Lisabonská smlouva

Lisabonská smlouva
Lisabonská smlouva, kterou se mění Smlouva o Evropské unii a Smlouva o založení Evropského společenství
Typ smlouvy	Změny předchozích smluv
Termín přípravy	7.–8. září 2007
datum podpisu	13. prosince 2007
Místo podpisu	Lisabon, Portugalsko
Utěsnění	18. prosince 2007
Vstup v platnost	1. prosince 2009
podepsaný	členské státy EU
Úložný prostor	Ministerstvo zahraničních věcí Itálie
Jazyky	23 jazyků EU
webová stránka	Lisabonská smlouva
Mediální soubory na Wikimedia Commons
Text ve Wikisource

Lisabonská smlouva (oficiálně nazývaná Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství ) je mezinárodní smlouva podepsaná na summitu EU dne 13. prosince 2007 v Jeronimos v Lisabonu.  

Je vyzývána, aby nahradila Ústavu EU , která dosud nevstoupila v platnost , a změnila stávající dohody o Evropské unii za účelem reformy systému řízení EU.

Pozadí reformní smlouvy

Smlouva, kterou se mění Smlouva o Evropské unii a Smlouva o založení Evropského společenství , neboli Reformní smlouva EU, vytvořená za účelem zlepšení fungování Evropské unie 27 členských zemí a posílení její role a postavení na světové scéně tváří v tvář dramatickým globálním změn, byla nakonec schválena na mezivládní konferenci v Lisabonu dne 19. října 2007 .

Tato převážně inovativní smlouva, koncipovaná jako „soubor nástrojů“, má položit základy fungování Evropské unie na příštích 15–20 let. Podpis smlouvy 13. prosince 2007  otevřel období, kdy členské země prováděly proces její ratifikace. Komplikace nastaly v zemích jako Irsko a Česká republika , kde byla pro schválení nutná podpora 3/5 parlamentu a v případě Irska i podpora obyvatel země v referendu .

Schválením v parlamentech a referendech 27 zemí však byla ukončena 15letá diskuse o politické a institucionální reformě EU, která začala podpisem Maastrichtské smlouvy v roce 1992.  Potřebu novelizace základních unijních smluv vyvolal skutečnost, že za pouhé dva roky a půl roku (duben 2004 - 1. leden 2007) se počet členských zemí zvýšil z 15 na 27 a jejich celková populace dosáhla téměř půl miliardy lidí. Smlouva má nahradit neúspěšný návrh Ústavy EU (který byl podepsán v červnu 2004). Když byla ústava v roce 2005 odmítnuta v referendech ve Francii a Nizozemsku , ocitla se Evropská unie v institucionální patové situaci. Pro posun vpřed bylo nutné výrazně zjednodušit strukturu kolektivních orgánů, principy a postupy jejich práce a učinit jejich činnost srozumitelnější a transparentnější. Cílem Lisabonské smlouvy je vyřešit tento dvojí úkol.

Reformní smlouva zajistila rovnováhu mezi cíli a zájmy členských států EU a dala jim status „ velmoci “. Text Smlouvy mění tři základní dokumenty EU: Smlouvu o založení Evropského společenství ( Římská smlouva , 1957), Maastrichtskou smlouvu , 1992 a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii , 1957.  Po podpisu a ratifikaci reformy Smlouva přestává existovat jako jediný text a inovace jsou začleněny do tří výše uvedených dokumentů.

Reformní smlouva se strukturálně skládá z preambule, 7 článků, 13 protokolů a 59 deklarací. Článek 1 charakterizuje změny, které se provádějí ve Smlouvě o EU (str. 3-40), článek 2 - změny Smlouvy o založení Evropského společenství (str. 41-150), článek 3 uvádí závěrečná ustanovení (str. 151 - 152).

Historie přijetí smlouvy

Ke dni 13. listopadu 2009 dohodu schválilo všech 27 zemí EU. Smlouva vstoupila v platnost 1. prosince 2009.

Ratifikace v České republice

• Dne 24. listopadu 2008 český prezident Václav Klaus oznámil, že bez ohledu na rozhodnutí soudu a parlamentu podepíše smlouvu až po Irsku [87] .
• Dne 25. listopadu 2008 rozhodl český Ústavní soud , že Lisabonská smlouva neodporuje české ústavě [88] .
• Dne 18. února 2009 proběhlo hlasování v českém parlamentu a většina poslanců (požadováno 125 z 200) se vyslovila pro ratifikaci smlouvy [89] .
• Dne 24. září 2009 český prezident Václav Klaus oznámil, že odkládá podpis smlouvy do doby, než ústavní soud posoudí novou probíhající žalobu [90] .
• 29. září 2009 podalo 17 senátorů novou žalobu k ústavnímu soudu. Většina senátorů je ve stejné straně jako český prezident Václav Klaus . Jak víte, je euroskeptik a tato žaloba mu dává čas. Podle očekávání může posouzení druhého nároku trvat několik měsíců [91] .
• 11. října 2009 se objevily další potíže, které stály v cestě podpisu smlouvy, tentokrát to byl problém sudetských Němců . Václav Klaus se obává majetkových nároků deportovaných Němců [92]
• Dne 14. října 2009 prezident České republiky na setkání s prezidentem Ruska v Moskvě potvrdil, že nepodepíše Lisabonskou smlouvu, pokud EU bez výjimky nesplní všechny podmínky České republiky. [93]
• Na summitu EU, který se konal ve dnech 29. – 30. října 2009, země souhlasily s požadavky České republiky poskytnout zemi možnost nedodržovat Listinu základních práv, která je součástí smlouvy . [94]
• Dne 3. listopadu 2009 uznal Ústavní soud ČR absenci rozporu v české ústavě v Lisabonské smlouvě , načež smlouvu podepsal prezident Václav Klaus. [95] [96]
• Dne 13. listopadu 2009 byl dokument uložen u italského ministerstva zahraničních věcí, které je depozitářskou zemí smlouvy [78] .

Právní subjektivita EU

„Evropská unie se stává právním subjektem “ (článek 47 Smlouvy o EU [97] ). To znamená, že EU může uzavírat mezinárodní smlouvy ve všech oblastech své působnosti ve čtyřech případech:

1. Pokud tak stanoví zakládající smlouvy EU .
2. Pokud to vyžaduje dosažení cílů uvedených ve smlouvách.
3. Pokud to vyžaduje právně závazný dokument EU.
4. Pokud tato smlouva může „ovlivnit nebo změnit obecná pravidla EU“ (článek 188L Římské smlouvy ).

Členské státy mají právo uzavřít jakoukoli mezinárodní smlouvu, pokud není v rozporu s dohodami podepsanými EU nebo nespadá do oblasti působnosti Unie.

Dohoda stanoví následující postup pro uzavírání mezinárodních dohod jménem EU: Rada EU souhlasí s tím, že po obdržení příslušných doporučení od Evropské komise a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku povede jednání, dále jmenuje vedoucího delegace nebo zástupce z EU a rozhoduje o podpisu smluv. Evropský parlament má poradní úlohu, s výjimkou ustanovení smlouvy, na něž se vztahují právní postupy, a dohod o přistoupení k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 188N Smlouvy o ES). Řím).

Principy a cíle EU

Nová smlouva mění hodnoty a cíle Evropské unie (čl. 2 a 3 Smlouvy o EU). Reformní smlouva mění název Smlouvy o založení Evropských společenství na Smlouvu o fungování EU, čímž ji přímo propojuje se Smlouvou o EU a cíli, které pro sjednocenou Evropu stanovuje. Principy, které byly dříve považovány za deklarativní: ochrana občanů EU na celém světě, hospodářská, sociální a územní jednota, kulturní rozmanitost atd., se spolu se sociálními cíli stávají základními úkoly politiky EU. Úkolem EU se také stává vytvoření „vnitřního trhu“ a dosažení řady cílů: plná zaměstnanost, sociální pokrok, vysoká úroveň ochrany životního prostředí, boj proti diskriminaci, sociální spravedlnost, ochrana práv dětí , atd.

Institucionální změny

Reformní smlouva mění Smlouvu o EU s ohledem na orgány Unie.

Stálý předseda Evropské rady

Zavádí se post stálého předsedy Evropské rady , kterého budou volit evropští lídři na období 2,5 roku s možností opětovného zvolení na druhé období. Stálý předseda Evropské rady bude zastupovat Unii v zahraniční politice v rámci svých pravomocí a ve věcech společné zahraniční a bezpečnostní politiky, což nijak nesnižuje roli vysokého představitele (čl. 9b Smlouvy o EU). ).

Dne 19. listopadu 2009 byl během neformálního summitu EU v Bruselu do této funkce jmenován belgický premiér Herman van Rompuy . [98] . Od 1. prosince 2014 tento post zastává bývalý polský premiér Donald Tusk ( polsky: Donald Franciszek Tusk )

Evropský parlament

„ Evropský parlament vykonává legislativní a rozpočtové funkce EU ve spolupráci s Radou “ (článek 9a). Parlament získává větší moc, protože jeho váha jako zákonodárného orgánu se rovná váze Rady. Rovněž má rovnocenné postavení s Radou, pokud jde o rozpočtové záležitosti, protože se nerozlišuje mezi „povinnými“ a „nemandatorními“ výdaji.

Volbou předsedy Evropské komise je pověřen Evropský parlament (zatímco nyní schvaluje pouze kandidaturu předloženou vládami členských zemí).

Od roku 2009 je zaveden nový systém rozdělení křesel v Parlamentu. Počet členů je omezen na 750 + 1 ( předseda parlamentu ); mandáty se rozdělují podle zásady „klesající proporcionality“: minimálně 6 zastupitelů ze státu, maximálně 96. Tento systém přidělování mandátů vstoupil v platnost v roce 2014 – do té doby bylo stanoveno přechodné období (čl. Smlouva o EU).

Evropská rada

Evropská rada se stává plnohodnotným orgánem Unie. Skládá se z hlav států nebo vlád členských států, jejího předsedy a předsedy Komise . Zúčastní se vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (viz níže).

Jestliže dříve byl předseda jmenován na základě rotace každých šest měsíců, nyní jej Evropská rada bude volit kvalifikovanou většinou na období dvou a půl roku. Předseda Evropské rady bude zastupovat Unii v zahraniční politice v rámci svých pravomocí a v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky , což nijak neubírá roli vysokého představitele (čl. 9b Smlouvy o EU).

Rada

Změny se týkají především nového systému hlasování založeného na principu kvalifikované většiny . Počínaje 1. listopadem 2014 se za kvalifikovanou většinu považují hlasy alespoň 55 % členů Rady (nejméně 15 zemí) zastupujících alespoň 65 % obyvatel Unie. Blokační menšinou se stávají čtyři členské státy Rady.

Období do 31. října 2014 je považováno za přechodné období, stejně jako období od 1. listopadu 2014 do 31. března 2017.

Do 31. října 2014 bude platit současný systém stanovený ve Smlouvě z Nice , podle kterého princip kvalifikované většiny splňují tři podmínky: souhlas členů Rady, kteří mají celkem 255 hlasů (z 345 , tj. 73,9 %), což představuje současně většinu členských zemí (14 z 27 států) a 62 % obyvatel EU. Počet hlasů pro ministry z různých členských států závisí na počtu obyvatel země, i když není přísně úměrný. [99]

V přechodném období od 1. listopadu 2014 do 31. března 2017 budou mít členové Rady po tuto dobu možnost rozhodovat o řadě otázek (určených případ od případu) kvalifikovanou většinou, jak je stanoveno ve smlouvě z Nice. V tomto období bude také možné využít „ Janin kompromis “ (dočasné odložení rozhodnutí), který vyžaduje přítomnost opozice ve výši 75 % prahu obvyklé blokační menšiny (tedy čtyř státy s počtem obyvatel alespoň 35 % obyvatel celé EU plus jeden stát). Tento mechanismus umožňuje státům, které nejsou schopny vytvořit v Radě blokující menšinu, odložit rozhodnutí o problematické otázce na „přiměřenou dobu“, během níž se usilují o nalezení kompromisu.

Je třeba poznamenat , že přechodné období bylo ve Smlouvě stanoveno především z důvodu odmítnutí nového systému Polskem a Velkou Británií , protože princip rozdělení hlasů v závislosti na počtu obyvatel dával těmto zemím mnohem větší výhody než princip stanovený v reformní smlouvě (každý z nich měl v Radě 27 hlasů, přičemž země EU s nejvyšším počtem obyvatel získaly 29 hlasů). Předsednictví Rady budou vykonávat předem určené skupiny tří členských států po dobu 18 měsíců. Tyto skupiny budou sestaveny v rovnoprávné rotaci s ohledem na geografickou rovnováhu zastoupených členů EU. Členové Rady zase každých 6 měsíců přebírají předsednictví (čl. 9c Smlouvy o EU).

Evropská komise

Komise Evropských společenství se oficiálně přejmenuje na Evropskou komisi .

Komise, která funguje v letech 2009 až 2014, se bude skládat z jednoho zástupce z každého členského státu, včetně vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku .

Od listopadu 2014 se však Komise bude skládat ze zástupců odpovídajících 2/3 počtu členských států EU, „pokud Evropská rada jednomyslně nerozhodne jinak“. Za normálních okolností se tedy Komise bude skládat z 18 zástupců z 27 zemí. Členové Komise budou voleni na základě systému rovné rotace mezi členskými státy.

Předseda Komise je volen většinou hlasů v Evropském parlamentu na návrh Evropské rady. Poté Rada EU na návrh zvoleného předsedy schválí seznam členských zemí Komise. Členové Evropské komise jsou jmenováni přímo hlasováním na principu kvalifikované většiny v Evropské radě (čl. 9d Smlouvy o EU).

Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

Evropská rada po dohodě s předsedou Evropské komise jmenuje kvalifikovanou většinou vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku (článek 9e Smlouvy o EU).

Vysoký představitel bude provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie předkládáním návrhů a prováděním již dosažených dohod. Hlavní novinkou reformní smlouvy je, že bude řídit Radu pro zahraniční vztahy. Vysoký představitel je také jedním z místopředsedů Komise , která je odpovědná za vnější vztahy EU se světem.

Soudní dvůr Evropské unie

Podle Lisabonské smlouvy se Soudní dvůr EU skládá z Evropského soudního dvora (nejvyšší instance), Soudu pro obecnou jurisdikci ( první instance ) a Soudu pro veřejnou službu . Každý stát bude zastupovat jeden soudce; bude v něm také 11 generálních advokátů (v současnosti osm). Soudci a právníci jsou vybíráni z řad významných osobností a jmenováni společnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let po konzultaci se zvláštním výborem (článek 9f Smlouvy o ES).

O záležitostech se hlasovalo kvalifikovanou většinou

Nová smlouva rozšiřuje seznam otázek, o kterých lze hlasovat na základě principu kvalifikované většiny :

• Předsednictví Rady (článek 201b Římské smlouvy),
• Volný pohyb pracovních sil, sociální záruky (čl. 42 Římské smlouvy),
• Obecná dopravní politika (článek 107 odst. 3 Římské smlouvy),
• Správní spolupráce v oblasti svobody, bezpečnosti a pořádku (článek 66 Římské smlouvy),
• Kontrola hranic (článek 69 Římské smlouvy),
• Politický azyl a ochrana uprchlíků a vysídlených osob (článek 69A Římské smlouvy),
• Migrace (článek 69B Římské smlouvy),
• Soudní spolupráce ve věcech trestných činů (článek 69E Římské smlouvy),
• Eurojust (článek 69H Římské smlouvy),
• Europol (článek 69J Římské smlouvy),
• Kultura (čl. 151 odst. 5 Římské smlouvy),
• Občanská iniciativa ve vztahu k legislativě EU (čl. 8B Smlouvy o EU a čl. 21 Římské smlouvy),
• Rozhodnutí o vystoupení členského státu z EU (čl. 35 Smlouvy o EU),
• Duševní vlastnictví (článek 97b Římské smlouvy),
• Společný postoj k mezinárodním otázkám v rámci eurozóny (článek 115a Římské smlouvy),
• Vesmírná politika (článek 172a Římské smlouvy),
• energie (článek 176a Římské smlouvy),
• Opatření k předcházení trestné činnosti (článek 69C Římské smlouvy),
• Cestovní ruch (článek 176B Římské smlouvy),
• Sport (článek 149 Římské smlouvy),
• Ochrana obyvatelstva (článek 176C Římské smlouvy),
• Správní spolupráce (článek 176D Římské smlouvy),
• A další otázky.

Rozhodování o problematických otázkách ( daně , sociální zabezpečení, zahraniční politika, bezpečnostní politika, operativní policejní spolupráce, místa v institucích) jsou přitom nadále přijímána jednomyslně.

Kompetence Unie a národních vlád

Reformní smlouva EU jasně odděluje kompetence Unie a národních vlád. Společenství jedná v rámci kompetencí stanovených Smlouvou a cílů, které si pro něj stanoví. V záležitostech, které nespadají do „výlučné pravomoci“ EU, se „Unie zúčastní pouze tehdy a do té míry, že cílů nemůže být řádně dosaženo každým státem nezávisle na federální nebo místní úrovni, ale lze jich dosáhnout. v rámci celé Unie s přihlédnutím k rozsahu a důsledkům navrhovaných opatření“. EU má výlučnou pravomoc v otázkách „vymezování a provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky“, určování opatření na „podporu, koordinaci nebo doplnění opatření přijatých členskými státy, aniž by však byly dotčeny jejich pravomoci v těchto oblastech“ (čl. Římské smlouvy). Otázky fungování celní unie, vnitřního trhu; měnová politika členských států, jejichž oficiální měnou je euro; společná obchodní politika a uzavírání mezinárodních smluv v některých případech rovněž spadají do jurisdikce Unie. Mezi oblasti společné působnosti Smlouvy patří fungování vnitřního trhu, sociální politika, politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti, zemědělství a rybolov, problémy životního prostředí, ochrana spotřebitele, doprava, energetika, prostor svobody, bezpečnosti a práva a pořádku. , obecné problémy veřejného zdraví, výzkum, technologický rozvoj, vesmír, rozvoj spolupráce a humanitární pomoci, koordinace zaměstnanosti a sociální politiky v členských zemích. Unie bude poskytovat podporu členským státům v těchto oblastech: ochrana veřejného zdraví, průmysl, kultura, cestovní ruch, vzdělávání, otázky mládeže a sport.

Obranná politika

Obranná politika má v nové smlouvě ve srovnání s předchozími smlouvami významné místo. „Ustanoveními o společné bezpečnostní a obranné politice nejsou dotčeny některé aspekty bezpečnostní a obranné politiky členských států. EU a národní státy zůstávají vázány ustanoveními Charty OSN…“ (Prohlášení 30). Rozhodnutí o otázkách v této oblasti jsou přijímána jednomyslně (čl. 17 Smlouvy o EU), možnost změny postupu a uplatňování principu kvalifikované většiny je vyloučena (článek 280H Římské smlouvy). Pravomoc Soudu se na tuto oblast nevztahuje (článek 240a Římské smlouvy). Přechod na společnou obrannou politiku se uskutečňuje na základě jednomyslného rozhodnutí Evropské rady (čl. 27 odst. 1 Římské smlouvy). Reformní smlouva předepisuje povinnou kolektivní odpovědnost členských zemí EU. Pokud se stát stal obětí agrese, ostatní státy jsou „povinny“ poskytnout pomoc a podporu „všemi možnými prostředky“. Tato povinnost neporušuje specifika bezpečnostní politiky řady členů unie (neutrálních států nebo států vázaných zvláštními dohodami) a dohod v rámci NATO (čl. 27 odst. 7 Smlouvy o EU).

Listina lidských práv

„EU respektuje práva, svobody a zásady stanovené v Listině lidských práv“, „má stejnou právní sílu jako základní smlouvy Unie“ (článek 6 Smlouvy o EU). Ačkoli text Listiny není součástí Smlouvy, její ustanovení jsou závazná. Tato změna byla zahrnuta za účelem sledování souladu směrnic a ustanovení EU s principy stanovenými v Listině.

Další zásadní změny

Občanská iniciativa

Občané EU mají právo navrhnout Evropskému parlamentu nebo Radě změnu legislativy. K tomu je nutné získat podporu této iniciativy ze strany milionu občanů. Komise si však vyhrazuje právo rozhodnout, zda by měla být přijata opatření ke splnění tohoto požadavku.

Eurozóna

EU získává právo určovat modely pro koordinaci hospodářských politik členských zemí eurozóny. Rada ruší rozhodnutí o neochotě země vstoupit do eurozóny (čl. 116). Komise může stát upozornit, že jeho hospodářská politika není v souladu s obecným rámcem hospodářské politiky EU.

Energetická politika

Otázky energetické politiky jsou poprvé podrobně popsány ve smlouvě EU. EU si může stanovit cíle, které zahrnují úspěšnější fungování trhu s energií, dodávky energetických zdrojů a rozvoj alternativních zdrojů energie. Unie je odpovědná za definování a realizaci programů výzkumu a vývoje v této oblasti (ačkoliv zde se její kompetence překrývají s kompetencemi národních vlád). Energetickou politiku určují Evropský parlament a Rada v souladu s řádným legislativním postupem. Články Smlouvy přitom nezasahují do „práva členských států přijmout nezbytná opatření k zajištění dodávek energetických zdrojů“ (Prohlášení 20, čl. 176a).

Vystoupení z Unie

Smlouva v rámci EU poprvé stanoví možnost a postup odtržení od Unie. Navzdory skutečnosti, že v celé historii EU, s výjimkou vystoupení grónské autonomie jako součásti Dánska z EU po referendu, nedošlo k žádným pokusům o odtržení , nový čl. 50 Smlouvy o EU stanoví podmínky a postup pro vystoupení z Unie (v souladu s legislativou země; oznámením Evropské rady a rozhodnutím Rady přijatým kvalifikovanou většinou).

Globální klimatické změny

Boj proti globální změně klimatu je v nové smlouvě prioritou. EU musí „přijmout opatření na mezinárodní úrovni k boji proti regionálním a globálním problémům životního prostředí, především změně klimatu“ (článek 174 Římské smlouvy). Energetická politika Unie musí být prováděna „v souladu s potřebou chránit a zlepšovat životní prostředí“ (článek 176A Římské smlouvy).

