Vilniuská tramvaj

Vilniuský kočár tažený koňmi
Popis
Typ konka
Země  Litva
Umístění Vilnius
datum otevření 3. června 1893 ( koňský vůz)
25. května 1924 (bez tramvaje)
Uzávěrka 1916 (koňský vůz)
1926 (benzínová tramvaj)
Operátor Společnost městských a příměstských koňských drah (1893-1916)
Ludwig Pigutkowski (1924-1926)
Síť trasy
Počet tras 3 (v maximální době vývoje)
kolejová vozidla
Počet vagónů 28
Číslo depa jeden
Technické údaje
Šířka stopy 1000 mm
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Vilniuská koňská tramvaj ( lit. Vilniaus arklinis tramvajus ) je koňský a benzínový tramvajový systém v hlavním městě Litvy , Vilniusu . Konka fungovala v letech 1893-1916 a benzinová tramvaj v letech 1924-1926. Plánuje se oživení tramvajového systému.

úzkorozchodná tramvaj (1000 mm) tažená koňmi, maximální délka 10,3 km, měla tři linky

Koněspřežná doprava byla otevřena v roce 1893 a zastavena v roce 1916 kvůli první světové válce a obsazení města německými vojsky.

V letech 1924-1926 se prováděl pohyb automobilů na benzínový pohon.

Historie

V roce 1886 bylo kvůli rostoucímu počtu obyvatel města rozhodnuto o vytvoření tramvaje ve Vilniusu. Kromě toho byly naplánovány 4 linky:

  1. Zelený most  - radnice - nádraží
  2. Nádraží  - Zelený most (podél ulice Zavalnaja )
  3. Zavalnaja ulice - okres
  4. Katedrální náměstí  – Vojenská nemocnice v Antokolu

Vývoj trati položili Andrey Gorchakov a Moses Liakhovsky a řízením provozu byla pověřena Ruská městská a příměstská společnost ( RZD ). Tramvajový park byl vybudován mezi ulicemi Smelio (Písek) a Grybų (Houba) – podle toho dostala ulice název Tramvajų.

V roce 1893 byly otevřeny 3 linky, z nádraží na Zelený most , Zvěřinec  - Zarechye a Katedrální náměstí  - Antokol . Samotná tramvaj fungovala od 7 do 22 hodin. Když byly všechny vozy v pořádku, bylo na trasách až 28 vozů. Duma stanovila jízdné na 5 kopejkách a spustila novou městskou síť. Je pravda, že v roce 1900 se objevila jízdenka druhé třídy za 3 kopejky a původní cena zůstala pro cestující první třídy .

V roce 1909 přepravila tramvaj ve Vilniusu 2,5 milionu lidí a v té době již existoval plán na přechod na elektřinu, zejména proto, že staré vozy se často pokazily a tratě potřebovaly rekonstrukci. Ještě v roce 1899 byla městská rada připravena koňský povoz od RGPK koupit a spolu s belgickými a ruskými společnostmi jednala o elektrifikaci. Bylo plánováno rozšíření několika ulic, dokonce i demolice některých domů. Většina pozemků pro novou tramvaj byla dokonce vykoupena, ale pak se případ zasáhl a pak začala první světová válka .

V rámci projektu z roku 1914 bylo plánováno vybudování nové tramvajové vozovny v oblasti Pyromont a vybudování několika nových tramvajových linek.

Bylo navrženo osm elektrických tramvajových linek, které spojují centrum města s předměstími. Pro vybudování tratí by bylo nutné rozšířit ulice, zbourat některé domy, k tomu bylo plánováno zakoupení a demolice dvou domů na ulici Arklių (Kůň), část pozemků na ulici Jagiello, 17 bohatě zdobených domů na Pilies (Zámecká) ulice. Do roku 1913 byla většina pozemků vykoupena, ale před první světovou válkou nebylo možné ve Vilniusu zavést elektrickou tramvaj. Podle Arvydase Rimvydase Chaplinskase tomu bránil složitý proces distribuce městských ulic a také loupežné přepadení poštovního vozu ve stanici Bezdonys (Bezdany) 26. září 1908 Józefem Pilsudskim a jeho společníky. Právě v tomto voze byly peníze, které byly určeny na stavbu elektrické tramvaje. Piłsudski původně plánoval vyloupit banku v Kyjevě, ale rozhodl se, že je to příliš nebezpečné, a rozhodl se vyloupit vlak.

Seznam tras

Ne. Destinace Poznámky
jeden Stanice  - Kalvariyskaya ulice Dvě křižovatky cest - poblíž Ostré brány a na třídě Gediminas
1A Nádraží  - Zelený most Dvě křižovatky cest - poblíž Ostré brány a na třídě Gediminas
2 Zverintsevsky most  - Katedrální náměstí
3 Pogulyanka  – okres Po zastávce Botanická zahrada se trať stala jednokolejnou na 4 zastávky v Zarechye
čtyři Jatka (nyní Burbiškės) - Antokol (Klinikų st.) Jednokolejné úseky - od jatek na začátek ulice Novogrudkovskaja (Naugarduko) (2 vlečky) a podél ulice Antokolskaja (Antakalnio) (z ulice Zelenaya) (nyní Jauniaus))
4A Katedrální náměstí  - Antokol (Klinikų ul.) Jednokolejný úsek podél ulice Antokolskaya (Antakalnio) (z ulice Zelenaya) (nyní Jauniaus))

Benzínová tramvaj (1924-1926)

Po první světové válce v roce 1924 byla oživena tramvaj ve Vilniusu. Ludvigus Pigutkovskis oživil tramvaj v nové podobě. Místo koní bylo rozhodnuto vybavit vozy benzínovým motorem. Mezi lidmi se tomuto často lámavému (motory a auta byly staré) zázraku přezdívalo „prase“ na počest jména inženýra. Tramvaj fungovala 2 roky a v roce 1926 byla výnosem městské rady uzavřena, nahradily ji autobusy.

Koleje byly rozebrány až v roce 1932 a některé sloužily k přepravě materiálu při opravě katedrály .

Trasy

Zavřeno

Ne. Destinace Poznámky
jeden Nádraží  - Zelený most Uzavřeno v roce 1916
2 Zverintsevsky most  - Okres Uzavřeno v roce 1916
3 Katedrální náměstí  – Vojenská nemocnice v Antokolu Původně zrušena v roce 1916, obnovena v roce 1924 jako benzínová tramvaj. V roce 1926 byl definitivně uzavřen.

Tramvajová vozovna

Lukish tram depo

Byl otevřen v roce 1893 pro dočasnou údržbu koňských povozů do otevření vozovny Antokolsky. Dále byl využíván jako dezinfekční komora a stáje.

V roce 1918 vytýčila komise výstavby tramvají ve Vilniusu toto místo pro novou tramvajovou vozovnu s kapacitou až sto vozů, dílenské budovy, sklady a administrativu. Jednalo se o přehlídkové hřiště o rozloze 2600 m2. sáhy.

Tramvajová vozovna Antokol

Tramvajová vozovna se nacházela v ulici Tramvajová v okrese Antokol a obsluhovala všechny trasy koňské a benzínové tramvaje. Uzavřeno v roce 1926.

Tramvajová vozovna Pyromont

Nepostavená tramvajová vozovna v oblasti Piramont se měla nacházet v oblasti ulice Slutskaja.

Viz také

Odkazy