Vladimír Rudé slunce

Vladimir Krasno ( e ) Slunce  je postava v ruském eposu , princ z Kyjeva . Epický princ Vladimir neslouží jako odraz historické osobnosti Vladimíra Svyatoslaviče , ale je kolektivním obrazem.

Vypravěči 17. - počátku 20. století téměř nikdy nenazývali epického prince "Vladimir Svyatoslavich" - patronymie bylo buď vynecháno, nebo mělo podobu "Vseslavich" (někdy - "Seslavich"). Volba patronyma je přítomna všude ve sbírce nejstarších záznamů 17.-18. století (zejména ve sbírce Kirsha Danilov ) [1] .

Ve folklóru

Kníže Vladimír je jednou z klíčových postav eposů kyjevského cyklu, spojující mnoho ruských hrdinů . Je jejich hlavou, ale on sám nemůže být nazýván hrdinou. Vladimírova manželka je Eupraxia (Apraxia, Apraksa). Je považován za populární odraz několika historických postav nebo za mýtickou osobu, zosobnění určitého druhu přírodních jevů (Slunce - Dazhbog ). Rád využívá služeb hrdinů ve všech nebezpečích, léčí je za to, ale zároveň nechce riskovat vlastní život a občas dělá vůči hrdinům nefér věci. Podle Oresta Millera mohly být dobré a špatné vlastnosti eposu Vladimir vytvořeny pod různými vlivy. Je například známo, že lid považuje těžkou práci pouze za fyzickou práci, kterou panovníci nenesou. A slunce se pomalu pohybuje po obloze, odpočívá v nečinnosti a bez jakéhokoli úsilí ze své strany sesílá své paprsky na zem; je někdy hořící, krutý. Odtud snad některé rysy ve tváři eposu Vladimír doplněné o reflexi dávného historického despotismu patriarchálních časů nebo vliv byzantských názorů na neomezenou nejvyšší moc či vzpomínky na éru Ivana Hrozného .

Vladimír je kromě epiky také hlavní postavou verše o Holubí knize ; nese tam jména: Volodar, Volodimer, Volodimir Syslavich, Volodumor; také nahrazuje Volota nebo Volotomana z „Jeruzalémské konverzace“ nebo „Příběhu města Jeruzaléma“, kde lidově oblíbenější a milovanější jméno Vladimír nahradilo starodávnější „Volot“ nebo „Volotoman“.

Párové obrazy Volodymyra (ve křtu - Vasilij) a jeho matky Maluše jsou prezentovány v ukrajinském vánočním folklóru postavy Vasilije a Malanky (Melanka, Milanka). V církevním kalendáři je sv. Melania završuje roční cyklus, den sv. Vasily to začíná. Tato kalendářní okolnost sblížila sv. Basila Velikého a svatou Melanii v lidové představivosti a proměnila je v vytrvalý folklorní pár, který si zachoval nejen zmínky o skutečných historických postavách (Vladimír a Maluša), ale také řadu detailů, které odrážejí právní normy 10. století a charakterizují tehdejší život [2] .

Na obrazovce

V kině

• Ilya Muromets (1956; SSSR) režisér Alexander Ptushko , v roli Vladimira Andrey Abrikosova .
• Ruslan a Ludmila (1972; SSSR) v režii Alexandra Ptuška v roli Vladimíra Andreje Abrikosova .

V karikaturách

• Vasilisa Mikulishna (1975; SSSR) v režii Romana Davydova , Vladimirovi namluvil Vladimir Basov .
• Alyosha Popovich a Tugarin the Had (2004; Rusko) v režii Konstantina Bronzita , Vladimira namluvil Sergej Makovetsky .
• Prince Vladimir (2006; Rusko) v režii Jurije Kulakova , Vladimira namluvil Sergej Bezrukov .
• Dobrynya Nikitich and Serpent Gorynych (2006; Rusko) v režii Ilji Maksimova , Vladimirovi namluvil Sergei Makovetsky.
• Ilya Muromets and the Nightingale the Louber (2007; Rusko) v režii Vladimira Toropchina , Vladimira namluvil Sergei Makovetsky.
• Three Bogatyrs and the Queen of Shamakhan (2010; Rusko) v režii Sergeje Glezina , Vladimira namluvil Sergei Makovetsky.
• Tři hrdinové na vzdálených březích (2012; Rusko) v režii Konstantina Feoktistova , Vladimira namluvil Sergei Makovetsky.
• Tři hrdinové. Knight's move (2015; Rusko) v režii Konstantina Feoktistova, Vladimira namluvil Sergey Makovetsky.
• Tři bogatyři a mořský král (2016; Rusko) v režii Konstantina Feoktistova, Vladimira namluvil Sergey Makovetsky.
• Tři hrdinové a egyptská princezna (2017; Rusko) v režii Konstantina Feoktistova, Vladimira namluvil Sergey Makovetsky.
• Tři bogatyři a následník trůnu (2018; Rusko) v režii Konstantina Bronzita , Vladimira namluvil Sergei Makovetsky.
• Kůň Julius a velké dostihy (2020; Rusko) v režii Dariny Schmidt a Konstantina Feoktistova, Vladimira s hlasem Sergeje Makoveckého.

Poznámky

1. ↑ Azbelev S. N. Lidový epos o prehistorii novgorodské země Archivní kopie z 23. dubna 2018 na Wayback Machine
2. ↑ Yury Diba. Obraz matky svatého prince Volodymyra Malushiho v ukrajinské rituální poezii // Minulost a přítomnost Volyně a Polissie. Křesťanství v dějinách a kultuře Volodymyra-Volinského a Volyně. Vědecká sbírka. Číslo 47. Sborník příspěvků z XLVII všeukrajinské vědecké konference. - Luck, 2013. - S. 212-227 Archivní kopie ze dne 14. listopadu 2013 na Wayback Machine

Literatura

• Moose, Jan. Vladimír Rudé slunce // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.

Slovníky a encyklopedie	Brockhaus a Efron