Zvláštní vrchní soud Řecka

Zvláštní nejvyšší soud Řecka ( řecky Ανώτατο Ειδικό Δικαστήριο, ΑΕΔ ) je nestálá instituce soudnictví , která se schází k projednávání zvláštních případů, kdy si homogenní rozhodnutí různých vyšších soudů vzájemně správně vykládají a je nutné je vzájemně správně vykládat . práva; je také v krajním případě kompetentní projednávat otázky související s porušováním při volbách a referendech .

Rozhodnutí zvláštního vrchního soudu jsou konečná a nelze se proti nim odvolat, jsou závazná pro všechny soudy bez výjimky, včetně nejvyšších (nejvyšších) soudů Řecka . Zvláštní vrchní soud však není v hierarchickém vztahu se třemi nejvyššími soudy ( Nejvyšší občanský a trestní soud - Areopagus, Nejvyšší správní soud a Finanční soud ) a není pro ně nejvyšším orgánem. Zvláštní vrchní soud nepatří do žádné ze složek řeckého soudního systému – civilní, trestní, správní. Je určen k řešení zvláštních případů neshod mezi soudy v případě, že se soudní praxe ve stejných otázkách výrazně liší a je nutné ji sjednotit, včetně výkonu ústavní kontroly a projednávání otázek souvisejících s volebním právem . Zvláštní vrchní soud lze proto považovat za zvláštní ústavní a volební soud Řecka.

Historie

Zvláštní vrchní soud je zřízen podle ústavy z roku 1975 . Jeho organizace a funkce jsou upraveny článkem 100 Ústavy a zvláštním zákonem č. 345/1976 Archivováno 30. listopadu 2012 na Wayback Machine . Určité předpoklady pro vytvoření takového soudu existovaly v článku 73 řecké ústavy z roku 1952 , který stanovil vytvoření zvláštního volebního soudu, a také v ústavách vojenské junty ( 1967-1974 ) , které hovořily o existence zvláštního soudu určeného k řešení sporů mezi nejvyššími soudy Řecka.

Složení

Zvláštní vrchní soud se skládá z jedenácti členů, kteří vykonávají své pravomoci po dobu 2 let. To zahrnuje:

• předsedové Nejvyššího občanského a trestního soudu, Nejvyššího správního soudu a Finančního soudu – včetně ex offo;
• čtyři členové Nejvyššího občanského a trestního soudu - zvolení losem;
• čtyři členové Nejvyššího správního soudu jsou vybráni losem.

Předsedou senátu na základě přednosti je buď předseda Nejvyššího občanského a trestního soudu, nebo předseda Nejvyššího správního soudu.

Při řešení sporů mezi správními orgány a soudy nebo mezi nejvyššími soudy nebo při rozhodování sporů o ústavnost ustanovení zákona nebo o skutečný smysl právní normy jsou do soudu zařazeni ještě dva další členové, kteří jsou autoritativní profesoři práv, jmenovaní losem .

Síly

Pravomoci Zvláštního vrchního soudu jsou vymezeny taxativním výčtem v článku 100 Ústavy [1] a jsou následující:

Kontrola legitimity parlamentních voleb

Zvláštní vrchní soud jako poslední tribunál je zmocněn projednávat stížnosti na nesrovnalosti v parlamentních volbách . Po vyhlášení oficiálních výsledků Řeckou vyšší volební komisí má každý občan země právo odvolat se proti výsledkům, pokud se domnívá, že došlo k porušení pravidel. Speciální vrchní soud však může pouze ověřovat správnost volebního postupu a soulad kandidátů s požadavky zákona, tedy posuzovat čistě právní otázky, aniž by zasahoval do politické činnosti. Má také právo přezkoumávat rozhodnutí správních soudů související s volebním právem.

Kontrola platnosti a postupu při vypsání referenda

Zvláštní vrchní soud prověřuje, zda je předložení záležitosti k národnímu referendu ústavní , kontroluje postup jeho jmenování prezidentem Řecka v souladu s článkem 44 ústavy a rovněž posuzuje stížnosti proti výsledkům referenda, pokud existují došlo k porušení zákona o referendu (zákon 4023/2011) nebo došlo k chybám při sčítání hlasů. Rozhodnutím Zvláštního vrchního soudu se v prvním případě koná referendum nově ve volebním obvodu , kde byl přestupek spáchán , a ve druhém případě se přepočítávají výsledky.

Řešení otázky zbavení poslaneckého statutu

Zvláštní vrchní soud rozhoduje o případech neslučitelnosti nebo odvolání z funkce člena řeckého parlamentu (například při zbavení řeckého občanství nebo zastávání funkce neslučitelné s postavením poslance ).

Řešení sporů o pravomoci (jurisdikční konflikty)

Zvláštní vrchní soud posuzuje kompetenční spory mezi soudy a správními orgány nebo mezi soudy všech stupňů. Jde především o případy, kdy se při řešení téže otázky protne působnost dvou různých orgánů, nebo naopak, kdy ta či ona otázka není ze zákona nikomu svěřena do působnosti. V tomto případě se na složení soudu podílejí dva profesoři práv.

Uznání protiústavních ustanovení normativních aktů

V Řecku je běžné kontrolovat ústavnost zákonů. Podle čl. 93 Ústavy soudy nesmí použít zákon, jehož obsah je v rozporu s Ústavou. Na druhou stranu neuplatnění protiústavního zákona jedním soudem nezpůsobuje jeho neplatnost a nadále existuje v právním prostoru země, takže jej ostatní soudy mohou nadále aplikovat. Problém také nastává, pokud mezi třemi nejvyššími soudy země existují protichůdná rozhodnutí o ústavnosti legislativních aktů. K vyřešení této otázky je předložena k posouzení Zvláštnímu vrchnímu soudu, který učiní konečné rozhodnutí závazné pro všechny soudy a uzná protiústavní normu za neplatnou [2] . Toto je jediný případ, kdy může soud zrušit zákonnou normu přijatou parlamentem. V tomto případě se na složení soudu podílejí i dva profesoři práv.

Řešení sporů souvisejících s aplikací všeobecně uznávaných norem mezinárodního práva

Nejméně častý případ v praxi soudu. Všeobecně uznávané normy mezinárodního práva jsou podle Ústavy (čl. 28 odst. 1) nedílnou součástí vnitřního řeckého práva a mají přednost před jakýmikoli kolidujícími normami vnitrostátního práva. Vzhledem k tomu, že některé všeobecně uznávané normy mezinárodního práva, mající charakter Erga omnes , jsou nepsaným pravidlem, mohou v praxi správních orgánů či soudů vyvstávat otázky o správném výkladu a určení skutečného významu těchto norem. Všechny tyto záležitosti jsou postoupeny zvláštnímu vrchnímu soudu.

Poznámky

1. ↑ Článek 100 řecké  ústavy . Získáno 12. července 2012. Archivováno z originálu dne 28. září 2012.
2. ↑ Volos O.O. Rozhodování soudnictví jako pramen civilního práva procesního . Získáno 12. července 2012. Archivováno z originálu 17. srpna 2007. (neurčitý)

Odkazy

• Soudní systém a kontrolní orgány Řecka
• Právní systémy světa: Řecko archivováno 4. března 2016 na Wayback Machine