Obraz Doriana Graye
| Portrét Doriana Graye | |
|---|---|
| Angličtina Obraz Doriana Graye | |
| První publikace (v časopise). | |
| Žánr | román |
| Autor | Oscar Wilde |
| Původní jazyk | Angličtina |
| datum psaní | 1890 |
| Datum prvního zveřejnění | 1890 |
| nakladatelství | Lippincott's Monthly Magazine [d] |
 Text práce ve Wikisource | |
 Citace na Wikicitátu | |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Obraz Doriana Graye je román irského spisovatele a dramatika Oscara Wilda .
Žánrově jde o směsici románu výchovy s mravním podobenstvím [1] ; se ukázalo být nejúspěšnějším dílem Wilda, natočeného v různých zemích světa více než 30krát. Existuje ve třech verzích – časopisecká verze o třinácti kapitolách, publikovaná v Lippincott's Monthly Magazine v červenci 1890, s výhradou škrtů provedených redaktorem časopisu; první knižní vydání ve dvaceti kapitolách (duben 1891), k nimž autor přidal kapitoly III, V, XV-XVIII a poslední kapitola byla rozdělena na dvě, z nichž se staly kapitoly XIX a XX [2] [3] a „ necenzurovaná“ verze románu ve třinácti kapitolách, představující původní Wildeův původní strojopis, poprvé publikovaný v roce 2011Harvard University Press [4] . Všechna anglická vydání a překlady jsou založeny na knižní verzi z roku 1891.
Děj
Umělec Basil Hallward maluje portrét mladého a krásného Doriana Graye. Mladý muž obdivuje svůj obraz a vyjadřuje touhu, aby portrét zestárnul a on zůstal vždy mladý. Dorian se setkává s Basilovým přítelem, lordem Henrym Wottonem, sarkastickým hédonistou , který pohrdá tradičními viktoriánskými hodnotami , a padne pod vliv jeho krutých myšlenek. Dorian se zamiluje do herečky , mladé krásky Sibyly Vaneové, ale po neúspěchu představení, na které pozval lorda Henryho a Basila, oznámí rozchod do něj zamilované herečce. Po návratu domů zjistí, že v obrysech rtů na portrétu se objevil záhyb krutosti, zatímco Dorian sám se nezměnil. Uvědomí si, že se zachoval špatně a rozhodne se oženit se Sybil, ale lord Henry odhalí, že spáchala sebevraždu. Henrymu se podaří rozptýlit Dorianovu lítost.
Dorian se poddává špatnému vlivu Henryho a oddává se neřestem a zkaženosti. V portrétu vidí všechny nové změny, zatímco on sám si zachovává veškerou krásu mládí.
O několik let později Basil náhodně potká Doriana na ulici a trvá na tom, že si s ním promluví. Basil vypráví Dorianovi o hrozné pověsti, kterou získal. Basil nevěří příběhům o Dorianovi, věří, že neřesti člověka se nevyhnutelně odrážejí v jeho vzhledu. Dorian si však zachoval veškerou krásu svého mládí, což ničí Basilovu teorii. Basil požaduje upřímnou odpověď, na což Dorian ukazuje portrét, který zobrazuje odpudivého starého muže, jehož tvář odráží jeho neřesti. Basil poznává jeho práci a s hrůzou si uvědomuje, že všechny fámy o Dorianovi jsou pravdivé. Zahořklý Gray zabije Hallwarda. Vydíráním svého bývalého přítele vědce Campbella ho Dorian přinutí zničit mrtvolu.
Dorian jde do doupěte ve vzdálené části města, kde potká jednu z žen, které zabil. Říká mu Prince Charming. Námořník James Vane uslyšel tuto přezdívku a usnul v nevěstinci, vyskočil a dohonil Doriana na ulici. Chystá se zastřelit Graye a obviňovat ho ze smrti své sestry, ale Dorianovi dojde spásné tušení, požádá Wayna, aby ho vzal pod světlo lucerny. Námořník si uvědomí, že mladík nemohl zabít svou sestru před 18 lety a Doriana propustí. Přistoupí však k němu padlá žena a řekne mu, že princ Charming je mnohem starší, Vane si uvědomí svou chybu. Vystopuje Doriana na lovu, ale je náhodně zastřelen Dorianovým společníkem. Campbell končí svůj život, společnost se domnívá, že Basil chybí v Paříži.
Dorian se rozhodne změnit k lepšímu. Poté, co podle jeho názoru udělal dobrý skutek - propustil selskou dívku, která se do něj zamilovala, aniž by ji zneuctil - jde k portrétu v naději, že se zlepšil, ale při pohledu na něj chápe, že jen marnivost řídí jeho myšlenky. Na základě touhy zbavit se jediného svědka jeho hříchů a zastavit tuto záhadnou existenci duše na portrétu se Dorian rozhodne portrét zničit. Vnoří nůž do portrétu. Ozve se hrozný výkřik. Tento pláč uslyší dva kolemjdoucí pánové a zavolají policistu, ale když zjistí, komu tento dům patří, pohrdají se na sebe a odejdou.
Sluhové vejdou do místnosti a najdou nedotčený portrét, který zobrazuje jejich pána ve všech barvách mládí a krásy a vedle portrétu je mrtvola staršího muže s nožem v hrudi s povadlou a odpudivou tváří (Dorian Gray věk v době smrti je asi třicet osm let) . " Jen podle prstenů na rukou " poznají, kdo to je.
Hlavní postavy
- Dorian Gray je mladý muž obdařený neuvěřitelnou krásou. " Je mu již 20 let " [5] . Pod vlivem myšlenek nového hédonismu hlásaného lordem Henrym zasvětí svůj život žízni po rozkoši a neřesti. Kombinuje subtilního estéta, dokonce romantika, a zlomyslného chlípníka schopného zločinu. Tyto dvě protilehlé stránky jeho charakteru spolu neustále bojují. Tato dualita hrdiny je charakteristická pro mnoho gotických románů .
- Basil Hallward je umělec, který namaloval portrét Doriana Graye. Vyznačuje se extrémní náklonností k Dorianu Grayovi, v němž vidí ideál krásy a člověka. Umělec, odsouzený zemřít jeho rukou, je Dorianovým neúspěšným andělem strážným. Po smrti Basila a Doriana Graye se stává bezbranný.
- Lord Henry Wotton - aristokrat, kazatel myšlenek nového hédonismu , "Princ paradoxů." Jeho paradoxní, rozporuplné myšlení, plné sžíravých aforismů , je prodchnuto kritikou celé viktoriánské anglické společnosti . Působí jako jakýsi Mefistofeles pro Doriana Graye.
- Sybil Vane je herečka, " asi sedmnáctiletá dívka " [6] . Před setkáním s Dorianem žila ve svém fiktivním světě, ve světě divadla, a byla talentovanou herečkou. Vzplanutí lásky jí ukázalo veškerou umělost jejího světa, kde nežila, ale jen si hrála. S prvním jasným pocitem v Sybilině duši se herecký talent prudce vytrácí, když se snaží uniknout ze světa iluzí do světa skutečné vášně. Dorianovo zklamání z představení ji přivede k náhlé sebevraždě .
- James Vane , Sybilin bratr, o rok mladší než ona, chce odplout do Austrálie [7] . James je přísný a hrubý, špatně oblečený mladý muž vojenského zaměření, žárlivý na vznešenou a zamilovanou Sybil do bohatého aristokrata Doriana Graye, který je mu nepříjemný. Po sebevraždě své sestry ztratil James smysl života a žije jen s touhou po pomstě.
Zdroje inspirace
Žánrově je Obraz Doriana Graye conte philosophique [8] [9] , intelektuálsko-alegorický příběh, tolik oblíbený v osvícenství , ale psaný z hlediska dekadence konce století . V Dorianu Grayovi, hrdinovi románu, jsou rysy nového Fausta uhodnuty . Lord Henry hraje roli Mefistofela, je to on, kdo v celém románu svádí Doriana Graye myšlenkami na nový hédonismus , proměňuje nevinného a talentovaného mladíka ve zlé monstrum. Sybil Wayne spadá pod roli Margarity, novým Valentinem je James Wayne. Jak víte, Faust také přijal věčné mládí od Mefistofela.
Hlavním zdrojem inspirace pro Wilda byl zřejmě Balzacův alegorický román Shagreen Leather [10 ] . Dekadentní duch díla sahá až do Huysmansova módního románu „ Naopak “ (1884). Toto je pravděpodobně kniha, kterou lord Henry dává Dorianovi [11] [12] [13] [14] . Gotický román " Melmoth the Wanderer " znal Wilde od dětství, protože jeho autor Charles Robert Maturin byl jeho prastrýc. Právě k Melmothovi se vrací myšlenka tajemného portrétu, jehož prototyp nestárne, a částečně hrdiny, který si může dovolit všechno [15] [16] .
Historie publikace
Román byl napsán za pouhé tři týdny. Poprvé publikoval v červenci 1890 v American Lippincott's Monthly Magazine . V dubnu 1891 vyšla v Londýně jako samostatná kniha, doplněná o speciální předmluvu, která se stala manifestem estetismu , a také o šest nových kapitol v rámci hlavního vyprávění. Některé kapitoly byly ve druhé verzi kompletně přepracovány [2] .
Po vydání románu propukl ve společnosti skandál. Literární establishment jej odsoudil jako nemorální dílo a někteří kritici požadovali jeho zákaz a potrestání autora románu. Wilde byl obviněn z urážky veřejné morálky. Román byl však běžnými čtenáři přijat s nadšením.
Podle F. S. Fitzgeralda je tento román „celkově jen poněkud vznešenou pohádkou, která je užitečná pro teenagery ve věku sedmnácti let, protože je vybízí k vážnému zamyšlení“ a ve které Balzacova Shagreen Skin a „ Naopak » Huysmans [17] .
Podle Ekateriny Genievové ve Wildeově estetické próze „zmizel živý princip, zabila ho manýra a domýšlivost“, a proto je pro román charakteristický „nadbytek popisů drahých látek, vzácných drobností, exotických květin“ [1] .
V románu není jasně pojmenována žádná z neřestí hlavního hrdiny, kromě vraždy umělce a zneužívání opia . Wilde sám řekl, že každý vidí v jeho hrdinovi své vlastní hříchy a neřesti:
Každý člověk vidí v Dorianu Grayovi své vlastní hříchy. Jaké jsou hříchy Doriana Graye, nikdo neví. Kdo je najde, přinesl si je sám.Z dopisu O. Wildea redaktorovi listu Scots Observer, 1890
Ruské překlady
- 1905 - jméno překladatele není jasné, je uvedeno v tiráži. "Z angličtiny. za. V. Tiráž: St. Petersburg: Redakční rada Nového časopisu pro literaturu, umění a vědu, 1905. - 78 s. [18] (Asi zkráceno, soudě podle počtu stran).
- 1906 - překlad okultistky Anny Mintslovové pod názvem "Obraz Doriana Graye" (M., 1906, nakladatelství Grif). Luxusně ilustroval výtvarník Modest Durnov [19] . Zdrcující recenze M. Likiardopula na toto vydání v časopise Symbolist " Základy " [20] uvádí, že bylo vytvořeno zejména "z neúplné, nedokončené verze, která se objevila v červenci 1890 v Lippincott's Monthly Magazine, zatímco jiné existující vydání, opravené a doplněné o celých 7 kapitol a masu drobných příloh, které sám Wilde uznal za jedinou správnou možnost (...) Navíc výběrem nevyhovujícího anglického textu jej nakladatelství zcela zkreslilo nedbalým, odfláknutým překladem. Recenzent Minclové vytýká chyby v angličtině a neobratnost v ruštině.
- 1906 - pod iniciálami „S. Z.", publikované v sebraných dílech Wildeových, vydaných nakladatelstvím V. M. Sablina [21] . 2. vyd. - 1907 [22] . „Málokdy se setkáme s příkladem bezobřadnější odvety proti uměleckému dílu,“ napsal M. Likiardopulo v recenzi na tento překlad.
- 1909 - ve 3. vydání téhož sebraného díla Wildea od V. M. Sablina (sv. II) na titulní straně chybí jméno překladatele, je však otištěno " opravený a doplněný překlad upravil M. Likiardopulo " .
- 1909 - překlad symbolisty Michaila Likiardopula pod pseudonymem M. Richards pro sebraná díla, vydaný jako příloha časopisu Niva v nakladatelství A.F.Marxe, editoval Korney Chukovsky . V překladu Likiardopulo se tato série objevila pětkrát (1909, 1911, 1912, 1915, 1916) [23] . Román byl znovu vydán jako samostatné vydání v roce 1928 .
- 1960 – překlad Marie Abkiny pro dvousvazkový „Vybraná díla“ (Státní nakladatelství beletrie). Stala se učebnicí a dodnes se dotiskuje, cca 100 dotisků [24] . Současně, podle názoru moderního badatele, který porovnával různé překlady, „může být nazýván ve větší míře informativním a úvodním, protože se ukázalo, že je ‚ztracen‘ většina hodnotového systému viktoriánské éry“ [ 25] . Jiný filolog naopak chválí: „pokud posuzujeme emoční vjem, pak se překlad M. E. Abkiny velmi blíží původnímu textu“ [26] . Třetí příklad ukazuje, že její překlad je charakterizován „problémem ztráty identifikace, která nabývá mnohorozměrného charakteru (…) upozorňují překladatelovy svérázné doplňky k původnímu textu a překladatelova redukce v rejstříku stylu románu (… ) M. E. Abkina zjednodušuje a stylisticky redukuje řeč“ [27 ] .
- 1999 - překlad Valery V. Chukhno (" Eksmo "), druhé vydání překladu - 2015 (?). Tento překlad je jedním badatelem chválen za přesnost a přesnost při přenosu stylu [25] , jiný nadává: „Překlad V. Čuchna, vzniklý později, v době oproštěné od ideologického vlivu na literaturu, byl určen pro masového čtenáře, proto se i přes podobnost v mnoha ohledech vyznačuje větší známostí a puntičkářstvím než originál. (…) V. Chukhno se vyznačuje množstvím substitucí a permutací“ [26] .
- 2010 - překlad Anastasie Gryzunové a Maxima Němcova ("Eksmo") [28] . Tento překlad byl jedním badatelem pokárán za „kontrastní stylistické“ skoky „od vznešeného k nízkému, mladistvému slangu, který neodpovídá ani původnímu zdroji, ani společenskému postavení postav, které tato slova vyslovují [25] .“
- 2017 — překlad Daria Tselovalnikova (AST Moskva). Tento překladač podle badatele značně usnadňuje gramatickou stavbu složitých vět, ale textu to neškodí: „D. Tselovalnikova si podle našeho názoru zachovává ducha původního díla, aby to potěšilo, někdy výrazně mění formu, ale bez výrazných ztrát“ [26] .
- ? - překlad Victora N. Lepekha má zřejmě několik vydání zveřejněných na internetu.
Srovnání
| Tlumočník | První a druhá věta románu |
|---|---|
| Originál | Ateliér se naplnil bohatou vůní růží, a když se mezi stromy zahrady proháněl lehký letní vítr, pronikala otevřenými dveřmi těžká vůně šeříku nebo jemnější vůně růžově kvetoucího trnu.
Z rohu pohovky perských sedlových brašen, na nichž ležel a kouřil, jak bylo jeho zvykem, nesčetné množství cigaret, mohl lord Henry Wotton právě zachytit záblesk medově sladkých a medově zbarvených květů laburnum, jehož chvějící se větve zdálo se, že stěží unese břemeno krásky tak plamenné jako oni; a tu a tam se fantastické stíny létajících ptáků míhaly přes dlouhé hedvábné závěsy, které byly nataženy před obrovským oknem, vyvolávaly jakýsi momentální japonský efekt a přiměly ho myslet na ty bledé malíře z Tokia s nefritovými tvářemi. kteří se prostřednictvím umění, které je nutně nepohyblivé, snaží zprostředkovat pocit rychlosti a pohybu. |
| A. Minclová
(1906) |
? |
| S. Z.
(1906) |
Ateliér naplnila luxusní vůně růží a každý mírný závan letního vánku mezi stromy zahrady s sebou přinášel otevřenými dveřmi dusivou vůni šeříků nebo jemnou vůni jemných šípkových květů.
Lord Henry Wotton ležel v rohu pohovky potažené perskými sedlovými potahy a jako obvykle kouřil nespočet cigaret jednu za druhou a mohl obdivovat nádheru krásných, sytě zbarvených květů alpského koštěte, jehož chvějící se větve jakoby jen stěží podpíraly. váha jejich ohnivých šatů; a přímo před jeho očima, přes dlouhé hedvábné závěsy obrovského okna, připomínající momentální efekty japonské malby, prolétávaly fantastické stíny ptáků, kteří létali kolem, a jeho myšlenky mimovolně směřovaly ke vzdáleným umělcům se žlutými tvářemi, kteří se snažili vyjadřovat pohyb a impuls v umění, které bylo od přírody nehybné. |
| vyd. V. M. Sablina,
"opravený a doplněný překlad upravil M. Likiardopulo" (1909) [29] |
Dílna byla prosycena luxusní vůní růží a každý mírný závan letního vánku mezi stromy zahrady s sebou otevřenými dveřmi přinášel dusivou vůni šeříku nebo jemnější vůni šípků.
Z rohu pohovky, přikryté perskými sedlovými pokrývkami, kde ležel a kouřil, jako obvykle, jednu za druhou nespočet cigaret, mohl lord Henry Wotton obdivovat nádheru medově sladkých a medově zbarvených okvětních lístků alpského koštěte, jehož chvění zdálo se, že větve jen stěží vydrží tíhu tak ohnivé a zářivé krásy, a přímo před jeho očima, podél dlouhých hedvábných závěsů obrovského okna, připomínajícího okamžité efekty japonské malby, prolétávaly fantastické stíny ptáků létajících kolem, a jeho myšlenka mimovolně směřovala ke vzdáleným umělcům se žlutou tváří, kteří se snaží vyjádřit pohyb a impuls v umění, které je od přírody nehybné [30] . |
| M. Richards (Likiardopulo)
(1909) |
Dílnu provoněla kořeněná vůně růží, a když se zahradou mezi stromy prohnal lehký vánek letního vánku, otevřenými dveřmi se vznášela dusivá vůně šeříku nebo jemná vůně šípků.
Lord Henry Wotton ležel v rohu pohovky potažené perskými sedlovými potahy a kouřil, jako obvykle, nespočet cigaret jednu za druhou, a mohl zahlédnout záři medově sladkých a medově zbarvených okvětních lístků alpského koštěte, jehož chvějící se větve, zdálo se, jen stěží snesou tíhu své ohnivé - zářivé krásy; čas od času prolétly dlouhými hedvábnými závěsy obrovského okna fantastické stíny ptáků, kteří na okamžik vytvořili efekt japonské malby, díky čemuž si lord Wotton vzpomněl na tokijské umělce se žlutými tvářemi, kteří se snažili vyjádřit impulsy a pohyb v umění která je od přírody nehybná [31] . |
| M. Abkina
|
Husté aroma růží naplnilo umělcovu garsonku, a když se v zahradě zvedl letní vánek, vlétl otevřenými dveřmi dovnitř a přinesl s sebou buď omamnou vůni šeříků, nebo jemnou vůni šarlatových květů hlohu.
Z pohovky pokryté perskými sedlovými plachtami, na které ležel lord Henry Wotton a kouřil jako vždy jednu po druhé nesčetné množství cigaret, byl vidět jen keř koštěte - jeho zlaté a medem vonící květy horlivě plály na slunci a chvějící se větve zdálo se, že těžko unese tíhu této jiskřivé nádhery; čas od času se na dlouhých hedvábných závěsech obrovského okna mihly podivné stíny ptáků létajících kolem a na okamžik vytvářely zdání japonských kreseb – a pak si lord Henry vzpomněl na žlutolící umělce vzdáleného Tokia, kteří snažil se zprostředkovat pohyb a impuls pomocí umění, ze své podstaty statické [34] . |
| V. Čukhno
|
1999: Ateliér naplnila omamná vůně růží, a když mezi stromy zahrady proběhl lehký letní vánek, otevřenými dveřmi se linula hustá vůně šeříku, která se prolínala s jemnější vůní růžových květů hlohu.
Na pohovce pokryté perskými seky ležel lord Henry Wotton a jako obvykle kouřil nespočet cigaret jednu za druhou; dveřmi viděl keř koštěte pohlcený žlutým plamenem kvetení, zcela ověšený dlouhými střapci vonných květů jako med, chvějící se při každém pohybu vzduchu, proudící jako zlatý déšť z tenkých větví, ohýbající se pod tíhou tato jiskřivá nádhera; čas od času se skrz dlouhé hedvábné závěsy zakrývající obrovské okno prohnaly bizarní stíny létajících ptáků a na okamžik vytvořily iluzi japonských kreseb a myšlenky lorda Henryho se obrátily k tokijským umělcům se žlutými tvářemi, kteří se neúnavně snažili zprostředkovat dojem prudkého pohybu pomocí umění, ze své podstaty statické [ 35] . |
| 2015 (rozdíly podtrženy): Ateliér naplnila omamná vůně růží, a když se mezi stromy v zahradě prohnal lehký letní vánek, otevřenými dveřmi se linula hustá vůně šeříků, proložená jemnější vůní růžových květů hlohu .
Na pohovce z perských sedlových brašen ležel lord Henry Wotton a jako obvykle kouřil nespočet cigaret jednu za druhou ; dveřmi viděl keř koštěte pohlcený žlutým plamenem kvetení, zcela ověšený dlouhými střapci vonných květů, jako med, chvějící se při každém kolísání vzduchu, proudící jako zlatý déšť z tenkých větví, ohýbající se pod tíhou této jiskřivé nádhery; čas od času se bizarní stíny létajících ptáků přehnaly podél dlouhých hedvábných závěsů, které zakrývaly obrovské okno, a na okamžik vytvářely iluzi , že okna jsou zdobena díly japonské malby , a myšlenky lorda Henryho se obrátily k umělcům se žlutým obličejem. Tokia, neúnavně se snaží zprostředkovat pocit prudkého pohybu prostřednictvím uměleckých prostředků, inherentně statické [36] . | |
| A. Gryzunova a M. Němcov
(2010) |
? |
| D. Tselovalniková
(2017) |
Umělcovo studio bylo naplněno vůní růží. Mezi stromy v zahradě stoupal letní vánek a nesl otevřenými dveřmi těžkou vůni šeříku a jemnější vůni růžového hlohu.
Lord Henry Wotton, jako obvykle, kouřil nespočet cigaret, opřel se o otoman pokrytý perskými sedlovými pokrývkami a obdivoval zlatý dešťový keř, jehož větve se chvěly ve větru pod tíhou zlatých květenství, vyzařovaly medové aroma a jasně svítily. slunce; kolemjdoucí ptáci vrhali bizarní stíny na dlouhé pytlovinové závěsy, které zakrývaly obrovské okno, a vytvořily dočasný efekt japonské malby, připomínající lordu Henrymu tokijské umělce s bledě žlutozelenými tvářemi, kteří se navzdory tomu snaží dát svým výtvorům iluzi pohybu. nepostradatelná statická povaha malby. |
| V. N. Lepekha | Umělcovu dílnu naplnila nádherná vůně růží, a když otevřenými dveřmi pronikl lehký letní vánek, přinesl s sebou ze zahrady buď bohaté aroma šeříků, nebo jemnou vůni šarlatových květů hlohu.
Lord Henry Wotton, jak bylo jeho zvykem, ležel na perském divanu a kouřil cigarety jednu za druhou. Odtud mohl očima zachytit záři slunce na zlato-medové barvě vrb, jejichž křehké větve jen stěží podporovaly takovou krásu; na hedvábných závěsech, které zakrývaly obrovské okno, čas od času prolétly podivné stíny ptáků. Vznikl dojem, že závěsy byly japonské. To ho přimělo přemýšlet o nešťastných umělcích z Tokia, kteří se snaží reprodukovat pohyb a rychlost pomocí vždy nehybného umění [37] . |
| Nádherná vůně růží naplnila umělcův ateliér, a když otevřenými dveřmi pronikl lehký letní vánek, přinesl s sebou ze zahrady bohatou vůni šeříků nebo lehké tóny trnů.
Lord Henry Wotton , jak bylo jeho zvykem, ležel na perském divanu a kouřil cigarety jednu po druhé . Odtud mohl zachytit záři slunce na zlato-medové barvě vrb, jejichž křehké větve sotva udržely takovou krásu, na hedvábných závěsech, které zavíraly obrovské okno, se čas od času objevily podivné stíny ptáků. která proletěla. Vznikl dojem, že závěsy byly japonské. To ho přimělo přemýšlet o nefritově bledých japonských umělcích, kteří se snaží reprodukovat pohyb a rychlost pomocí prostředků vždy statického umění [38] . |
Úpravy obrazovky
Existují jak normální adaptace románu, tak filmy, kde Dorian vystupuje jako „hostující“ postava, nebo je jednoduše použito jeho jméno [39] .
| Rok | Název filmu | Země původu | Výrobce | Účinkující jako Dorian Gray | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| 1910 | Portrét Doriana Grayse
( en ) |
Dánsko | Axel Strøm ( Dan. Axel Strøm ) | Valdemar Psilander ( Dan. Valdemar Psilander ) | Němý film. Délka 17 minut. Bezpečnost neznámá. |
| 1913 | Obraz Doriana Graye
( en ) |
USA | Phillips Smalley _ _ | Wallace Reid __ _ | Němý film. Bezpečnost neznámá. |
| 1915 | Obraz Doriana Graye
( en ) |
USA | Matt Moore __ _ | Harris Gordon | Němý film. Zachovalý. |
| 1915 | Obraz Doriana Graye | ruské impérium | Vsevolod Meyerhold | Varvara Janová | Němý film. Ztracený. |
| 1916 | Obraz Doriana Graye
( en ) |
USA | Fred Durrant ( ang. Fred W. Durrant ) | Henry Victor __ _ | Němý film. Zachovalý. |
| 1917 | Das Bildnis des Dorian Gray
( en ) |
Německo | Richard Oswald ( německy: Richard Oswald ) | Bernd Aldor ( německy: Bernd Aldor ) | Němý film. Bezpečnost neznámá. |
| 1918 | Az elet kiralya
( en ) |
Maďarsko | Alfred Deésy ( maďarsky Alfréd Deésy ) | Norbert Dan ( maď. Norbert Dán ) | Bela Lugosi jako lord Henry. |
| 1945 | Obraz Doriana Graye | USA | Albert Levin | Hurd Hatfield | Oscar za nejlepší kameru (Harry Stradling) . |
| 1953 | Obraz Doriana Graye (film z televizního seriálu Tales Of Tomorrow) [40] |
USA | Franklin Shaffner | ||
| 1954 | Obraz Doriana Graye (film z televizního seriálu General Motors Presents) [41] |
David Greene | Lloyd Bochner | ||
| 1958 | Il ritratto di Dorian Gray (teleplay ze série "Il novelliere") [42] | Itálie | Daniele D'Anza ( italsky: Daniele D'Anza ) | ||
| 1961 | Obraz Doriana Graye (film z televizního seriálu "Armchair Theatre") [43] | Velká Británie | Charles Jarrott __ _ | Jeremy Brett ____ _ _ | |
| 1961 | Obraz Doriana Graye (film z televizního seriálu "Golden Showcase") [44] | USA | Paul Bogart __ _ | Sean Garrison __ _ | |
| 1968 | Obraz Doriana Graye | SSSR | Viktor Turbin Naděžda Marusalová (Ivanenková) |
Valery Babyatinsky | V dalších rolích se objeví Jurij Jakovlev , Alexander Lazarev a další. |
| 1969 | El retrato de Dorian Gray (televizní seriál) [45] | Mexiko | Ernesto Alonso ( španělsky: Ernesto Alonso ) | Enrique Alvarez Félix ( španělsky: Enrique Álvarez Félix ) | |
| 1970 | Portrét Doriana Graye (Das Bildnis des Dorian Gray) | Velká Británie Itálie Německo |
Massimo Dallamano ( italsky: Massimo Dallamano ) | Helmut Berger | Akce byla přesunuta do naší doby. |
| 1973 | Obraz Doriana Graye (TV film) [46] | USA | Glenn Jordan __ _ | Shane Bryant __ _ | |
| 1976 | Obraz Doriana Graye (film z televizního seriálu „BBC Play of the Month“)
( en ) |
Velká Británie | John Gorrie __ _ | Peter Firth __ _ | John Gielgud jako sir Henry a Jeremy Brett jako Basil . |
| 1977 | Portrét Doriana Graye [47] | Francie | Pierre Boutron ( fr. Pierre Boutron ) | Patrice Alexander ( francouzsky: Patrice Alexsandre ) | |
| 1977 | El retrato de Dorian Gray (film z televizního seriálu "Los libros") [48] | Španělsko | Jaime Chavarri ( španělsky: Jaime Chavarri ) | Miriam Maeztuová
(Miriam Maeztu); Agustín Bescos ( španělsky: Agustín Bescos ) |
Rámování spiknutí - Oscar Wilde vypráví tento příběh Sarah Bernhardtové a žádá ji, aby hrála roli Doriana. Z tohoto důvodu v první polovině filmu hraje Doriana žena (stejná herečka jako Sarah), poté muž. |
| 1978 | The Picture of Dorian Gray (film z televizního seriálu Deadly Earnest's Nightmare Theatre) [49] | Film z televizního seriálu Deadly Earnest's Nightmare Theatre. | |||
| 1983 | Hříchy Doriana Graye
(Hříchy Doriana Graye) [50] |
USA | Tony Maylam __ _ | Belinda Bauerová _ _ | Dorian Gray - žena [51] ; akce se přesouvá do dnešního Los Angeles.
