Theodosius II. (konstantinopolský patriarcha)

Patriarcha Theodosius II
řecký Θεοδόσιος Β΄
228. arcibiskup Konstantinopole – Nového Říma a ekumenický patriarcha
22. dubna 1769 – 27. listopadu 1773
Kostel Konstantinopolská pravoslavná církev
Předchůdce Meletius II
Nástupce Sophronius II
Metropolita Soluňský
1767 - 1769
Předchůdce Neofyt I
Nástupce Damašek II
Metropolita Ieris a Svyatogorsk
1755 - 1761
Předchůdce Štěpáne
Nástupce Jacobe
Narození
Smrt 1785
Biskupské svěcení 1755

Theodosius II ( řecky Θεοδόσιος Β΄ ), světské příjmení Christianopoulos řec . Χριστιανόπουλος ; Kréta , Osmanská říše - 1785 , Istanbul , Osmanská říše ) - Konstantinopolský patriarcha (1769-1773.

Životopis

Narodil se na Krétě , kde byl opatem kláštera. Později působil jako rektor patriarchálního katedrálního kostela sv. Jiří v Konstantinopoli .

V roce 1755 byl zvolen biskupem Ieris a Svyatogorsk a v roce 1767 byl zvolen metropolitou v Soluni , kde působil až do svého zvolení patriarchou Konstantinopole dne 11. dubna 1769. Se zvolením Theodosia II. na patriarchální trůn došlo ke konci t. zv. Oryolské povstání , jehož neúspěch vedl k začátku represí proti řeckému ortodoxnímu obyvatelstvu v Osmanské říši , které pomáhalo ruským jednotkám s požehnáním bývalého patriarchy Serafíma II . a dalších duchovních.

Jako patriarcha Theodosius vynaložil mnoho úsilí na záchranu klášterů Athos před možnou destrukcí , pomáhal při propouštění vězňů, podporoval školský systém a činnost klášterů. Ve spolupráci s jeruzalémským patriarchou Sophronius V. se mu podařilo účinně vzdorovat expanzi Říma ve Svaté zemi. Nakonec se pokusil najít smírné řešení [1] v otázce Kollivadas na hoře Athos.

16. listopadu 1773 byl po intrikách metropolity Meletius z Pruska nucen rezignovat. V důchodu žil v klášteře Kamariotissa na ostrově Chalki . V roce 1776, když úplně ztratil zrak, se vrátil do Konstantinopole, kde později zemřel.

Poznámky

  1. «οἱ μὲν ἐν Σαββάτῳ τελοῦντες τα τῶν ἀποιχομένων μνημόσυνα καλῶς ποιούσιν, ὡς τὴν ἀρχαίαν παράδοσιν τῆς Ἐκκλησίας φυλάσσοντες, οἱ δὲ ἐν Κυριακῇ οὐχ ὑπόκεινται κρίματι […] Περὶ δὲ τοῦ πυκνότερον ἢ βραδύτερον προσέρχεσθαι τὴ μεταλήψει τῶν ἀχράντων μυστηρίων, φαμέν, ὅτι χρόνος μὲν οὐχ ἄριστοι, ἀναγκαῖα δὲ πάντως ἡ διὰ τῆς θείας μετατανοτο϶ΐγανοίας καξοίας καξοίας καξοίας καήὶςία Καὶ οἱ μὲν ἐν τῇ ἀρχῇ τοῦ κηρύγματος χριστιανοὶ προσήρχοντό τη τῶν θείων μυστηρίων μεταλήψει καθ ἐκάστην Κυριακήν, οἱ δὲ μετὰ ταῦτα ἐν τεσσαράκοντᾳ ἠμέραις προευτρεπιζόμενοι διὰ τῆς μετανοίας, οὕτω προσήρχοντο. Διὸ ἕκαστος, εἰ ἄξιος, παραβαλλέττω ἑαυτὸν ἐν τοὶς πρώτοις, εἰ δὲ μή, τοὶς δευτέροις, καὶ τοῦτο γὰρ μακαριστὸν […] Κατὰ γοῦν τὸν θεῖον Ἀπόστολον, δοκιμαζέτω ἄνθρωπος ἑαυτὸν καὶ οὕτως ἐκ τοῦ ἄρτου ἐσθιέτω καὶ ἐκ τοῦ ποτηρίου πινέτω»

Zdroje