| ruský projekt | |
|---|---|
| Žánr | sociální reklama |
| Scénárista | |
| Výrobce | |
| Skladatel | Vladimír Vladimirovič Davyděnko |
| Země | |
| Jazyk | ruština |
| Výroba | |
| Výkonný producent | Denis Evgenievich Evstigneev |
| Výrobce | |
| Operátor | |
| Studio | První kanál |
| Přenos | |
| Televizní kanál | Veřejnoprávní ruská televize |
| Formát videa | 4:3 |
"Ruský projekt" - série reklam , které jsou první sociální reklamou vytvořenou na území Ruska od zániku SSSR . Série se skládala ze dvou sezón a zahrnovala dvacet jedna videí v délce od 1 do 3 minut. Videa první sezóny byla uvedena na televizním kanálu ORT od 1. dubna 1995 do roku 1996, druhá - od roku 1996 do 1. března 1997.
Producent projektu - Konstantin Ernst ; režie - Denis Evstigneev ; scénárista - Pyotr Lutsik .
Krátká videa ukazovala výjevy ze života obyčejných ruských občanů s problémy typickými pro devadesátá léta , stejnými jako u skutečných Rusů . Byly prokázány takové jednoduché pocity jako přátelství, nezlomnost, vytrvalost, láska. Dotklo se problémů nedostatku peněz (video s dělníky továrny Goznak), války v Čečensku (video v BMP a zimní video s železničáři), alkoholismu (videa v nemocnici „To be pokračování“ a „Čas sbírat kameny“), spojení mezi generacemi (veterán v metru, trolejbus). Kromě jednotlivých videí také probíhala tzv. montáž, kde se promítaly rámečky znázorňující optimistické zakončení některých příběhů - návrat syna z armády, setkání astronautů v Moskvě, svatba po promoci, řidič vracející se domů a tak dále.
Maturitní ples v roce 1995 na střední škole. Po promoci se zamilovaný chlap ( N. Tatarenkov ) a dívka ( M. Anikanova ) procházejí v noci po městě a jsou svědky hádky mezi manželským párem ( A. Zbruev , A. Vertinskaya ), po které manžel kopne do svého manželka vystoupila z auta a naštvaně odjela. Dívka chce dát ženě klobouk vyhozený z auta, ale ona klobouk s úsměvem nasadí dívce na hlavu a odejde [1] .
Věřte siVideo je založeno na vzpomínkách Ally Pugacheva .
Kolem roku 1971 nebo 1972 . Aspirující zpěvačka Alla Pugacheva ( K. Orbakaite ) vystupuje na svém prvním sólovém koncertu a po jeho skončení se v zákulisí rozpláče. Impresário ( V. Dolinsky ) ji přesvědčuje, že se brzy stane slavnou, ale Alla tomu nevěří a křičí na svou dceru ( Nikita Presnyakov ), která zde pláče: „Krisko, buď zticha!“
Prudká změna plánu: začátek 90. let 20. století vystupuje na letní scéně mladý tým. Mezi diváky je již úspěšná Diva.
Závěrečná poznámka Ally Pugachevové: „Musíte věřit v sebe a všechno bude fungovat“ [2] .
Buď šťastný, PashkoChodbou prochází zaměstnanec Goznaku Pashka ( L. Kuravlyov ) [3] , píská si píseň. Věci dnes nejdou dobře - kvůli selhání ložiska bylo vytištěno pouze 18 miliard rublů, zatímco kolega „vydělal“ 170 miliard. Frustrovaný Pashka se chystá jít na hodiny sboru, ale po přemlouvání od svých kamarádů ( A. Vedenkin , V. Garkalin ) souhlasí, že půjde pít pivo [4] .
Bůh vám žehnejHorké léto. Dvě cestovatelky ( R. Marková , N. Mordjuková ) v oranžových vestách chodí po kolejích s perlíky, hlídají svůj stav a ucpávají vypadnuté berle . Hrdinka Mordyukova otevřeně projevuje nechuť ke své kolegyni, drsnými slovy probírá její osobní život a několikrát ji nazval bláznem. Druhý, který nevydrží horké počasí a urážky, omdlí, na což první ostře reaguje: „No tak, vstávej! Jsi v prdeli, nebo co? Proč tě potřebuji tak mrtvého? Vstávej!
Když přijde, žena začne plakat. Nakonec oba v objetí po všech zážitcích vytáhnou píseň „Kozák odešel do ciziny“ [5] .
Milujeme tě1995 Vůz metra typu A. Postarší muž ( Z. Gerdt ) stojí opřený o dveře auta a zamyšleně se dívá přes sklo do tmy tunelu - vzpomíná [6] .
Vzpomínka 1. 40. léta 20. století , stejný vůz metra, šťastné tváře cestujících, zní melodie vítězné písně „ Z Moskvy do Brestu “. Mladý voják o berlích a mladá žena ( K. Kachalina ) stojí u dveří a usmívají se na sebe. Hrdina se otočí ke dveřím, dýchne na sklo a prstem napíše: "Miluji tě 1945."
Vzpomínka 2. 1968 . Vůz metra typu D. Někdo čte literaturu . Kamera se zastaví na dívce, která sedí a pláče. Hlavním hrdinou je tentýž voják, nyní muž středního věku, který si navléká na ruku divadelní panenku a oslovuje dívku: „Neplač! Miluji tě!". A vlak v této době dorazí na stanici " Elektrozavodskaya ".
1995 znovu. Starší muž dál zírá do tmy tunelu. Náhle se na skle, zamlženém dechem, objeví slova, která kdysi napsal – „Miluji tě 1945“. Zvedne ruku a opraví „1945“ na „1995“.
Vzpomeňte si na své blízkéRudé náměstí . Příspěvek číslo 1 . Hlídač stojí nehybně ( A. Kravčenko ). Naproti němu, za plotem - dav diváků čekajících na odbíjející hodiny . Mezi davem je provinční vyhlížející žena, matka hlídky ( N. Usatova ). Hlasitě mu vypráví o vesnických zprávách, o počasí, o bramborách, říká, že mu přinesla marmeládu. Poté, když viděl, že syn nereaguje, hlasitě naříká: "Neslyší!". Jeden z opodál stojících ( I. Zolotovitsky ) se obrátí na hlídku: „Dimo, alespoň mávni rukou jeho matce!“. Tento hovor zvednou další lidé, včetně zahraničních turistů. Hlídka pláče - boj s touhou zamávat mámě se střetává s povinností hlídky - stát na místě. Dav skanduje: "Dimo, zamávej mámě!" Nakonec se Dima usměje a nejprve nesměle a pak bez váhání mávne rukou. Publikum tleská. Zazní odbíjející hodiny, což Dima přiměje znovu přijmout nehybnost [7] .
Stanovte si realistické cíleStudentka lékařského ústavu ( E. Stychkin ) prochází chodbou a přichází ke dveřím, kterými se ozývají ženské hlasy - studentky slaví něčí narozeniny a mluví o svých snech (mezi nimi N. Grishaeva , N. Antonova ). Za dveřmi v tuto chvíli student dává slova na rozloučenou bílé kryse jménem Sklifosovsky a hodí ji do místnosti. Při pohledu na krysu dívky s křikem utíkají a student hoduje na opuštěné hostině a chválí krysu za dobře odvedenou práci: "Pop, pop, Sklifosofsky! Zaslouženě..." [8] .
Toto je moje městoV ranním šeru jezdí po centrálních ulicích Moskvy absolutně prázdný trolejbus SVARZ - v 90. letech už byl stažen z tras. Starší řidič ( O. Efremov ) svědomitě oznamuje zastávku v prázdném salonu: "" Sivtsev vrazhek ", další je" Prechistenka "". Na další zastávce vystoupí z nedalekého vchodu dívka na kolečkových bruslích a aniž by nastoupila do trolejbusu, přidrží se deštníkem schodů na zadní stěně. Společně jezdí. Dívka se odpojí z trolejbusu poblíž Moskevské státní univerzity . Řidič, který takto dívku pravděpodobně vychoval již vícekrát, troubí, dívka mu mává zpět [9] .
Toto je moje zeměPohled z vesmíru: stanice " Mir " na pozadí Země . Dva kosmonauti ( N. Mikhalkov , V. Mashkov ) uvnitř stanice se dívají na Zemi skrz okénko a hrají si na „ město “. Země pod nimi pomalu proplouvá. Kosmonauti vyslovují jména ruských měst: "Moskva" - " Arkhangelsk " - " Kostanaj " - " Joškar-Ola ". Starší se zašklebil: „Kde to je? Něco, co takové město neznám!", Na což ho mladší ukazuje, kde se nachází („na pravém břehu Volhy , naproti Cheboksary ") a zmiňuje, že tam žije jeho bratr. Hra pokračuje: " Narym " - "Moskva". Starší znovu poznamená s úsměvem: "Moskva už byla!" a navrhuje variantu " Samara " . Mladší namítl: "Takže je to na C?", na což mu starší kosmonaut naznačil: "Ano, letíme nad Samarou," a dodává: "A v Samaře nejkrásnější dívky." Druhá odpoví: "Nejkrásnější dívky v Novgorodu ". „Ne, nejkrásnější dívky v Samaře! A zahrady – víte, jaké jsou zahrady v Samaře? A moje matka tam žije. Další pohled na Zemi z vesmíru. Z rádia je slyšet hlas: „První“! "První"! Toto je „Země“. Slyšíš mě? Proč bylo spojení přerušeno? Vítejte!" Starší odpovídá: „Toto je „První“. Jsme v pohodě. Pojďme začít“, poté hra pokračuje [10] ...
UspějemePole, kombajny sklízejí obilí. Blíží se bouřka. Řidič GAZu ( E. Sidikhin ), který jel pro obilí, se ptá obsluhy kombajnu ( N. Olyalin ), jestli ho můžeme před deštěm vyčistit. Obsluha kombajnu nejprve pochybuje, ale pak říká, že to možná odstraníme. Pak obsluha kombajnu dá řidiči zajíce , kterého málem rozdrtil kombajnem, a nabídne ho dceři řidiče. Řidič se vrací domů z pole. Na sedadle vedle něj tiše sedí zajíc, na panelu je připevněna fotografie jeho dcery. Řidič se trochu zamyslí a pak nahlas řekne kladně: "Ne, odstraníme to!" [11] .
MontážJe ukázán vývoj některých předchozích zápletek: usmívající se kosmonauti na oběžné dráze ( N. Mikhalkov , V. Maškov ), svatba bývalých školáků, hlídač, který se vrátil domů ( A. Kravčenko ) se setkává s matkou ( N. Usatova ), GAZ řidič ( E. Sidikhin ) přijede domů a předá zajíce své dceři, řidič trolejbusu ( O. Efremov ) se přívětivě usmívá, chytré ženy ( R. Markova , N. Mordyukova ) jezdí na vagónu a zpívají píseň, astronauti hlásit Zemi, že je vše v pořádku [12] .
Zima, pole, všechno je pokryto sněhem. Čtyři muži, mezi nimi řidič GAZ (E. Sidikhin) a operátor kombajnu ( N. Olyalin ), sedí poblíž budovy, která vypadá jako sušárna obilí, a diskutují, co dělat. Zřejmě na někoho dlouho čekali a při čekání předělali všechny možné případy. Zpoza kopce se vynoří pět sněžných skútrů. Radostní muži řídí vůz ZIL sněhem. Po předjetí sněžných skútrů auto se zrychlením skočí přes kopec, po kterém okamžitě spadne do sněhu. Jeden z mužů ( A Buldakov ) leze do závěje a žádá lidi na sněžných skútrech, aby pomohli kamion odtáhnout. Poslední záběr ukazuje moderní sněžné skútry vytahující prastarý ZIL ze závěje [13] .
Doma je lepšíKazachstán , step, zima. Je tu jurta, z rádia zní píseň "Samara-town" v podání Rosy Baglanové . Najednou sestupová kapsle spadne, jako zázrakem nezasáhne jurtu a svázané koně. Starší pastýř ( B. Beishenaliev ) se zbraní se jde podívat, co se stalo. Okénkem vidí astronauty. Pak ukazují jurtu dovnitř, astronauti sedí na čestném místě a jedí pilaf. Vedle majitele sedí elegantně oblečená dívka a malý chlapec. Majitel se ptá, zda na Měsíci byli astronauti , starší astronaut odpovídá, že ne. Stařík vypráví svůj příběh o nevydařené cestě do krajského centra a pokládá řečnickou otázku : „Je doma lépe?“. Astronauti s ním souhlasí: "Doma je vždy lépe." V tuto chvíli pátrací expedice objeví sestupovou kapsli [14] .
PokračováníNa parapetech ve staré nemocnici sedí staří pacienti ( O. Efremov , O. Tabakov , L. Durov , V. Kikabidze ). Hrdinové Tabakova a Durova se přou o to, jak správně používat vodku [15] . Hrdina Efremova zasahuje do rozhovoru a sdílí svůj ambivalentní postoj k vodce. Ráno, když umíráte a nemůžete se na „ni“ dívat, je jedno, co a jak pijete, takže musíte vypít všechno: „Musíš si to vzít a vypít. A zase dýcháš! Ty žiješ!". Na pozadí Efremova pronášejícího zjevení je pokřtěn Kikabidze, který během videa mlčí [16] .