Anthony Perkins jako „Lord Henry“. |
| 2004 | Dorian Gray. portrét ďábla
(Smlouva s ďáblem) |
USA Kanada |
Allan Goldstein | Ethan Erickson | Malcolm McDowell jako „Lord Henry“. Akce se přesunula do naší doby |
| 2005 | Obraz Doriana Graye
(Obraz Doriana Graye) [52] |
USA | David Rosenbaum __ _ | Josh Duhamel | Akce byla přesunuta do naší doby. |
| 2005 | Dorian [53] | USA | Vincent Kirk | Matěj Jaeger | Krátký film . |
| 2006 | Obraz Doriana Graye [54] | USA | Duncan Roy __ _ | David Gallagher __ _ | Akce byla přesunuta do naší doby. |
| 2009 | Dorian Gray |
Velká Británie | Oliver Parker | Ben Barnes | Lord Henry - Colin Firth |
| 2011 | Portrét [55] | USA | Alex Koziol [56] | Raffi Barsoumian | Krátký film . Akce byla přesunuta do naší doby, zápletka byla změněna. |
| 2015 | Obraz Doriana Graye [57] | USA | Bianca Ilichová | Andrew Stanev | Krátký film . Sira Henryho hraje John Shea . |
| 2018 | Obraz Doriana Graye [58] | Andrew Fisher, Khian Bartlett | TJ Sloan | Akce byla přesunuta do naší doby. |
Použití znaků
| Rok | Název filmu | Země původu | Výrobce | Účinkující jako Dorian Gray | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| 1984 | Dorian Gray ve Spiegel der Boulevardpresse
("Obraz Doriana Graye ve žlutém tisku") [59] |
Německo | Ulrike Oettingerová | Veruška | Fantasmagorická futuristická akce |
| 2003 | Liga výjimečných | USA | Stephen Norrington | Stuart Townsend | Obrazová adaptace komiksů o týmu superhrdinů knih |
| 2014-6 | Strašidelné příběhy (televizní seriál) | Spojené království USA |
Reeve Carney | Fantasy horor o viktoriánském Londýně |
Dorian Gray se také objevuje v mnoha dalších televizních projektech, hlavně jako inzertní portrétová postava [39]
Jiné úpravy
- Moderní britský spisovatel Will Self nabídl ve svém románu Dorian ( Dorian , 1992) poloparodickou verzi příběhu Doriana Graye. Doba působení knihy Já je 80. léta 20. století .
- Román byl opakovaně inscenován, vznikaly a inscenovaly se na jeho základě muzikály. V roce 2010 se v Moskevském hudebně-dramatickém divadle Stas Namin konala premiéra muzikálu Obraz Doriana Graye . Je to ruská verze Dorian the Remarkable Mister Gray: A Portrait in Music od amerického skladatele a režiséra Randyho Bowsera . Režisérem ruské verze muzikálu je Roman Mikheenkov [60] [61] .
- V roce 2013 v Moskevském činoherním divadle. M. N. Yermolova hostila premiéru hry „Obraz Doriana Graye“. Režie Alexander Sozonov. Lorda Henryho hraje umělecký šéf divadla Oleg Menshikov .
- V roce 2017 měl v petrohradském Music Hall Theatre premiéru muzikál Obraz Doriana Graye ruského skladatele Vladimira Baskina , libreto Eduarda Gaidaie a Natalie Indeikiny , v nastudování Natalie Indeikiny, hudebního režiséra Fabio Mastrangela.
Viz také
- Dorian Gray syndrom (kult mládí, strach z fyzického chřadnutí a stárnutí)
Poznámky
- ↑ 1 2 Genieva E. Yu. Wilde // Dějiny světové literatury. Svazek 8. - M .: Nauka, 1994. - S. 374-378.
- ↑ 1 2 S.I. Belza . Román ze života Oscara Wilda // v knize. Oscar Wilde. Oblíbené. Poznámky. - M . : Pravda, 1989. - S. 719 .
- ↑ Oscar Wilde. Obraz Doriana Greye. Upraveno s úvodem a poznámkami Roberta Michala. Penguin Books 2000. První elektronické vydání: srpen 2001, str. xliii.
- ↑ Oscar Wilde. Necenzurovaný obrázek Doriana Greye. Editoval Nicholas Frankel. The Belknap Press of Harvard University Press, 2012, s. 35.
- ↑ Portrét Doriana Graye. Kapitola I, Hallwardův monolog
- ↑ Portrét Doriana Graye. Kapitola IV, monolog Doriana Graye
- ↑ Portrét Doriana Graye. Kapitola V Monolog Sybil
- ↑ Portrét Doriana Graye Oscara Wildea: Les Fiches de lektora d'Universalis – Encyclopaedia Universalis – Google Books
- ↑ Les années de la Belle Epoque: 1890-1914 – Jean Jacques Lévêque – Google Books . Získáno 22. května 2016. Archivováno z originálu dne 7. dubna 2022.
- ↑ Christa Satzinger. Francouzské vlivy na Oscara Wildea Obraz Doriana Graye a Salome . Edwin Mellen Press, 1994.
- ↑ Savelyev K. N. Anglická dekadence: francouzský faktor // Humanitární informační portál „Knowledge. Porozumění. Dovednost". - 2008. - č. 5. . Získáno 24. října 2012. Archivováno z originálu dne 25. září 2009.
- ↑ Wilde O. The Picture of Dorian Gray: [Přehled recenze.] // Selfire - blog s příběhy: Smysluplní a zajímaví lidé, značky, knihy, obrazy a fotografie. - 2008. - č. 5. . Získáno 24. října 2012. Archivováno z originálu 5. května 2013.
- ↑ Lukov V. A., Solomatina N. V. Wildeův fenomén: analýza tezauru: [Scient. monografie.] - M . : Institut pro humanitní výzkum, Moskevská státní univerzita, 2007. . Staženo 28. 8. 2018. Archivováno z originálu 1. 9. 2018.
- ↑ Popíráním reality, která existuje objektivně, mimo lidské vědomí, se Wilde snaží dokázat, že umění neodráží přírodu, ale naopak – příroda je odrazem umění. „Příroda vůbec není ta velká matka, která nás porodila,“ říká, „je naším samotným výtvorem. Teprve v našem mozku začíná žít. Věci existují, protože je vidíme." Londýnské mlhy podle Wildea nikdy nebyly tak husté, dokud „básníci a malíři neukázali lidem tajemnou krásu takových efektů“. (Citováno: Tsarenko Ya., Nadolskaya E. Principy estetismu v díle Oscara Wildda "The Picture of Dorian Gray" Archivní kopie ze dne 28. srpna 2018 na Wayback Machine // 2014. Nápady. Hledání. Řešení: Sborník VII. mezinárodní vědecké a praktické konference, Minsk , 25. listopadu 2014 [Shromážděné články] / Redakční rada: N. N. Nižněva (odpovědný redaktor) [et al.], Část 4. - Minsk: BGU, 2015. - ISBN 978-985 -500-282 -7 . - C. 114-121.)
- ↑ Motiv animovaného portrétu je běžným místem v literatuře romantismu (srov. „ Portrét “ od Gogola).
- ↑ Pimonov V. I. , Slavutin E. I. “The Picture of Dorian Gray” od O. Wildea: struktura pozemku Archivní kopie ze dne 23. října 2016 na Wayback Machine // Proceedings of the Samara Scientific Center of the Russian Academy of Sciences: Social, Humanitarian, Biomedicínské vědy. T. 18. - 2016. - č. 1 (2). - S. 240-246.
- ↑ Fitzgerald F.S. Portrét v dokumentech: umění. žurnalistika. Za. z angličtiny. / Úvodní slovo. a komentovat. A. Zvereva. - M .: Progress, 1984. - S. 154.
- ↑ Wilde, Oscar - Obraz Doriana Graye . search.rsl.ru. Staženo 3. května 2020. Archivováno z originálu dne 20. října 2020.
- ↑ Slava44. UMĚLEC A ARCHITEKT "SVĚTA UMĚNÍ" SKROMNÝ ALEKSANDROVIČ DURNOV (1867-1928). . www.liveinternet.ru Staženo 3. května 2020. Archivováno z originálu dne 16. ledna 2020.
- ↑ Váhy, 1906, č. 8, s. 64-66
- ↑ Wilde, Oscar – The Complete Works: Vols. 1-8 . search.rsl.ru. Získáno 6. května 2020. Archivováno z originálu dne 20. října 2020.
- ↑ Wilde, Oscar - The Complete Works . search.rsl.ru. Získáno 6. května 2020. Archivováno z originálu dne 20. října 2020.
- ↑ T.V. Pavlova. Oscar Wilde v ruské literatuře (konec 19.-začátek 20. století) // Na přelomu 19. a 20. století: z dějin mezinárodních vztahů ruské literatury: sborník vědeckých prací. Yu. D. Levin, Institut ruské literatury (Puškinův dům) . - Nauka, 1991. - 336 s.
- ↑ Fantlab.ru. Oscar Wilde Obraz Doriana Graye . Archivováno 8. srpna 2020 na Wayback Machine
- ↑ 1 2 3 Kirpichnikova Yu. S. Literární překlad: hodnoty doby a lingvistická osobnost překladatele Archivní kopie ze dne 19. března 2020 na Wayback Machine / Yu. Články V Intern. vědecký conf. mladí vědci (12. února 2016). - Jekatěrinburg: Uralská federální univerzita, 2016. - S. 194-200.
- ↑ 1 2 3 Krasnova, P. A. Srovnávací analýza překladů románu Obraz Doriana Graye do ruské archivní kopie ze dne 19. dubna 2022 na Wayback Machine / P. A. Krasnova. - Text: přímý, elektronický // Mladý vědec. - 2019. - č. 21 (259). - S. 561-563.
- ↑ Koreneva, Román E. Yu. O. Wildea „ The Picture of Dorian Gray“ v překladu: ztráta integrity identity hrdiny Archivní kopie z 20. října 2020 na Wayback Machine / E. Yu. Koreneva; BelGU // Filologie a problémy výuky cizích jazyků: So. vědecký tr. / Moskva. ped. Stát un-t, Fak. zahraniční, cizí lang. ; resp. vyd. V. V. Kalinovskaja. - Moskva, 2007. - Vydání 3.-S. 90-94.
- ↑ Portrét Doriana Graye.
- ↑ Vydáno v Charkově (ed. "Folio", 2011).
- ↑ Wilde O. Portrét Doriana Graye. Pohádky . — Directmedia, 29. 12. 2013. — 429 s. — ISBN 978-966-03-5706-8 .
- ↑ Oscar Wilde. Portrét Doriana Graye . — Strelbytskyy Multimedia Publishing, 2018-02-18. — 239 s.
- ↑ Ve sbírce nakladatelství Veche (2016) Archivní výtisk z 20. října 2020 na Wayback Machine , autoři překladů jsou zmatení a místo M. Abkiny jsou jména Rita Wright-Kovaleva a Margarita Kovaleva .
- ↑ Stejný překlad vyšel v roce 2017 jako R. Galperin, I. Gurová (Nakladatelství "E")
- ↑ Oscar Wilde. Portrét Doriana Graye . — Litry, 2020-03-11. — 247 s. — ISBN 978-5-457-15360-8 .
- ↑ Wilde Oscar. Portrét Doriana Graye . — Aegitas, 26. 2. 2014. — 199 s. - ISBN 978-5-00064-145-3 .
- ↑ Oscar Wilde. Obraz Doriana Greye. Hraje. Pohádky . — Litry, 3. 3. 2020. — 691 s. — ISBN 978-5-457-76628-0 .
- ↑ Oscar Wilde. Portrét Doriana Graye . — Strelbytskyy Multimedia Publishing, 2018-02-01. — 313 s.
- ↑ Oscar Wilde. Portrét Doriana Graye (ilustrovaný) . — Strelbytskyy Multimedia Publishing, 2018-02-19. — 316 s.
- ↑ 1 2 Dorian Gray (Postava ) . web.archive.org (23. září 2017). Staženo: 25. května 2020.
- ↑ Obraz Doriana Graye . Staženo 13. května 2020. Archivováno z originálu dne 9. února 2017.
- ↑ Obraz Doriana Graye . Staženo 13. května 2020. Archivováno z originálu dne 13. února 2017.
- ↑ Il novelliere: Il ritratto di Dorian Gray . Získáno 13. května 2020. Archivováno z originálu dne 2. června 2019.
- ↑ Obraz Doriana Graye . Staženo 13. května 2020. Archivováno z originálu dne 20. března 2017.
- ↑ Obraz Doriana Graye . Staženo 13. května 2020. Archivováno z originálu 10. února 2017.
- ↑ El retrato de Dorian Gray . Získáno 18. května 2020. Archivováno z originálu dne 24. ledna 2021.
- ↑ Obraz Doriana Graye . Staženo 13. května 2020. Archivováno z originálu dne 26. ledna 2021.
- ↑ Portrét Doriana Graye . Získáno 21. května 2020. Archivováno z originálu dne 23. dubna 2021.
- ↑ El retrato de Dorian Gray . Staženo 21. 5. 2020. Archivováno z originálu 8. 2. 2017.
- ↑ Obraz Doriana Graye . Datum přístupu: 13. května 2020.
- ↑ Hříchy Doriana Graye . Získáno 25. května 2020. Archivováno z originálu dne 25. ledna 2021.
- ↑ V roce 1976 již vyšel film s hlavní ženskou rolí v moderním prostředí s názvem „Das Bildnis Der Doriana Gray“ („Obraz Doriany Gray“), ale toto je pouze porno film o lesbičkách (herečky Lina Romay , Monica Swinnová).
- ↑ Obraz Doriana Graye . Staženo 13. května 2020. Archivováno z originálu dne 15. července 2020.
- ↑ Dorian . _ Staženo 26. května 2020. Archivováno z originálu dne 9. února 2017.
- ↑ Obraz Doriana Graye . Staženo 13. května 2020. Archivováno z originálu dne 14. července 2020.
- ↑ Portrét . _ Staženo 26. 5. 2020. Archivováno z originálu 12. 2. 2017.
- ↑ Portrét - Crew . theportrait.webstarts.com. Získáno 26. května 2020. Archivováno z originálu dne 26. října 2020.
- ↑ Obraz Doriana Graye . Staženo 26. 5. 2020. Archivováno z originálu 12. 2. 2017.
- ↑ Obraz Doriana Graye . Datum přístupu: 13. května 2020.
- ↑ Dorian Gray v zrcadle žlutého tisku . Získáno 25. května 2020. Archivováno z originálu dne 20. ledna 2021.
- ↑ Autoři o sobě // Nový Bereg (časopis). - 2014. - č. 43. . Získáno 28. 8. 2018. Archivováno z originálu 29. 8. 2018.
- ↑ Hudební a činoherní divadlo Stas Namin – Muzikál podle románu Oscara Wilda „Obraz Doriana Graye“ (14+) . Získáno 28. 8. 2018. Archivováno z originálu 29. 8. 2018.
Odkazy
- Portrét Doriana Graye v knihovně Maxima Moshkova
Související texty Obraz Doriana Graye na Wikisource
Související texty Obraz Doriana Graye na  Texty děl | ||||
|---|---|---|---|---|
| Tematické stránky | ||||
| Slovníky a encyklopedie | ||||
| ||||
| Díla Oscara Wilda | ||
|---|---|---|
| Román | ||
| Romány a příběhy |
| |
| Pohádky |
| |
| Hraje | ||
| básně |
| |
| Eseje a dopisy | ||