Osthoffův zákon je indoevropský fonetický zákon, podle kterého byly dlouhé samohlásky redukovány před kombinací sonorantních a stopových souhlásek. Zákon byl pojmenován po indoevropanistovi Hermannu Osthofovi , který jej jako první formuloval.
Tento zákon platil ve všech indoevropských jazycích s výjimkou indoíránštiny a tocharštiny, v nichž bylo zachováno rozlišení mezi krátkými a dlouhými dvojhláskami.
Pro starořecký jazyk představuje Osthoffův zákon inovaci, která se vyvinula nezávisle na jiných indoevropských jazycích. Pro germánské jazyky s největší pravděpodobností platí Osthoffův zákon, ačkoli existuje příliš málo důkazů, které by to spolehlivě dokázaly nebo vyvrátily.
| Protoindoevropský jazyk | |
|---|---|
| Fonetika |
|
| Morfonologie | |
| Morfologie | |
| Syntax | Wackernagelův zákon |
| Slovní zásoba | |