Čas sbírat kamenyPacienti ( O. Efremov , O. Tabakov , L. Durov , V. Kikabidze ) nadále diskutují o kultuře pití alkoholu. Hrdinové Tabakova a Durova se stále hádají, ale teď o pivu. Hrdina Kikabidze je uražen tím, že není pozván k rozhovoru, a snaží se dokázat, že víno není horší: „Víno je vzduch, oheň a ženy!“. Při slovu o ženách se objeví lékařka ( G. Volchek ) , je na ní vidět, že je všechny dobře zná a jsou jí příjemné, ale pak nasadí přísný pohled a pošle „kluky“ z „třetí“. urologie“ na testy. Poslední snímek – „chlapci“ jsou odstraněni chodbou za bravurní hudby „Ride of the Valkyries “ od Richarda Wagnera [17] .
Mami, neplačManželský pár ( E. Safonová , A. Feklistov ) si přijíždí vyzvednout adoptovanou dceru z dětského domova . V kavárně , kam později zavolají, se dívka obrátí ke své pěstounce a v návalu vděčnosti jí daruje „zlatý“ prsten z drátu uložený na hrudi. Máma si ho nasadí na prst a rozpláče se. Dívka se slituje, matka dceru obejme a usměje se, načež otec obě obejme [18] .
VzpomínámeOpět starší muž ( Z. Gerdt ) v metru. Na stanici Puškinskaja vidí orchestr starších lidí hrát Loučení se Slovanem . Vzpomíná, jak během válečných let odcházel z nemocnice na frontu na tuto píseň a jak ho na rozloučenou dostihla mladá zdravotní sestra ( K. Kachalina ), která mu v nemocnici možná zachránila život [19] .
Uložit a uložitCestovatelky ( R. Markova , N. Mordyukova ) jdou po železnici z obchodu a diskutují o členech domácnosti, zejména hrdinka Rimma Markova lituje, že ji její přítel odradil od nákupu chalvy pro Fedora Andrejeviče. Záměrně ji povzbuzuje, říká, že sedláci se nepotřebují oddávat svým rozmarům, ale je třeba je bičovat řemenem nebo kopřivami. Projíždějící vlak s vojáky. Při pohledu na ně ženy okamžitě litují svých mužů. Je jasné, že mluvili o vnoučatech [20] .
Vrátím se, mamiVoják, bývalý strážce Kremlu ( A. Kravchenko ), bojuje v Čečensku a připravuje se na svou první bitvu. Velitel ( V. Gostyukhin ) ho povzbuzuje: "A ty křič, bude to jednodušší." Je dán povel: "Připravte se k útoku." Posádka BMP vstupuje do bitvy [21] .
MilujiKoncert skupiny DDT . Yuri Shevchuk hraje píseň Far, Far Away. Mezi diváky jsou hluchoněmí chlap a dívka, kteří si vyznávají lásku [22] .
Build-2Ukazuje se vývoj některých předchozích zápletek: rodiče jdou se svou adoptivní dcerou, muži jezdí na sněžných skútrech po poli, ženy-cestovatelky perou vnuka, bojovníci v BMP odpočívají po bitvě a bývalá kremelská hlídka se rozveseluje rekrut (jde o mladíka z úplně prvního spiknutí „Postarej se o lásku“ - N. Tatarenkov ), jsou v Moskvě slavnostně vítáni astronauti (hrdinu N. Mikhalkova potkává jeho manželka a dcera, v jejíž roli Hrály Nadya Mikhalkova a T. Mikhalkova ). Spolu s tím jsou zobrazeni i obyčejní lidé, kteří jdou po ulici [23] .
Zachyťte fráze z videí obsažených ve folklóru:
Parodie na „Ruský projekt“ byly uvedeny v televizních pořadech „ Gentleman Show “, „ Once a Week “ (v obou programech byly parodie vydány pod názvem „ Novorussian Project “) a „ Gorodok “ ( „ Ryze ruský projekt “) . Toto příjmení (vyslovováno s charakteristickou " novou ruskou " intonací) vstoupilo do folklóru, stejně jako jméno "Konstantin Yoprst", které se objevilo v parodii (narážka na Konstantina Ernsta ).