Rezervovat správně

Kniha přímo v ruském království v polovině 17. století - aktivity v ruské církvi na redigování textů překladů liturgických knih ve 40.-60. letech 16. století. Nejdůležitější revize v textech (spolu s řadou dalších liturgických změn) byly oficiálně přijaty za cara Alexeje Michajloviče a moskevského patriarchy Nikona (odtud společný název „Nikon's book right“ [1] ). Nesouhlas s těmito změnami mezi částí církve sloužil jako jeden z důvodů schizmatu ruské církve . Na konci 17. století knihy napravo prakticky zanikly a od té doby byly liturgické knihy Moskevského patriarchátu přetištěny beze změn, dokonce si zachovaly své technické chyby [2] .

Pozadí

Od 9. století, od dob spisů Cyrila a Metoděje , se překládaly křesťanské liturgické a jiné knihy z řečtiny do staroslověnštiny ( církevní slovanština ). Knihy v řečtině i církevní slovanštině byly psány ručně. Samotné ručně psané řecké liturgické knihy měly nesrovnalosti. Neexistoval žádný centralizovaný a jednotný překlad do církevní slovanštiny; různí překladatelé překládali texty nezávisle na sobě.

Při přechodu od ručně psaných knih ke knihám tištěným v tiskárně se nesrovnalosti v knihách smazávají, některé texty mizí úplně a dochází ke sjednocování knih. K takovému sjednocení došlo mezi Řeky v 16. století, kdy začali tisknout své knihy v tiskárnách Benátek a dalších západních měst. U Rusů došlo ke sjednocení knih na počátku 17. století. Obě sjednocení probíhala nezávisle na sobě. Rusové v první polovině 17. století měli dvě tiskařská centra: jedno z nich bylo v Ruském království a druhé v Malé Rusi , která byla součástí Commonwealthu . Knihy tištěné v ruském státě se lišily od knih tištěných na Ukrajině.

Neustále se prováděly opravy textů překladů pravoslavné literatury; Oficiální status knihy přímo v ruském království určilo rozhodnutí Stoglavské katedrály z roku 1551, které zavazovalo každou novou knihu zkontrolovat proti provozuschopnému originálu a vadné knihy zabavit. [3]

Knihkupectví vpravo v Moskvě v 17. století

Ve stádiu knižního práva, které začalo po Době potíží s podporou patriarchy Filareta a pokračovalo za patriarchy Iosafa I. (1634-1640), byly za správné zdroje považovány pouze ruské rukopisy; za patriarchy Josefa (1642-1652), kdy úsilí písařů směřovalo k přípravě vydání úplného církevněslovanského textu překladu Bible , byla zjevná touha sladit slovanský překlad s řeckým textem, zatímco jihozápadní Ruské texty by mohly fungovat jako prostředník. [3]

Od druhé poloviny 17. století bylo rozhodnuto o úpravě knih pomocí novořeckých knih. Za tímto účelem byli za patriarchy Josefa v roce 1649 z Kyjeva pozváni kyjevští mniši pod vedením Epiphany Slavinetsky  , který znal řecký jazyk; přidal se k nim tlumočník Arsenij Grek . Práce spravshchika pokračovala bez přerušení pod patriarchou Nikonem . Základem lingvistických názorů okruhu písařů, kteří redigovali, byla orientace na řecký originál: přesvědčení, že církevněslovanský překlad řeckých textů má vyjadřovat stejné významy a pokud možno stejně jako originál. [čtyři]

V důsledku knižního práva se změnily názvy liturgických knih: Chasovnik se stal Knihou hodin , Oktay se stal Oktoich , Charta se stala Typikonem , Pokladnice se stala Trebnikem .

Kromě toho se změnily názvy: Compline → Compline ; Polyeleos → Polyeleos (řecky Πολυέλεος).

Knihy byly sjednoceny podle řeckých vzorů, proto i liturgická listina prošla změnou : některé modlitby byly vyloučeny a některé modlitby, které nebyly v předchozích obřadech, byly přidány. Například ke každodenní půlnoční bohoslužbě byly přidány dvě modlitby ; k Panikhidě byl přidán kánon .

