Kujavské dialekty

Kujavské dialekty ( polsky gwary kujawskie ) jsou dialekty velkopolského dialektu [2] [4] , běžného v historické oblasti Kujava ve středních a jižních oblastech Kujavsko-pomořského vojvodství [5] [6] .

Nářeční podobnost mezi velkopolským vlastním a kujavským dialektem si všiml S. Urbanczyk , který nazval kujavštinu „dialektem velkopolského typu“ [7] . Kujavské dialekty, přestože sdílejí velké množství společných nářečních rysů s vlastním Velkopolským, však do této skupiny dialektů nepatří. Na území rozšíření kujavských dialektů vstupuje řada okrajových částí oblastí nářečních jevů mazovského dialektu , které se nacházejí v blízkosti hranic s Kujavskem.
Podle výslovnosti některých souhlásek existují rozdíly mezi západní a východní částí oblasti kujavských dialektů [8] .

Otázky klasifikace

V jedné z prvních klasifikací polských dialektů , sestavené K. Nitschem a prezentované na mapě z roku 1919, byla oblast rozšíření kujavských dialektů považována za součást kujavsko-chelminsko-kochevského dialektu ( polsky narzecze kujawsko- chełmińsko-kociewskie ) [3] [9] . V klasifikaci K. Nitsche, prezentované v práci Wybór polskich tekstów gwarowych z roku 1957, byly kujavské dialekty zahrnuty do velkopolského dialektu ( polsky grupa kujawska ) [10] .

Za samostatnou dialektovou oblast v rámci velkopolského dialektu Kuyawa jsou považovány v klasifikaci polských dialektů S. Urbanczyk [11] . Jako součást velkopolského dialektu, v širokém slova smyslu, kujavské dialekty zaznamenal i Marian Kutsala ( Marian Kucała ) v Encyklopedie polského jazyka ( Encyklopedia języka polskiego ) z roku 1991 [3] .

Dva hlavní lingvistické rysy, podle kterých K. Nitsch vyčlenil velkopolský dialekt [12] [13]  - absence mazurenia a znělý typ mezislovní fonetiky (sandhi)  - jsou charakteristické i pro kujavské dialekty [14] .

Oblast distribuce

Kujavské dialekty jsou běžné na východě oblasti Velkopolského dialektu. Zabírají území historického regionu Kujava , který se nachází v jižní a střední části Kujavsko-pomořského vojvodství na rozhraní Visly na jeho středním toku a Noteci na jeho horním toku v oblastech Bydgoszcz , Inowroclaw , Wloclawek . a další města [15] .

Oblast kujavských dialektů se nachází jihozápadně od oblasti Chelmin-Dobzhinsky dialektů , oblasti těchto dialektů jsou odděleny hranicí, která vede podél řeky Visly. Na jihovýchodě sousedí kujavské dialekty se středomazovskými dialekty , které představují jihozápadní část oblasti mazovského dialektu , a Łęczykskými dialekty , které jsou součástí severozápadní části oblasti malopolského dialektu. . Z jihozápadu sousedí území rozšíření východovelkopolských dialektů s kujavskými dialekty , ze západu území rozšíření severovelkopolských dialektů . V severozápadní části oblasti kujavských dialektů se sbíhají hranice dialektů Kraynyatsky , Borovyatsky (Tucholsky) a Kochevsky [16] [17] .

Vlastnosti dialektů

V kujavských dialektech je běžné velké množství vlastních dialektových rysů Velkopolska - rozdíly s nimi jsou zaznamenány v rysech vokalismu . Kujavské dialekty také sdílejí řadu nářečních rysů s mazovským dialektem, přičemž některé z těchto rysů jsou rozšířenější v celém severním Polsku. Společné rysy jsou zaznamenány v kujavských dialektech s dialekty východního Velkopolska, které K. Nitsch označil ve své klasifikaci polských dialektů jako dialektovou oblast hraničící s Kujavsko ( Pogranicze Kujaw ) [3] . V severovýchodních kujavských dialektech podél levého břehu Visly je zaznamenána řada rysů dialektů Chelmino-Dobzhinsky. Kujavské dialekty se navíc vyznačují svými vlastními místními jazykovými jevy [8] [18] [19] :

  1. Monoftongická výslovnost samohlásek ā , ō a y .
  2. Místo ē se po tvrdých a ztvrdlých souhláskách uvádí samohláska y , po palatalizovaných samohláska i [20] .
  3. Diftongická výslovnost počátečního ŏ .
  4. Úzká povaha výslovnosti kontinuantů staropolských nosových samohlásek [21] [22] .
  5. Rozlišení y a i .
  6. Absence mazurenie [23] .
  7. Rozšíření znělého typu sandhi [24] .
  8. Zachování znělého v ve skupinách tv , sv , kv .
  9. Synchronní typ výslovnosti měkkých labial .
  10. Přítomnost ve slovesech 1. osoby množného čísla indikativní koncovky -m .
  11. Přítomnost koncovky -ta ve tvarech sloves 2. osoby množného čísla přítomného času, přibližující kujavské dialekty východovelkopolským a mazovským dialektům.

Viz také

Poznámky

Prameny
  1. ↑ Urbańczyk, 1976 , wycinek mapy nr 3.
  2. ↑ 1 2 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  3. ↑ 1 2 3 4 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  4. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Kujawy. Archivováno z originálu 19. dubna 2013.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  5. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Kujawy. Zeměpisné oblasti. Archivováno z originálu 19. dubna 2013.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  6. ↑ Nasze. Kujawsko-Pomorskie  (Polsko) . - Etnografie. Mapa regionów etnograficznych 1850-1950. Archivováno z originálu 9. dubna 2013.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  7. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 74.
  8. ↑ 1 2 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Kujawy. Gwara regionu. Archivováno z originálu 19. dubna 2013.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  9. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Mapa narzeczy polskich (1919) K. Nitscha (Mapa polských dialektů od Kazimira Nitsche). Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  10. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Oprac. A. Krawczyk-Wieczorek na podstawie: K. Nitsch, Wybór polskich tekstów gwarowych, wyd. 3., Warszawa 1968. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego według Kazimierza Nitscha (Rozloha a klasifikace polských dialektů od Kazimierzy Nitschy. Mapu sestavil A. Krawczyk-Vecorek na základě práce K. polského Nitschwa Wybrowychówa polského Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  11. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Oprac. A. Krawczyk-Wieczorek na podstawie: Urbańczyk 1968, mapa nr 3. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego według Stanisława Urbańczyka Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  12. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 65.
  13. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 71.
  14. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 75.
  15. ↑ Nasze. Kujawsko-Pomorskie  (Polsko) . - Etnografie. Kujawy. Archivováno z originálu 19. dubna 2013.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  16. ↑ Dialekty i gwary polskie. Kompendium internetowe pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko)  (nedostupný odkaz) . - Ugrupowania dialektów i gwar polskich. Schematyczny podział dialektów polskich wg. Stanisława Urbańczyka (Mapa polských dialektů od Stanisława Urbanczyka). Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 4. dubna 2012)
  17. ↑ Dialekty i gwary polskie. Kompendium internetowe pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . - Ugrupowania dialektów i gwar polskich. Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 4. dubna 2012)
  18. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 74-75.
  19. ↑ Nasze. Kujawsko-Pomorskie  (Polsko) . - Etnografie. Kociewie. Gwary Kujawskie. Archivováno z originálu 19. dubna 2013.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  20. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Samogłoska pochylona e. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  21. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Samogloski nosowe. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  22. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Wąska (zwężona) wymowa samogłosek nosowych. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 4. dubna 2013)
  23. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Mazurzenie. Archivováno z originálu 17. října 2012.  (Přístup: 4. dubna 0213)
  24. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Fonetyka międzywyrazowa zróżnicowana regionalnie. Archivováno z originálu 17. října 2012.  (Přístup: 4. dubna 2013)

Literatura

  1. Dejna K. Dialekty polskie. — wyd. 2, popr. - Wroclaw: Ossolineum, 1973.
  2. Encyklopedie języka polskiego / pod redakcją S. Urbańczyka . — wyd. 2 popr. já uzup. — Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1994.
  3. Nietsch K. Dialekty języka polskiego. — wyd. 3. - Wroclaw - Krakov, 1957.
  4. Urbańczyk S. Zarys dialektologii polskiej. — wyd. 5. — Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe , 1976.
  5. Ananyeva NE Historie a dialektologie polského jazyka . - 3. vydání, Rev. - M . : Dům knihy "Librokom", 2009. - ISBN 978-5-397-00628-6 .

Odkazy

Fragmenty řeči: