Chelmino-Dobzhin dialekty

Chelmno-dobrzynské dialekty ( polsky gwary chełmińsko-dobrzyńskie ) je skupina dialektů velkopolského dialektu [4] , běžná v historickém Chelmnu a Dobrzynsku (včetně země Michalow ) s centry v Chelmnu a Dobrzyně ve východní části území Kujavsko-pomořského vojvodství (Chelminsko-Dobzhinskoye Lakeland) [5] [6] . K. Nitsch připsal tyto dialekty jednomu ze čtyř velkých polských dialektových polí - chelminsko-koczewsko-warmijskému dialektu  - který zahrnoval nekašubskéZemě Pomorie , Warmia a Chelminsko-Dobzhinsk [3] . Důsledkem historických procesů utváření těchto dialektů je jejich přechodná povaha - chelminsko-dobžinské dialekty jsou geneticky velkopolské , ale zároveň prošly výrazným mazovským vlivem. Tyto dialekty v různé míře spojují rysy dvou dialektových skupin polského jazyka  – velkopolského a mazovského [7] .

Otázky klasifikace

V raných dílech polského lingvisty K. Nitsche byly chelminsko-dobžinské dialekty považovány za součást kujavsko-chelminsko-kochevského dialektu, který spolu s chelminsko-mazovským přechodným dialektem tvořil jeden ze čtyř hlavních polských dialektových spolků v r. jeho klasifikace [8] . Později zahrnul jižní část chelminsko-dobžských dialektů do kujavské skupiny velkopolského dialektu a severní část vyčlenil jako grudziadzsko-wombrzské dialekty a spojil je s kochevskými dialekty do podskupiny dialektů raného přesídlení Pomořanska také jako součást kujavské skupiny [9] . Chelmo-dobžinské dialekty patří do Velkopolska také v nejznámějších klasifikacích polských dialektů S. Urbanczyka [1] [10] a K. Deyny [3] [11] [12] . Hlavní klasifikační znaky polských dialektů, identifikované K. Nitschem : izoglosy přítomnosti nebo nepřítomnosti mazury, znělý nebo hluchý typ mezislovní fonetiky a další, kombinují chelmo-dobžinské dialekty s kujavskými dialekty as velkopolským dialektem skupina jako celek [4] .

Mezi chelmsko-dobžské dialekty patří chelminské dialekty [13] v severozápadní části území a dobžinské dialekty [14] v jihovýchodní části, posledně jmenované se vyznačují rozšířením většího počtu mazovských dialektových rysů. Velké rozdíly se přitom neprojevují v rozdělení území distribuce dialektů Chelminsky-Dobzhinsky na severozápadní (Chelminsky) a jihovýchodní (Dobzhinsky), ale v jejich rozdělení na extrémně jihozápadní podél pravého břehu Visly a všechny ostatní na severovýchod. . Takže jihozápadní dialekty jsou charakterizovány: znělým typem sandhi ; výslovnost spojitého ā jako o ; absence přechodu ar to er ve tvarech sloves minulého času atd. [4] V regionálních dialektech se vyskytují místní jazykové rysy související především se lexikálním složením: velké množství výpůjček z němčiny v dialektu Wombze [ 15] atd.

Oblast distribuce

Chelminsko-dobžinské dialekty zabírají oblast ohraničenou ze severozápadu a jihozápadu Vislou ve východní části Kujavsko-pomořského vojvodství . Ze severozápadu hraničí s územím rozšíření koczewských dialektů , z jihozápadu s kujavskými dialekty a ze západu mírně hraničí s borovskými dialekty velkopolského dialektu, z východu sousedí se střední mazovskou dialekty , ze severovýchodu lubawské dialekty mazovského dialektu, na severu malý úsek hranice odděluje chelmino-dobžinské dialekty od nových smíšených dialektů [16] [17] .

Historie

Ke vzniku chelminsko-dobžských dialektů došlo v důsledku kolonizace pruských zemí nositeli dialektů kmene Polyanů , kteří se od 9. století usazovali na sever od řeky Notets a na severovýchod a východ vpravo. břehu Visly [3] [11] . Ustálené dialekty osadníků z Velkopolska a Kujavska s velkopolskými jazykovými rysy byly pod nadvládou Mazovska až do 13. století , což vedlo ke zvýšení vlivu sousedních dialektů mazovského dialektu na chelminsko-dobžinské dialekty. Dlouhodobá nadvláda Řádu německých rytířů (později Prusko ) v Chelminsku a Dobzhinsku vedla k samostatnému rozvoji chelminsko-dobžinských dialektů od ostatních dialektů polského jazyka, a to jak mateřských dialektů Kujavie, tak dialektů. Mazovska, což způsobilo objevení se zvláštních nářečních rysů této oblasti [4] [18 ] .

Vlastnosti dialektů

Část jazykových jevů, jako je absence mazurštiny , historicky inherentní typ mezislovní fonetiky (v moderních dialektech podléhajících mazovskému vlivu), výslovnost ą atd., spojuje chelmsko-dobžinské dialekty s kujavskými dialekty ( více široce - s velkopolským dialektem ), část jevů se sjednocuje pouze s kujavskými dialekty (zúžení historicky dlouhých samohlásek ā, ō , výslovnost kontinua ē ). Zároveň jsou rysy mazovského dialektu rozšířeny v chelmino-dobžinských dialektech (míchání y a i , kie / gie a ke / ge atd.) [4] .

Nářeční rysy západního a severního polského dialektu

V chelminsko-dobžských dialektech jsou běžné lingvistické rysy západopolských dialektů: absence mazurska atd., ale takové západopolské rysy jako diftongizace dlouhých ā a ō kontinuantů , přechod počátečního vo v ło nejsou společný . Severní rysy polských dialektů známých v chelminsko-dobžinských dialektech zahrnují: míchání y a i , asynchronní výslovnost měkkých labiálních souhlásek, porušení opozice kie/gie a ke/ge , tvoření slov s příponou -ak , nedostatek přechodu z k na ch , zobecnění slova dwa ve všech rodech atd.

Fonetika