Po reformě taková služba jako Sredny Povechernitsa zmizela .

Dvojité aleluja bylo nahrazeno dvojitým aleluja.

Creed

Stejně jako mnoho ručně psaných textů měl slovanský text Kréda rozpory. Osmý člen vyznání víry – „Καὶ εἰς τὸ Πνεῦμα τὸ Ἁγιον, τὸ κύριον, τὸ ζωοποιόν“ – v liturgických knihách přeložený různými způsoby: do slovanštiny 2. „a v Duchu svatém, pravém dárci života“ 3. „a v Duchu svatém, Pánu, pravém a dárci života“.

Tento rozpor si všimla stoglavská katedrála v roce 1551 : ve svých rozhodnutích v kapitole 9 určil, že „není moc“ používat obě slova „Pán“ a „pravda“ dohromady a „moc“ používat pouze jedno z jim:

Stejně tak věřím v jediného Boha, který existuje, a pravého a životodárného Ducha svatého, jinak je to hodně. Ale neťané mluví a v Duchu svatém pravého Pána, jinak to není moc, mluví jen buď Pán, nebo pravda. [5] [6]

Stoglavská katedrála nesjednotila: které z těch dvou slov by se mělo používat, ale pouze řekla, že dohromady by se měla obě slova používat „nic moc“ (tedy „neumně“) [7] . Na počátku 17. století, kdy začal hromadný tisk liturgických knih, bylo rozhodnutí stoglavské katedrály ignorováno a v knihách moskevského tisku byla stanovena možnost, včetně obou slov: „a v Duchu svatém pravý a životodárný Pane“, kterážto možnost je i nadále zachována u starých věřících .

Situaci změnilo knihkupectví vpravo. Moskevská katedrála z roku 1656 s odkazem na rozhodnutí katedrály Stoglavy ponechala pouze jedno slovo „Pán“ a novověrci (stoupenci poreformních obřadů) začali používat možnost: „a v Duchu svatém, Pane, život - dávání". Definice moskevské katedrály z roku 1656 na Vyznání víry byla publikována v knize „Tabulka“ [8] .

Ve sporu mezi starověrci a novými věřícími bylo obvinění ze strany starověrců, že noví věřící nevyznávají Ducha svatého jako pravého Pána.

Kromě toho moskevská katedrála z roku 1656 provedla změny ve vyznání víry ve srovnání s liturgickými knihami z první poloviny 17.

Řecký text - originál Text knih moskevského tisku první poloviny 17. století Text knih moskevského tisku 2. poloviny 17. století Změna
I҃C (Ἰησοῦς) I҃C (Ἰsusъ) I҃ AND S (Ἰ a sus) Změněn pravopis a výslovnost, viz níže.
γεννηθέντα, ού ποιηθέντα narozený, ne stvořený narozený, ne stvořený Odstraněno spojení a , které není v novořeckém originále
οὗ τῆς βασιλείας οὐκ ἔσται τέλος Jeho království nemá konce Jeho království nebude mít konce Přítomný čas je nahrazen budoucím v souladu s novořeckým originálem: ἔσται  - třetí osoba, jednotné číslo, budoucí čas od slovesa εἰμί (být)
καί σαρκωθέντα εκ πνεύματος 'αγίου καί μαρίας τής παρθένου καί ενανθρωπήσανταντανταν A vtělila se z Ducha svatého a Panna Maria se stala člověkem A vtělil se z Ducha svatého a Panny Marie a stal se člověkem Přidáno spojení a , což je v novořeckém originále καί
Καί αναστάντα τή τρίτη ημέρα κατά τάς Γραφάς A vzkříšeni třetího dne podle jejich Písem . A třetího dne vzkříšen podle Písma . Změněný případ: místní na dativní; v novořeckém originále je akuzativ τάς Γραφάς
τό κύριον, τό ζωοποιόν pravého a životodárného Pána životodárný Pán Byla odstraněna slova true a , viz vysvětlení výše
Προσδοκώ ανάστασιν νεκρών Čajové vzkříšení jsou mrtví m Čajová vzkříšení jsou mrtvá x Změna pádu: dativ na genitiv; v novořeckém originále je genitiv: νεκρών

