Turksib

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 7. dubna 2022; kontroly vyžadují 12 úprav .
Turksib
obecná informace
Země
Koncové stanice Arys 1 [d]
Novosibirsk-Mohan
Technické údaje
délka
  • Najeto 2375 km
Šířka stopy Ruské měřidlo
Linková mapa
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Turksib (Turkestan-Siberian Railway)  je železnice ze Sibiře do Střední Asie . Byl postaven v letech 1927-1930 a stal se jedním z hlavních stavebních projektů prvního pětiletého plánu SSSR.

Pozadí

Myšlenka na vybudování železnice pro spojení Turkestánu a Sibiře vznikla již v roce 1886. Dne 15. října 1896 rozhodla městská duma města Verny (od roku 1921 Alma-Ata ) o vytvoření komise, která měla určit přínosy stavby trati. Komise potvrdila proveditelnost stavby. Předpokládalo se, že linie posílí vojenskou přítomnost Ruska v oblasti sousedící s Čching Čínou a také výrazně zjednoduší vývoz bavlny z Turkestánu na Sibiř a zpětné dodávky levného sibiřského obilí a dalšího zboží do regionu.

V roce 1906 se Meziministerský výbor rozhodl přidělit peníze na výstavbu trati Barnaul  – Semipalatinsk  – Verny (nyní Alma-Ata ) – Lugovaya  – Arys . V roce 1907 byly provedeny průzkumy na zemi. Na jihu, od stanice Arys k řece Ili , prováděla průzkumné práce skupina inženýra Golembiovského, na severu ze Semipalatinska skupina inženýra Glezera.

Speciální skupina vedená inženýrem Struvem prováděla statistické a ekonomické studie v této oblasti, což se odrazilo v práci komise pro studium turkestansko-sibiřské silniční oblasti v roce 1909. Ve stejných letech bylo pod vedením inženýra Adrianova prozkoumáno několik variant spojovacích tratí z Transsibiřské magistrály do Semipalatinska.

Altajská železnice z Novonikolajevska do Semipalatinska byla uvedena do dočasného provozu 21. října 1915 a do trvalého provozu v roce 1917, na vrcholu první světové války . Ve stejné době se na jihu stavěla Semirechenská železnice ze stanice Arys do Verny . Události říjnové revoluce zastavily jeho stavbu na stanici Burnoye . A teprve v roce 1921 přišla železniční trať do Aulie-Ata (nyní Taraz ).

Během občanské války byly železnice Sibiře a Severního Semirechie pod kontrolou ruské armády a rozhodnutím vrchního velitele v roce 1918 byla trať Novonikolajevsk  - Semipalatinsk prodloužena do Sergiopolu (nyní Ajagoz ). Do roku 1919 bylo položeno 140 kilometrů trati. Z neznámého důvodu byla tato silnice ihned po ústupu ruské armády rozebrána.

Výstavba Turksibu

Turksib se stal jedním z nejznámějších stavebních projektů prvního pětiletého plánu v SSSR . Rozhodnutí o výstavbě Turksibu padlo na zasedání Rady práce a obrany SSSR 3. prosince 1926. Vedoucím stavby Turksibu byl V. S. Šatov , který do Ruska dorazil v roce 1918 [1] .

1445 kilometrů železniční tratě muselo vést přes horské řeky, skalnaté hřebeny, horké písky. Přípravy na stavbu začaly v dubnu 1927. Položení prvního spojnice trasy ze stanice Semipalatinsk se uskutečnilo 15. září 1927 z druhého konce stanice Lugovaya - 19. listopadu. Podle kazašského zvyku vyjela první lokomotiva z Lugovaya na novou trať speciálně vybudovaným obloukem, symbolizujícím jurtu , kterou se vozí novorozenec. Na jedné straně oblouku bylo napsáno "Turkestan", na druhé - "Sibiř". Na lokomotivě se třepotal kumach s heslem "Dej Sibiř!"

Do května 1929 bylo postaveno 562 km tratí na severu a 350 km na jihu. Silnice byla ještě ve výstavbě, ale už po ní jezdily vlaky. 10. května 1929 jel první pravidelný osobní vlak ze Semipalatinska do Sergiopolu (Ayaguz).

O stavbě Turkestánsko-sibiřské železnice a její roli ve vývoji Semirechye v roce 1929 natočil režisér V. A. Turin dokumentární film „ Ocelová cesta (Turksib) “.

Budovu Turksibské správy ve stylu konstruktivismu v roce 1929 navrhli architekti M. Ya.Ginzburg a I. F. Milinis .

Objev Turksibu

Poklona Turksibu se ve skutečnosti odehrála 21. dubna 1930.

„Stříbrná“ berla na železničním uzlu ve stanici Ogyz-Korgan, při této příležitosti přejmenovaném na Aina-Bulak („Zrcadlový proud“), byla zatlučena ve 12 hodin 28. dubna 1930, 8 měsíců před plánovaným termínem. Po úvodním shromáždění byl na stanici Aina-Bulak položen Leninův pomník .

25. dubna byl po celé magistrále spuštěn první pracovní vlak, vlak řídil bývalý pastýř Koshkinbaev, první strojník.

První vlak se staviteli trasy vedl parní lokomotivu E -1441 po Turksibu . Na památku pracovního výkonu sovětského lidu byla tato parní lokomotiva v roce 1974 instalována na čestném parkovišti v hlavním městě kazašské SSR, městě Alma-Ata . Koncem 90. let však byla relikvie prodána do Číny jako kovový šrot .

Vernisáže se zúčastnili korespondenti z celé republiky, mezi nimi Ilja Ilf a Evgeny Petrov , B. Pilnyak , L. Martynov a další. Událost se odráží nejen v jejich publicistických reportážích, ale i v umělecké tvorbě [2] . V dětském časopise " Ježek " byla publikována báseň Alexandra Vvedenského "Turksib" [3] .

Ocenění

Rozhodnutím Ústředního výkonného výboru a Rady lidových komisařů SSSR bylo dne 19. dubna 1930 rozhodnuto udělit celému stavebnímu týmu dělnických a ženijních sil Turksibu a osobně vyznamenat řádem následující osoby rudého praporu práce :

  1. Šatov, Vladimir Sergejevič  - vedoucí budovy.
  2. Balgaev - senior pracovní způsob.
  3. Shermergori, Dirk Timofeevich - inženýr.
  4. Perelman, Lev Moiseevich - pom. správce budovy.
  5. Bublikov, Ivan Osipovič - vedoucí pokládkových měst.
  6. Gnusarev, Alexander Ivanovič - vedoucí pokládacích měst.
  7. Lodkin, Lazar - dělník mostu Karatal.
  8. Boriskin, Nikolai - montér kompresorů.
  9. Mazhenov, Achmetzhan  - pracovní zakladač-piper.
  10. Bizyukin, Dmitrij Dmitrievich - inženýr.

Podpis

Předseda celoruského ústředního výkonného výboru

M. Kalinin

Zástupce Předseda Rady lidových komisařů RSFSR

A. Ležava

Tajemník Všeruského ústředního výkonného výboru

A. Kiselev

Operace Turksib

V prvních letech existence Turksibu se nákladní doprava na něm každých pět let zdvojnásobila. To bylo způsobeno velkým nákladním provozem vytvořeným závodem Ural-Kuzněck.

Ale brzy Turksib přestal zvládat dopravu, což způsobilo potíže pro rozvoj ekonomiky regionu. Během Velké vlastenecké války klesla nákladní doprava Turksibu.

V roce 1958 byla Turkestánsko-sibiřská železnice sloučena s Karagandskou železnicí a vytvořila Kazašskou železnici .

V roce 1960 byla otevřena pobočka ze stanice Aktogay na sovětsko-čínskou hranici - stanice Družba (Dostyk) .

V roce 1971 byla železnice Alma-Ata oddělena od kazašské silnice  - nástupce Turksibu, který existoval až do roku 1996, kdy byly všechny železnice nezávislého Kazachstánu sloučeny do Republikánského státního podniku "Kazachstan Railway" (" Kazachstan Temir Zholy ") . .

Hodnota Turksibu začala klesat již v 50. letech 20. století výstavbou hlavního průchodu Magnitogorsk - Tselinograd během rozvoje panenských území , kam byly přesměrovány hlavní toky nákladu. Později byly vybudovány dvoukolejné elektrifikované tratě z Tselinogradu na jih od Kazašské SSR (stanice Chu) a na východ do stanice Pavlodar, načež jednokolejný neelektrifikovaný Turksib definitivně ztratil svůj význam.

Po rozpadu SSSR prošel bývalý Turksib krizí úplně. Obrat nákladu z Ruska do Kazachstánu se výrazně snížil a na území Altaj nikdy nebyl velký. Část stanic bývalého Turksibu byla zakonzervována a později uzavřena. Rok od roku klesala i osobní doprava. Vstupem Ruska a Kazachstánu do Celní unie EAC začíná bývalý Turksib ožívat. Obrat roste. Mezi Sibiří a státy Střední Asie jsou uvedeny do oběhu nové osobní vlaky.

Města a obce Turksibu

Novosibirsk-Glavny , Razezd Inya (Novosibirsk), Sower ( Akademgorodok ), Berdsk , Iskitim , Čerepanovo , Střední Sibiř , Novoaltaysk , Barnaul , Aleysk , Rubtsovsk , Lokot ( gr. ) , Aul , Semey , Aktoykyagskaya station , Matai , Ushtobe , Koksu , Ainabulak , Sary-Ozek , Kapchagai , Alma-Ata , Uzun-Agach , Berlik-1, Chu , Lugovoi , Dzhambul, Burnoe, Chimkent, Arys-1, Taškent .

Stanice Turksibu

V kultuře

Na pozadí dokončení výstavby Turksibu se odehrávají události třetí části románu „Zlaté tele“ od Ilji Ilfa a Evgeny Petrova .

Galerie

Poznámky

  1. ↑ Kladivo A. Moje století je dvacáté. Způsoby a setkání. — M.: Progress , 1988. — S. 94.
  2. ↑ Vladimír Abarinov. Dobrodružství Američanky v SSSR a v románu Zlaté tele . // Radio Liberty (21. února 2022). Získáno 21. února 2022. Archivováno z originálu 21. února 2022.
  3. ↑ Ježek  // Vtipné obrázky . - 1981. - č. 3 . - S. 2 . Archivováno z originálu 21. února 2022.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
V bibliografických katalozích
 Turksib
hlavní linie Novosibirsk-Mohan Novosibirsk-Južnyj Křižovatka Inya sibiřský Rozsévač Berdsk Iskitim Linevo Čerepanovo Bezmenovo Červený bojovník Usť-Talmenská Střední Sibiř Síran jezera Tsaplino svrhl Altaj Barnaul Kalmanka Topchikha Alejská Shipunovo Khlopunovo Spěch Na sklizeň zima Mamontovo Rubtsovsk Loket (hranice Rusko – Kazachstán ) Aul Obg bod č. 41 Bel-Agach Dusaken Rodiny Míč Ayagoz Tansyk Aktogay rzd. #33 Karakum Kokshalpin Karatas Akbalyk Arganáty Sarykurak Keregetas Lepsy Zhazkazakh Bereke matai Ush-Tobe Kormidelník Ainabulak Sary-Ozek dos Balgaly Tara Malajsary Plachty Zholaman Dala o.p. Arkharly Altyndala Koskudyk Kulantobe Bokter Kapchagai Ili Zhetygen rzd. Kairat Bayserke Jety-Su Medeu ( Alma-Ata-2 <<) Alma-Ata-1 Boraldai Aksenger Uzynagash Kurkuduk Zhingildy Kazybek-bek Saz Kopa Chilbastau Kzyltan Otar Kulzhabasy Kurdai Shynyrau Anrahay Kráska Kulakshino Ala-Aigir Shokpar Baiseshek Espe Kok-tobe Kemer Berlik-1 Shu Lugovoj Taraz Shymkent Arys 1 Taldykuduk Kábul-Sai Aktas Shagyr Montai-tash Chanak Chengeldy Gilga 3321 km Darbaza Najeto 3333 km Sary-Agach (hranice Kazachstán - Uzbekistán ) Najeto 3344 km Najeto 3346 km Najeto 3348 km Keles Chukursay Jami Najeto 3362 km Salar Taškent


Linie Moyynty-Aktogay Moiynty Buyrek Sarykum Kokdombak Balcháš 1 Balcháš 2 Orta Deresin Tokyrau Akžajdak Ashchyozek Tagynkar Sayak Sholkyzyl Zhaksybulak prenodes Aktogay


Linka Aktogay-Dostyk Aktogay Aktogay-Vostochny rzd. #2 Sarykum rzd. #5 Saikan rzd. #8 Beskol o.p. 158 km Jaipak Akshi o.p. 205 km Koktuma rzd. #16 Zhalanashkol rzd. #19 Dostyk (hranice Kazachstán – Čína ) Alashankou


Linka Zhetygen-Altynkol Zhetygen Kurozek Ekpindi Zharsu Zhiniskes Shelek Nurly Ortakudyk Sharyn Taskaraçu Aidarly Kerimagash Kundyzdy Celkem Altynkol (hranice Kazachstán – Čína ) Khorgos