Život Basila z Théb

Život Basila z Théb
Žánr příběh
Autor Leonid Andrejev
Původní jazyk ruština
datum psaní 1903
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource

"Život Vasilije z Théb"  - příběh Leonida Andreeva , poprvé publikovaný s věnováním F.I. Chaliapinovi ve sbírce partnerství " Znanie " pro rok 1903 v roce 1904 . V následujících vydáních bylo věnování odstraněno.

Historie vytvoření

Impulsem ke vzniku příběhu bylo ručně psané vyznání kněze Alexandra Ivanoviče Appolova , který pod vlivem učení Lva Tolstého odmítl důstojnost [1] .

Na začátku dubna 1902 Andreev informoval N. K. Michajlovského: „Příběh určený pro“ ruské „Bohatství“ (nazývaný „Otec Vasilij“) byl napsán, zbývá dokončit. Pošlu do 15. – 20. dubna a možná i dříve - jak mi to novinová vychytávka dovolí. Práce se však následně zpomalily.

8. října 1903 napsal M. Gorkij K. P. Pjatnickému : „Hurá! Byl s Leonidasem. Smířil se. Trochu neřvoucí, blázni. Jeho „Otec Basil of Thebes“ bude obrovská věc. Ale ne brzy! - Lepší než toto - hlubší, jasnější a vážnější - ještě nenapsal. Velmi, velmi velká věc! Uvidíš!" [2] . V rozhovoru se spisovatelem P. M. Pilským řekl Andrejev o M. Gorkém: „Celou dobu mě mohl jen inspirovat a povzbuzovat. „Bazilka Thébská“ jsem psal dlouho; tvrdě na tom pracoval; nakonec mě omrzel a začal mu připadat prostě nudný. Gorkij právě dorazil a já mu četl Thebes. Čtu, jsem unavený, nechce se mi jazyk otočit, všechno je povědomé. Nakonec to nějak dospělo do konce. Myslím, že to není dobré. Zvednu hlavu - koukám, Gorkij má slzy v očích - najednou vstane, obejme mě a začne chválit moje "Théby" - a chválí mě tak moc, že ​​mám zase víru v sebe a lásku k těmto "Thébám" to mi vadilo...“ [3] .

Na konci listopadu 1903 napsal Andrejev M. Gorkému: „... posílám příběh – ale jde o to: poslední čtyři stránky není třeba psát a posílat, protože je chci velmi předělat. Je to tak: méně slz a více vzpoury. Na samém konci Vasilij z Théb propouští mé ošetřovatelky, ale to není dobré a i ve vztahu k této osobě je to hnus. Musí být zlomen, ale ne poražen."

V roce 1909 vydalo nakladatelství Rosepovnik literární sbírku „Itálie“ (ve prospěch obětí zemětřesení v Messině ). Sbírka obsahuje úryvek „Sen Fr. Basil“, nikdy nezařazený autorem do publikovaného textu „Život Basila z Théb“ a nikdy následně znovu publikován. Archives of the Hoover Institution (Stanford, USA) obsahuje rukopis raného vydání „Života Basila z Théb“ z 11. listopadu 1903, kde „Sen Fr. Basil“ se odehrává v šesté kapitole po slovech: „A bolestné, divoké sny se rozvinuly jako ohnivá stuha pod jeho lebkou.“

Děj

Příběh vypráví o osudu vesnického kněze otce Vasilije. Otec Vasilij, syn kněze, je ženatý a má dvě děti, Nasťu a Vasilije. V sedmém roce jejich života se stane tragédie - jejich syn Vasilij zemře a topí se v řece. Vasilijova žena, která nemůže přežít ztrátu, začne pít. Má obsedantní myšlenku počít nového syna, ve kterém zesnulý „vzkřísí“. Neshody začínají v životě rodiny.

O čtyři roky později kněz otěhotní, ale syn se narodí jako idiot. Pokračuje v pití a její psychický stav se zhoršuje. V předvečer Velkého pátku, po doznání žebráckého mrzáka, který říká, že znásilnil a zabil dospívající dívku, se otec Vasilij rozhodne zbavit své důstojnosti a s manželkou a dcerou opustit vesnici, přičemž syna nechá vychovat. Toto rozhodnutí přináší rodině relativní klid na tři měsíce. V létě téhož roku, dvacátého sedmého července, vypukne v domě otce Vasilije požár, při kterém zemře jeho žena. To vyvolá revoluci v jeho duši, pošle svou dceru ke své sestře do města a zůstane žít v novém domě s idiotem. Po smrti rolníka Semjona Mosyagina během pohřební služby otec Vasily, který se obrátil k mrtvole, říká: "Říkám ti, vstaň!" Mrtvý muž ale neožije a otec Vasilij rozzuřený vyběhne z kostela a vesnice. Tři verstové z vesnice, otec Vasilij umírá.

Hodnocení

Pozornost kritiků se soustředila na obraz vesnického kněze vyvolávajícího vzpouru proti bohu.

F. Belyavsky v článku "Víra nebo nevěra?" odsoudil hrdinu příběhu pro „pyšnou náladu mysli“, neslučitelnou s křesťanskou pokorou, vírou, F. Belyavskij neviděl příčinu svého neštěstí ve společenské a sociální osamělosti Vasilije Thébského, ale v „nedostatku duchovní vitalita“ [4] . Ortodoxní misionář L. Bogolyubov kritizoval Andreeva za „ dekadenci “ a prohlásil Vasilije Thébského za duševně nemocného [5] .

Kněz N. Kolosov měl 15. prosince 1904 přednášku v Moskevském diecézním domě „Imaginární kolaps víry v příběhu Leonida Andrejeva „Život Vasilije Thébského“. Podle N. Kolosova „typ Fr. Basil of Thebes je ošklivý typ a krajně nepravděpodobný. S takovými typy se mezi duchovenstvem, a zvláště venkovským, lze setkat jen výjimečně, neboť existují lidé se dvěma srdci nebo dvěma žaludky...“ [6] . N. Ya. Starodum souhlasil s církevními publicisty a svým jménem dodal, že „Život Vasilije Thébského“ je „pobouřením kněze, jeho důstojnosti, jeho rodinného života, jeho zármutku, jeho pochybností, jeho horoucí víry a víry vůbec“ [7] .

Vnímání příběhu liberální a demokratickou kritikou bylo odlišné. N. Gekker zaznamenal například „nesrovnatelné“ umělecké přednosti díla [8] , I. N. Ignatov napsal, že v „Životě Vasilije Thébského“ Andrejev zobrazuje „lidské utrpení“ a ocenil vynikající jazyk díla [ 9] , S. Mirgorodsky porovnal Andreeva s Edgarem Poeem a Charlesem Baudelairem , zjistil, že „Život Vasilije Thébského“ byl napsán s „nadměrnou krutostí“, ale dodal, že dílo má mnoho „psychologických jemností“ a „uměleckých perel“ [ 10] . L. N. Voitolovsky [11] polemizoval o hloubce obsahu Života Basila z Théb .

Podepsán "Novinář" v " Ruské bohatství ", v srpnu 1904 vyšel článek V. G. Korolenka věnovaný sbírkám "Vědomosti". „V tomto díle,“ napsal o Životě Basila Thébského, „dosahuje obvyklý, již poznamenaný (například v „Myšlenkách“) způsob tohoto spisovatele největšího napětí a síly, možná proto, že motiv motivu pro tento příběh mnohem obecnější a hlubší než ty předchozí. To je věčná otázka lidského ducha při hledání svého spojení s nekonečnem obecně a s nekonečnou spravedlností zvlášť. Autor klade svůj úkol do vhodných podmínek, za kterých by se měl mentální proces odvíjet v nejčistší a nekomplikované podobě <…>… Téma je jedním z nejdůležitějších, k němuž se lidské myšlení obrací při hledání obecného smyslu existence.“ S poukazem na mystický tón Andrejevova vyprávění VG Korolenko nesouhlasil s Andrejevovým subjektivním konceptem ohledně předem promyšleného utrpení Vasilije z Théb a jeho nadějí na zázrak. „... neuznávám u Basila z Théb záměrnost utrpení a nevydám si dobrý zázrak, ale také nevidím důvod dávat zlý úmysl místo dobrého úmyslu. Budu prostě žít a bojovat za to, co již nyní poznávám svou myslí a cítím jako nepochybné prvky velkého, živého, nekonečného dobra, které předvídám“ [12] .

„Život Basila z Théb“ zaujal symbolisty . Recenze na první sbírku "Vědění" v časopise " Libra " uváděly, že kromě tohoto příběhu není ve sbírce "nic jiného zajímavého" a že "tento příběh na některých místech přechází v symbol" [13] . Při srovnání Andreeva s A.P. Čechovem jiný recenzent poznamenal: „Oba tíhnou k symbolismu, za hranicemi empirického, na druhé straně pozemského života, někdy, možná zcela nevědomě“ [14] .