Jméno Krista

V řečtině jméno Spasitele vypadá takto: Ἰησοῦς [ruský přepis: "Ježíš"], v řeckých liturgických knihách a na ikonách je toto jméno napsáno pod názvem : I҃C. Při přepisu Kristova jména do slovanštiny již od počátku nebyla jednotná výslovnost jména Spasitele. Například v Ostromirském evangeliu  - památce z poloviny 11. století se hláskování jména Spasitele nachází ve třech verzích od tří různých písařů: I҃С; II҃С; Isous. Poslední dvě hláskování naznačují, že jméno bylo vyslovováno jak „Ježíš“, tak „Ježíš“. V budoucnu se jméno Spasitele ve velké většině slovanských knih psalo pod názvem: I҃С. Pravopis je extrémně vzácný: II҃С [9] do začátku 16. století - Gennadievskaya Bible [10] .

Od konce 16. století byla výslovnost Spasitele - „Isus“ upravena z Ostrohské bible v Moskvě (v Ostrogské bibli je jméno Joshua napsáno - „I'suєs“. [11] ), a hláskování Ježíš Kristus je I҃C X҃C. Základem nového pravopisu a nové výslovnosti v knižním právu byla Plemenná kniha Petra Mohyly , vydaná roku 1646 v Kyjevě. V něm je napsáno jméno Spasitele - I҃IS, které zní: "Ježíš." [12]

Po reformě byl I҃C, čtený jako „Ježíš“, zafixován mezi staré věřící; a v post-reformovaných knihách I҃IS, vyslovováno jako „Ježíš“. V ikonografii se zachoval pravopis I҃С.

Rozdíl v pravopisu jména a výslovnosti Spasitele vedl k chybným vzájemným obviňováním a anathemám ze strany jednotlivých představitelů jak novověrců, tak starověrců.

Cherubic Hymn

V důsledku knižního práva došlo ke změně slovanského textu cherubského hymnu :

Řecký text - originál Text knih moskevského tisku první poloviny 17. století Text knih moskevského tisku 2. poloviny 17. století Změna
Οἱ τὰ χερουβεὶμ μvent εικονίζοντες τῇ ζωποιῷ τριάδι τὸν τρισάγιον προσᾴδοντα μ μmiy μεθα μ μres μεθα μmilθα μεθα μ μmimy

_ _ _ _ _ Ἀλληλούϊα.

Dokonce i cherubíni tajně tvoří a přinášejí životodárné Trojici Trisagionární píseň , nyní odmítáme veškerý světský smutek .

Stejně jako král všech je chinmi neviditelně obdarován anděly. Aleluja, aleluja, aleluja.

I cherubíni tajně tvořící a životodárná Trojice hučí hymnus Trisagion , odložme nyní veškerou světskou péči .

Jako bychom zvedli krále všech , andělsky neviditelně dorinosima chinmi . Aleluja, aleluja, aleluja.

A) "προσ-ᾴδω" - zvládnout píseň, přeloženo jako "přivést" k "bručení";

C) „ἀπο-τίθημι“ – odložit, schovat, přeloženo jako „odmítnout“ až „odložit“;

C) "μέριμνα" - 1) péče, úzkost, smutek 2) myšlenka, nálada, názor, v překladu "smutek" až "starost";

D) přidaná částice "ano"

E) „ὑποδεξόμενοι“ přeloženo jako „zvyšovat“ na „zvyšovat“

F) „δορυφορούμενον“ přeloženo jako „dar“ k „dorinošimě“.

Ježíšova modlitba

V letech 1666-67 byla do Moskvy svolána Velká moskevská katedrála k soudu s patriarchou Nikonem . Jedním z jednání koncilu bylo také schválení nových obřadů a anathematizace vyznavačů starých obřadů za neposlušnost církvi. Koncilní výklad říká, že každý si musí v kostelech i doma přečíst „pradávnou modlitbu“ ( Ježíšova modlitba ) ve verzi blíže publikánské modlitbě schválené Ježíšem Kristem :

Pane Ježíši Kriste, náš Bože, smiluj se nad námi, amen.

