Nářečí severního Velkopolska

Severovelkopolské dialekty ( Paluckovy dialekty, dialekty Zhninu a Shubinu ) ( polsky gwary północnowielkopolskie, gwary pałuckie ) - skupina dialektů velkopolského dialektu , běžná na přilehlém území severovýchodu Velkopolského vojvodství a na jihu -západně od Kujavsko-pomořského vojvodství v historické oblasti Paluki ( Pałuki ), z jejíhož názvu jsou dialekty často označovány jako Palutskij [4] . Jsou součástí vlastních dialektů Wielkopolski [2] [5] [6] .

Dialekty severního Velkopolska se nacházejí v severovýchodní části oblasti Velkopolského dialektu, na hranici s dialekty Kraynyatsky a Borovyak na severu a s kujavskými dialekty na východě, s nimiž sdílejí dialekty severního Velkého Polska. řadu společných rysů. Část obecných nářečních rysů tohoto regionu je severopolského a východopolského charakteru - tyto jazykové rysy, které jsou protikladem severního Velkopolska ke všem ostatním vlastním velkopolským dialektům, jsou rozšířeny i v dialektech mazovského dialektu [7] [8] .

Otázky klasifikace

Území distribuce severowielkopolských dialektů ve všech klasifikacích polských dialektů je zahrnuto do oblasti velkopolského dialektu. Zejména v jedné z prvních klasifikací polských dialektů, sestavené K. Nitschem a prezentované na mapě z roku 1919, byly severovelkopolské dialekty přiřazeny k velkopolskému dialektu ( Polish narzecze wielkopolskie ) [3] [9] . Severní oblasti Wielkopolska , jako zřetelná nářeční oblast v rámci velkopolského dialektu, vyniká ve většině klasifikací polských dialektů. Takže v klasifikaci K. Nitsche, prezentované v díle Wybór polskich tekstów gwarowych (1957), je označena jako severovýchodní dialekt ( polsky dialekt północno-wschodni ) [10] ; Klasifikace S. Urbanczyka vyčleňuje severní Velkopolsko ( polsky Wielkopolska północna ) [11] ; také severní Velkopolsko bylo identifikováno Marianem Kutsalou a Zenonem Sobierajskim [ 12 ] ; Monika Gruchmanová ( Monika Gruchmanowa ), stejně jako K. Nitsch, vyčleňuje severní dialektovou oblast jako severovýchodní dialekt [13] . Rozdíly v klasifikacích velkopolského dialektu jsou prezentovány pouze v obrysech oblasti obsazené severovelkopolskými dialekty. Takže např. na mapách K. Nitsche a M. Grukhmanové se hranice území rozšíření severovelkopolských dialektů posouvají méně na západ než na mapách S. Urbanchika a Z. Soberaského.

Izoglosy absence mazury a přítomnosti znělého typu mezislovní fonetiky , což jsou hlavní jazykové znaky, jimiž K. Nitsch vyčlenil velkopolský dialekt [14] [15] , jsou charakteristické i pro severovelkopolské dialekty [ 8] .

Oblast distribuce

Severní Velkopolské dialekty jsou běžné na severu rozsahu vlastních dialektů Velkopolska a ve středu rozsahu celého Velkopolského dialektu. Zabírají území v severovýchodní části Velkopolského vojvodství a jihozápadní části Kujavsko-pomořského vojvodství , které spolu sousedí. Zhnin , Chodziez , Slesin , Shubin a další města se nacházejí v oblasti dialektů severního Velkopolska . Ze severu tyto dialekty hraničí s územím rozšíření kraynyackých dialektů , z východokujavských dialektů . Z jihu a západu navazují středopolské dialekty na dialekty severního Velkopolska , na malém území sousedí dialekty severního Velkopolska se dialekty západního Velkopolska [16] [17] .

Obecné rysy dialektů

Nářečí severního Velkopolska sdílejí všechny nářeční jevy vlastních dialektů Velkopolska , včetně typických západopolských a jihopolských dialektů, a také řadu nářečních rysů dialektů severní části velkopolského dialektu, včetně severního a východního Polské rysy. Kromě toho se severovelikopolské dialekty vyznačují vlastními místními nářečními jevy. Mezi nářeční rysy společné těmto dialektům patří [7] :

  1. Žádný přechod eu̯ > ou̯ .
  2. Absence jasného rozdílu mezi y a i , místo i , hláska y i je zaznamenána : d u̯ obry i ( dobry "dobrý").
  3. Přítomnost koncovky -m v 1. osobě množného čísla indikativu: śeʒ́y e m ( doslova siedzimy „sedíme“).
  4. Přítomnost koncovky -ta ve tvarech sloves 2. osoby množného čísla přítomného času.

Viz také

Poznámky

Prameny
  1. ↑ Urbańczyk, 1976 , wycinek mapy nr 3.
  2. ↑ 1 2 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 25. března 2013)
  3. ↑ 1 2 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 25. března 2013)
  4. ↑ Nasze. Kujawsko-Pomorskie  (Polsko) . - Etnografie. Mapa regionów etnograficznych 1850-1950. Archivováno z originálu 9. dubna 2013.  (Přístup: 25. března 2013)
  5. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 72-73.
  6. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Velkopolsko zachodnia. Archivováno z originálu 9. dubna 2013.  (Přístup: 25. března 2013)
  7. ↑ 1 2 Ananyeva, 2009 , s. 73.
  8. ↑ 1 2 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Velkopolská północna. Gwara regionu. Archivováno z originálu 9. dubna 2013.  (Přístup: 25. března 2013)
  9. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Mapa narzeczy polskich (1919) K. Nitscha (Mapa polských dialektů od Kazimira Nitsche). Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 25. března 2013)
  10. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Oprac. A. Krawczyk-Wieczorek na podstawie: K. Nitsch, Wybór polskich tekstów gwarowych, wyd. 3., Warszawa 1968. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego według Kazimierza Nitscha (Rozloha a klasifikace polských dialektů od Kazimierzy Nitschy. Mapu sestavil A. Krawczyk-Vecorek na základě práce K. polského Nitschwa Wybrowychówa polského Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 25. března 2013)
  11. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Oprac. A. Krawczyk-Wieczorek na podstawie: Urbańczyk 1968, mapa nr 3. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego według Stanisława Urbańczyka Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 25. března 2013)
  12. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Podziały gwarowe Wielkopolski według K. Nitscha i Z. Sobierajskiego (Klasifikace dialektů Velkopolska od K. Nitsche a Z. Soberajského). Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 25. března 2013)
  13. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsky)  (nedostupný odkaz) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego według Moniki Gruchmanowej (Oblast a klasifikace velkopolského dialektu od Moniky Gruchmanové). Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 25. března 2013)
  14. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 65.
  15. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 71.
  16. ↑ Dialekty i gwary polskie. Kompendium internetowe pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . - Ugrupowania dialektów i gwar polskich. Schematyczny podział dialektów polskich wg. Stanisława Urbańczyka (Mapa polských dialektů od Stanisława Urbanczyka). Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 25. března 2012)
  17. ↑ Dialekty i gwary polskie. Kompendium internetowe pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . - Ugrupowania dialektów i gwar polskich. Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 25. března 2012)

Literatura

  1. Dejna K. Dialekty polskie. — wyd. 2, popr. - Wroclaw: Ossolineum, 1973.
  2. Encyklopedie języka polskiego / pod redakcją S. Urbańczyka . — wyd. 2 popr. já uzup. — Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1994.
  3. Nietsch K. Dialekty języka polskiego. — wyd. 3. - Wroclaw - Krakov, 1957.
  4. Urbańczyk S. Zarys dialektologii polskiej. — wyd. 5. — Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe , 1976.
  5. Ananyeva NE Historie a dialektologie polského jazyka . - 3. vydání, Rev. - M . : Dům knihy "Librokom", 2009. - ISBN 978-5-397-00628-6 .

Odkazy

Fragmenty řeči: