Nejvyšší soud Estonska

Nejvyšší soud Estonska (též nazývaný Státní soud Estonska , estonsky Riigikohus ) je státním orgánem, který je nejvyšším soudem v Estonské republice , přezkoumává soudní rozhodnutí v kasační stížnosti , zároveň plní úkoly v oblasti ústavní dozor .

Historie

Estonské ústavodárné shromáždění přijalo zákon o nejvyšším soudu dne 21. října 1919 ( Riigikohtu seadus ). Její první setkání se konalo 14. ledna 1920 v Tartu. V roce 1935 se sídlo státního soudu přestěhovalo z Tartu do Tallinnu . Po nastolení sovětské moci a vzniku Estonské sovětské socialistické republiky v létě 1940 byl Státní soud zrušen. Její poslední zasedání se konalo 31. prosince 1940 .

Během tohoto období pracoval Nejvyšší soud Estonské SSR , zvolený Nejvyšším sovětem Estonské SSR na dobu 5 let. Nejvyšší soud Estonské SSR jednal jako součást 2 soudních rad (pro civilní a trestní věci) a pléna. Kromě toho pracovalo prezidium Nejvyššího soudu.

Dne 27. května 1993 měl nově shromážděný estonský nejvyšší soud své první zasedání po druhé světové válce.

Složení

Státní soud se skládá z 19 [1] (Státní soud; soudcovská sekce) soudců (spolu s předsedou soudu). Soudce jmenuje estonský parlament ( Riigikogu ) na návrh předsedy Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu je rovněž jmenován parlamentem na návrh prezidenta Estonska . Funkční období je pět let a nelze jej ihned po skončení funkčního období znovu jmenovat a vykonávat funkci starší 70 let. Soudci Nejvyššího soudu jsou jmenováni na doživotí, úřad však musí opustit také ve věku 70 let. Soudci jsou ve své činnosti naprosto nezávislí a podléhají pouze zákonu.

Prezidenti (hlavní rozhodčí)

• Kaarel Parts ( 1919-1940 ) _
• Wright Maruste ( 1993-1998 )
• Uno Lohmus ( 1998-2003 )
• Märt Rask ( 2003-2013 )
• Priit Pikamae (od roku 2013 )

Struktura

Boards of Cassation

Soudci jsou členy jednoho ze tří kasačních senátů:

• Kolegium pro administrativní záležitosti (5 členů),
• Kolegium pro trestní věci (5 členů),
• Collegium for Civil Cases (7 členů)* (Státní soud, sekce soudců)

Kolegia posuzují kasační stížnosti a žádosti o přezkoumání případů z důvodu nově zjištěných okolností.

Soudní kolegium pro ústavní dohled

Soudní kolegium pro ústavní dohled ( põhiseaduslikkuse Järelevalve kolleegium ) sleduje soulad s ústavou všech normativních aktů země (včetně ustanovení mezinárodní smlouvy), projednává stížnosti proti rozhodnutím parlamentu, prezidenta a volební komise, podává názory ústavně právní povahy, zvažuje otázku ukončení činnosti stran. Rada provádí jak abstraktní, tak konkrétní normativní kontrolu.

Ústavní kolegium se skládá z devíti členů soudu, každý rok se dva jeho členové obměňují k soudcům z jiných kolegií (na základě principu rovného zastoupení). Předseda Nejvyššího soudu je z titulu své funkce předsedou Ústavního kolegia.

Zvláštní rada (ad hoc)

Zvláštní lavička ( Riigikohtu erikogu ) [2] řeší spory související s rozdílností právních stanovisek mezi různými komorami Nejvyššího soudu ohledně správného výkladu zákonů . Zvláštní komise se skládá ze dvou rozhodčích z každé komise. Výklad práva podaný zvláštním kolegiem je závazný pro následná rozhodnutí všech kolegií.

Plénum Státního soudu

Nejvyšším vnitřním organizačním orgánem je plénum Nejvyššího soudu ( Riigikohtu üldkogu ) [3] . Zahrnuje všechny soudce Státního soudu a je usnášeníschopný, je-li přítomno 11 členů soudu. Plénum rozhoduje prostou většinou hlasů soudců. Je odpovědný za jmenování a odvolání soudců prvního stupně. Všichni estonští soudci jsou pod jeho disciplinární pravomocí.

Ve výjimečných případech může plénum projednávat soudní spory, pokud existují rozpory a je třeba dospět k jednotnému rozhodnutí.

Literatura

• Carmen Schmidtová. Revize ústavní jurisdikce v Estonsku = Neuregelung der Verfassungsgerichtsbarkeit in Estland. — Osteuropa-Recht. - Berlin-Stuttgart: BWV - Berliner Wissenschafts-Verlag GmbH, 2003. - Sv. 1. - S. 43-66.

Odkazy

1. ↑ Zákon o soudech – Riigi Teataja . www.riigiteataja.ee. Staženo 15. ledna 2020. Archivováno z originálu dne 5. srpna 2019. (neurčitý)
2. ↑ doslova: "Speciální shromáždění"
3. ↑ doslova: "Valná hromada"

Externí odkazy

• Oficiální webové stránky  (est.)  (rus.)  (eng.)
• Brožura Nejvyšší soud Estonska , 2004.   (anglicky)