sny | |
---|---|
Sny _ | |
Žánr | drama , filmový almanach |
Výrobce | Akira Kurosawa |
Výrobce |
Hisao Kurosawa Mike Inoue |
scénárista _ |
Akira Kurosawa |
V hlavní roli _ |
Akira Terao |
Operátor |
Takao Saito Soji Ueda |
Skladatel | Shiničiro Ikebe |
výrobní designér | Muraki, Yoshiro |
Filmová společnost | Warner Bros. Akira Kurosawa USA |
Distributor | Warner Bros. |
Doba trvání | 120 min. |
Rozpočet | 12 milionů dolarů |
Poplatky | 2 miliony dolarů ( USA) |
Země | Japonsko – USA |
Jazyk | japonština a angličtina |
Rok | 1990 |
IMDb | ID 0100998 |
" Sny " ( japonsky 夢 yume ) , ( anglicky Dreams ) nebo " Sny Akiry Kurosawy " je film japonského režiséra Akiry Kurosawy . Skládá se z osmi povídek, které ovlivňují vztah člověka k vnějším světu, k životu a smrti: „Slunce svítí přes déšť“, „Zahrada broskví“, „Sněhová bouře“, „Tunel“, „Vrány“, „Hora Fuji“ v červené barvě“, „Plačící démon“, „Vesnice vodních mlýnů“. Film využívá počítačovou grafiku od ILM , která tehdy teprve přicházela do módy.
Film byl koncipován Kurosawou jako poslední. Natočil ho v osmdesáti letech. Po Snech však Kurosawa před svou smrtí natočil další dva filmy.
Promítání filmu zahájilo 43. filmový festival v Cannes v květnu 1990.
Podle staré japonské legendy, když padá kitsune no yomeiri („slepý déšť“), slaví kitsune svatbu. Malý chlapec, který i přes zákazy viděl jejich svatební průvod (ve filmu jsou vyobrazeni jako lidé v maskách), najde doma meč, který mu zanechal kitsune , aby svou vinu odčinil sebevražda. Odpuštění může získat pouze od samotných kitsune , kteří podle legendy žijí pod duhou. Chlapec, zavržený vlastní rodinou pro jeho vinu, jde lesem, vyjde na louku a vidí duhu, která se objevila na obloze po dešti.
Chlapec následuje podivnou dívku a setká se s duchy broskvoní ze zahrady, která stála na svahu a vykáceli jeho příbuzní. Chlapec pláče nad osudem zahrady a duchové se mu posmívají: podle jejich názoru prostě miluje jíst broskve. Proti tomu vehementně namítá: broskve si můžete koupit na trhu vždycky, ale broskvový sad si nekoupíte v květu. Pak se duchové rozhodnou, že ho nechají naposledy obdivovat jeho oblíbenou rozkvetlou zahradu. Na konci představení zázrak náhle zmizí a on vidí jen pařezy a osamělý mladý kvetoucí strom, který si spletl s dívkou.
Skupina horolezců jde sněhovou bouří do tábora. Jejich cesta je obtížná, síly docházejí, bloudí už déle než den. Postupně je bouře překonává, většina se rozhodne vzdát. A jen jeden horolezec trvá na nutnosti jít dál. Skupina se přesto rozhodne dát si pauzu. Ve vánici potká horolezce, který volal, aby se nevzdával, smrt v podobě ženy, která ho chce zahalit závojem. Horolezec nabude vědomí a snaží se probudit ostatní. Najednou vánice končí a ukazuje se, že tábor je pár kroků od nich.
Japonský důstojník se po kapitulaci Japonska vrací domů ze zajetí , cestou prochází ponurý tunel, který na jednom konci hlídá zlý pes (možná Cerberus ). U východu z tunelu ho začne pronásledovat jeho vojín, který mu zemřel v náručí a čeká doma na rodiče. Pak se ze tmy vynoří četa mrtvých vojáků, která hlásí, že „žádné ztráty nejsou“. Jejich tváře jsou natřeny bílou barvou. Důstojník cítí výčitky z toho, že jeho podřízení zemřeli a on žije, ale nemůže s tím nic dělat. Jeho vojáci stejně oddaně čekají na jeho rozkazy a on je posílá zpět do temnoty, odkud přišli.
" Wheatfield with Crows " je obraz Vincenta van Gogha . Japonský umělec se při pohledu na díla Van Gogha v muzeu nechá vtáhnout do jejich atmosféry a podniká virtuální cestu po místech a zápletkách obrazů, kde se setkává s jejich autorem. Van Gogh se ptá, proč to nefunguje? Není času nazbyt! Umělec se neúspěšně snaží držet krok s mistrem, který se nakonec objeví v podobě řítící se lokomotivy.
Nehoda v jaderné elektrárně (výbuchy všech jaderných reaktorů) v okolí hory Fudži. Hrůza a panika, všichni se snaží utéct, ačkoliv vědí, že není kam. Ve vzduchu jsou mraky plutonia-239 , stroncia-90 , cesia-137 a jeden z viníků říká, co ohrožují.
Muž potká jednorohého démona. Vypráví mu o mutacích, ke kterým dochází u rostlin, zvířat a dokonce i démonů v důsledku radioaktivity. Ukazuje také třírohé démony, kteří sice „byli důležitými lidmi v životě a nyní se snaží všechno ovládat“, ale kvůli svým rohům ( hříchům ) velmi trpí bolestí.
Mladý muž mluví se 103letým mužem ze zapadlé vesnice. V této vesnici nejsou žádné „výhody“ civilizace, ale starý muž přesvědčuje, že každý si užívá prosté radosti života a v důsledku toho žije dlouho. Poté odjíždí na veselý pohřeb své první lásky, která zemřela ve věku 99 let.
Kromě původní hudby používá Kurosawa (v poslední povídce a na závěrečných titulcích) hudbu z orchestrální suity M. M. Ippolitova-Ivanova „Kavkazské skici“ (1894).
Film získal protichůdné recenze, s 65% kritickým hodnocením Rotten Tomatoes z 26 recenzí. Hodnocení publika bylo 86 % [1] .
![]() | |
---|---|
V bibliografických katalozích |
Akiry Kurosawy | Filmy|
---|---|
|