Pahari (jazyky)

Paharské jazyky (vlastní jméno: पहाड़ी) jsou severní geografickou skupinou indoárijských jazyků, kterými se mluví v dolních Himalájích , od Nepálu po Uttarakhand , Himáčalpradéš a Džammú a Kašmír na západě.

Klasifikace

Pahari se dělí do tří skupin:

• Východní, obsahující různé dialekty Nepálu , známé také jako Gorkhali, Gurkhali, Khaskura nebo Parbatya.
• Centrální, distribuovaný v Uttarakhand , Kumaon a Garhwal .
• Západní, běžný v Himáčalpradéši a Džammú v Džammú a Kašmíru .

Přestože se tradičně považuje pahari a často hindština nebo pandžábština, mají k sobě blíž než k jiným indickým jazykům. V Himáčalpradéši, Džammú a částech okolních oblastí je to stejné jako dogri. Obě slova, pahari a dogri, se používají zaměnitelně. Východní a západní pahari se spojí do severní zóny indické, se západní pahari v severozápadní zóně spolu s pandžbi a příbuznými jazyky. Rozdíly v Pahari souvisí s rozdíly v kultuře, náboženství a lidech. Asi 17-20 procent Džammú a Kašmíru mluví paharštinou, podobně jako pandžábština a hindština. Je považován za dialekt pandžábštiny nebo dominantní jazyky regionu, ale není to skutečný paharský jeden z největších jazyků v historii subkontinentu.

Původ a rozšíření jazyka Pahari je spojeno se staroindickými hinduistickými státy Džammú a Kašmír. Když v regionu povstal a rozšířil se buddhismus, setkali se buddhističtí kazatelé v horách s lidmi, kteří spolu v sanskrtu nekomunikovali , a buddhističtí kazatelé jej začali učit. Buddhisté tedy dosáhli úspěchu ve studiu pahari, což byl tehdy jediný jazyk jediného státu. To byl zlatý věk Pahari jako jediného jazyka (někdy se doba jeho kolapsu uvádí jako 400 př.nl). Buddhisté přizpůsobili jazyk pro kázání a skládali v něm náboženské texty. Pahari rostl a vyvíjel se spolu s buddhistickým královstvím Kašmír. Když Ashoka dobyl Kašmír, přispěl také k rozvoji jazyka tím, že mu dal nové písmo.

Bylo to vyvrcholení pahari jako jazyka. Brzy však v Indii začala obnova hinduismu a spolu s pádem království Pahari ztratili ty, kterým sloužil. Brzy Pahari ztratili svůj psaný jazyk a literaturu, zůstali jazykem místních obyvatel, kterým spolu komunikovali. Bez literární tradice si Pahari začal hodně půjčovat z jazyků jiných národů, zejména dobyvatelů - muslimů a Sikhů. V pákistánském Kašmíru, kde žila většina mluvčích pahari, se sešel tým výzkumníků, aby rozhodli, zda je pahari samostatným jazykem nebo zda lze považovat za dialekt, jako je pandžábština. V roce 1969 tým výzkumníků po mnoha výzkumech dospěl k závěru, že pahari je samostatný jazyk.

V Nepálu je nepálský jazyk  původem indoárijské populace „kopců“ severně od pohoří Mahabharat a až do zóny konce růstu rýže ve výšce 2500 metrů. Rodným jazykem většiny „kopcových národů“ vysočiny je tibetsko-barmština . Nepálština se liší od centrální pahari, i když je s ní smíšená, jak v gramatice, tak ve slovní zásobě, od tibetsko-barmanských idiomů. Mluvčí střední a západní pahari nezažili blízký kontakt s tibetsko-barmánci, jsou tedy čistě indoárijci. Části tohoto jazyka si vypůjčili dokonce i Bihárští. Tento jazyk nemá jediné jméno, sami mluvčí mu říkají Bharata Khaskura nebo nějak jinak. Angličtí mluvčí to obvykle označují jako nepálský nebo nepálský, což je jazyk Nepálu . Khaskura se také nazývá Gorkhali nebo Gurkhali, jazyk Gurkhasů , a Parbatya, jazyk hor. Palpa je jazyk blízký Khaskuře, někteří jej rozlišují jako samostatný jazyk.