Smlouva také stanoví vytvoření Evropského výzkumného prostoru, do jisté míry doplňuje sociální politiku, dává Unii „stimulační“ pravomoci v otázkách politiky vzdělávání, sportu a mládeže; nově definuje zásadu subsidiarity ; pokrývá problematiku v oblasti zemědělství a rybolovu.

Poznámky

1. ↑ anglicky. Článek 6, odstavec 1 Smlouvy vyžaduje, aby ratifikační listiny vydané všemi členskými státy byly uloženy u italské vlády, aby Smlouva vstoupila v platnost. Ratifikační listina je slavnostní dokument mezinárodního charakteru, obvykle podepsaný hlavou státu, potvrzující ostatním stranám Smlouvy, že daný stát přijímá Smlouvu tak, jak ji podepsali jeho zástupci. Každá země vydá a uloží ratifikační listinu poté, co její vnitřní ratifikační proces dokončí všechny požadované státní orgány v souladu s vnitřními ústavními požadavky každé země. Podrobnosti o uložení Archivováno 25. května 2012.
2. ↑ Tisková kancelář rakouského parlamentu (9. dubna 2008). Große Mehrheit für den Vertrag von Lissabon (v němčině). Tisková zpráva . Archivováno z originálu 30. května 2012. Získáno 10. dubna 2008 .
3. ↑ PK0365 | Bundesrat gibt grünes Licht für EU-Reformvertrag (PK0365/24.04.2008) . Získáno 4. října 2009. Archivováno z originálu dne 27. května 2012. (neurčitý)
4. ↑ (28. dubna 2008). Rakouský prezident formálně ratifikuje smlouvu o EU . Tisková zpráva . Archivováno z originálu 9. ledna 2009. Získáno 23. června 2008 .
5. ↑ Belgický senát schválil Lisabonskou smlouvu EU . EUbusiness.com (6. března 2008). Získáno 14. dubna 2009. Archivováno z originálu 11. března 2008. (neurčitý)
6. ↑ Kamer keurt Verdrag van Lissabon šel  (n.d.) 1. De Morgen. Získáno 11. dubna 2008. Archivováno z originálu 2. března 2012.
7. ↑ Parlement wallon CRA 14. května 2008  (fr.) (PDF) 49. Parlement wallon. Datum přístupu: 19. května 2008. Archivováno z originálu 2. března 2012.
8. ↑ Parlement wallon CRA 14. května 2008  (fr.) (PDF) 50. Parlement wallon. Datum přístupu: 19. května 2008. Archivováno z originálu 2. března 2012.
9. ↑ PDG stimmt Vertrag von Lissabon zu  (německy)  (nedostupný odkaz) 1. BRF. Získáno 20. května 2008. Archivováno z originálu dne 2. března 2012.
10. ↑ Compte rendu intégral de la séance du mardi 20. května 2008 (après-midi)  (fr.) 32. Parlement de la Communauté française. Získáno 21. května 2008. Archivováno z originálu 15. června 2011.
11. ↑ Fiche du dossier  (francouzsky) . Senát de Belgique. Získáno 10. července 2008. Archivováno z originálu dne 2. března 2012.
12. ↑ Compte rendu integration de la séance du vendredi 27. června 2008 (après-midi)  (fr.) (PDF). Získáno 3. července 2008. Archivováno z originálu dne 2. března 2012.
13. ↑ Francouzská jazyková skupina: 56 ano, 5 ne; Skupina nizozemského jazyka: 10 ano, 5 ne; CRI IV  (n.d.) (PDF). Získáno 3. července 2008. Archivováno z originálu dne 2. března 2012.
14. ↑ 1 2 Plenaire Vergadering van 10-07-2008  (n.d.)  (nedostupný odkaz) . Získáno 10. července 2008. Archivováno z originálu 31. července 2013.
15. ↑ Compte rendu: séance plénière du vendredi 11 juillet 2008 (verze provisoire du 17.07.2008)  (fr.) (PDF)  (nedostupný odkaz) 45–46. Parlement frankofonní bruxellois . Získáno 17. července 2008. Archivováno z originálu dne 2. března 2012.
16. ↑ Tisková zpráva Národního shromáždění Bulharska . Získáno 4. října 2009. Archivováno z originálu dne 23. dubna 2021. (neurčitý)
17. ↑ Návrh zákona o smlouvě EU vyčistí Commons . Získáno 4. října 2009. Archivováno z originálu 1. prosince 2008. (neurčitý)
18. ↑ Sněmovna lordů schválila návrh zákona bez rozdělení poté, co byl procedurální návrh na odložení projednání návrhu zákona z důvodu negativního irského referenda o smlouvě poražen 277 hlasy proti 184. Rozpravy
    Sněmovny lordů, sv. 702 cols. 1030 Archivováno 22. září 2017 na Wayback Machine - 1099 Archivováno 22. září 2017 na Wayback Machine (18. června 2008), hlasování o procedurálním návrhu je u plk. 1069 Archivováno 22. září 2017 na Wayback Machine .
19. ↑ Philippa Runner . Spojené království ratifikovalo Lisabonskou smlouvu před summitem EU , EUobserver  (19. června 2008). Archivováno z originálu 5. června 2011. Staženo 19. prosince 2008.
20. ↑ Lord Hansard . Získáno 10. července 2022. Archivováno z originálu dne 22. září 2017. (neurčitý)
21. ↑ Písemné ministerské prohlášení poslance Jima Murphyho potvrzující ratifikaci Spojeného království . Získáno 30. září 2017. Archivováno z originálu 15. října 2021. (neurčitý)
22. ↑ Az Európai Unióról szerződés az Európai Közösséget létrehozó szerződés modosításár a lisszaboni szerződés kihirdetéséről . Maďarské národní shromáždění. Získáno 29. září 2008. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý)
23. ↑ Deutscher Bundestag: Fehlermeldung (nedostupný odkaz) . Bundestag.de. Získáno 16. září 2008. Archivováno z originálu 1. března 2005. (neurčitý) 
24. ↑ Deutscher Bundestag: Ergebnisse der namentlichen Abstimmungen (nepřístupný odkaz) . Získáno 14. listopadu 2009. Archivováno z originálu dne 5. srpna 2009. (neurčitý) 
25. ↑ Honor Mahony. EUobserver.com . Euobserver.com. Získáno 16. září 2008. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý)
26. ↑ Zpráva „der Spiegel“ o hlasování v Bundesratu . Získáno 4. října 2009. Archivováno z originálu 16. září 2011. (neurčitý)
27. ↑ Německý prezident uvolnil cestu k OK Lisabonská smlouva , Taiwan News (23. září 2009). Staženo 23. září 2009.
28. ↑ Německo dokončuje ratifikaci Lisabonské smlouvy , Independent.ie (25. září 2009). Archivováno z originálu 22. října 2012. Staženo 25. září 2009.
29. ↑ Řecký parlament ratifikoval Lisabonskou smlouvu , Athénská tisková agentura (14. září 2008). Archivováno z originálu 15. srpna 2017. Staženo 11. července 2008.
