Úmluva o prevenci a trestání zločinu genocidy

Úmluva o prevenci a trestání zločinu genocidy byla přijata rezolucí 260 (III) Valného shromáždění Organizace spojených národů dne 9. prosince 1948 v Paříži . Úmluva vstoupila v platnost 12. ledna 1951 [1] . Zakládá mezinárodně právní status pojmu „ genocida “ jako nejzávažnějšího zločinu proti lidskosti a také uvádí jeho právní definici. Je vyvrcholením mnohaletého boje polského právníka židovského původu Rafaela Lemkina za vyvození právní odpovědnosti za ničení etnických skupin a uznání genocidy mezinárodním společenstvím jako zločinu proti lidskosti. Všechny zúčastněné země jsou povinny přijmout opatření k prevenci a potrestání genocidy v době války a míru. Počet zemí, které úmluvu ratifikovaly k září 2011, dosahuje 141 [1] .

Definice genocidy

Článek II definuje genocidu takto:

Článek III definuje trestné činy:

Úmluva byla přijata, aby zabránila akcím podobným holocaustu spáchanému Třetí říší během druhé světové války . První vydání Úmluvy zahrnovalo také zabíjení z politických důvodů, ale SSSR [3] a řada dalších zemí odmítly uvažovat o akcích namířených proti skupinám identifikovaným z politických nebo sociálních důvodů jako genocidu [4] . V důsledku politického a diplomatického kompromisu byla tato kritéria odstraněna.

Subjektivní stránka genocidy

Subjektivní stránka genocidy zahrnuje vinu v podobě úmyslu (úmyslu) „zničit, zcela nebo zčásti, ... skupinu jako takovou“. Tedy pokud si byl subjekt trestného činu vědom a chtěl, aby jeho jednáním nastaly určité následky. Je třeba poznamenat, že ani v definici Rafaela Lemkina , ani v rezoluci OSN z 11. prosince 1946 nebyla kategorie záměru.

Předmět genocidy

Podle článku IV Úmluvy o genocidě jsou pachateli tohoto zločinu „osoby, které páchají genocidu nebo jakýkoli jiný z činů uvedených v článku III... ať už jsou to ústavně odpovědní vládci, úředníci nebo soukromé osoby“. To znamená, že jednotlivci jsou předmětem zločinu genocidy. Pokud jde o odpovědnost státu, článek IX uvádí: „Spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu, uplatňování nebo provádění této Úmluvy, včetně těch, které se týkají odpovědnosti státu za spáchání genocidy nebo některého z dalších států uvedených v článku III. být předložen Mezinárodnímu soudnímu dvoru.“ na žádost kterékoli ze stran sporu.“ O otázce odpovědnosti státu za spáchání genocidy tedy rozhoduje Mezinárodní soudní dvůr.

Odkazy

1. ↑ 1 2 3 4 5 Stav úmluvy Archivováno 20. října 2012 na Wayback Machine 
2. ↑ 1 2 3 Text Úmluvy o prevenci a trestání zločinu genocidy Archivováno 26. dubna 2016 na Wayback Machine , Oficiální stránky OSN.
3. ↑ Robert Gellately a Ben Kiernan. The Spectre of Genocide: Mass Murder in Historical Perspective  (anglicky) . - Cambridge, UK: Cambridge University Press , 2003. - S. 267. - ISBN 0521527503 .
4. ↑ Staub, Ervin. The Roots of Evil: The Origins of Genocide and Other Group Violence  (anglicky) . — Cambridge, UK: Cambridge University Press . - S. 8. - ISBN 0-521-42214-0 . ]

Slovníky a encyklopedie	Britannica (online)
V bibliografických katalozích	GND : 4162049-5 J9U : 987007296633605171 VIAF : 183873516 Světová kočka VIAF : 183873516