Historie

Termín „Khaskura“, „Khasova konverzace“, pochází ze západního Nepálu, kde se odlišoval od indoárijského „Khas“ – dialektu pěstitelů rýže žijících podél řek. Rýže na vysočině nerostla a horské uzly oddělovaly pánev Karnali-Bheri od pánve Gandaki, mezi etnickou skupinou Kham Magar stále převládá komplex tibetsko-barmanských dialektů nazývaných Khamkura-Kham. Termín Khaskura tedy zřejmě pochází z dvojice Khaskura/Khamkura.

Přestože se průkopníci Khas před 500 lety přestěhovali na východ, neusadili se na vysočině Kama a přestěhovali se do povodí Gandaki. Jedna samostatná rodina Khai se usadila v malém knížectví Gurkha a vládla mu po generace. Z této rady pocházejí šáhové, sjednotitelé Nepálu, a tak se Khaskurovi začalo říkat Gorkhali.

Prithvi Narayan Shah dobyl bohaté a urbanizované údolí Káthmándú, tehdy nazývané Nepál, až po povodí Gandaki na východě. Nepál se stal novým hlavním městem Prithvi Narayana a jeho dědiců, kteří pokračovali v dobývání malých himálajských knížectví jedno po druhém. Brzy se Nepálu začalo říkat celý stát šáhů, nejen údolí Káthmándú. Khaskura/Gorkhali se stal novým lingua franca a stal se známý jako Nepál sám.

Ačkoli jazyk Khas zmizel, tento lid byl jedním z nejdůležitějších árijských kmenů Himalájí a převedli své jméno do nového dialektu, který se nyní nazývá „Khas-kura“. Popsaným způsobem se jazyk země Pahari stal formou rádžasthánštiny, vykazující stopy také jazyka Khasa/Khas, který absorboval, a také v Nepálu tibetsko-barmanské formy řeči, která ho obklopovala. (Více v článku Rádžasthánština a další o indoárijských jazycích; Prakrit ) Khas-kura ukazuje více stop tibetsko-barmského vlivu. Rod podstatných jmen je pouze mužský nebo ženský, a přestože je oblique odvozeno z rádžasthánštiny, často se mísí s nominativem, který lze v jednotném čísle použít i pro ostatní. Oba případy jsou tibetsko-barmské vlivy, ale neárijské idiomy jsou známější ve slovesech. Čas neurčitý odkazuje na přítomný čas, minulý nebo budoucí čas se buduje v závislosti na kontextu, je tvořen příponami složeného slovesa ke kořeni hlavního slovesa, což je obdoba sousedních tibetsko-barmanských jazyků. Také úplná neosobnost čestných konjugací, která silně připomíná tibetštinu, a v hovorové řeči, stejně jako v tomto jazyce, je předmětem jakéhokoli času přechodného slovesa, je nejen ve stejném čase jako minulé příčestí, ale je kladena v případě činném (blízko nominativu ).

Ve východní a střední pahari je podstatné sloveso tvořeno kořenem ach , stejně jako v rádžasthánštině a kašmírštině. Rádžasthánština přítomný čas, odvozený ze sanskrtu present rcchami , „já jdu“, nemění rod. Ale v paharštině a kašmírštině je odvozeno od vzácné sanskrtské částice *rcchitas , „pryč“, pro tyto jazyky závisí časová forma participia na pohlaví subjektu. V jednotném čísle tedy máme: - zde je pozůstatek starého jazyka Khasa, který, jak bylo řečeno, se zdá být příbuzný kašmírštině. Jiné relikvie khasa, opět spojené se severozápadní Indií, mají tendenci zkracovat dlouhé samohlásky, cvičit epentezi nebo změnu samohlásek na tu, která následuje v další slabice, a častý výskyt dysspirace . Tak Khas Siknu , Kumaunian Sikna , ale Hind Sikhna , učit se; Kumauni yeso , množné číslo yasa , tohoto druhu.

