radiační terapii . V březnu 1957 si Warren Lewis do svého deníku zapsal: „Jeden z nejbolestnějších dnů mého života. Joy byla odsouzena k smrti a bylo jen otázkou času, kdy bude vykonán.“ [třicet]

Vztahy mezi Davidmanem a Lewisem se vyvinuly natolik, že se rozhodli vzít jako křesťané. V anglikánské církvi to tehdy nebylo jednoduché, protože Davidman byl rozvedený, ale jejich přítel, anglikánský kněz, reverend Peter Byde [31] provedl obřad přímo v nemocnici u Davidmanova lůžka 21. března 1957. . [32]V sociálních kruzích[ Termín neznámý ] neschvaloval toto manželství, takže někteří z Lewisových přátel a kolegů se začali manželům vyhýbat. [33]

Po propuštění z nemocnice o týden později byla převezena do pecí a její rakovina brzy ustoupila. Pomohla Lewisovi s psaním, dala do pořádku jeho finanční záznamy a šatník, zrekonstruovala a předělala dům. Novomanželé odjeli na opožděné líbánky do Walesu , než odletěli do Irska. V říjnu 1959 vyšetření ukázalo, že rakovina se vrátila a již nereaguje na radiační terapii. V dubnu 1960 Lewis odcestoval s Davidmanem na dovolenou do Řecka , aby si splnil svůj celoživotní sen být tam. Po návratu z cesty se její stav prudce zhoršil. 13. července 1960 zemřela. [34]Tělo bylo zpopelněno v oxfordském městském krematoriu , popel byl pohřben v kolumbální zdi (podle jiných zdrojů byl rozptýlen poblíž krematoria a na zdi je pouze pamětní deska).

Poté, co ovdověl, Lewis napsal knihu Exploring Grief, kterou vydal pod pseudonymem NW Clerk. V něm popsal své pocity, vzdal hold své ženě, psal o své víře, váhal kvůli velkému zármutku, který utrpěl po smrti Davidmana, boji o navrácení víry. Postupně se u Lewise objevila srdeční choroba, o dva roky později upadl do kómatu, ze kterého se o pár dní později probral. Zemřel o rok později, tři roky po smrti své manželky. [35] [36]

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 4 Davidman, Joy // Databáze českého národního úřadu
2. ↑ Sibley, 1985 , str. 71–73.
3. ↑ Sibley, 1985 , str. 72.
4. ↑ 1 2 Sibley, 1985 , str. 75.
5. ↑ 1 2 3 4 5 ESAY / Ztraceni ve stínu slávy CS Lewise / Joy Davidmanová byla známá básnířka, divoká komunistka a svobodná duše . SFgate. Získáno 20. února 2016. Archivováno z originálu 15. května 2012. (neurčitý)
6. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 Joy Davidman | Institut CS Lewise . www.cslewisinstitute.org. Datum přístupu: 20. února 2016. Archivováno z originálu 26. října 2015. (neurčitý)
7. ↑ Sibley, 1985 , str. 74.
8. ↑ Sibley, 1985 , str. 76.
9. ↑ Sibley, 1985 , str. 78.
10. ↑ 1 2 3 Životopis Joy Davidmanové . www.english.illinois.edu. Získáno 20. února 2016. Archivováno z originálu dne 22. dubna 2016. (neurčitý)
11. ↑ Sibley, 1985 , str. 88-91.
12. ↑ Vítejte na Montreat College > Fakulta a zaměstnanci > Stránky členů fakulty > Don King > Joy Davidman Project . www.montreat.edu. Staženo: 20. února 2016. (neurčitý)
13. ↑ Sibley, 1985 , str. 92.
14. ↑ Sibley, 1985 , str. 96-97.
15. ↑ Sibley, 1985 , str. 98.
16. ↑ Sibley, 1985 , str. 99-102.
17. ↑ Sibley, 1985 , str. 102.
18. ↑ 1 2 Sibley, 1985 , str. 108-13.
19. ↑ Sibley, 1985 , str. 115-16.
20. ↑ Sibley, 1985 , str. 116.
21. ↑ Joy Davidman | The Book Haven . bookhaven.stanford.edu. Datum přístupu: 20. února 2016. Archivováno z originálu 3. března 2016. (neurčitý)
22. ↑ Sibley, 1985 , str. 117.
23. ↑ Sibley, 1985 , str. 121.
24. ↑ Osoba Jr., James E (16. srpna 2009).
25. ↑ Sibley, 1985 , str. 123.
26. ↑ Sibley, 1985 , str. 139.
27. ↑ Sibley, 1985 , str. 120-21.
28. ↑ Hooper, 1998 , str. 79.
29. ↑ 42 St Giles, Oxford . www.headington.org.uk. Získáno 20. února 2016. Archivováno z originálu 9. června 2012. (neurčitý)
30. ↑ Sibley, 1985 , str. 129-31.
31. ↑ Reverend Peter Bide . telegraph.co.uk. Získáno 20. února 2016. Archivováno z originálu 29. února 2016. (neurčitý)
32. ↑ Edwards, 2007 , str. 287.
33. ↑ Dorsett, 1988 , s. 13.
34. ↑ Sibley, 1985 , str. 133-54.
35. ↑ Hooper, 1998 , str. 195.
36. ↑ Otázka Boha. CS Lewis. Smutek pozorován | PBS . www.pbs.org. Datum přístupu: 20. února 2016. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)

Literatura

• Lionel Adie. CS Lewis - spisovatel, snílek a rádce. - William B Eerdmans , 1998. - ISBN 0-802-84203-8 .
• Dorsett Lyle W. The Essential C.S. Lewis. — Simon & Schuster , 1988. — ISBN 0-684-82374-8 .
• Bruce L. Edwards. CS Lewis: Prověřený život. - Greenwood , 2007. - ISBN 0-275-99117-2 .
• Walter Hooper. CS Lewis: Kompletní průvodce jeho životem a dílem. - HarperOne , 1998. - ISBN 0-060-63880-X .
• Brian Sibley. CS Lewis: Přes země stínů. - Fleming H. Revell , 1985. - ISBN 0-800-71509-8 .

Genealogie a nekropole	WikiStrom
V bibliografických katalozích BIBSYS: 90620917 BNF : 12432014x CiNii : DA16315419 GND : 118727974 ISNI : 0000 0000 8205 0706 J9U : 987007272530705171 LCCN : n82214737 NDL : 00620559 NKC : pna20221140155 NUKAT : n2010172640 SUDOC : 194275620 VIAF : 20475479 Světová kočka VIAF : 20475479