Volba:

Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nad námi, amen

 - byl uznán jako vadný, protože v první verzi je Kristus Bůh a ve druhé verzi je Kristus pouze Syn Boží; to znamená, že ti, kdo použili druhou možnost, ale nepoužili první, údajně věřili, jako kacíř Arius  - argument, který kdysi používal Barlaam v polemice s Řehořem Palamou a odporující použití zasvěcovací modlitby a Akatist k Ježíši v obřadu ruské pravoslavné církve a texty Ježíšovy modlitby konstantinopolského patriarchátu.

Všichni odpůrci výše uvedeného výkladu podle Velké moskevské katedrály budou vzdorovat Bohu, stanou se jako heretici, a proto zdědí anathemu a prokletí ekumenických koncilů, a při druhém příchodu budou odsouzeni Ježíšem Kristem.

Modlitba Efréma Syrského

Text modlitby Efréma Syrského prošel změnou . Jestliže v tištěných knihách první poloviny 17. století nebyla tato modlitba sjednocena a mezi starověrci existuje ve dvou podobách, pak byla v důsledku toho vyvinuta jednotná verze vpravo.

Řecký text - originál Text knihy hodin (1652) Textová charta "Church's Eye" (1633) Text knih moskevského tisku 2. poloviny 17. století Změna knih druhé poloviny 17. století ve srovnání s knihami první poloviny 17. století
A) Κύριε καὶ Δέσποτα τῆς ζωῆς μου,

C ) πνεῦμα ἀργίας, περιεργίας, φιλαρχίας, καὶ ἀργολογίας

C) μή μοι δῷς.

D) Πνεῦμα δὲ σωφροσύνης , ταπεινοφροσύνης

E) ναί, κύριε βασιλεῦ, Δώρησαι μοι τοῦ ὁρᾶν τὰ ἐμὰ πταίσματα, καὶ κατ ἰἰἰace ἰἰἰ ἰἰἰace α ἰἰἰ ἰἰἰlace α ἰἰἰ ἰἰἰace α, ἰἰ A, ἰἰ A, ἰἰ A, ἰἰἰἰἰἰ . Ἀμήν.

A) Pane a Mistře , můj žaludek je mu ,

C ) duch sklíčenosti, zanedbávání, lásky k penězům a planých řečí

C) zbav se mě.

D) Dej mně, svému služebníku, ducha čistoty, pokory , trpělivosti a lásky.

E) Ano, Pane králi, dej mi vidět své hříchy a nesuď mého bratra, neboť jsi požehnaný navěky, amen.

A) Pane a Mistře , mé břicho je moje ,

C ) duch sklíčenosti a zanedbávání, plané řeči a marnivost, láska k penězům a arogance

C) zbav se mě .

D) Duchu čistoty, pokory , trpělivosti a lásky dej mi, Svého služebníku.

E) Ano, Pane králi, dej mi vidět své hříchy a nesuď mého bratra, neboť jsi požehnaný navěky, amen.

A) Pane a Mistr mého života a mého života ,

C ) duch lenosti, sklíčenosti, chtíče a planých řečí

C) nedávejte mi.

D) Dej mně, svému služebníku, ducha čistoty, pokory , trpělivosti a lásky.

E) Ano, Pane, králi, dej mi, abych viděl své hříchy a nesuď mého bratra, neboť jsi požehnaný na věky věků . Amen.

A) dativní pád je nahrazen pádem genitivem, v novořeckém originále pádem genitivem.

C) Zbývají 4 slova: "ἀργία" - nečinnost; "περι-εργία" - zbytečná práce (v novém textu přeloženo jako "sklíčenost"); "φιλ-αρχία" - arogance; "ἀργο-λογία" - plané řeči

C) „zbav mě“ se nahrazuje výrazem „nedej mi“, což je bližší textu novořeckého originálu

D) „pokora“ se nahrazuje výrazem „pokora mysli“; v novořeckém originále - "ταπεινο-φροσύνη" [13]

E) doplněno „věky“, které se blíží textu novořeckého originálu

Jména

Jména svatých, která jsou v textech, také spadala pod knihu vpravo. Při provádění „knižního práva“ se za vzor bral pravopis jmen obsažených v řeckých liturgických knihách; proto opravili samohlásky a souhlásky, přidali druhé souhlásky, změnili přízvuk v souladu s řeckou gramatikou, zavedli jako řecké pravidlo čtení v cizích (řeckých) slovech spojení „γκ“, „γγ“, „γχ“ jako "nk", "ng", "nh". Since exclusively these names called Russian people under holy baptism, there was a change in many names: ISUS → Jesus ( ) , Ко́ндрат → Кодра́т (Κοδράτος), Сава́тий → Савва́тий (Σαββάτιος), Кирия́к → Кириа́к (Κυριάκος), Киприя́н → Киприа́н ( Κυπριανὸς), Ерофи́й → Иерофе́й (Ἰερόθεος), Ия́ков → Иа́ков (Ἰακώβ), Козма́ → Косма́ (Κοσµᾶ) , Параско́вия → Параске́ва (Παρασκευή), Логи́н → Лонги́н (Λογγῖνος), Иоси́я → Оси́я (Ωσηέ) Домиа́н → Дамиа́н (Δαμιανός) , Садо́ф → Садо́к (Σαδὼκ), Иларио́н → Илларио́н (Ἱλαρίων), Неони́ла → Неони́ла → Неони́ла → Неони́ла → Неони́ла → Неони́ла → Неони́ла → Неони́ла → Неони́ла → Неони́ла → Неони́вла → Неони́вΗΗ ный падеж), Амбро́сий → Амвро́сий (Ἀμβρόσιος), Пота́пий → ​​​​Пата́пий (Παταπίος), Внифа́нтий → Вонифа́тий (Βονιφατίος), Иулияни́я → Иулиани́я (Ἰουλιανῆ), Анаста́сия → Анастаси́я (Ἀναστασία), Силиве́стр → Сильве́стр (Σιλβέστρος), Феопе́нт → Феопе́мт ( Θεοπέμπτος), Домники́я → Домни́кия (Δομνίκη), Полие́кт → Полие́вкт (Πολυεύκτος), Доментиа́н → Дометиа́н (Δομετιανός), Агафагге́л → Агафанге́л (Ἀγαθαγγέλος), Вику́ла → Вуко́л (Βουκόλος), Харла́мпий → ​​​​Харала́мпий (Χαραλάμπους), Мартимия́н → Мартиниа́н (Μαρτινιανός ), Кири́л → Кири́лл (Κύριλλος), Перфи́рий → Порфи́рий (Πορφύριος), Касия́н → Кассиа́н (Κασσιανός), Евдоксе́я → Евдокси́я (Ἐυδοξία), Капито́н → Капи́тон (Καπίτων), Ану́рий → Иануа́рий (᾿Ιαννουάριος), Артемо́н → Арте́мон (Ἀρτέμον ), Пафно́тий → Пафну́тий (Παφνουτίος), Патреке́й → Патрики́й (Πατρικίος), Фалеле́й → Фалале́й (Θαλλέλαιος), Иереми́й → Ерми́й (Ἐρμεῖος), Усти́н → Иусти́н (Ἰουστίνος), Лукия́н → Лукиллиа́н (Λουκιλλιανός), Агрипи́на → Агриппи́на (Ἀγριππίνη) , Sisoi → Sisoi (Σισώης) , Пагкра́тий → Панкра́тий (Πανκράτιος), Ули́та → Иули́та (Ἰουλίττα), Анфиноген → Афиноге́н (Ἀθηνογένης), Емелия́н → Емелиа́н (Ἀιμιλιανός), Алимпия́да → Олимпиа́да (Ὀλυμπιάδα), Пантеле́ймон → Пантелеи́мон (Παντελεήμων), Никоно́р → Накано́р (Νικάνορος), Иса́кий → Исаа́кий (Ἰσαακίος), Долма́т → Далма́т (Δαλμάτος), Евдоке́я → Евдоки́я (Ἐὐδοκία), Еу́пл → Е́впл (Ἐὔπλος), Миро́н → Ми́рон (Μύρον), Самои́л → Самуи́л (Σαμουήλ), Агафо́ник → Агафони́к (Ἀγαθονίκος), Андрея́н → Andrian (Ἀδριανός).