Vyach . Ivanov . „Talent L. Andreeva,“ napsal, „ho přitahuje k tomu, aby v lidech odhalil jejich charakter, který je srozumitelný, nikoli empirický. V naší literatuře představuje pól průniku do srozumitelných postav Dostojevskij, do empirických postav Tolstoj. L. Andreev tíhne tímto podstatným aspektem k Dostojevského pólu“ [15] .

Na Valeriji Bryusovovi „Život Basila z Théb“ působil dojmem „těžké noční můry“. V. Brjusov také souhlasí s tím, že toto dílo je nejvýznamnější ve sbírce „Poznání“, ale předkládá autorovi závažnou, z jeho pohledu, výtku. V přehledu ruské literatury z roku 1904 pro anglický časopis Ateneum V. Ja. Brjusov uvedl: „S vnějším talentem zobrazovat události a duševní stavy je L. Andrejev zbaven mystického citu, zbaven vhledu za kůru hmota. Hrubě materialistický světonázor drtí talent L. Andreeva, připravuje jeho dílo o opravdový úlet“ [16] .

V eseji „Na památku Leonida Andrejeva“ nazývá Alexander Blok začátek svého spojení s Andrejevem, dlouho před jejich osobním seznámením, „Život Vasilije Thébského“: (…)… Že je blízko katastrofa, že hrůza je u dveří — věděl jsem to už velmi dávno, věděl jsem to ještě před první revolucí a na to mi moje vědomosti okamžitě odpověděly ze Života Basila z Théb…“.

V únoru 1904, využil příchodu A. P. Čechova do Moskvy, dal mu Andrejev k přečtení příběh „Život Vasilije Thébského“, který dosud nebyl publikován. Zda měl A.P. Čechov rozhovor s Andreevem o příběhu, není známo. Později si však O. L. Knipper vzpomněl, že po přečtení „Života Vasilije Thébského“ ve sbírce „Poznání“ v Jaltě jí A. P. Čechov řekl: jeho vlastní výraz je mazaný, veselý a jedno oko přimhouřené“ [17] .

Zvýšený výraz příběhu začal Andrejev brzy vnímat jako svůj nedostatek, v roce 1904 napsal M. Gorkému: „Velký nedostatek příběhu je v jeho vyznění. Nevím, kde se to vzalo - ale v poslední době mě silně přitahují texty a nějaký velmi povýšený patos. Nadšení tónu velmi poškozuje Basila z Théb, protože v podstatě nejsem schopen ani hlasitého lyrismu, ani patosu. Píšu dobře, jen když docela klidně mluvím o bouřlivých věcech a sám nelezu na zeď, ale přiměju zeď lézt na čtenáře.

Úpravy obrazovky

Poznámky

  1. ↑ Afonin L. N. „Vyznání“ od A. Apolla jako jeden ze zdrojů příběhu Leonida Andrejeva „Život Vasilije z Théb“. - "Andreevského sbírka", Kursk, 1975, s. 90-101.
  2. ↑ Archiv A. M. Gorkého, svazek IV, str. 138.
  3. ↑ Pilsky P. Kritické články, svazek I. Petrohrad, 1910, str. 22.
  4. ↑ „Církevní hlásatel“, 1904, č. 36, 2. září, s. 1137.
  5. ↑ "Misijní revue", 1904, č. 13, září, kniha. 1, str. 420-434.
  6. ↑ "Citové čtení", 1905, leden, str. 593.
  7. ↑ "Ruský posel", 1904, kniha. 1, str. 790.
  8. ↑ Odessa News, 1904, č. 6291, 26. dubna.
  9. ↑ Russkiye Vedomosti, 1904, č. 124, 5. května.
  10. ↑ „Severozápadní slovo“, 1904, č. 1957, 22. května.
  11. ↑ „Kyjevské odpovědi“, 1904, č. 158, 9. června.
  12. ↑ Korolenko V. G. O literatuře. M., Goslitizdat, 1957, str. 360-361, str. 369.
  13. ↑ 1904, č. 5, s. 52.
  14. ↑ Nick. Yarkov; 1904, č. 6, s. 57.
  15. ↑ Váhy, 1904, č. 5, s. 47.
  16. ↑ Citováno. podle článku B. M. Sivovolova „V. Bryusov a L. Andreev" v knize: "Bryusov Readings of 1971", Jerevan, 1973, str. 384.
  17. ↑ Zápis do deníku B. A. Lazarevského. Viz: LN, díl 87. M., Nauka, 1977, str. 347.

Odkazy