Šanghajský dialekt

Шанхайский диалект (самоназвание : 上海閒話Zanhererau [ z̥ ɑ̃̀ h é ɦ ɛ̀ ɦ ʊ̀ ], 沪语wugniu [ɦu ɲy]; кит. трад . 上海閒話, упр. 上海言话, пиньинь Shànghǎi yánhuà , палл . шанхай яньхуа ) — je Wu čínský dialekt mluvený v Šanghaji . Šanghajština a další dialekty Wu nejsou pro mluvčí severní Číny slyšitelné . Vzhledem k tomu, že moderní Šanghajci jsou potomky několika vln přistěhovalců, je šanghajský dialekt nejreprezentativnějším mezi severními (Taihu) dialekty skupiny Wu , obsahuje slova a výrazy nalezené v celé oblasti severního dialektu Wu. Šanghajština je navíc největším dialektem skupiny Wu co do počtu mluvčích: až 14 milionů lidí.

Šanghajský dialekt, stejně jako ostatní dialekty skupiny y , má velkou fonetickou rozmanitost – má mnoho souhlásek a čistých samohlásek . Šanghajština a jiné dialekty Wu mají vyjádřené souhlásky , které chybí v severních dialektech a kantonštině . Šanghajština není vzájemně srozumitelná s žádným severočínským dialektem. Šanghajština sdílí 28,9 % slovní zásoby s pekingským dialektem [3] . Moderní šanghajština je však silně foneticky ovlivněna mandarínkou [4] .

Historie

Šanghajský dialekt byl studován od poloviny 19. století; kvůli neustálému přílivu migrantů, který začal ve stejnou dobu, se Šanghaj od 50. let 19. století neustále mění [5] . První práce o něm vyšly v letech 1853 [6] a 1862 [7] . Další vlna zájmu přišla ve dvacátých letech 20. století: Zhao Yuanren a Bernhard Carlgren popsali různé dialekty, včetně šanghajštiny. Zhao věnoval zvláštní pozornost přítomnosti variability v důsledku největší migrace ze Suzhou [8] [9] .

Používání šanghajštiny ve školách bylo zakázáno v roce 1985 [10] . V roce 1992 byli studenti vyzváni, aby učitelům řekli o používání šanghajštiny jinými dětmi; porušovatelé byli potrestáni [11] .

Podle některých údajů je Šanghaj hlavním dorozumívacím jazykem 45 % místních rodin [11] . Na druhou stranu v roce 2011 pouze 38 % žáků páté třídy v Šanghaji uvedlo, že doma mluví šanghajsky [12] . Existují známky začátku jazykové smrti šanghajského dialektu [4] .

Pravidelně dochází k pokusům o zachování šanghajského dialektu: v roce 2014 byl například zahájen program ve 20 mateřských školách, který měl povzbudit děti a učitele, aby mluvili šanghajsky [13].

Fonetika

Šanghajština, stejně jako jiné čínské jazyky a dialekty, rozděluje slabiku na nepovinnou počáteční a konečnou. Každá slabika má navíc tón [14] [15] .

Iniciály

Vyjádřené výbušné souhlásky jsou vyslovovány nudně se slabou fonací v přízvučných slabikách začínajících slovo [16] . Tato fonace je běžná v nulových počátečních slabikách, slabikách, které začínají afrikatami a frikativami, a sonorantních souhláskách . V intervokalické pozici jsou tyto souhlásky znělé [17] .

Finále

Níže je uvedena tabulka všech možných finále šanghajského dialektu, psaného v mezinárodní fonetické abecedě [14] [18] [19] :

Středočínské finále [ -ŋ ] přežilo jako [ -ɲ ], zatímco [ -n ] a [ -m ] se buď stalo [ -ɲ ] nebo zmizelo. Terminály [ -p ] [ -t ] [ -k ] se staly rázem, [ -ʔ ] [20] .

Tóny

Šanghajština má pět tónů (pro izolované slabiky). Tři z nich jsou Yin (v terminologii středočínské fonetiky; Yin-shan a Yin-Qu se spojily), dva jsou Yang (Yang-Ping, Yang-Shan a Yang-Qu se také spojily) [21] [22] . Jinové tóny jsou vyslovovány o něco vyšším hlasem než jang [23] . Tóny „žvýkají“ náhle končí a končí rázem [ /ʔ/ ].

V šanghajštině jsou dva kontrastní fonologické tóny [24] : klesající a stoupající. Jsou tvořeny z pěti výše v důsledku sandhi : tónový vzor každého slova závisí pouze na tónu jeho první slabiky [25] .

Faktory, které vedly k rozdělení tónů na Yin a Yang ve střední čínštině, stále existují ve všech dialektech Wu: Tóny Yang jsou přítomny ve slabikách se znělými iniciálami ([ b ], [ d ], [ ɡ ], [ z ], [ v ] , [ dʑ ], [ ʑ ], [ m ], [ n ], [ ɲ ], [ ŋ ], [ l ], [ j ], [ w ], [ ɦ ]) [23] .

Slova a výrazy

Literární a šanghajské výslovnosti

Změny v řeči mladých mluvčích

Od 90. let 20. století se fonetická struktura šanghajštiny začala rychle přibližovat mandarínské čínštině . Oblíbená je pomluva iniciál : zvuky chybějící v mandarínštině buď úplně zmizí, nebo jsou ohlušené. Například mezi 10-15letými více než 84 % dětí vynechává počáteční [ ŋ ] [26] . Kromě toho existují následující změny:

• [ ʑ ] → [ dʑ ] nebo [ ɕ ];
• [ v ] → [ f ] nebo zmizí;
• [ ɦ ] mizí nebo ztrácí slabou fonaci;
• všechny znělé souhlásky jsou omráčeny;
• zmizí slabičné [ m ], [ n ];
• [ ɲ ] → [ l ] nebo [ z ] [27] .

Samohlásky [e] a [ɛ] byly v procesu slučování; koncem 80. let se věřilo, že fúze již byla dokončena, ale pod vlivem Mandarin začal opačný proces [9] .

Díky mandarínštině se mediální /y/ [8] [9] objevilo v šanghajštině kolem 50. let 20. století .

Jsou zde stopy po vymizení nízkých registračních tónů. Krátký tón slabik s uzavřenou koncovkou se prodlužuje. Mění se i vzor tónů: víceslabičná slova se rozdělují do skupin slabik, na které se vztahují příslušná pravidla (např. pětislabičné slovo se vyslovuje jako kombinace dvouslabičné a tříslabičné) [28] .

Poznámky

1. ↑ Wellman, 2013 , str. čtyři.
2. ↑ Hannas, 2011 , str. 174.
3. ↑ Glossikův index vzájemné srozumitelnosti
4. ↑ 12 Wellman , 2013 .
5. ↑ Wellman, 2013 , str. osm.
6. ↑ Edkins, 1868 .
7. ↑ MacGowan, 1862 .
8. ↑ 12 Chen , 2003 , str. 182.
9. ↑ 123 Qian , 2003 .
10. ↑ Liang, 2010 .
11. ↑ 12 Qian , 2010 .
12. ↑ Ni .
13. ↑ Čínský deník .
14. ↑ 1 2 Chen & Gussenhoven (2015) .
15. ↑ Zhu, 2006 , str. 6-16.
16. ↑ Ladefoged, 1996 .
17. ↑ Zhu, 1999 , str. 12.
18. ↑ Zhu, 1999 , str. 14-17.
19. ↑ Zhu, 2006 , str. jedenáct.
20. ↑ Svantesson .
21. ↑ Chen, 2003 , str. 74.
22. ↑ Zhu, 2006 , str. 17.
23. ↑ 1 2 Bao, 1999 , str. deset.
24. ↑ Úvod do šanghajštiny .
25. ↑ Zhu, 2006 .
26. ↑ Gu, 2004 , str. 19.
27. ↑ Wellman, 2013 , str. 35.
28. ↑ Gu, 2004 .

Literatura

• Chen, Yiya & Gussenhoven, Carlos (2015), Shanghai Chinese , Journal of the International Phonetic Association vol. 45(3): 321–327, doi : 10.1017/S0025100315000043 , < https://www.researchgate.net/publication/ 287375585_Shanghai_Chinese > 
• Zhu Xiaonong. Gramatika Shanghai Wu. — LINCOM Studie v asijské lingvistice. - Mnichov: LINCOM Europa, 2006. - ISBN 3-89586-900-7 .
• Zhu Xiaonong. Shanghai Tonetika. — LINCOM Europa, 1999.
• Chen Zhongmin. Studium dialektů v oblasti Šanghaje. — LINCOM Europa, 2003.
• Ladefoged, Peter, Maddison, Ian. Zvuky světových jazyků. - Wiley-Blackwell, 1996. - S. 64-66.
• Svantesson, Jan Olof. Shanghai Wowels. — Univerzita v Lundu, katedra lingvistiky, pracovní dokumenty. — S. 35:191-202.
• Bao Zhiming. The Structure of Tone  (anglicky) . - Oxford University Press, USA, 1999. - ISBN 9780195353327 .
• Laura Wellmanová. eseje pro seniory/Wellman, Laura - Senio Essay.pdf Pudong a Putonghua: Změna zvuku a jazykový posun v Šanghaji  //  Prezentace esejů pro seniory. — Yale University, 2013.
• Výslovnost (3. část - Tóny a výška přízvuku) . Úvod do šanghajštiny . Staženo: 13. října 2014. (neurčitý)
• Qian Yanfeng. Dávejte pozor na své šanghajské , prosím  . Čínský denní evropský týdeník (31. prosince 2010). Staženo: 13. října 2014.
• Liang Y. In Search of Pure Shanghai Dialect  (anglicky) . Shanghai Daily (11. srpna 2010). Staženo: 1. února 2013.
• Gu Qing. Fonetika v nové šanghajštině. - Shanghai: Shanghai Normal University, 2004.
• Ni Dandan. Dialekt čelí hrozbě smrti  . Global Times (16. května 2011). Staženo: 13. října 2014.
• Qian, N. Historie Shanghainese. - Shanghai People's Press, 2003.
• Edkins J. Gramatika hovorové čínštiny: Jak se projevuje v šanghajském dialektu . - Shanghai Presbyterian Mission Press, 1868.
• John MacGowan. Sbírka frází v šanghajském dialektu systematicky uspořádaná. - Shanghai Presbyterian Mission Press, 1862.
• Wang Hongyi. Šanghajské školky na podporu místního  dialektu . China Daily (7. února 2014). Staženo: 14. října 2014.
• Hannas WC Psaní na zdi: Jak asijský pravopis omezuje kreativitu . - University of Pennsylvania Press, Incorporated, 2011. - (Setkání s Asií). — ISBN 9780812202168 .
• 朱宇浩. 上海话简明教程 (čínština) . Staženo: 25. září 2021.

Doporučená četba

• Aleksakhin A.N. Kurz mluvené šanghajštiny pro začátečníky. - Tutorial. - Moskva: AST: Východ-Západ, 2007. - 175 s. - ISBN 978-5-7873-0436-8 .
• Eccles, Lance. Šanghajský dialekt: Úvod do mluvení současným jazykem. - Tutorial. - Hyattsville: Dunwoody Press, 1993. - 230 s. — ISBN 1881265110 .