Vztah ke knižním právům

Knihkupectví napravo prošlo anathemami proti každému, kdo byl pokřtěn dvěma prsty , moskevská katedrála z roku 1656 a velká moskevská katedrála , a bylo provedeno násilím: knihy starého tisku byly odebrány a spáleny. Do nově vydaných knih (v Hodinách a žaltářích ) navíc hned na jejich začátek vložili učení, že tříprstok je prastarou tradicí svatých apoštolů a svatých otců a dvouprst je podepisování schizmatiků a napodobování arménských heretiků. [14] [15] [16] [17] Proto ji starověrci zavrhli. Staří věřící udržují bohoslužby podle knih přednikonského tisku.

Jestliže od druhé poloviny 17. století považovali hierarchové ruské místní církve knihy vytištěné před Nikonem za schizmatické a heretické, pak od konce 18. století, od vzniku Edinoverie , bylo povoleno je používat v farnosti stejné víry jako blahosklonnost ke starověrcům. Po odstranění anathemas Místní radou Ruské pravoslavné církve v roce 1971 jsou knihy vytištěné před Nikonem v Ruské pravoslavné církvi považovány za spásné a rovnocenné s knihami vytištěnými po knižním právu.

Viz také

Poznámky

  1. Arcikněz Georgij Krylov . "Knihy na pravé straně 17. století" . Získáno 12. února 2017. Archivováno z originálu 13. února 2017.
  2. kněz Michail Želtov . Vpravo 2. patro. 17. století / Uctívání ruské církve, X-XX století. Archivováno 26. srpna 2014 na Wayback Machine
  3. 1 2 Hlavní fáze knihy vpravo . Datum přístupu: 20. srpna 2014. Archivováno z originálu 14. ledna 2014.
  4. 4.4.2. Filologická činnost písařů okruhu Epiphanius Slavinetsky . Získáno 22. srpna 2014. Archivováno z originálu dne 26. srpna 2014.
  5. Stoglav.  - Kazaň: Tiskárna zemské rady, 1862, s. 94.
  6. Stoglav: Usnesení o tom, jak hodné služby Boží knězi a jáhnovi sloužit. . Získáno 20. srpna 2014. Archivováno z originálu 26. července 2014.
  7. Djačenkův úplný církevněslovanský slovník . Archivováno 17. srpna 2014 na Wayback Machine
  8. List „Tablet“ ѿm҃i (str. 479) . Získáno 4. července 2021. Archivováno z originálu dne 13. srpna 2021.
  9. Stihirar, listina, písemná. 1303 Oficiální stránky Trinity-Sergius Lavra . Datum přístupu: 29. prosince 2013. Archivováno z originálu 18. července 2013.
  10. Ruská Bible, díl 7 List 7, koncepce 2 . Získáno 29. prosince 2013. Archivováno z originálu 30. prosince 2013.
  11. Ostrohská bible . Datum přístupu: 29. prosince 2013. Archivováno z originálu 16. března 2013.
  12. Pokladnice Petra Hrobu . Archivováno 30. prosince 2013 na Wayback Machine
  13. Symfonie slovníkových forem . Datum přístupu: 29. prosince 2013. Archivováno z originálu 31. prosince 2013.
  14. Žaltář se vzkříšením 1669 list ҕ҃ . Datum přístupu: 31. prosince 2013. Archivováno z originálu 1. ledna 2014.
  15. Kniha hodin 1783 list d҃ . Datum přístupu: 30. prosince 2013. Archivováno z originálu 30. prosince 2013.
  16. Žaltář 1703 list e҃ . Datum přístupu: 30. prosince 2013. Archivováno z originálu 30. prosince 2013.
  17. Žaltář 1795 list ҕ҃ . Datum přístupu: 30. prosince 2013. Archivováno z originálu 31. prosince 2013.

Literatura

Odkazy