Onomatopoeia (zastaralá forma 19. století - onomatopoeia ; jinak řecky ὀνοματοποιΐα , latinsky transkripce onomatopoeia - tvorba slov , z neřečové.gen, ὄνομα Nejčastěji onomatopoický [1] je slovní zásoba, která přímo souvisí s tvory nebo předměty - zdroji zvuku: například slovesa jako „krákání“, „mňau“, „vrána“, „rachot“ a od nich odvozená podstatná jména .
Onomatopoický slovník se v různých jazycích liší a tyto rozdíly jsou jen částečně vysvětleny rozdíly ve fonologických systémech. V tomto ohledu je zvláště zajímavý přenos zvuků produkovaných nejběžnějšími zvířaty, protože jej lze vysledovat [2] ve velkém množství jazyků různého složení a původu.
Dokonce i v anonymní (někdy připisované Ciceronovi ) „ rétorice pro Herennia “ (1. století n. l.) se o používání onomatopoje (tehdy nazývané lat. nominatio ) v řeči říká: „Napodobováním naši předkové vynalezli výrazy jako“ vrčení ““, „mumlat“, „mumlat“, „syčet“. Tento typ šperků by se měl používat jen zřídka“ [3] .
Onomatopoický efekt může být přítomen i ve větě neobsahující téměř žádná onomatopoická slova (výjimkou je „kliknutí“), a to v důsledku aliterace :
Jak se nesou kapky zpráv o jízdě,
A celou noc všichni řinčí a jezdí,
Klepání podkovy na jeden hřebík
Sem, pak tam, pak do toho vchodu, pak do tohoto.
| Slovní druhy | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Významné slovní druhy | |||||||||
| Jména |
| ||||||||
| Sloveso | |||||||||
| Příslovce |
| ||||||||
| Servisní slovní druhy | |||||||||
| Modální slova | |||||||||
| Citoslovce | |||||||||
| jiný |
| ||||||||
| Poznámky : 1 také odkazuje na přídavná jména (částečně nebo úplně); 2 se někdy označuje jako podstatné jméno (částečně nebo úplně). | |||||||||