30. ↑ Dánský parlament ratifikoval Lisabonskou smlouvu EU  (24. dubna 2008). Archivováno z originálu 27. dubna 2008. Staženo 24. dubna 2008.
31. ↑ Lov om ændring af lov om Danmarks tiltrædelse af De Europæiske Fællesskaber og Den Europæiske Union , retsinformation.dk (30. dubna 2008). Archivováno 20. dubna 2020. Staženo 12. července 2008.
32. ↑ 1 2 3 Referendum.cz. Referendum o Lisabonské smlouvě (dvacátý osmý dodatek zákona o ústavě z roku 2008) 12. června 2008 (odkaz není k dispozici) . Získáno 3. října 2009. Archivováno z originálu 10. října 2009. (neurčitý) 
33. ↑ 1 2 Dvacátý osmý dodatek ústavy (Lisabonská smlouva) Návrh zákona z roku 2009 . Kancelář domů Oireachtas. Získáno 10. července 2009. Archivováno z originálu 17. února 2011. (neurčitý)
34. ↑ Referendum.cz. Výsledky obdržené v Central Count Center pro Referendum o Lisabonské smlouvě 2009 (odkaz není k dispozici) . Získáno 3. října 2009. Archivováno z originálu 4. října 2009. (neurčitý) 
35. ↑ Názvy zákonů podepsané prezidentem McAleese (odkaz není k dispozici) . Oficiální internetové stránky prezidenta Irska (16. října 2009). Získáno 16. října 2009. Archivováno z originálu 17. února 2011. (neurčitý) 
36. ↑ 1 2 Desátek a oireachtais domy oireachtas (odkaz dolů) . Získáno 17. října 2009. Archivováno z originálu dne 24. září 2015. (neurčitý) 
37. ↑ Názvy zákonů podepsané prezidentem McAleese  (anglicky)  (odkaz není k dispozici) . Oficiální internetové stránky prezidenta Irska (27. října 2009). Získáno 27. října 2009. Archivováno z originálu 17. února 2011.
38. ↑ Vláda učinila poslední krok k ratifikaci Lisabonu  . iol.ie (23. října 2009). Staženo: 23. října 2009.  (nedostupný odkaz)
39. ↑ PO IRSKÉM NE: Španělský kongres ratifikoval Lisabonskou smlouvu , Newstin (26. června 2008). Archivováno z originálu 4. července 2015. Staženo 27. června 2008.
40. ↑ UE.- El Senado oslavuje mimořádné pleno 15. července před dokončením ratifikace Tratado de Lisboa.
41. ↑ Ley Orgánica 1/2008, de 30 de julio , 31. července 2008 , < http://www.boe.es/g/es/bases_datos/doc.php?coleccion=iberlex&id=2008/13033&txtlen=1000 > . Získáno 31. července 2008. Archivováno 9. května 2008 na Wayback Machine 
42. ↑ Italský Senát schválil smlouvu o EU . eubusiness.com (23. července 2008). Získáno 25. července 2008. Archivováno z originálu dne 20. listopadu 2008. (neurčitý)
43. ↑ Italští poslanci dávají palec nahoru Lisabonské smlouvě EU . Informační agentura FOCUS. Datum přístupu: 30. července 2008. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý)
44. ↑ Atti firmati; Settimana 28 Luglio - 3. Agosto 2008 , Quirinale (5. srpna 2008). Archivováno z originálu 18. září 2008. Staženo 4. října 2009.
45. ↑ AFP: „Kypr ratifikoval smlouvu EU“ Archivováno 26. února 2009 na Wayback Machine . Staženo 3. července 2008.
46. ↑ Tisková a informační kancelář Archivováno 7. března 2016 na Wayback Machine . Načteno 10. října 2008.
47. ↑ Lotyšsko, Litva ratifikovaly Lisabonskou smlouvu , The Irish Times (8. května 2008). Archivováno z originálu 30. června 2019. Staženo 4. října 2009.
48. ↑ 1 2 3 anglicky. Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství (uloženo u vlády Italské republiky) Archivováno 11. února 2009 na Wayback Machine
49. ↑ Litva ratifikovala Lisabonskou smlouvu , RTE (8. května 2008). Archivováno z originálu 8. ledna 2009. Staženo 4. října 2009.
50. ↑ (14. května 2008). Lisabonská smlouva je dalším krokem vpřed na evropské cestě, říká prezident . Tisková zpráva . Archivováno z originálu dne 12. září 2014. Získáno 11. července 2008 .
51. ↑ EUbusiness.com - Lucembursko je 15. státem EU, který ratifikoval smlouvu v parlamentu (odkaz není k dispozici) . Datum přístupu: 29. května 2008. Archivováno z originálu 9. ledna 2009. (neurčitý) 
52. ↑ Approbation du Traité de Lisbonne du 13. prosince 2007 . Tisková zpráva . Získáno 14. srpna 2008 .
53. ↑ Javno - World (nedostupný odkaz) . javno.com. Získáno 16. září 2008. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý) 
54. ↑ Z oficiální parlamentní zprávy vyplývá, že po hlasování předsedkyně uvedla (překlad): „Zaznamenal jsem, že přítomní členové parlamentních skupin PvdA, GroenLinks, D66, VVD, ChristenUnie a CDA hlasovali pro. a že skupiny ostatních parlamentních skupin hlasovaly proti; návrh zákona byl tedy přijat."
55. ↑ NU.nl
56. ↑ Staatsblad 2008, číslo 301 z 24. července 2008 (odkaz není k dispozici) . Získáno 4. října 2009. Archivováno z originálu 9. září 2009. (neurčitý) 
57. ↑ Elitsa Vucheva. EUobserver.com . Euobserver.com. Získáno 16. září 2008. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý)
58. ↑ Polský parlament ratifikoval smlouvu EU , EUobserver.com (2. dubna 2008). Archivováno z originálu 18. března 2009. Staženo 29. července 2008.
59. ↑ (v polštině) o ratyfikacji Traktatu z Lizbony zmieniającego Traktat o Unii Europejskiej i traktat utanawiający Wspólnotę europejską, sporządzonego w Lizbonie dnia 13 grudnia 2007 r. Archivováno 25. března 2009 na Wayback Machine
60. ↑ http://www.vremya.ru/2009/187/5/239358.html Archivováno 13. října 2009 na Wayback Machine Newstime : Pero selhalo
61. ↑ Portugalský parlament ratifikoval Lisabonskou smlouvu EU (odkaz nepřístupný) . EUbusiness (23. dubna 2008). Získáno 23. dubna 2008. Archivováno z originálu 25. dubna 2008. (neurčitý) 
62. ↑ Ratifikace Lisabonské smlouvy , 4. července 2008 , < http://www.cosac.eu/en/info/Treaty/ > . Získáno 11. července 2008. Archivováno 26. června 2008 na Wayback Machine 
63. ↑ K ratifikaci došlo podle ústavy na společném zasedání obou komor.
64. ↑ Rumunský parlament ratifikoval Lisabonskou smlouvu . Získáno 4. října 2009. Archivováno z originálu dne 4. března 2016. (neurčitý)
65. ↑ Projekt Lege for ratificarea Tratatului de la Lisabona de modifikace a Tratatului pro Uniunea Europeană şi a Tratatului de instituire a Comunităţii Europeane, signat la Lisabona 13 December 2007 (unavailable link) . Zástupce kamery (12. února 2008). Datum přístupu: 7. července 2008. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý) 
66. ↑ Lucia Kubošová. EUobserver.com . Euobserver.com. Získáno 16. září 2008. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý)
67. ↑ Lisabonská smlouva byla ratifikována díky opoziční straně Archivováno 28. listopadu 2016 na Wayback Machine  (slovensky)
68. ↑ (12. května 2008). Slovenský prezident ratifikoval reformní Lisabonskou smlouvu EU . Tisková zpráva . Archivováno z originálu 6. července 2008. Získáno 23. června 2008 .
69. ↑ Slovinsko ratifikovalo Lisabonskou smlouvu: Evropa svět . Získáno 4. října 2009. Archivováno z originálu dne 23. dubna 2021. (neurčitý)
70. ↑ Finský parlament (nepřístupný odkaz) . Získáno 6. prosince 2008. Archivováno z originálu 6. prosince 2008. (neurčitý) 
71. ↑ Finsko ratifikovalo Lisabonskou smlouvu EU (odkaz nepřístupný) . Získáno 4. října 2009. Archivováno z originálu 15. června 2009. (neurčitý) 
72. ↑ Assemblée nationale – Analyse du scrutin n°83 – Séance du : 07/02/2008 . Získáno 4. října 2009. Archivováno z originálu dne 7. července 2009. (neurčitý)
73. ↑ Sénat - Compte rendu analytique officiel ze 7. února 2008 . Získáno 4. října 2009. Archivováno z originálu dne 23. března 2021. (neurčitý)
74. ↑ Úřední věstník Francouzské republiky, 14. února 2008, strana 2712
75. ↑ EU se vyhýbá ústavní překážce, protože Česká republika podporuje smlouvu . Bloomberg (18. února 2009). Staženo 18. února 2009. (neurčitý)
76. ↑ Česká sněmovna schválila Lisabonskou smlouvu . ČeskéNoviny.cz (18. 2. 2009). Získáno 18. února 2009. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý)
77. ↑ Český Senát schválil Lisabonskou smlouvu . Česká tisková kancelář (6. května 2009). Získáno 6. května 2009. Archivováno z originálu dne 2. března 2012. (neurčitý)
78. ↑ 1 2 Lisabonská smlouva o reformě EU dokončena . RIA Novosti (13. listopadu 2009). Získáno 14. listopadu 2009. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý)
79. ↑ Klaus podepisuje Lisabonskou smlouvu po  verdiktu českého soudu . Česká tisková kancelář (3. listopadu 2009). Získáno 3. listopadu 2009. Archivováno z originálu 2. března 2012.
80. ↑ Ja till Lissabonfördraget  (Švédsko)  (nedostupný odkaz) . SVT (20. listopadu 2008). Získáno 20. listopadu 2008. Archivováno z originálu 2. března 2012.
81. ↑ Ja till Lissabonfördraget Archivováno 23. dubna 2021 na Wayback Machine , TT přes Aftonbladet, 20. listopadu 2008.
82. ↑ Parlament Estonska . Získáno 4. října 2009. Archivováno z originálu dne 23. dubna 2021. (neurčitý)
83. ↑ (19. června 2008). Factbox: Osud Lisabonu v EU . Tisková zpráva . Archivováno z originálu dne 11. prosince 2008. Získáno 1. července 2008 .
84. ↑ Irové blokují novou evropskou ústavu . " Lenta.ru " (13. června 2008). Získáno 26. listopadu 2009. Archivováno z originálu 19. prosince 2008. (Ruština)
85. ↑ Irové souhlasí s druhým lisabonským referendem . " Lenta.ru " (11. prosince 2008). Získáno 26. listopadu 2009. Archivováno z originálu 25. května 2009. (Ruština)
86. ↑ Alexandr Smotrov. Více než 67 % Irů hlasovalo pro Lisabonskou smlouvu . " RIA Novosti " (4. října 2009). Získáno 26. listopadu 2009. Archivováno z originálu 17. února 2011. (Ruština)
87. ↑ Český prezident podepíše Lisabonskou smlouvu až po Irsku . IA Rosbalt (24. listopadu 2008). Získáno 24. března 2009. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý)
88. ↑ Český ústavní soud uznal Lisabonskou smlouvu . IA Rosbalt (26. listopadu 2008). Získáno 24. března 2009. Archivováno z originálu 2. března 2012. (Ruština)
89. ↑ Česká republika se jako poslední v EU vyjádřila k Lisabonské smlouvě - "pro" . NEWSru.com (18. února 2009). Datum přístupu: 24. března 2009. Archivováno z originálu 20. srpna 2013. (neurčitý)
90. ↑ Hlava ČR odložila podpis Lisabonské smlouvy (nepřístupný odkaz) . kommersant (24. září 2009). Získáno 3. října 2009. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý) 
91. ↑ Čeští euroskeptici se nevzdávají . euronews (29. září 2009). Získáno 3. října 2009. Archivováno z originálu 2. března 2012. (Ruština)
92. ↑ Daria Tsilyurik. Václav Klaus vyzval Evropu (12. října 2009). Získáno 12. října 2009. Archivováno z originálu 17. února 2011.  (neurčitý) . Polsko dosáhlo podobných záruk.
93. ↑ Václav Klaus Lisabonskou smlouvu podepsat nehodlá . BFM.ru (14. října 2009). Získáno 25. října 2009. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý)
94. ↑ České požadavky podle Lisabonské smlouvy splněny . EuroNews.net (30. října 2009). Získáno 30. října 2009. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý)
95. ↑ BBC Russian - News Feed - Poslední překážka odstraněna pro Lisabonskou smlouvu
96. ↑ Prezident České republiky podepsal Lisabonskou smlouvu . RIA Novosti (3. listopadu 2009). Získáno 3. listopadu 2009. Archivováno z originálu 2. března 2012. (neurčitý)
97. ↑ Rada Evropské unie. Konsolidované verze Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie  (v angličtině) (PDF) (15. dubna 2008). - "Unie má právní subjektivitu." Získáno 11. března 2011. Archivováno z originálu 2. března 2012.
98. ↑ Herman van Rompuy je jmenován prezidentem Evropské unie, Catherine Ashton je „ministryní zahraničí“ . EuroNews.net (19. listopadu 2009). Získáno 21. listopadu 2009. Archivováno z originálu 22. srpna 2011. (neurčitý)
99. ↑ Právo Evropské unie: učebnice pro univerzity. 2. vyd. / P68 Ed. SYU. Kaškin. - M .: Právník, 2009. - 1054 s.

Literatura

• Sarkozy N. Reforma EU: co musíme udělat. // Třetí cesta. 25.04.2007. [jeden]
• Smirnov V. Miniústava pro Maxi-Evropa. // Celá Evropa. č. 11 (16) 2007. [2]
• Sokolov S. Euroreformní ústava. // Tisková agentura Arch, 19.10.2007. [3]
• Sokolov S. EU: reformu píšeme, v hlavě je ústava. // Ruský věstník, 23. 10. 2007. [čtyři]
• Shegedin A. Reformní smlouva EU je v naprosté mlze. // Netinfo, 18.10.2007. [5]
• Herman Regel. Lisabonská smlouva: nová verze evropské ústavy? // Nová Evropa. Část I a část II

Odkazy

• Lisabonská smlouva | Migrace a vnitřní záležitosti
• Lisabonská smlouva
• Smlouvy EU | Evropská unie  - portál "Evropa"
• Chronologický přehled - EUR-Lex  - Portál EUR-Lex
• Slavnostní podpis Lisabonské smlouvy [6] (video)
• Lisabonská smlouva v jazycích EU [7]
• Konsolidované texty ustavujících dohod bez zohlednění Lisabonské smlouvy (k 29. prosinci 2006) [8]
• Konsolidované texty ustavujících dohod s přihlédnutím k Lisabonské smlouvě [9] Archivní kopie ze dne 30. prosince 2016 na Wayback Machine