Tashlich je židovský očistný novoroční obřad, jehož název je vypůjčen z biblického citátu Micheáš. 7:18-20 . Podle rčení „ A uvrhneš (ותשליך) do mořských propastí všechny jejich hříchy “ [1] slaví v den Nového roku ( Roš ha-šana podle židovského kalendáře ) odpoledne na břehu řeky čtením naznačeného úryvku z Micheáše a dalších kajícných modliteb se zároveň do vody vhazují drobky chleba pro ryby. Modlitby a hymny vztahující se k tashlich jsou uvedeny v Siddur . Protože ani talmud , ani gaoneská literatura a rané rabínské autority neříkají nic o tashlikha, musíme si myslet, že tento rituál byl zaveden později - německými Židy ne dříve než ve 14. století. Ortodoxní Židé ji praktikují dodnes . [2]
První přímá zmínka o tashlich se nachází u Jacoba Mellna († 1427 [3] ), který s odkazem na jednu midrašskou hagadu ze Sefer-ha-Yashar považuje tento obřad za vzpomínku na „Akeda“ ( oběť Izáka ): když se Abraham chystal obětovat Izáka Bohu , Satan se mu postavil do cesty a vzal podobu hlubokého proudu. Abraham a Izák se ponořili do vody a začali prosit Boha o pomoc; proud je pryč. [2]
Melln považoval za nepřijatelné házet drobky do řeky o sabatu . Proto, když den Roš ha-šana připadl na sobotu, byl tashlich přenesen na další den [2] .
Isaiah Horowitz [4] (asi 1555-1630) poukázal na důležitost ryb v tomto obřadu : sloužila jako připomínka jeho osudu a podněcovala k pokání, podle slov Coheleta : „ Jako ryba chycená v osudná síť “ ( Ekk. 9:12 ); protože ryba nemá obočí a její oči jsou vždy otevřené, symbolizovala stále bdělého Strážce Izraele. [2]
Moses Isserles (XVI. století) podal následující vysvětlení [5] : hlubiny moře viděly počátek stvoření světa ; proto se docela slušelo na Nový rok - výročí stvoření světa - hodit chleba do vody [2] .
Kabalistický zvyk natřásat konce oděvu během obřadu, údajně proto, aby se shodil „ kelippot “ (hebr. „skořápky“, tedy lpění démoni zla), podnítil mnoho racionalistických Židů, aby se vzbouřili proti ritu tashlich, protože v obyčejných lidech vyvolala představu možnosti skutečného setřásání hříchů do vody, která je unáší svým průběhem. Zvláště se bouřili proti tashlich - jako proti pohanskému obřadu - maskilim (hebr. "osvícený", "osvícený"). [2]
Nejlepší satiru na Tashlich napsal Isaac Erter ve svém Ha-Zofeh le-Bet Israel (64-80, Vídeň, 1864) [2] .