Neexistují žádné úplné údaje o západním Pahari. Mluvčí nepřišli do kontaktu s tibetsko-barmánci, a proto tam nejsou žádné tibetsko-barmské stopy. Ale jsou tu známky vlivu severozápadních jazyků, jak by se dalo očekávat. V některých dialektech (Churakhi) se epenthesis vyjadřuje khata , jíst, kapradí, khaiti . Velmi zajímavý je smíšený původ předložek v různých pádech. Ačkoli je tedy genitiv rádžasthánský, dativ je přísně západní. Někdy v sindhi khë . Zároveň je to jo , kde lokativ vychází ze sindžijské genitivu postpozice jo . Ve všech indoárijských jazycích je postpozice dativu původem lokativní a někdy genitiv . Ve slovníku je citlivý vliv severozápadních jazykových skupin.

Highland dialekty

Různými dialekty pahari se mluví v horách severního Pákistánu , mezi Kašmírem a Afghánistánem , i když jsou silně ovlivněny urdštinou a pandžábštinou.

• Khas - Kura , toto vlastní jméno, je známé pod různými jmény. V angličtině se častěji označuje jako nepálština nebo naipálština, což je nesprávné, protože to není nejběžnější forma řeči v zemi. Navíc Nepálci používají slova „nepálský“ k označení tibetsko-barmského Newari , což je oficiální jazyk země. Khas-kura se také nazývá Gorkhali , to znamená jazyk Gorkhali nebo Gurkhali, jazyk Gurkhasů , a Parbatya, jazyk hor. Počet mluvčích v Britské Indii byl 143 721 při sčítání lidu v roce 1901, většina z nich byli vojáci sloužící v Gurkha regimentech britské armády. V současné době je Khas-kura nebo Nepálština lingua franca Nepálu a je často známá nerodilým mluvčím.
• Central Pahari , zahrnuje tři dialekty - Garhwali, v Garhwal a vesnice kolem Mussoorie hill station; Jaunsari, v Jaunsaru na cestě do Dehra Dan; a kumaoni, v Kumaun, zahrnuje vesnice kolem stanice kopce Naini Tal. V roce 1901 byl počet mluvčích 1 270 931.
• Západní Pahari , zahrnuje velké množství dialektů. V horské stanici Shimla je jich 22, nejdůležitější sirmauri a keonthali (tj. dialekty vlastní Shimly) byly zaznamenány posledním sčítáním lidu. K tomu lze přidat chambiali a churakhi v Chamba , mandeli v Mandi , himachali v Chamba a Kangra, kuluhi v Kullu a další. V roce 1901 byl celkový počet mluvčích 1 710 029.

Je třeba poznamenat, že dialekty se neustále mění, protože navzdory horám neexistuje úplná izolace od sousedů, takže východní jsou více ovlivněni Tibetem , ačkoli pahari jsou indoevropští , a to jsou různé rodiny .

V Pákistánu žijí rodilí mluvčí v Khyber Pakhtunkhwa (například v Abbottabadu ), v severní části pákistánského Paňdžábu  - a také v Azad Kašmíru .

V Uttarakhandu se tento jazyk hovorově nazývá stvoření Mavri (moje a vaše).

Stojí za zmínku, že v Indii mnoho lidí zvažovalo, zda je západní pahari v Himáčalpradéši variantou pandžábštiny, bylo to také v Pákistánu, pahari se někdy nazývá 'dhanni nebo jelumi a na některých místech mirpuri , a mluvčí pahari a pandžábštiny si navzájem rozumějí vzájemně..

Viz také

• Pahari (lidé)
• Pahari kresby

Poznámky

• Tento článek (sekce) obsahuje text převzatý (přeložený) z jedenáctého vydání Encyclopædia Britannica , které přešlo do veřejného vlastnictví .