Epitéza

Epitéza ( starořecky ἐπίθεσις  - „aplikovat, vnucovat“) je fonetický termín označující výskyt neetymologického odkazu nebo přechodného zvuku na konci slova pro usnadnění výslovnosti [1] .

Příklady epitéz

• St-v-německy. nieman > Němec  nieman d
• V donských dialektech : samohlásková epitéza v nepřízvučných koncovkách sloves ve 3. osobě množného čísla. číslo labializované pod vlivem předchozí samohlásky: běžím [t'u], beru [t'u], pracuji [t'u], budu dělat [t'u], nesu [t'u] , řídím [t'u], posílám [t'u] atd., ale dávám [t'], volám [t'], jedu [t'] atd.

Viz také

• Metaplazma
• Protéza
• Epenthesis
• Paragoge

Poznámky

1. ↑ Akhmanova O. S. Epithesis // Slovník lingvistických pojmů. - Ed. 4., stereotypní. - M. : KomKniga, 2007. - 576 s. - 2500 výtisků.  - ISBN 978-5-484-00932-9 .