Krajnyak dialekty

Krajniacké dialekty ( polsky gwary krajniackie, gwary krajeńskie ) jsou dialekty velkopolského dialektu [2] [4] , běžné v historické oblasti Krajna na severovýchodě Velkopolska a severozápadně od Kujavsko-pomořského vojvodství [5] [6] .

Krayňacké dialekty, které se nacházejí v severozápadní části oblasti Velkopolského dialektu, na hranici s jihokašubským dialektem, spolu s borovjakskými (tucholskými) dialekty nacházejícími se na východ od nich charakterizoval K. Nitsch jako přechodná nářečí od velkopolského typu vlastní ke kašubštině [7] . Přítomnost řady severopolských dialektů v dialektech Kraynyak odlišuje krajnské dialekty od vlastních dialektů Velkopolska v jižní části oblasti Velkopolska a přibližuje je dialektům severní části oblasti [8]. . V dialektech různých regionů Krajna existují nářeční rozdíly spojené s větším rozšířením znaků severního Velkopolska (na severovýchodě) nebo vlastního Velkopolska (na jihozápadě) [9] .

Otázky klasifikace

Území rozšíření kranianských dialektů bylo zahrnuto do velkopolské dialektové oblasti již v jedné z prvních klasifikací polských dialektů , sestavené K. Nitschem a prezentované na mapě z roku 1919 [3] [10] . V klasifikaci K. Nitsche, prezentované v díle Wybór polskich tekstów gwarowych z roku 1957, jsou krajniacké dialekty považovány za součást dialektů vlastního Velkopolska ( polsky Wielkopolska właściwa ) za součást velkopolského dialektu spolu s dialekty Borovyak, reprezentující samostatná nářeční oblast - Krajna a Bory Tucholski, která vznikla v důsledku rozšíření velkopolského dialektového typu v Pomorí ( polsky ekspansja na Pomorze (Krajna i Bory Tucholskie)) [11] . Autochtonním obyvatelstvem Krajna a Tucholského Boru byli podle K. Nitsche Kašubové , které později asimilovali Polané [~ 1] [12] .

Jako součást velkopolského dialektu jsou krainiacké dialekty považovány také za klasifikace polských dialektů od S. Urbanczyka (odděleně od vlastní oblasti Velkopolska) [13] a K. Deyny [14] .
Monika Gruchmanová ( Monika Gruchmanowa ) ve třetím díle "Atlasu jazyka a lidové kultury Velkopolska" ( Atlas języka i kultury ludowej Wielkopolski ) z roku 1967, stejně jako K. Nitsch, zahrnuje krajnské dialekty do skladby vlastní nářeční oblasti Velkopolska. [15] . Marian Kutsala ( Marian Kucała ) v „Encyklopedie polského jazyka“ ( Encyklopedia języka polskiego ) z roku 1991 poznamenává krajniacké dialekty, jako S. Urbanczyk, jako součást velkopolského dialektu odděleně od vlastních dialektů Velkopolska [3] .

V každé z klasifikací velkopolského dialektu jsou rozdíly v obrysech území rozšíření krayniakovských dialektů.

Ze dvou hlavních jazykových znaků, podle kterých K. Nitsch vyčlenil velkopolský dialekt [16] [17] , se kraynské dialekty vyznačují pouze absencí mazurenia . Namísto znělého typu mezislovní fonetiky typického pro velkopolský dialekt je v kraynyackých dialektech (s výjimkou jižních částí rozsahu) běžný neznělý typ [18] . Absence hluchoty ve „složitých formách“, jako je např. jezdem ( polsky lit. jestem „(já)“), však naznačuje, že původní typ mezislovní fonetiky pro Kraynovy dialekty byl znělý [7] .

Oblast distribuce

Krajniacké dialekty jsou běžné na severozápadě oblasti Velkopolského dialektu. Zabírají území v severovýchodní části Velkopolska a severozápadní části Kujavsko-pomořského vojvodství , ohraničené linií z Pyly na východ přes Nakło do Bydhoště , z Bydhoště na severozápad do Kamień Krajeński a odtud přes Zlotow na jihozápad do Sawy. Rozsah krajnyackých dialektů se shoduje s hranicemi historického regionu Krajna , pojmenovaného pro svou odlehlou polohu vzhledem ke zbytku středověkých polských zemí za vlády Piastovců [19] .

Z východu a severovýchodu hraničí krajňacké dialekty s borovjatskými (tucholskými) dialekty , z jihu se severními velikopolskými (palutskými) dialekty . Od severozápadu sousedí území rozšíření nových smíšených polských dialektů na dialekty Kraynyak [20] [21] .

Vlastnosti dialektů

Kraynyacké dialekty se vyznačují kombinací západopolských a severowielkopolských dialektů v jejich jazykovém systému, stejně jako rozšířením jejich vlastních místních jazykových rysů [9] [18] [22] :

Západopolské nářeční rysy

Západopolské nářeční rysy, charakteristické pro vlastní dialekty Velkopolska, zahrnují:

  1. Absence mazurenie [23] .
  2. Diftongická výslovnost samohlásek ā , ō , ŏ .
  3. Změna z původního vo na u̯o .

Vlastnosti severopolského dialektu

Nářeční rysy severopolského dialektu, které jsou charakteristické pro dialekty mazovského dialektu , kašubský jazyk a dialekty severní části velkopolského dialektu, zahrnují:

  1. Šíření hluchého typu sandhi , při absenci hluchoty v „komplexních formách“ (tzv. sekundární neslyšící typ): jezdem ( polsky lit. jestem „(já)“), ńozem (lit. niosłem „( I) nesená") atd. V dialektech jižní části oblasti Kraynyak je zaznamenán znělý typ sandhi [24] .
  2. Široká výslovnost kontinuantu přední řady nosu jako ą a v souladu s tím změna e > a ve skupině ĕN : bądo ( dosl. będą "(budou)"), v droga ( dosl. w drogę " na cestě"), i̯edan ( dosl. jeden "jeden"), za lasam ( dosl. za lasem "za lesem") atd.
  3. Absence výslovnosti nazálního zadního řádku kontinua na konci slova jako kombinace um , om [25] .
  4. Přechod počátečního ra- v re- : rek ( dosl. rak "rakovina"), redu̯o ( dosl. radło "pluh") atd. [26]
  5. Přechod k'e , k'i , g'e , g'i > će , ći , ʒ́e ʒ́i , známý také v kašubštině: du̯uʒ́e (lit. długie „dlouhý“, „dlouhý“), ʒ‚ipći (lit. gibki „flexibilní ").

Viz také

Poznámky

Komentáře
  1. ↑ K. Nitsch spojil vznik přechodu k' , g' > ć , ʒ ‚ v dialektech Kraynyatsky a Borovjatsky s asimilací mluvčími východních lechitských dialektů Kašubů , v jejichž dialektech jsou i souhlásky ć , ʒ ‚ známé místo k' , g' . V moderní polské dialektologii je přechod k' , g' > ć , ʒ ' nejčastěji viděn jako relativně pozdní výskyt nezávisle na sobě v kašubských a severopolských dialektech.
Prameny
  1. ↑ Urbańczyk, 1976 , wycinek mapy nr 3.
  2. ↑ 1 2 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  3. ↑ 1 2 3 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  4. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Krajná. Archivováno z originálu 10. dubna 2013.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  5. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Krajná. Zeměpisné oblasti. Archivováno z originálu 10. dubna 2013.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  6. ↑ Nasze. Kujawsko-Pomorskie  (Polsko) . - Etnografie. Mapa regionów etnograficznych 1850-1950. Archivováno z originálu 9. dubna 2013.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  7. ↑ 1 2 Ananyeva, 2009 , s. 73.
  8. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 72.
  9. ↑ 12 Nasze . Kujawsko-Pomorskie  (Polsko) . - Etnografie. Krajná. Gwara Krajeńska. Archivováno z originálu 10. dubna 2013.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  10. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Mapa narzeczy polskich (1919) K. Nitscha (Mapa polských dialektů od Kazimira Nitsche). Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  11. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Oprac. A. Krawczyk-Wieczorek na podstawie: K. Nitsch, Wybór polskich tekstów gwarowych, wyd. 3., Warszawa 1968. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego według Kazimierza Nitscha (Rozloha a klasifikace polských dialektů od Kazimierzy Nitschy. Mapu sestavil A. Krawczyk-Vecorek na základě práce K. polského Nitschwa Wybrowychówa polského Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  12. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 95.
  13. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Oprac. A. Krawczyk-Wieczorek na podstawie: Urbańczyk 1968, mapa nr 3. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego według Stanisława Urbańczyka Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  14. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Granice dialektów i gwar według Karola Dejny (Mapa polských dialektů Karola Dejného). Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  15. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego według Moniki Gruchmanowej (Oblast a klasifikace velkopolského dialektu od Moniky Gruchmanové). Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  16. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 65.
  17. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 71.
  18. ↑ 1 2 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Krajná. Gwara regionu. Archivováno z originálu 10. dubna 2013.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  19. ↑ Nasze. Kujawsko-Pomorskie  (Polsko) . - Etnografie. Krajná. Archivováno z originálu 10. dubna 2013.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  20. ↑ Dialekty i gwary polskie. Kompendium internetowe pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . - Ugrupowania dialektów i gwar polskich. Schematyczny podział dialektów polskich wg. Stanisława Urbańczyka (Mapa polských dialektů od Stanisława Urbanczyka). Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 1. dubna 2012)
  21. ↑ Dialekty i gwary polskie. Kompendium internetowe pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . - Ugrupowania dialektów i gwar polskich. Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 1. dubna 2012)
  22. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 72-74.
  23. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Mazurzenie. Archivováno z originálu 17. října 2012.  (Přístup: 1. dubna 0213)
  24. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Fonetyka międzywyrazowa zróżnicowana regionalnie. Archivováno z originálu 17. října 2012.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  25. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Rozłożona wymowa samogłosek nosowych. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 1. dubna 2013)
  26. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Przejście nagłosowego ra- > re-. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 1. dubna 2013)

Literatura

  1. Dejna K. Dialekty polskie. — wyd. 2, popr. - Wroclaw: Ossolineum, 1973.
  2. Encyklopedie języka polskiego / pod redakcją S. Urbańczyka . — wyd. 2 popr. já uzup. — Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1994.
  3. Nietsch K. Dialekty języka polskiego. — wyd. 3. - Wroclaw - Krakov, 1957.
  4. Urbańczyk S. Zarys dialektologii polskiej. — wyd. 5. — Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe , 1976.
  5. Ananyeva NE Historie a dialektologie polského jazyka . - 3. vydání, Rev. - M . : Dům knihy "Librokom", 2009. - ISBN 978-5-397-00628-6 .

Odkazy

Fragmenty řeči: